Ivuska.09 komentáře u knih
Vzhledem k nadšeným reakcím jsem od knihy čekala asi trochu víc. I tak to však příjemný román pro ženy s pěkně zpracovanou obálkou, u kterého sice velmi brzy tušíte, jak to celé skončí, ale i tak čtete dál. Žádná překvapení, ale čtivě napsané.
Další z knih, které je těžké hodnotit. Čekala jsem víc. Mnohem víc. Musím ale říct, že do příběhu autor hodně vložil. Možná dokonce kus sebe? Za mě ale snad až příliš sexistické a vulgární. Snad to příště bude lepší.
Pohřešovaná manželka je kniha, o které není až tam moc slyšet. Ale je to neskutečná škoda! Já mám tyhle příběhy na pomezí romantiky, psychologie a s přídavkem napětí moc ráda, takže jsem četla jedním dechem. Imogen, která je na útěku od svého manžela a postupně odhaluje střípky své minulosti, mi byla sympatická a fandila jsem jí, aby to zvládla dotáhnout až do samotného konce.
Měla jsem chuť na něco laskavého a romantického. Tajná přísada láska byla trefa do černého. Velmi pěkný román v kategorii čtení pro ženy. Ačkoli má knížka přes 300 stran, čte se skvěle. Od začátku jsem sice věděla, jak to dopadne, ale i tak mě příběh bavil.
Macbeth se od předchozích děl tohoto autora značně liší. Přesto nechápu, proč má tak špatné hodnocení (alespoň ve srovnání s předchozími knihami). Všichni čtenáři by si měli uvědomit, že autor se inspiroval Shakespearovým Macbethem. Takže to opravdu není jen tak ledajaký příběh. Zdá se mi, že spousta čtenářů je klasikou nepolíbená a právě proto tuto "novinku" příliš nepochopili. Asi by neuškodilo si nejprve přečíst Shakespeara a pak Joa Nesbøho. Pak pochopíte, protože "mezi řádky" je to stále starý dobrý Jo Nesbø.
Žena, která nemohla křičet je takovým zvláštním thrillerem. Obě dějové linky se mi líbily, obě se ve správném místě propojily a obě se dočkaly uzavřeného konce. Ale řekla bych, že kniha v mnoha ohledech zaujme spíše ženy: vystupují zde takoví hlavní hrdinové, kteří ve vás zvednou vlnu sympatií. Na druhou stranu nesmíte být citlivky, protože se zde řeší vraždy provedené nechutným způsobem, což má problém ustát nejeden policista.
Nenáročné čtení o strastech a starostech mateřství s lehkým nádechem romantiky.
Moc příjemná oddechovka o životě a ze života (ve spoustě situací se určitě nejeden čtenář najde), u které se ze srdce zasmějete. Vyhovovaly mi kraťoučké kapitolky, četla jsem jedním dechem. Vzhledem k tomu, jak je útlonká, je to čtení na pár hodin. Ale skvělé čtení. První díl jsem nečetla, ale určitě se do něj pustím.
Toto je kniha, ze které mám trochu rozporuplné pocity. Dlouho jsem si zvykala na styl, jakým je kniha napsaná. Nemohla jsem se začíst a chtěla jsem to vzdát. Nakonec jsem příběh dočetla, ale... Vyprávění na mě bylo až příliš smutné - sice ukazuje život takový, jaký je, ale je to smutné. Doporučuji spíše těm, kteří chtějí objevit jiný žánr severské literatury než detektivky.
Maasová mě prostě asi nikdy nezklame. Ačkoli byl třetí díl o chlup slabší než druhý (čistě proto, že je zde mnohem více válečných událostí než v předchozích dílech), pořád je to skvěle napsané dílo, které je nabité událostmi. Rozhodně si nenechám ujít pokračování.
Dobrá detektivka, které nechybí zajímavá zápletka spojená s tou správnou dávkou napětí. Za přečtení stojí, ale Joovi Nesbømu v mých očích konkurovat nebude.
Příjemná romantická oddechovka, která nikoho neurazí. Někdy se vyplatí plnit si své sny.
Krásná romantická kniha, kterou musím jen a jen doporučit. Od tohoto autora je to má prvotina, ale určitě se velmi brzy pustím do dalších.
Líbilo se mi, jak je příběh milý a laskavý. Je v něm i spousta vtipných okamžiků a tak trochu absurdních situací, které vám však vykouzlí úsměv na rtech. Autor vložil do svého díla spoustu krásných myšlenek, které vás přimějí zamyslet se nad životem. A v neposlední řadě vám dává možnost pochopit fakt, že každého v životě čeká nějaká ta osudová láska. Pro mě je to přesně ten typ románu, po kterém sáhnu ve chvílích, kdy potřebuji zlepšit náladu.
Slunce nad půllitrem je pro mě originálním dílem, které v sobě promíchává několik žánrů. A i když by si někdo mohl myslet, že výsledek bude přeplácaný, je tomu přesně naopak. Jde o velmi dobře napsané dílo s velkou dávkou kreativity a fantazie, jenž vás přinutí nepřemýšlet a s úsměvem si užít příhody básníka, který se až příliš často setkává se smrtí.
Řekla bych, že u této knihy opravdu hodně záleží na tom, jakým způsobem ji čtete. Já jsem začala příběhem Lyry a pokračovala příběhem Gemmy. Zpětně se mi toto rozhodnutí nezdá nejlepší: začátek Lyry pro mě byl neskutečně nudný, její svět neznámý a měla jsem chuť knihu odložit. Nebavila mě. Příběh z pohledu Gemmy mi sedl více - jenže už jsem z příběhu Lyry věděla, jak to vlastně dopadne. Opravdu doporučuji číst oba příběhy najednou a střídat kapitoly - dozvíte se jednotlivé informace zároveň a nevyzradíte si konec. Nicméně celkově je to průměrná kniha.
Čtivě napsaný příběh plný zvratů - byla jsem napnutá od začátku do konce. A Maxe jsem si oblíbila.
Bohužel absolutně nechápu, proč byla kniha rozdělena na první a druhý díl. První díl skončil useknutý v podstatě uprostřed věty - druhý díl přesně tímto momentem navázal. Marně jsem vzpomínala, co vše se vlastně v prvním díle stalo, což bylo naprosto zbytečné. Stačilo, aby obě knihy byly součástí jedné... Vypadá to, že bude ještě pokračování, ovšem tentokrát je příběh ukončen uceleně. Hurá. Kdyby nedošlo k tak nesmyslnému rozdělení do dvou knih, tak bych napsala, že je to příjemná oddechovka s trochu naivní hrdinkou, která dokáže čtenáře zaujmout.
Smutné, ale zároveň optimistické čtení. Příběh, plný emocí, každá žena s romantickou duší bude spokojená. Dějová linka pěkně vymyšlená - po dočtení jsem se musela vrátit na začátek, abych si jednu věc ověřila. A ačkoli zpětně mi to přišlo úplně jasné, nejprve mě to vůbec netrklo. Tvůj perfektní rok rozhodně stojí za přečtení.
Vzhledem k některým komentářům jsem se bála, že tato kniha ani nebude mít děj. Pokud někdo váháte nad tím, zda ji číst, tak vás uklidním: má děj. Jen je to prostě taková jednohubka pro milovníky knih. I když bych ji zařadila mezi průměr, tak jsem nakonec dostala víc, než jsem čekala.
O chlup horší než Za zavřenými dveřmi z jednoho prostého důvodu: první polovina knihy mi připadala až přehnaná - těžko se tomu dalo věřit. Také jsem už na začátku pojala určité podezření, které se později ukázalo jako pravdivé. Jinak ovšem velmi čtivý příběh. Odhalení v druhé polovině s vámi určitě zacloumá a zasáhne vás vlna hněvu a nenávisti - tohle autorka ve svých knihách zkrátka umí.