Ivuska.09 komentáře u knih

Kniha je velmi dobře napsaná - jediným mým mínusem je, že nejsem zrovna velký fanda komiksových superhrdinů s nadpřirozenými schopnostmi, ze kterých tento příběh vychází. Nelíbí se mi, že se Victor a Eliot až příliš často (v podstatě neustále) pohybují na hranici života a smrti. Na druhou stranu velmi zajímavé jsou povahové rysy postav - v této souvislosti si autorka se čtenáři umí pěkně pohrát. Rovněž oceňují časovou rovinu díla: poutavé propojení minulosti s přítomností, které vás bude nutit u čtení přemýšlet.

Milovníkům superhrdinů s nadpřirozenými schopnostmi se bude kniha s velkou pravděpodobností líbit, takže právě jim ji mohu jednoznačně doporučit.

Čím dál tím víc se mi potvrzuje pravidlo, že když od knihy příliš nečekám, budu příjemně překvapena. Moc se mi líbí námět tohoto díla, oblíbila jsem si hlavní hrdinky - tři ženy, které svede dohromady láska ke knihám a touha po troše té erotiky (nicméně Padesát odstínu šedi opravdu nečekejte, naopak autorka vzdává hold klasikům, takže název je malinko zavádějící). Jako knihomol oceňuji knihy o knihách a detektivní zápletka příjemně oživila romatiko-erotiku, na které je příběh mimo jiné založen. Neotřelé, v podstatě originální, za mě mohu jedině doporučit.

A moc se mi líbí obálka :)

6 24.04.2017

Virginia Woolfová má naprosto ojedinělý styl psaní - a právě ten musím vyzdvihnout. Mám pocit, že by mohla psát naprosto o čemkoli - přesto by to bylo velmi čtivé a nemohla bych se od knihy odtrhnout. I když sem tam jsou v jejích knihách okamžiky, kdy si říkám, že tohle už je prostě moc (nyní např. pobyt Dawn na Lučinách, což je sídlo sester Boothových), nemůžu se od čtení odtrhnout a čtu dál a dál.

2 23.04.2017

V poslední době jsem opravdu nadšená tématikou výtvarného umění v knihách. Pokud je ještě hlavní hrdinkou svérázná žena, která dobře ví, co chce, a která je ochotná udělat pro to jednoduše vše, je to pro mě to pravé ořechové. A přesně takové jsou Toskánské věže. Autorka vypráví příběh, který vás chytne za srdce. Je milý, plný lásky, víry a naděje, ale také zrady. Prostě takový, jaký bývá skutečný život.

1 17.04.2017

Jednak se mi líbí netypické prostředí Jihoafrické republiky, ve kterém se celý příběh odehrává, a dále to, že je zaměřen především na vyšetřování - se zapojením různých organizací a tajných služeb. Hned na začátku je zřejmé, po kom mají všichni pátrat, takže nedochází ke skandálnímu odhalení vraha - ve smyslu "kdo". Ovšem vůbec není jasné, kde se hledaný či hledaní nachází... Vyšetřování, sledování a pátrání tak začíná hned na začátku, takže v podstatě nemáte šanci se rozkoukat a už se vezete na vlně pátrání po nebezpečném gangu s podmanivým názvem Kobra.

3 17.04.2017

Takovéhle knihy já můžu. Ani detektivka, ani romantika - přesto od každého něco. Nejlepší byla ta kouzelná atmosféra, která z příběhu sálala. Jako oddechovka super :)

2 16.04.2017

Líbí se mi, jakou hlavní hrdinku Becky Mastermanová pro své dílo zvolila - Brigid Quinnová už je téměř šedesátnice, vyrostla v policejní rodině, dříve pracovala v utajení jako agentka u Federálního úřadu pro vyšetřování, jezdila po zemi a vydávala se třeba za prostitutku, drogovou kurýrku nebo obchodnici s bílým masem.

Celý příběh se postupně rozjíždí, až nabere ty správné obrátky. Je poutavý a čtivý - pokud budete mít dostatek času, slupnete ho jako malinu.

I přes smutný podtext (rakovina, rozchod, samota) je tento román příjemným čtením. Je plný lásky a rodinných okamžiků, které jsou okořeněny jemným anglickým humorem. Já jsem si Franka oblíbila :)

Jezevčíkova kocovina představuje humorný příběh o mezilidských vztazích, který je poměrně banální, protože mezilidské vztahy jsou tématem většiny knih. Tento příběh má však něco navíc - jezevčíka Herkula, jehož pohled na lidské vztahy je příjemným okořeněním celého vyprávění. Bavit vás budou hlavně porovnání lidských vztahů se psí smečkou. Doporučuji všem milovníkům psů :)

Nenáročný román, u kterého můžete úplně vypnout a jen si užívat čtení. Líbí se mi prostředí, ve kterém se děj odehrává - nejen díky cukrárně z něj sálá sladká příchuť, místy však s nádechem hořkosti. Příjemným bonusem jsou recepty na konci knihy, vytknout naopak musím kýčovitou obálku.

Byla jsem nadšená už z prvního dílu a pokračování mě rozhodně nezklamalo. Mám ráda obě hlavní postavy - Jackabyho i Abigail. Líbí se mi propojení detektivky, fantasy a románu, stejně tak zahalení celého příběhu do tajemna, magie a nadpřirozena. Pro mě jsou díla Williama Rittera originály, které v sobě mají na rozdíl od jiných detektivek něco navíc - s takovým detektivem, jako je Jackaby, jsem se zatím nikde jinde nesetkala. Těším se na další díl.

3 19.03.2017

Mně se ságy Virginie Andrewsové líbí. Jsou plné emocí, nechybí zápletka i překvapivé zvraty. I když se někomu může zdát, že jsou její příběhy nereálné či absurdní, já si určitě přečtu i další díl.

Mně se příběh líbil - je chytlavý už od prvních stránek, neustále se něco děje a vše je dobře propojeno. Důležitou roli hrají zejména tvrzení a domněnky - neustále budete mít o čem přemýšlet, abyste odhalili, jak to vlastně celé skutečně bylo.

Je několik aspektů, kterými se tento krimiromán liší od ostatních - zejména bych vyzvedla exotické prostředí australské buše, kde se příběh odehrává. Přece jen to není tak typické místo, které by autoři pro svá díla často volili. Rozjezd a zejména druhá třetina knihy je taková rozvláčná, možná až zdlouhavá. Nicméně poslední třetina získává ten pravý spád, který nutí čtenáře pokračovat ve čtení. Rovněž oceňuji závěr - mně se vraha odhalit nepodařilo.

Tuto knihu bohužel doporučit nemůžu - nudila mě už po pár stránkách, přemýšlela jsem, zda mám vůbec pokračovat ve čtení. Pokud bude někdo chtít přečíst něco absolutně nenáročného, možná se mu zalíbí, ale mě příběh ničím nezaujal. Ani autorčin styl mi příliš nesedl - dlouhé věty v dlouhých odstavcích a minimální množství dialogů.

3 26.01.2017

Po přečtení Měsíčního svitu nad Paříží jsem hledala podobné dílo z oblasti výtvarného umění a historie. Tento požadavek kniha Georgette píše otci splnila. Vzhledem k tomu, že ústředním tématem je vyřešení záhady spojené s obrazem, tak čtenáře určitě upoutá - dočtete ji, abyste věděli, jak to celé dopadne. Oproti Měsíčnímu svitu nad Paříží je tato kniha určitě akčnější (ačkoli akce není cílem ani jedné z nich), autorčin styl psaní se mi také líbí (i přes závažná témata není příliš sentimentální), dvě dějové linie jsou krásně propojené a i toto dílo je založeno na skutečných postavách. Přesto se mi Měsíční svit nad Paříží líbil o maličko víc, doporučit však mohu oba příběhy.

Nestává se příliš často, že bych nějaké knize dala pět hvězdiček z pěti. Ale tato si takové hodnocení opravdu zaslouží. Asi si mě kniha našla v ten správný moment a v tom správném rozpoložení, ale opravdu se mi líbil celý příběh včetně stylu, jakým je napsán. Příběh je promyšlený, ucelený, elegantní a bonusem je nádherná a podmanivá obálka.

1 18.01.2017

Nenáročná kniha, kterou přečtete za jedno odpoledne. Mě tedy rozhodně nezklamala. Bridget Jonesová opět jede na horské dráze svého života. V některých ohledech je rozumnější, v jiných je to stále ta známá bláznivá Bridget. Pokud se vám líbily předchozí díly a hledáte nějakou oddechovou knihu, zkuste tuto.

Je opravdu těžké, tuto knihu hodnotit. Trvalo mi dlouho, než jsem ji celou přečetla, což u mě není příliš běžné. Styl psaní není špatný, napsána je dobře, ale je to opravdu psychologické drama a její čtení je náročné, snad až depresivní. V knihovně na mě čekají i Bábovky, ale po tomto díle si nejsem vůbec jistá, kdy se odhodlám (zda vůbec) si je přečíst.

Styl, kterým autor píše, se mi líbí. Příběh je napínavý, vzbuzuje zvědavost, takže pokud vás od začátku chytne, budete ho chtít rychle dočíst a nedáte ho z ruky. Vondruška mi svou knihou vlastně hodně připomněl dílo Enid Blytonové, které jsem před mnoha lety hltala já - pátrání Správné pětky nebo její sérii Tajemství. Jeho novinka Fiorella a dům ztracených duší pro mě tak byla příjemným návratem do mých dětských let.