IYv komentáře u knih
to byla celkem blbost...přitom zajímavé pojetí Olympu, které by mě moc zajímalo. BDSM a erotika...heh?
Na tuhle knížečku jsem natrefila v knihovně náhodou, původně jsem ji vzala mužovi kvůli pašeráckému názvu, ale zjistila jsem, že je z milovaného Sedlčanska. Moje rodina jezdí na tohle místo od r. 1936, já sama víc jak padesát let, před nedávnem jsme v jedné vesnici koupili domek.
Vím, že Sedlčansko bylo vysídleno za druhé světové války a mělo vždycky těžký osud, náš domek se nachází vedle bývalého SS-Hofu a kus od pracovního tábora. Vím o kolaborantských nálepkách sousedů, které přežívají dodnes. Ale tahle historie kolektivizace a temných padesátých let mi zůstala utajená. Musím se okamžitě zeptat táty, co tom ví. Je s podivem, jak rychle jsme zapomněli a jak některé věci stále zůstávají někde skryty.
Je to pro mne osobně moc důležitá a krásná knížka, byť se dost těžce čte.
František Slepička zůstal záhadou až do konce.
odloženo po pár stránkách. Je to tak prvoplánové, až to nejde číst. Slovo Gaťky mě tak iritovalo, že se mi chtělo nahlas křičet "copak tohle slovo někdo používá?!?"
Minulý týden jsem dočetla Kalhoty po mrtvém. Trainspotting a Porno už mám pár let za sebou. Opět mě to neskutečně bavilo, sjela jsem oba filmy a klusala pro Héráky a musím začít to kolečko znova.
Pecka. Héráci za pět hvězd.
nepříliš povedená kniha o zajímavém tématu.
Byla jsem poněkud rozezlena odfláknutou redakcí - jméno tahitského krále jednou Tinah, podruhé Tynah. Narození Williama Bligha jednou 6. září, jindy 9. září.
Autor se prezentuje jako novinář a autor literatury faktu, ale já už od něj nic číst nebudu. Věty typu " 3. září ještě nevyjeli, vyjeli až ve čtvrtek... způsobily, že celá kniha je poněkud nesrozumitelná. Další příklad - "hrozilo, že se suchary rozmočí v pytlích. Ukryli proto chleba do truhly".
Kniha je částečně přepis deníku a částečně zmatlané popisy lodí a výstroje. Čtenář se nedozví nic o tom, proč vzpoura na Bounty vypukla, nic o náladě na lodi, na Tahiti ani později na Pitcairnu.
Část o Pandoře už jsem nedočetla pro velké zklamání.
Miluji Tichomoří a dost se o něj zajímám, taktéž o anglické válečné námořnictvo, ale tohle moje obzory nijak nerozšířilo. Zmařená šance.
Tohle je můj šálek kávy. Zase jednou jsem četla hluboko do noci...
Jsem už starší ročník (stejný jako Lotto a jeho žena), pracuji v divadelním prostředí a snad právě proto bylo pro mě setkání s touhle knihou velmi příjemné.
Rozumím komentářům dole. Není to snadné čtení, není lichotivé, není líbivé, vyžaduje myšlení, soustředění, vlastní úsudek a popravdě - taky zkušenosti. Kdo jsme, abychom soudili druhé?
Za mě největší překvapení knihy - vztah Mathilde a tchyně.
díky milary, že mě upozornila na tuhle knížku. Původně jsem si ji chtěla vzít na cesty, ale zhltla jsem ji na jeden zátah ještě než jsem ji dala do kufru.
O leningradské blokádě už mám něco načteno a přesto znovu žasnu, čím vším museli ti lidé projít. Z pohledu malého dítěte, které vlastně už ani netuší, co jsou jiné potraviny než chléb a voda, je to ještě drsnější. Není to patetické ani heroické, ale naopak dost věcné vyprávění. A mrazivé...
Mě se to velmi líbilo, přečetla jsem za jeden den a nemohla jsem přestat. Dost mě bavila židovská komunita, prudérnost Ameriky v padesátých letech a zároveň objevování sexu u mládeže. Rodící se Las Vegas.
Letecké havárie jsou skutečné a musela to být děsivá zkušenost. Letiště Newark dnes město Elisabeth z půlky vlastní a historii se toho moc nedočtete. Navíc mě fascinovalo, že autorka psala do jisté míry autobiografickou věc.
Za mě pět hvězd, početla jsem si!
P.S.
a není to vůbec holčičí slátanina!
Nečtu detektivky, paní Agathu uznávám, ale celkem jsem o ní nic moc nevěděla až na to proslulé zmizení.
Příběh z jejího života se mi líbil. Navzdory tomu, že je to fikce, je velmi uvěřitelný, na reálných základech, dobře vystavěný. Mám ráda, když mohu knize věřit a zároveň mě donutí dohledat si další informace (o Agathe, o Woollseyových, o Maxovi). Tohle se podařilo.
hodně se srovnává s Hájíčkem, ale tomu nesahá po kolena.
Poslední šumavská pastvina mi zůstala trochu vzdálená. Souhlasím s tím, že první část se četla dobře. Druhá už mě víc a víc mátla.
Ale muži v naší rodině si to dost užili (půjčila jsem to tematicky ke 100. výročí vzniku republiky).
Tak jako v případě Cukrového klauna, i tady se cítím podvedená. Kniha je dle mého názoru pro děti narozené nedávno.
Pro dospělého čtenáře se mi zdá poněkud naivní.
roztomilé...dobře se to čte. Nicméně opravdu místy dost popisné a zbytečně. Jinak mě to pohladilo po duši.
Díky Strakám na vrbě, že dělají takovéto vydavatelské počiny.
ha ha ha, prý ve stylu Panství Downton...ani zbla...větší slátaninu jsem nečetla.
Hlavní hrdinka se potácí od geniality (viz. jízda na koni, malování, jazyky) k naprosté debilitě ( např. 3 roky nevyšla z pokoje). Jak to, že už nikdy nesedla na koně, nevzala štětec do ruky? A její matka...bez komentáře.
Další, co mi vadilo, byl překlad. Věty tak krkolomně poskládané, že jsem musela přemýšlet, co tím chtěl autor říci (tedy vlastně překladatelka).
Nejhorší "červená" knihovna, jakou jsem kdy viděla.
P.S.
jak někdo píše "Charlottě bych nejradši nafackovala" - to v té knize dost probíhalo a nezdá se, že by jí to nějak pomohlo.
přečteno za dva večery, jednoduché, opravdu možná až plytké. Nezanechalo to ve mně výrazný dojem.
Moc mě to bavilo, jedna z prvních knih, které se tu s draky objevily. Je to sice trochu dětské čtení, ale docela dobře to funguje. Škoda jen, že u nás nevyšly knihy uceleněji a že počátek osídlování Pernu je zahalen takovou neznámou. I když - možná je to dobře a každý má prostor pro vlastní fantazii.
dozvěděla jsem se spoustu nového a potvrdila si starou pravdu - tragická smrt mladého člověka je nejlepší zárukou k nesmrtelnosti.
Jinak na prezidentovi nebylo zas tolik výjimečného, otec mu koupil všechno možné, vyznamenání z války, Jackie, Pulitzerovu cenu i ten Bílý dům...
já to musím asi číst znova, abych si osvěžila to, co píše Hraboshka