Jacck komentáře u knih
Pokud se vám líbil Psychiatr, tak toto je velmi podobné stylem. Jen tentokrát je vrahem žena. Carr si opět dal spoustu práce se studiem forenzních materiálů reálných vražedkyň a svou vražedkyni založil na nich. Oproti Psychiatrovi dám jen 4 hvězdy, protože toto už je jen kopie Psychiatra a navíc místy zbytečně natahovaná. Tentokrát příběh v ich-formě nevypráví novináře Moore, ale Stevie Taggert.
Kasparovovo varování Západu před mafiánských režimem v Rusku.
Kasparov je nejen dobrý šachista, ale dobře rozumí tomu, co se v Rusku děje. Ne islámský terorismus, ne Severní Korea, ale Rusko je tou největší hrozbou pro celý Západ.
Celá tato série je naprosto pohodová oddechová fantasy v naprosto originálním světě. Celá série začne nenápadně, kdy se hlavní protagonista probudí v nemocnici se ztrátou paměti, a pak se začnou dít věci. Celých 10 dílů série jsem přelouskal asi za 2 týdny, jak dobře se to četlo :-)
Je těžké pro mě hodnotit tuto knihu, protože jsme ji četl jako náctiletý. Tenkrát se mi moc líbila - nejen dramatický příběh zoufalé lásky (či spíš posedlosti) hlavního hrdiny, ale taky spousta hezkých popisů přírody, filosofické myšlenky. Z dnešního pohledu samozřejmě vidím, že Werther byl patetický ufňukánek, co se nedokázal smířit s tím, že jej odmítla dívka, do které se zamiloval, a polovinu knihy strávil sebelitováním. Tuto knihu asi pochopí jen ti, co byli někdy v životě nešťastně zamilovaní. Pro Goetha se jedná o částečnou autobiografii.
Zdrcující kritika náboženství, kterou by si měl přečíst každý věřící člověk. Jak už však píše někdo níž. Dawkins částečně buší do slaměného panáka. Kritizuje pouze primitivní organizované formy náboženství s jejich slepou vírou, dogmaty, církvemi, touhou po moci, válkama, inkvizicí, fanatismem atd, a vůbec se nedotýká osobních prožitků náboženské povahy.
Kniha o schopnosti milovat a taky o různých patologiích schopnosti milovat, jako je třeba maligní narcismus, aneb zamilovanost do obrazu sebe sama.
úžasná studie o tom, proč se lidé nechají ovládat místo aby snášeli svou vlastní svobodu
socialista + budhista + psychoanalytik = Erich Fromm. Frommova studie lidské chamtivosti
Asi budu za heretika, ale kniha mě nějak moc nezaujala. Za prvé nevěřím na minulé životy a na astrální cestování a že duše může opustit tělo. Za druhé ta kniha působí spíš jako seznam povídek, kde každé vycestování duše z těla do jiné časové epochy představuje jiný příběh. A díky tomu žádný z příběhů neměl šanci se pořádně rozvinout.
Mám tu čest ohodnotit tuto knihu jako první. Četl jsem ji už před lety (anglicky), stejně jako další knihy od Varely a Maturany a Batesona. Je to jedno ze základních děl konstruktivismu, tj. jedné z teorií lidského poznání. Podle této teorie si svou "realitu" konstruujeme ve svém vědomí. Žádná objektivní realita neexistuje. Existuje pouze sdílená realita, kterou si my lidé jako živočišný druh vytváříme v procesu jazykování (languaging) uvnitř svých mozků. Např. realita takového kapra vypadá úplně jinak, protože používá odlišný mozek a zcela jiné smyslové orgány, tj. má i zcela jiné vjemy a jeho konstrukce reality vypadá úplně jinak. Doporučeno všem zájemcům o teorii poznání (=epistemiologii)
Proti Josefovi K je veden proces, je dlouze vyšetřován, je popotahován, nakonci zastřelen na mostě. Po celou knihu se nedovíme, proč je proti němu veden proces a čeho se týká. Tato absurdita a nemožnost poznat pravdu je pro Kafku typická. Všechna jeho díla jsou o tom samém. Občas každý z nás v životě zažívá absurdní kafkovské situace.
Nehodnotím první knihu, ale celou sérii. Za první knihu bych dal 3-4 hvězdy. Pro nováčka je totiž velmi těžké se do první knihy začíst a začít se orientovat. Často jsem používal google, abych si hledal kdo je kdo a co je co, abych se v té záplavě postav a měst neztratil. Opravdu si mne série získala asi až v druhé polovině druhé knihy. První kniha je jen jakýsi prolog o tisíci stránkách. Malazská kniha padlých jako celek je monumentální dílo fantasy o 10-ti tisíci stránkách. Nesmírně detailní svět s historií táhnoucí se statisíce let nazpět, kterou člověk postupně odkrývá. Podle mého nejlepší fantasy po Pánovi prstenů. Často je srovnávána s Martinovou Hrou o trůny, která jí však dle mého nesahá ani po kolena.
Philip K Dick trpěl schizofrenií a jeho tvorba je tím ovlivněna - jeho díla jsou plná telepatie, čtení myšlenek, nejistoty ve vnímaní, nejistoty, co je skutečnost a co není. Jeho scifi povídky se sice většinou odehrávají v budoucnosti, ale nejsou téměř vůbec o technologii, spíš o lidech. Tato sbírka povídek je ideální pro ty, kteří chtějí poznat Dickovu tvorbu, než se pustí do větších románů. Spousta jeho povídek byla zfilmována Hollywoodem do velmi uspěšných filmů - Total Recall, Blade Runner, Minority Report a další méně známé. Veškerá Dickova tvorba má nezapomenutelnou zvláštní atsmoféru a je naprosto originální.
Lovecraft je označován za krále hororu, přitom jeho knihy nejsou vůbec strašidelné. Lovecraft není ani dobrý spisovatel, píše dlouhá šroubovaná souvětí a neumí dramatizovat děj. Jeho kouzlo je v tom, že umí vytvořit neuvěřitelné magické a bizarní světy s úžasnou atmosférou. Jeho poznávacím znakem je děs z neznáma a z kosmických hrůz, které se skrývají za slupkou nám známé skutečnosti. Hrůz tak strašných, že je rozumem nejsme schopni pochopit a tak raději zešílíme. Jeho povídky jsou plné hrůzostrašných mimozešťanů, černé magie, prastarých rituálů a zapomenutých náboženství. Povinnost pro všechny milovníky fantasy a hororu.
Co dodat. Kongeniální překlad geniálního veledíla největšího německého básníka. Četl jsem česky i v originále. Nádherné nejen jazykově a básnicky, ale i hloubkou myšlenek. Věčně nespokojený Faust uzavře pakt s Mefistofelem o tom, že M. mu bude sloužit a bude se snažit jej učinit šťastného.
Jedna z nejlepších scifi knih vůbec. Pro mě osobně to bylo mé první setkání se scifi někdy v 90. letech a pak jsem přečetl prakticky vše od Clarka. Nedávno jsem si knihu přečetl znovu, abych zjistil, nakolik je skutečně dobrá a nakolik pracuje nostalgie. A ta kniha je fakt dobrá. Nesmírně imaginativní vize lidské společnosti miliardu let v budoucnosti, lidí chycených uvnitř města hojnosti Diasparu. Kniha vypráví o úniku z toho města a objevování toho, co se stalo se zbytkem lidstva v galaxii.
Výborná kniha pro lidi co chtějí pochopit na čem skutečně stojí moderní civilizace - kniha popisuje v číslech jak současný svět získává energii, jak produkuje stravu pro 8 miliard lidí, jak se produkují hnojiva, jaké jsou základní materiály současné civilizace (ocel, cement, amonik, plasty), jak náročná bude dekarbonizace, přechod na obnovitelné energie, zabývá se odhahováním rizika, ekologií. Každý člověk přemýšlející o současném světě, který se nechce spoléhat na mediální titulky, by si to měl přečíst.
Mé první setkání se světem Kultury, četl jsem to anglicky. Docela zajímavý svět, utopie v daleké budoucnosti rozšířená po celé galaxii, ovládaná hyperinteligentními umělými inteligencemi, válka proti expanzivním militaristickým Idiranům. Na jedné planetě ztroskotá jedna z těch umělých inteligencí, a jak Idirané tak Kultura se jí snaží získat. Na straně Idiranů stojí hlavní hrdina Horza Gobuchul, který je přeměňovač, na straně Kultury agentka Balveda. A celý děj popisuje cestu Horzy na tuto planetu, kde to vše vyvrcholí. Zpočátku mi dělalo trochu problém se začíst, ale postupem knihy děj gradoval. Určitě bych vypíchl i dobré literární kvality Bankse. Moc mne nebavily akční scény, ale ty mě nebaví nikde, ani ve filmech
Tak jsem to celé přečetl a vůbec toho nelituju. Takto plastický obraz Ruska bych nezískal z televize. Autor cestuje po sibiři, plaví se po Jeniseji a cestuj až na sever na poloostrov Tajmyr, cestou navštěvuje města jako Novosibirsk, Krasnojarsk, Omsk, Dudinka. Očividně toho má spoustu nastudována z historie a má široký rozhled o různých věcech. A popisuje Rusko takové jaké je, samozřejmě je velmi kritický vůči Putinově režimu a popisuje tam rozkrádání a mafianizaci. V cestopise mimo jiné navštívíme i sibiřský Turuchansk, kam byl vyhnán vrah Džugašvili a kde obcoval s nezletilou a plánoval plány na světovládu s vrahem Sverdovem, který osobně popravil carskou rodinu. Z některých fotografií měst na Sibiří sálá téměř postapokalyptická atmosféra rozpadu. Vřele doporučeno všem, kdo si chtějí udělat obrázek jak to v Rusku doopravdy vypadá. Já sám bych se tam někdy rád podíval, ale ten režim mne odrazuje.
Opět hodnotím celou trilogii (Kdo zdědil hvězdy, Něžní obři z Ganymedu, Hvězda Obrů). Toto hard-sci mi fakt sedlo a patří k tomu nejzábavnějšímu, co jsem v tomto žánru četl. Je to taková kombinace scifi a vědecké detektivky, tj rozvíjení hypotéz a jejich testování. Ale ten hlavní důvod, proč všichni čteme scifi - nebo alespoň proč já čtu scifi - jsou fantasie a myšlenky. A žádný jiný žánr nenabízí tolik fantasie. A tato scifi má spousta fakt dobrých myšlenek a excelentní zakončení ve třetím díle, které tady nebudu spoilovat.