Jacinda komentáře u knih
první kniha, kterou jsem od Eca četla, takže jsem nevěděla, co čekat. Od začátku mě to připomínalo Rychlopalbu od Kopřivy, ani nevím proč. Překvapila mě velká písmena, ilustrace a malá "stopáž", čekala bych nějaký pěti set stránkový elaborát. Příběh byl nejdřív dobrý, ale pak začala ta konspirační část o musolinim. Nejdřív jsem začala přeskakovat řádky, pak odstavce a nakonec celé stránky. Vůbec nechápu, co tím chtěl básník, ehm prominte, spisovatel, říct. Evidentně je pan Eco extrémě chytrý a inteligentní člověk. Evidentně se nám snažil sdělit nějakou konspiraci. Ale nevím, zda to bylo mým nezájmem o Itálii, nebo mou otupělostí ohledně konspirací (protože vše co tam napsal už dávno vím že se děje a je mi z toho zle) a nebo tím že to prostě byla nezáživná nuda o ničem. Kdyby radši zůstal u dění v redakci, které mi přišlo fakt zajímavé a vtipné...vůbec, ale vůbec nemám potřebuju to číst znova, nebo si to nedej bože koupit.
vynikající military se spoustou sympatických postav a neuspokojovým koncem (to jich sakra muselo umřít tolik?!). Četla jsem původně ze studijních důvodů, později kdekoli, kde se dala udržet kniha a krok. Skvělá atmosféra, výborně popsané boje a vybavení. Rozhovory občas rozvleklé, ale postavy mě zcela připoutaly. Top 3: seržant Seeks, Drake a Dinners. Klíďo píďo bych snesla film. ale to by se ti naši čeští filmaři museli zvednout z těch ***** co točí
Audiokniha - v zásadě mistrovské zpracování v několika hlasech, kterému vévodí Jiří Plachý a vynikající Dvořák (přestože Fingera jsem si nakonec oblíbila ze všech nejvíc). Mezi nejlepší povídky řadím 1. Boj se strigou, 2. otázka ceny, 3. Poslední přání. Nejméně se mi naopak líbilo Zrnko pravdy (strašná nuda) a Menší zlo (mimořádně protivné postavy).
A každá další stranka byla na čtení těžší a těžší... První setkání s autorem, nemám s čím porovnávat. Téma těžké a děsivé, chápu i důvody vzniku textu. Problém je, že je kniha strašlivě kýčovitá. Na můj vkus by se téma dalo uchopit jinak a lépe, ke konci už jsem opravdu jen dočítala. Začátek určitě lepší než druhá polovina knihy. Nedotklo se mě to a přitom by zatraceně mohlo.
Ghoulové na rychlém vytáčení, scéna s šípem v zadku padlého anděla, šílená vdova chválící zadek uprostřed bitevní vřavy a arzenál skvělých postav. Tuhle sérii žeru!
Pekne stridani deje a dost velke psycho. Jednu hvezdu ubiram jen za neprekonatelny pocit urcite prehnanosti ve smyslu...tohle by se fakt nemohlo stat. A pokud jo, tak jsem se nemohla zbavit dojmu, ze hrdinka mela travit cas v pokoji posilovanim a pak v pravy cas provest na schodech stranovy kop.
první a možná poslední nutný krok k záchraně vztahů. Měla by to být povinná četba ve škole.
Les sebevrahů určitě stojí za přečtení. Kniha je velmi čtivá, svým způsobem i vtipná. Ethana jsem si okamžitě oblíbila. Co mi naopak dělalo problémy bylo zaprvé přehršel flashbacků, které jsem časem začala přeskakovat, a zadruhé nelogičnost postav hraničící se stupiditou (tahání mrtvol, radši nechat na místě stany, hlavně aby se mrtvola neválela na zemi lol) a pak mě taky vyloženě srala hlavní hrdinka (jestli to tak mohu říct), neboli Ethanova partnerka Mel. Autor stvořil geniální pizdu, která kdyby zapojila mozek, mohla spoustu věcí vyřešit. Upřímně nechápu, proč si ji hlavní hrdina vůbec chtěl vzít. Konec knihy trochu ztrácí a úplný závěr byl možná i zbytečný. Celkově ale pěkná četba.
Kniha se mi celkem špatně četla a často se v ní opakovala stejná témata. Něčemu rozumím velmi dobře a zcela souhlasím, u něčeho však jen nechápavě kroutím hlavou. Osobně nechápu, jak může spisovatel napsat celou knihu a pak ji několikrát přepsat. Sama tak netvořím, naopak každá kapitola musí být pro mě dokonalá. Jinak prostě nepokračuju dál. Příběh vidím jako obrys, na který se pomalu snáší závoje detailů, až vytvoří celek. Teprve potom ladím a ladím...jen jednou v životě jsem z knihy smazala celý jeden kus a nahradila ho. A popravdě lituju, že jsem kdy takovou blbost (ten kus) zplodila. Stejně tak nechápu, že si spisovatel k některé knize nevytvoří vztah. Možná je to tím, jaký žánr Murakami píše. Netuším. Pro mě jsou mé postavy přátelé, milenci, děti...realita. Ve výsledku mi Kingovo O psaní zaujalo víc. Myslím to však z hlediska biografie. Pro mě jejich styl tvorby prostě není. A vůbec mi to nevadí.
No. Myslela jsem si, že je Omyl nejslabší díl. Ale tohle ho s radostí předčilo. Tucker ani Sabrina mě neoslovili, naopak mi byli protivní a neskutečně hloupí. Zbytečné komplikace. Později mě nejenom unavovaly Tuckerovy mateřské kecy, ale dokonce znechucovaly. Typický americismus (hlavně dítěti otřít prsty LOL). Sex mě nebavil, byl přehnaný, prvoplánový a nudný. Prostě furt to samé dokola. Tucker asi prototyp dokonalého otce...No. Já bych teda takovýho střelenýho manžela nechtěla. Hraničí to s úchylitou. Jo a párkrát jsem citovala příteli nějaké pasáže...asi netřeba dodávat, že nic z toho v životě necítil.
No. Co říct. Zápletka zajímavá. Postavy celkem sympatické. Obsah...je to klasická eroťárna, kterou někdo oblékl do kabátku urban fantasy. Bohužel pro příběh...postavy po sobě skočí asi na 15. stránce (mentálně skočí), takže když na sebe pak skočí doopravdy, je to relativně prázdné. Přehnaný sex bych asi přežila, ale k postavám člověk nic necítí, tak proč by měl s nima něco prožívat? Vrcholem byla 293. čtečkostrana, která by se dala popsat takto: Dvě dvojice spolu sedí v pokoji a povídají si o tom, co hrdinka zjistila v psynetu za důležité informace... "Co jsi zjistila?" následuje věta o tom, jak se navzájem hladí. "věta přímé řeči obsahující informaci". Následuje odstavec o tom, jak se k sobě dvojice ještě víc přibižují. "další věta přímé řeči obsahující informaci." následuje znovu odstavec o tom jak se dotýkají... "tentokrát dvouvětí přímé řeči obsahující informaci." následuje opět odstavec popisující, že už si sedí na klíně....výsledek? Buším čtečkou o stůl a řvu proti dispeji: TAK DOZVÍM SE UŽ KU*VA CO SE DOZVĚDĚLA?....problém je, že se druhá půlka knihy nese v tomto duchu tak nějak celá. Jo a co se týče citů a vztahů...tak kam se proti tomuhle hrabe Twilight
ach jo ach jo ach jo....dramaticky horší. sex je hned na začátku, přibylo sprosťáren, které ale postavám vůbec nesluší a jsou spíš jak pěst na oko. Grace se chová trochu jako kráva a kupodivu mě nebavily ani scény s G+H. A co nejhorší, Loganovi tohle chování prostě nevěřím.
Kopřiva a detektivka? Rozhodně! Příběh je vtipný, odráží skvěle peklo, které prožívá policajt a pražské prostředí nutí k zasmání (obzvlášt pasáž šestajovice vs. klánovice). drobným nedostatkem je pro mě ovšem nedostatečná motivace postav, resp. slabá zápletka. zločin se vyvíjí suprově, dokud na scénu nepřijdou fotografové. nemůžu si pomoct, ale přestože je toto asi reálně uskutečnitelný příběh (pominu-li přehnanou a nudnou pasáž s naháčem na policejní stanici), v knize bych uvítala i trochu té nereality, kterak český policajt vykydlil turecký syndikát a ne jen bandu dementů. nadprůměr, kterému chybí ždibíček....
perfektní a originální děj, zajímavé postavy, které se vyvíjí, nejednoznačné zlo a hlavní postava, která není archetyp. krása! kniha dokáže stát i sama o sobě, co žje super. ovšem kdo začne číst dál zjistí, že příběh je ve skutečnosti mnohem propracovanější. za mě maximální hodnocení a top pět sága
Náhodou jsem si vzpomněla na tuhle záležitost :D Kdysi mi byla nápomocná. V čase kdy člověk sosal rozumy z poradny bravíčka. Něco je ale aktuální stále a forma je moc pěkně podaná.
Vynikající kniha prostá všech mýtů a naopak plná detailů, které si neznámí hrdinové zaslouží. Pro každého, kdo se zajímá o PP povinnost.
Třetí díl se mi zatím líbil nejvíc. Výprava G+M+M+R+C je skvělá, všechny postavy jsou osobité a zábavné. Zároveň prostě nemůžu z trpasličí bandy a především jejich neskutečných jmen: Zoltán Chivay, Feldmaršál Duda, Percival Schuttenbach... kdo tohle vymyslel :D podstatně méně mě bavily dějové linky Ciri a úplně nejméně handrkování čarodějek. Tak uvidíme, co bude dál... //audiokniha// Martin Finger je opravdový skvost. Podle jeho hlasu bych dokázala identifikovat snad 10 postav bez nutnosti prozrazení, kdo je kdo. Opět vynikající zpracování audioknihy.
(Audiokniha) Oproti "prvnímu" dílu se mi příběh lépe poslouchal, ve jménech jsem byla ztracená v pouhých 80 % a ne 98 %. Svět je bezesporu epický, pro mě však až někdy příliš. Z celé knihy mi v hlavě utkvěl nejvíc Banket, boj mezi čaroději a pak Potkani. Souhlasím, že scéna z pouště je skvěle popsaná, za mě bohužel ale i příliš rozvleklá. Myslím, že ještě před deseti lety bych to přijala lépe. Nebo možná očekávám příliš kvůli fanatickému šílenství kolem tohoto autora. //Hodnocení audioknihy // perfektně načteno, líbil se mi přednes, dobrá práce se zvuky.
Hodně, hodně moc mi to připomínalo tvorbu Jeremyho Batese (Les sebevrahů, Paříž katakomby). Především úvodním duem sympatický mužský hrdina, trošku nekňuba ale zároveň i schopný + dementní otravná přítelkyně, kterou by každý normální člověk kopnul do zadele. K tomu pár vedlejších postav. Opravdu velmi vysoká podobnost. Hlavně začátek knihy má super nádech, první stránky jsem se skutečně bála. Pak zmizí mystično a zůstane celkem dobrý příběh, i když možná pachuť lehkého zklamání. Oblíbila jsem si detektiva. Další knihu autora rozhodně zkusím.