Jacinda
komentáře u knih
Mor
Laura Thalassa
Po lehkém rozležení v hlavě jsem se rozhodla upravit svůj komentář, resp. ho smazat, aby se souhlasící mohli rozhodnout, zda stále souhlasí.
Můj problém s touto knihou je její lacinost. Anotace je lákavá, až srdce bolí. Po šesti letech jsem si tak koupila eknihu, tak moc jsem měla chuť číst hned. Střet s realitou proto přišel nepříjemně brzy.
Nejsem jediná, komu vadila realita spojená s fantasy. Na to jsem si zvykla asi po sto stranách. To hlavní je fakt příšerná zápletka. Nebo ne zápletka, ale to její pojetí. Hrdinka je 21 letá holčička. Mary Sue, co je hasička, má fyzičku jako příslušník Navy Seals v nejlepších letech, zvládá naprosto nereálné výkony a do toho cituje Poa a Shakespeara z hlavy xD. Mor je zde donekonečna vykreslován znovu a znovu, jeho modré oči a dokonalou hruď jsem si měla snad čárkovat. Hrdinka ho obdivuje od první vteřiny, což by asi nebyl ani tak problém, kdyby to nemlela pořád dokola.
A to je ten kámen úrazu. Rádoby husté, filozofické a vtipné myšlenkové pochody, které se střídají, prolínají a přeskakují s téměř komickou frekvencí. Nebo si neumím vysvětlit, jak může i tváří v tvář smrti a utrpení řešit, že mor je sexy. Jakože vážně. Jeho hezká tvářička ji vlastně obrátí proti tomu, že ten "člověk/monstrum" zničil životy milionů lidí. Jestli tohle není vrchol pokrytectví, tak už fakt nevím. Autorka jako by cítila, že je její kniha jen dětským fetišem, a tak se to snaží vykompenzovat drsnými a popisnými scénami. Přesto se nevyhne tomu, že její zlo a dobro je až překvapivě černobílé. Ruth je hodná a úžasná stařenka (byla, o tom žádná). Týpek, co jí chce zabít, je zlej tyran od rodiny. Atd. Atd.
Je až s podivem, kolik žen vzrušuje představa mužské nadvlády a podrobení. Vztah Mora a Sary je tak 90 % těžce toxický. A stejně tak je otázkou, co udělali Edward a Bella špatně, protože stejné prvky majetnictví jsou i v Twilight. Mor si sice prochází vývojem a některé části jsou opravdu dobré, scény jsou ale useklé, nevyčerpané nebo zjednodušené zkratkou, abychom se rychle dostali k sexu. Ten sice graduje dobře, autorka nás nechává čekat, je ale jednotvárný. Hrdinka ani nezmění pozici. Jestli je tohle všechno, co Laura v životě prožila, nedivím se, že si fantazíruje tohle. Nebo je to výsada američanů? Kdybych nečetla rom-fantasy, nebo jak se tomuhle pornu pro teen začalo říkat, rozhodně bych úroveň sexu nekritizovala. Ale tahle kniha je evidentně o vztahu těch dvou a veškeré filozofování je prostě plitké.
Jsem možná až přehnaně přísná, kniha se četla dobře a zajímalo mě, jak to dopadne. Co "hůř", zajímá mě minimálně ještě další díl. Jenže mě prostě ubíjí ten instagramový a tiktokový konzumentismus. Text je jak kdyby to psal chatgpt (možná to bylo překladem), vztyčený penis klidně třikrát za sebou v jednom odstavci (chudák Mor, jestli mu stihl třikrát povadnout a autorka tak musí pokaždé uvést na pravou míru, že teď už mu stojí), horkou čokoládu nám také musí autorka 6x připomenout, že je stále horká a nestihla během jediné věty vychladnout, a nadužívání slova "jezdec" by se prostě dalo vyřešit slovem "on/jeho/nic".
Komentář tak končím tím, co jsem vlastně napsala prve ve zkratce.
Stejně jako u ostatní young adult slátanin je důležité hlavně pořádně vypracované tělo borce a nadržená dvacítka podávající Spartan race výkony. Pak tomu rychle plácnout pět hvězdiček na dabáziknih. Co na tom, že logika je v této knize sprosté slovo. Hlavní je užít si dobrý sex a najít svou spřízněnou duši, která mě bude ovládat a majetnictky vlastnit až do konce světa. Takhle se ted hodnotí všechny dětské fantasy. Sex, chudinka, borec, sex a 5 hvězd.
Protože, a teď mě klidně opravte, jsem si za celou knihu nevšimla, že by ho Sara vlastně milovala pro něco jiného než je jeho vzhled a úděl.
Nejkrásnější příběhy z 1001 noci
neznámý - neuveden
Nádherná kniha s nádhernými ilustracemi. Pamatuju si, jak mi jako dítěti přišla úchvatně tajemná a kouzelná a jak jsem si schválně prohlížela stránky s drahokamy. Nejraději mám dodnes příběh o Želvě.
Moje chytrá knihovnička: Auta, lodě, letadla
neznámý - neuveden
Nerozumím tomu, proč je tam americké portfolio. Vážně je tak těžké udělat lokalizaci? Třeba záchranná auta jsou dost slabá. Nápad pěkný, provedení horší. Leporela jako taková jsou poměrně dobrá, syn je zatím neroztrhal.
edit: roztrhal a rozkousal. Ale dají se docela dobře slepit
Objevujeme svět! Tělo
Nathalie Choux
Dobrý koncept, robustní, pěkné efekty. Za mě ale ohyzdné ilustrace. Chápu, že batolata jsou opravdu malá a "nechápou", ale to neznamená, že musí koukat na kresby úrovně ZŠ.
Batole
Lenka Medvecová Tinková
Přeslazená knížka, že vám cukr slepí prsty na stránkách. Nevím proč, ale strašně mě rozčilují knihy, které jsou napsané stylem toho nejrotzomilejšího děťátečka, kterému zpíváme miloušké a roztomiloušké básničičky. Ne fakt. Spousta věcí je tam dobrá. Za mě nejlepší mýty ohledně uspávání. Ale všechno ostatní je pořád to samé dokola. Zpívejte, hladte budte s ním. A nejlepší rada, když dítě špatně spí? Odjedte s ním někam na dva dny a budte jen s ním a odpojte se od internetů. Paráda. já ale NECHCI! tohle jsou přesně ty typy rad pro šílené matky, které nemají jinou nápln života než své dítě. Takže bych ocenila racionálnější přístup. V žádném normálním životě není možné, abych se dítěti věnovala nonstop a nezdechla u toho. Ne, pokud si chci zachovat alespon trochu sebe sama a z manželství nebylo spolubydlení. V těhle ohledech kniha selhává, protože jsem se fakt nedočetla příběh, který by reflektoval normální matku a ne osoby zalité nehynoucí ultraláskou láskou a kýčem.
Zajímavé, že na netu, v knihách atd se všechny matky snaží vystupovat přesně takhle. V realitě jsou ale potřeby mámy trochu jiné. Po 3 dnech problémů s uspáváním, nekonečným nočním kojením, nevyspáním opravdu nemám náladu zpívat přiteplenou básničku.
Krok za krokem prvním rokem
Jiří Dunovský
Tak tahle komunistická brožura je až přehnaně a nečekaně dobrá. Na každý měsíc je tak akorát rad. Vše rozumné, často podané s vtipem. Našla jsem tam jen minimum věcí, které podle mě již neplatí. Ve výsledku se na tuhle brožurku, která mi zbyla po mně samé obracím častěji, než k jiným moderním bichlím plných kravin. Klidně by se to v upgradované verzi mohlo rozdávat v porodnicích. A někteří pediatři by se mohli podívat do přiložené tabulky vývoje a přestat chtít po čtyřměsíčním miminku výkon, který odpovídá šestiměsícům -_-
Naše dítě
Miroslava Klímová-Fügnerová
No...co mě k těm radám napadá. Toto.
Autorku, tu odpornou plesnivou bábu, bych vytáhla z hrobu, zreinkarnovala, zbičovala, podrobila všem jejím mučícím trýznivým praktikám a pak ji zase pohřbila zpátky. Všechny její knihy bych shromáždila a spálila.
Tak a ted mě omluvte, jdu pochovat a pomazlit se se svým miminkem, abych se JÁ uklidně o něj.
50 let videoher
kolektiv autorů
Kdo nedá do 50 let videoher Heroes I, Heroes III a Posla smrti snad ani nemá právo vydat takovou knihu. Místo vyhrabání nějakých obskurních záležitostí mohl být dán prostor jedné z nejznámějších a nejlepších strategicko-taktických her ze světa HOMAM a stejně tak by pozornost zasloužila i úchvatná adventura Posel smrti, jejiž práva pak koupilo i zahraniční studio a navázalo dalšími dvěma díly.
Edit: Po Zoltánově příspěvku musím také zmínit Deus Ex nebo Zaklínač. To už je skutečný hardcore.
Kniha je tak klasické dilema: někdo si tam to svoje najde a někdo ne. Já bohužel nenašla. Respektive něco ano (alespoň ty Brány Skeldalu tam jsou, ale to by člověk musel být už úplný ignorant, aby je vynechal), ale něco ne. Za takovou cenu docela zklamání. A co se provedení týče, rozkládací strany hrozí natrhnutím a v knize je hodně překlepů.
Těhotenství a mateřství
Miloš Velemínský ml.
Z kapitoly o peřince jsem nabyla dojmu, že mé dítě bez ní brzo zemře. Pokud to tak je, proč děti balili v porodnici do zavinovačky a ne do peřinky? A odkaz na eshop k pořízení je trapný. Cpát peřinku do autosedačky vyložený hazard.
Jak už tu zaznělo, kniha je solidním product placementem. A že by moje miminko u kojení padalo únavou jenom proto, že ho nekojím v peřince (laktační poradkyně důrazně doporučila kontakt nahé kůže na kůži), to jsem si taky nevšimla.
Zázračná imunita
Matt Richtel
Beletristické zpracování záhady kolem naší imunity. Na čtyřech příbězích autor ukazuje neuvěřitelnou složitost obranyschopnosti lidského těla a jasně dokazuje, že nikdo nechce mít slabou ale ANI silnou imunitu. Klíčem je vyvážená imunita!
Nejvíc mě zaujala část, ve které se řeší vzestup autoimunitních onemocnění. Opravdu znepokojující jsou důkazy, že za masivním rozšířením autoimunity stojí přehnaná hygiena, nedostatečné vystavování těla patogenům, dezinfekce, antibakteriální mýdla atd.
Tuto knihu důrazně doporučuji všem. Hlavně těm, co mají sklony každou blbost řešit léky nebo svým dětem utírat ruce po hraní venku.
Divotvůrce
Sebastien de Castell
Damonka12, Francesca14 a Betule3. Jejich komentáře mohu slepit dohromady a říct, že je to i můj názor.
Měla jsem obrovské očekávání, protože autor je velký sympaťák a poznala jsem ho osobně. Ale běda. Zaprvé mě kniha překvapila krutostí. Zadruhé mě kniha překvapila rozvleklostí. Zatřetí mě kniha překvapila tím, že nemám nikoho ráda. Jo vlastně Reichis. Ano tím to končí.
Svět je totálně zkažený a autor se snaží za každou cenu vnutit všem stranám černou i bílou, byť někdy to nefunguje, at je přednes sebesnaživější. Postavy mě převážně sraly. Bohužel nikdo z nich nechcípl. To je docela zváštní, na to že si autor libuje v týrání zvířat. A jak to dopadá, když autor týrá zvířata? Dočká se ode mě kruté reakce...
A pak tu máme Kellena. Ani on mě neohromil. Po celou dobu má platit za bystrého chlapce, ale často uvažuje jako idiot. Něco chápe okamžitě a něco omýlá dokola, ačkoli důkazy jsou jinde. Celá kniha by se dala shrnout do: Kellen někam jde, Kellen dostane nakládačku, ale přežije. Kellen někam jde, Kellen dostane nakládačku, ale přežije. Kellen někam jde, Kellen dostane nakládačku, ale přežije. Kellen někam jde, Kellen dostane nakládačku, ale přežije. Kellen někam jde, Kellen dostane nakládačku, ale přežije. Kellen někam jde, Kellen dostane nakládačku, ale přežije.
Konec knihy.
Přeskovala jsem stránky, ke konci dost tvrdě. Měla jsem jiná očekávání a to byla evidentně chyba. Nelíbí se mi, jak příběh dopadl, jak skončily postavy ani jejich chování. Nedokážu se s tím ztotožnit a hlavně mě to ani nebaví.
Vztahy a pasti
Jan Vojtko
Ocenuji hlavne kapitoly o vztahu jako takovem, o terapii (neobvykla a prekvapiva kapitola) a rodicovstvi misto partnerstvi. Jako vzdy je nejsmutnejsi, ze se tato kniha pravdepodobne nedostane k polenum, co to potrebuji. A to o te pedospolecnosti by se melo vytesat do kamene
Před-svědčování: Revoluční způsob, jak ovlivnit a přesvědčit
Robert B. Cialdini
Moc se mi líbí, jak má pan Cialdini vše ověřené. Takto si představuji prvotřídní knihu osobního rozvoje. Opět jen škoda, že se to nedostane i k některým zabědněným osobám. Hlavně poslední kapitoly by si měla přečíst tak půlka zaměstnavatelů. Už se těším na další knihu.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Kniha je krásná a poetická, má zajímavý nádech a atmosféru. Můj problém s ní je, že jsem prostě neměla ráda Kyu. Čím byla starší, tím mi byla protivnější. A nemohu se zbavit některých logických problémů. Často jsem balancovala na hraně představit si někoho totálně samotného v chatrči mimo a zároveň si o pár let zavede elektřinu a je v poho. Že některé věci vůbec dospěly tam, kam dospěly. Proč ji třeba někdo neadoptoval (Mořan...). Věk mi neodpovídal chování. Chování mi neodpovídalo okolnostem. Toť k příběhu. Druhá stránka věci je pak stylistická a literární, která je naopak velmi pěkná. (občas ale těch popisů a obratů bylo na mě až moc). Překlad pak fenomenální, obálka krásná a výstižná.
Černá a purpurová
Wojciech Dutka
Vynikající. Franze jsem si přes to všechno zamilovala. Úžasný nečernobílý příběh, který pro mě byl často zkouškou, zda vydržím číst. Výborně napsané. Strašně se mi líbil (pro mě neobvyklý) způsob vyprávění. Kniha mě svírala, příběhu jsem podlehla. Dva lidi, kteří nalezli lásku tam, kde měla panovat smrt.
Dospívajícím dívkám
Miriam Stoppard
Náhodou jsem si vzpomněla na tuhle záležitost :D Kdysi mi byla nápomocná. V čase kdy člověk sosal rozumy z poradny bravíčka. Něco je ale aktuální stále a forma je moc pěkně podaná.
Vztahy a mýty
Jan Vojtko
Příručká základů pro "modré povahy" a kniha, kterou by si v deváté třídě měli všichni povině přečíst v rodinné výchově. Jak už psalo mnoho uživatelů, je to dobrý základ, ale jde málo do hloubky. Za mě největší přínos byla kapitola o toleranci a poté zamyšlení (připomenutí) jak stejné situace vnímáme odlišně a vždy musíme počítat s tím, že druhý "neví". Bohužel se obávám že, stejně jako mnoho dalších knih, bez povinnosti číst (ve škole/v práci) se tato kniha dostane znovu jen k lidem, co vztahy a psychologii aktivně řeší (byť jen na laické úrovni) a k pařezům, kterých se to týká, nikdy nedojde. Ať by byla napsaná jakkoli, znám mnoho lidí, co nad ní stejně mávnou rukou. Právě tihle by to měli číst.
Barikáda z kaštanů: Pražské povstání v květnu 1945 a jeho skuteční hrdinové
Jindřich Marek
Vynikající kniha prostá všech mýtů a naopak plná detailů, které si neznámí hrdinové zaslouží. Pro každého, kdo se zajímá o PP povinnost.