Jacinda komentáře u knih
Charley mi prostě nesedla. Nestává se moc často, abych hlavní hrdinku fakt nemusela. Autorka se snažila, aby byla za každou cenu vtipná a výsledkem je přehršel sarkasmů a narážek, které se často pouze míjí účinkem. Co se týče posedlostí Reyesem na základě ničeho, k tomu já osobně klidně přimhouřím oko - však se mi taky spustila posedlost na základě jedného setkání v metru. Bohužel celkově mě kniha opravdu nenadchla...detektivní zápletka mi přišla jen na pozadí a spíš nudná. A konečný akt mezi dotyčnými? Tím šíleným popisem poprsí se jednalo spíš o trapnou scénku, než o vzrušující vrchol knihy. Balancuju mezi 2-3 ale četlo se to alespoň dobře.
první a možná poslední nutný krok k záchraně vztahů. Měla by to být povinná četba ve škole.
Les sebevrahů určitě stojí za přečtení. Kniha je velmi čtivá, svým způsobem i vtipná. Ethana jsem si okamžitě oblíbila. Co mi naopak dělalo problémy bylo zaprvé přehršel flashbacků, které jsem časem začala přeskakovat, a zadruhé nelogičnost postav hraničící se stupiditou (tahání mrtvol, radši nechat na místě stany, hlavně aby se mrtvola neválela na zemi lol) a pak mě taky vyloženě srala hlavní hrdinka (jestli to tak mohu říct), neboli Ethanova partnerka Mel. Autor stvořil geniální pizdu, která kdyby zapojila mozek, mohla spoustu věcí vyřešit. Upřímně nechápu, proč si ji hlavní hrdina vůbec chtěl vzít. Konec knihy trochu ztrácí a úplný závěr byl možná i zbytečný. Celkově ale pěkná četba.
Kniha se mi celkem špatně četla a často se v ní opakovala stejná témata. Něčemu rozumím velmi dobře a zcela souhlasím, u něčeho však jen nechápavě kroutím hlavou. Osobně nechápu, jak může spisovatel napsat celou knihu a pak ji několikrát přepsat. Sama tak netvořím, naopak každá kapitola musí být pro mě dokonalá. Jinak prostě nepokračuju dál. Příběh vidím jako obrys, na který se pomalu snáší závoje detailů, až vytvoří celek. Teprve potom ladím a ladím...jen jednou v životě jsem z knihy smazala celý jeden kus a nahradila ho. A popravdě lituju, že jsem kdy takovou blbost (ten kus) zplodila. Stejně tak nechápu, že si spisovatel k některé knize nevytvoří vztah. Možná je to tím, jaký žánr Murakami píše. Netuším. Pro mě jsou mé postavy přátelé, milenci, děti...realita. Ve výsledku mi Kingovo O psaní zaujalo víc. Myslím to však z hlediska biografie. Pro mě jejich styl tvorby prostě není. A vůbec mi to nevadí.
No. Myslela jsem si, že je Omyl nejslabší díl. Ale tohle ho s radostí předčilo. Tucker ani Sabrina mě neoslovili, naopak mi byli protivní a neskutečně hloupí. Zbytečné komplikace. Později mě nejenom unavovaly Tuckerovy mateřské kecy, ale dokonce znechucovaly. Typický americismus (hlavně dítěti otřít prsty LOL). Sex mě nebavil, byl přehnaný, prvoplánový a nudný. Prostě furt to samé dokola. Tucker asi prototyp dokonalého otce...No. Já bych teda takovýho střelenýho manžela nechtěla. Hraničí to s úchylitou. Jo a párkrát jsem citovala příteli nějaké pasáže...asi netřeba dodávat, že nic z toho v životě necítil.
Po klišoidním a prázdném prvním díle je pro mě druhý díl nejenom překvapení, ale také příjemná změna. Feyre (i přes její ufňukanost a nekonečné skuhrání) mám nyní mnohem raději než pizdu Aelin (kterou jsem zas měla radši v porovnání s prvním dílem). Zatímco Trůn upadl to totálních sra**k, Dvůr se naopak vyšvihl. Velmi se mi líbil neklišoidní vývoj v první části a celkově Rhysanda prostě žeru. Kniha bohužel trochu ztrácí vleklým popisem rozhovorů, které děj spíš natahují a trochu mě mrzí i pravá podstata Rhysanda. Jako parchanta jsem ho měla mnohem radši. Snad se u něj nestane stejná hrůza jako u Jeřába. Má k tomu totiž trochu našlápnuto. Jo a na můj vkus trochu moc diamantů.
nedočteno. Zvládla jsem dvě třetiny knihy a pak to začala být prostě neskutečná natahovaná nuda
Dean je skvělý. Rozhodně mi z kluků přirostl k srdci nejvíc, ovšem tady narážím na malý problém: Postavy jsou ploché a hodně podobné. Z holek mi také Allie vyhovovala nejvíc, na Hannu už začínám být skoro alergická. Logan a Grace zmizeli v zapomnění stejně jako nepovedený druhý díl. Knize se nedá upřít čtivost a vtipnost. Na můj vkus je sex ale trochu overkill. Občas jsem i zapochybovala, zda jsou některé věci fyzicky možné. Mám pocit, jako by byla série díl od dílu přehnanější a stávala se větším pornem. Jsem zvědavá na čtyřku, chovám naději, že bude příběh o něco pestřejší a míň klišoidní.
Příjemné a oddechové čtení. Na mě moc náhod, štěstí, make-upu a černobílost postav (ona je krásná, on je krásný, záporáci jsou tlustí a neúspěšní). Ale kniha je psaná velmi čtivě a zábavně (několikrát jsem se upřímně rozesmála) a jsou tam skvělé myšlenkové pochody hlavní hrdinky. 11. 4. Dodatek. Po tom, co si knihu pořád pamatuju přidávám hvězdu navíc. Prostě mi fakt přilnula k srdci :)))
Přes delší začátek, který jsem, přiznám se, trochu přeskočila (jednalo se o podrobné dějiny), mě kniha velmi potěšila. Mám radost z úspěchů "našeho" legionáře a obdivuju schopnosti i vytrvalost pana Gazdika. Kniha mohla být klidně delší, třeba víc popsat, jak náročný výcvik byl. Ale to by nás asi všechny museli zabít :-D JInak knihu doporučuju i ze studijních důvodů pro spisovatele např. scifi a military. Ukazuje velmi střízlivým pohledem vojáky a celkově myšlení jednotky. Ve skutečnosti tito odvážní muži vůbec nejsou takoví magoři, jako je některé military knihy popisují. A musím říct, že je to pro mě příjemné zjištění.
No. Co říct. Zápletka zajímavá. Postavy celkem sympatické. Obsah...je to klasická eroťárna, kterou někdo oblékl do kabátku urban fantasy. Bohužel pro příběh...postavy po sobě skočí asi na 15. stránce (mentálně skočí), takže když na sebe pak skočí doopravdy, je to relativně prázdné. Přehnaný sex bych asi přežila, ale k postavám člověk nic necítí, tak proč by měl s nima něco prožívat? Vrcholem byla 293. čtečkostrana, která by se dala popsat takto: Dvě dvojice spolu sedí v pokoji a povídají si o tom, co hrdinka zjistila v psynetu za důležité informace... "Co jsi zjistila?" následuje věta o tom, jak se navzájem hladí. "věta přímé řeči obsahující informaci". Následuje odstavec o tom, jak se k sobě dvojice ještě víc přibižují. "další věta přímé řeči obsahující informaci." následuje znovu odstavec o tom jak se dotýkají... "tentokrát dvouvětí přímé řeči obsahující informaci." následuje opět odstavec popisující, že už si sedí na klíně....výsledek? Buším čtečkou o stůl a řvu proti dispeji: TAK DOZVÍM SE UŽ KU*VA CO SE DOZVĚDĚLA?....problém je, že se druhá půlka knihy nese v tomto duchu tak nějak celá. Jo a co se týče citů a vztahů...tak kam se proti tomuhle hrabe Twilight
Pěkné fantasy, které bych nikdy netipla, že je od české autorky. Velmi slušný začátek, velmi zajímavý příběh. co mě úplně nechytlo, bylo dost nesympatické chování hlavní postavy. myslím, že je zde malinko nedomyšlená psychologie dětí (děti jsou úplatné, vždyt na tom hřeší i rozhádaná manželství). A Ilan prostě bude kapitána nenávidet, přestože už po pár stránkách je jasné, že je to čestný normální chlap. taky mě malinko překvapuje až dětinské chování pětadvacítky, u kterých si od zocelených mužů představuju jiné věci, než věčné nošení dítěte a chudinkovské knourání. nicméně výsledek je stále dobrý a těším se na pokračování
kniha ve mně zanechala silný dojem. hodně jsem přemýšlela nad jejich postojem ke světu a co se z lidí stalo. je to skoro nepředstavitelné a přesto už někteří zde na zemi dosáhli stejného
Mno. Teenageři konečně našli knihu, nad kterou se mohou ukájet. Tak pořád lepší, než brát drogy...Řekla bych nuda v Brně, ale i když jsem pražák, pořád nevím, proč se nuda v Brně říká a navíc bych tím mé oblíbené město urazila. Ovšem opravdu nechápu přehnané hodnocení této méně než průměrnosti. Po slušně našlápnuté trojce autorka vytvořila tlustou a nudnou pitomost, kde se ve 3/4 VŮBEC NIC NEDĚJE. Dějové linie s Chaolem přeskočeny. Dějové linie s Dorianem přeskočeny. Popis bojových scén, ve kterých Aelin neustále ukazuje svoji přezíravost a namyšlenost, které se skutečný bojovník a profesionál straní, přeskočeny. Opravdu je zábavné sledovat, jak se má největší sobec na světě stát vládcem světa a největší bojovníci za ní slintají jako pejsánci. Z Jeřába, mé milované postavy, se stala odporná domácí puťka, která napouští vany, nosí kakaa a zřejmě se stala fanouškem anime (to ty táááák stráááášně dlouuuuuhéééé nohy). Muhahaha. copak nikdo nevidí, jak je to pitomý? Desítky stran omílající co má Aelin na sobě, jak je křehká a pak zas jak je silná, co si myslí, co si nemyslí. bla bla bla. Hádka mezi Aeilin a Chaolem je zcela nesmyslně vykonstruovaná. Navíc postavy se celou dobu chovají, jako by byli někde na výlěte. Kempují si v klidu ve skladu, když jsou nejhledanějšími osobami ve městě a každý lepší nájemný vrah nebo strážce ví, že "Aelin strávila celou noc na hlídce na střeše domu". Tak hlavně že se to nedozví král... "Nenápadně" si to zcela zakrytí kápí a v černém vykračují (zcela prázdným?) městem, kde patrolují hlídky a nikdo si jich nevšimne. Lezou po střechách a nikdo si jich z toho vysokého Hradu nevšimne. To město je nejspíš velký jako Tokio. Takže to, co je na tomto díle snesitelné, je pouze dějovka Manon. Tam se totiž něco děje a přiúchylnělej fanklub Aelin je omezený pouze na tu služebnickou únavnou chudinku, co si neustále spřádá svůj naivní plán. (ovšem abraxos ji žere, jak jinak...). Konec nekonec....nejsem povinna mít ráda knihu jen pro pár dobrých stránek. At se autorka naučí psát dobrou knihu.
ach jo ach jo ach jo....dramaticky horší. sex je hned na začátku, přibylo sprosťáren, které ale postavám vůbec nesluší a jsou spíš jak pěst na oko. Grace se chová trochu jako kráva a kupodivu mě nebavily ani scény s G+H. A co nejhorší, Loganovi tohle chování prostě nevěřím.
Nevím, kdy naposledy jsem se nad knihou upřímně hlasitě smála. Výměny názorů mezi Hannou a Garettem jsou boží, stejně tak pomalu budované napětí. Klišé se nevyhneme, ale asi jsem knihu četla v dobrém čase, protože se mi fakt líbila.
Harry potter byl znásilněn. A bylo to provedeno činem tak ohavným, že by měli být autoři uvrženi do Azkabanu. Mám ráda Samanthu Carterovou a v dětství byla mým vzorem. Proto jsem se začala zabývat astronomií a proto znám Dědečkův paradox. Mám ráda Harryho Pottera. Kompletné sérii jsem přečetla osmkrát. Proto mohu tomuto paskvilu s čistým srdcem věnovat odpad. A ted konec cirátů a k věci. Je to příšerný. Kdyby najmuli nějakého fanouška ze světa, napsal mi lepší scénář. Veškeré charakterové rysy byly zničeny. Postava Severuse Snapea zprzněna. Charaktery jsou absolutně OOC. Ale absolutně. V žádném z hrdinů nevidím ani špetku jejich původních myslí. Snad jedině Hermiona. Zápletka vadná. Hlavní postava blbá. A Harry, nejlepší bystrozor, si nedovedl poradit s dvacetiletou blbkou. Bylo to tak špatné, že jsem to dočetla jen proto, abych měla splněno a přiznám se, abych mohla napsat tenhle komentář. Kdysi jsem si myslela, že má autor povinnost vůči svým fanouškům. nyní jako spisovatel razím myšlenku, že by si měl autor psát jen to, co sám chce číst. Proto bychom měli jeho rozhodnutí respektovat a říct si, tak to prostě chtěla. Ovšem nedokážu pochopit a v životě bych nedopustila, abych znesvětila své vlastní postavy, abych je zabila, roztrhala a pak sešila do paskvilu. A pod tohleto se Rowlingová podepsala. Nejenom, že neměla tu úctu a nesepsala to do knihy (nejspíš má příliš práce se svýma trapnýma detektivkama). Ale měla žaludek na to zabít vše co stvořila. naštěstí pro ni..ne...naštěstí pro HP....vymazávám sobě vzpomínky, protože HP miluju a protože si ho chci pamatovat takový, jaký byl a jaký je. Takže pane profesore Lockharte, jsem připravena.
těžko hledat stupidnejší obsah. hledala jsem nějakou ero-romanci, čistě pro mé zvrácené potěšení, ovšem toto to nebylo. I eroro se dá psát s grácií a myšlenkou. od 60. čtečkostránky jsem jen listovala a tu a tam něco přečetla. Po 200. vypnula čtečku. Hlavní hrdinka kráva, který to v hlavě nespíná ani po třetině knížky. Bodyguardovi jsem jeho minulost a skill nevěřila od samého počátku. A erotické scény? Kupodivu jsem ani nemrkla okem, natož aby to se mnou něco udělalo.
opět se podivuju, jak málo stačí českým čtenářům. nebo jsou dnešní teenageři nak nesečtělí? Také si lámu hlavu nad touto hádankou....Pokud Dvůr napsala Maas, pak kdo napsal Trůn? A nebo naopak. Pokud Trůn napsala Maas, pak kdo napsal Dvůr? Úroven psaní poklesla na skill slohové práce pokročilého kvintána. Začátek knížky doslova šílený. Kromě nudy bije do očí hlavně vykonstruovanost zápletek. Hlavní hrdinka je tupá, slepá, zabedněná a ke všemu jí chybí charisma Cealene. Nedokážu ani popsat, jak mě nesnesitelně štvalo to neustálé omílání, jak je Tamlin nebezpečná zrůda, když i idiotovi by po chvíli došlo, že jsou víly úplně normální. Nebo jak neustále vyzdvihuje svou rodinu, která je příšerná a většina lidí by radši dobrovolně osiřela. Důvody a jednání postav jsou slaboduché, pochybné a předemvším ne-uvěřitelné. jak již více lidí psalo, zachranuje to konec. Ale pardon, kniha má být dobrá celá, nebo má aspon tvořit dobrý komplex a ne abych se nutila do čtení jen proto, že mi kámoška prozradila, co se bude dít? pokud ovšem nejsem YA, kteří evidentně zkonzumují všechno, kde je vzdorovitost, milostný trojúhelník a špičaté uši. A navíc, jak už někdo dobře napsal v komentu - hrdinka plní úkoly proto, že nedokáže uhodnout hádanku, na kterou všichni okamžitě víme odpověd. Hned po přečtení jsem měla tip. Pak jsem si řekla, že je to moc obvious a v duchu si tipla něco jiného. A po tom všem, to opravdu byla ta nejtrapnější odpověd na tu nejtrapnější hádanku. Fakt jsme si to mohli všechno ušetřit. nezbavím se ani zklamání, že Feyre splnila všechny úkoly prakticky jen díky něčí pomoci. ke knize mě vázala jen má naivní neuspokojená touha po pohádkovém dobrodružství - tamlin a rhys byli popsáni fakt rajcovně. jinak je to bohužel prázdné a slabé