Jadla
komentáře u knih
Cvrček a mravenci
Jiří Zdeněk Novák
Už jako děvčátku se mi moc líbila, maminka nám ji večer čítávala a my poslouchaly a soucítily s cvrčkem. Teď ji čtu svým dětem a ony poslouchají stejně tak. Líbí se nám od prvních veršů po poslední. Nehlučte děti, ani muk, povím vám příběh z lesních luk. Bude to příběh pohádkový...a hrál a hrál a hrál a hrál. Krása.
Průřezy ve stránkách jsou bonusem, který děti spolehlivě zaujme.
O Červenáčkovi
Pavel Čech
Je to jako zaslechnout ozvěnu, jako když slyšíte najednou šepot, který vám připomene, co jste kdysi už slyšeli nahlas.
Rychlé šípy, žila jsem jimi, s kamarádkami jsme samozřejmě měly také klub, na tričkách vyšité velmi kostrbaté šípy, ale nevadilo to. Šly jsme do sklepa pro bobříka odvahy, toho mlčení jsme nikdy nezískaly. Teď je už dávno konec výpravám, sezení u jednoho stolu na starých židlích na půdě, psaní kroniky, nad jejímiž stránkami se usmíváme. Není ale konec přátelství. Nescházíme se každá týden, ale víme, že tu jsme jedna pro druhou, kdyby bylo třeba. A totéž se přihodí i chlapcům v Čechově příběhu. Není konec, jen vyrostli.
I když to zní banálně, připomnělo mi čtení písničku Svěráka a Uhlíře, kluci, kluci s klukama, pak s holkama a pak zase s klukama. Prostě to tak chodí, však oni se k sobě zase vrátí, jsem si jistá. A doufám, že Červenáček znovu potká to děvče ze zahrady.
To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl)
James Herriot (p)
Četla jsem jako mladá a teď znovu jako o něco míň mladá a tolik se mi líbila! Nejenom pro úžasně rozverné, veselé, zábavné a hravé příběhy, ale i pro ty vážnější, při kterých se srdce zachvěje. Líbí se mi na celé knize snad právě to nejvíce, že je humoristická, opravdu se při ní od srdce směju, a zároveň v ní je dost moudrosti a něčeho, co lze poněkud křečovitě nazývat mravním poselstvím. Takový splínový vyprošťovák.
U nás I. - Úhor
Alois Jirásek
Mám obzvlášť ráda obsáhlá vypravování, stovky stránek souvislého příběhu. Kdybych mohla cestovat časem, chtěla bych hned při druhé cestě vidět českou vesnici v 19. století. To tedy nemůžu, ale můžu si přečíst Jiráska a to je skoro, jako bych mohla.
Líbí se mi šíře příběhu, vyvážený poměr děje a popisu, věrohodné charaktery postav, zkrátka čtení hladí a hladí a záhy nekončí. Myslela jsem si, že se F.L. Věkovi hned tak něco nevyrovná, ale U nás mu zatím kráčí se ctí po boku.
Třikrát detektiv amatér Travis McGee
John D. MacDonald
Po dlouhé době knížka, která zbavuje starostí všedních dní a místo na ně myslíte na Travise a Meyera, na vzdálenou Floridu a rybolov na moři, pálící slunce, lodě, vraždy :)
Co se mi ale zamlouvalo nejvíc, byli oba hlavní hrdinové. Přátelé. Takoví ti gentlemanove, kteří tak na první pohled nevypadají, a přece jsou. Jako Vinnetou a Old Shatterhand. V koutku srdce bych na chvilku chtěla být dívkou, za kterou by se ohlédli.
Autorovi se podařilo v příbězích zachytit i osobitost nenačančaného amerického každodenního života, což beru také jako plus.
Příběh kriminálního rady
Ladislav Fuks
(SPOILER) Četla jsem celou noc. Ráno jsme zaspali, dceru jsem do školy tak tak stihla vypravit, ale nešlo jinak. Celou knihu jsem cítila obavu, úzkost, takový Damoklův meč, který se houpal nad Vikim, bezohlednou krutost otce, slabost syna.
Už dlouho jsem se nesetkala s knihou, která tak umně dovede vyvolat emoce i jiné, než pouhý preslazeny sentiment nebo strach jít v noci na záchod. Myslím, že Fuks je prostě mistr.
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli
Michaela Učňová
Milé čtení, takové hladivé. Těší mě vyrábět domácí tvaroh, teď zkouším žitný kvásek, na zahradě už máme vybrané místo pro jablonku některé ze starých odrůd. A občas pomyslím na svého dědečka, jeho rodiče a rodiče jeho rodičů a na všechny předchozí generace, které pracovaly a těšily se z podobných věcí jako my dneska. A tato knížka pomáhá, abychom nezapomněli.
Frida Kahlo: Ilustrovaný životopis
María Hesse
Tak nějak si nedovedu utvořit jasnou představu, jaká tato žena skutečně byla. Častokrát si přečtu životopis a mám nějakou přesnější představu o člověku, kterého popisoval. Nemusí být samozřejmě správná, ale to je jiná věc. S Fridou Kahlo tápu. Vůbec to nemyslím jako výtku této knize, připadá mi, že je to ten z nejpřesněji vystihujících literárních portrétů vůbec, ale přesto. Jako by malířka byla nezlomný, pořádnou rychlostí se valící kámen, navzdory všemu a všem, pořád dopředu, pořád rychleji. Ale zároveň působí tak křehce, zranitelně, smutně, jako kolibříček.
Velmi oceňuji to, že se autorka nezabývala vleklým vysvětlováním, úvahami, podrobnými popisy. Naopak, letmé zmínky, prostá fakta, vlastně skoro kalendářový výčet jednotlivých vybraných událostí, proložený vlastními vzpomínkami Fridinými (ano, mohlo být voleno lepší písmo), vytváří pozornému čtenáři jasnější obraz a životnější představu Fridy než sebepřesnější a podrobnější líčení.
Věčně zpívají lesy
Trygve Gulbranssen
Už je to nějaký pátek, co jsem četla celou trilogii, a přesto ji mám pořád v hlavě, patří k těm, které naplňují mysl i srdce (duši?), prostě celého člověka. Velký Příběh - s velkým V a velkým P.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Pro mě doslova omamné. Tak prostinké, tak burcující, jako podobenství.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Velká hrdinka, která na konci života může hýřit životní moudrostí. Jen si nejsem jistá, že je tak docela věrohodná, jak by si autorka nejspíš přála. Kniha se velmi dobře čte, nemá nudné pasáže, které by čtenář musel přeskakovat, aby se posunul v příběhu, řemeslně jistě chválihodné. Nejsem však přesvědčena o tom, že se to s tou hloubkou a opravdovostí povedlo.
Střevíce z lýčí
František Nepil
Myslela jsem, že to nevydržím. Smíchy, bylo to báječné čtení! A nejen rozesmívá, dojímalo mě i k slzám.
Příběhy z Medové stráně
Václav Deyl
Četli jsme s dětmi několik večerů. Milé obrázky, hezký příběh, skvělá volba postav a jejich jmen. Moje drobotina už neřekne housence jinak než Chlupydupy, všichni šneci jsou Pižlové. Chtějí mít doma želvu, samozřejmě Verunu. Někdy si i hrají, že jsou jednotlivá zvířátka.
Touto četbou se nemůžete netrefit.
Sesterstvo a největší kouzlo kočky Fabioly
Lucie Hlavinková
Takový úplně obyčejný zázrak. Autorka se i tímto příběhem trefila do toho, co já ráda. Jde vlastně o prosté věci. Přátelství, toleranci, pomáhání, pochopení. Že jsou kolem nás hodní lidé. Že pohlazení a úsměv mají svou cenu. Normální zázrak:)
Nechci znít jako prudérní protivka, ale vidím, jak děti obklopuje svět s dávkou agresivity, hrubosti, sprostoty. Tak je potěšující, když se objeví i dávka vlídnosti a sounáležitosti.
Národní opruzení
Karolína Zoe Meixnerová
Doslova mne uchvátilo, jak autorka postavám vdechla život. Jak ze slavných jmen uhnětla lidské bytosti. Lidi, jež dýchají, pláčou, jí, trápí se, spí, je jim špatně po flámu, bojí se, tápou. Obzvlášť se mi líbí sesterská blízkost a porozumění Johanky a Žofky.
Miluju 19. století, formování české literatury, vznosná jména jako Bolemír, Kajetán, Ladislav. Tají se mi dech z práce a obětavosti Dobrovského, Krameria, Tháma. Jiné národy mají Cida, Artuše, Siegfrieda a další. Moji hrdinové vystupují vesměs v této knize.
Šepot lesa
Sabine Bohlmann
Milé čtení. Překlad je místy nepřesný, špatně formulovaný, což je škoda. Příběh neurazí, vše chvályhodné, místy pokus o odlehčení komickými situacemi, dobré úmysly postav, důraz na rodinu a přátelství. Nic nevšedního.
Co se mi doopravdy líbilo, byl popis lesa. Les je přítel, není temný a strašidelný, je naopak bezpečným útočištěm, věkovitým společníkem, moudrým a spravedlivým strážcem. To mě při četbě zaujalo.
Ďolík
Emma Adbåge
Jedním slovem skvělá. Patřím k těm matkám, které pořád varují nelez tam, nespadni, nelitej, ne, ne, ne.... A pak si zpětně sama sobě nadávám, že se mám krotit. Patřím k učitelkam, které se o děti dost bojí, i houpání na houpackach může být rizikové. A přece cítím, jak je zákaz dolíku nespravedlivý, jak je nutné, nezbytné a potřebné, aby děti měly Dolík, Okraj i Vršek, aby z nich nevyrostla motovidla a třasořitky. Všem přeju, aby se nedaly zastrašit a lezly, skákaly, prolézaly, cítily a žily jako děti.
Labutí dům
Daniela Krolupperová
Nádherná knížka. Nemluvím o příběhu, ale vizuální podobě svazku, jen jej držet v rukou a listovat je příjemné. Samotný příběh je velmi jednoduchý, poselství explicitně řečené. Být pilní, pracovití, slušní a hlavně nevzdávat se. Zcela souzním.
Dobově kniha navazuje na Past na korunu, v tomto případě jde však o mnohem prostější vyprávění.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Charaktery postav poněkud zvláštní, ne zrovna kdoví jak sympatie vzbuzující. Prostředí je ale velmi dobře vykreslené, děj má spád tak akorát a neodradí od čtení dalšího dílu.