jakub2199 komentáře u knih
Krátká sbírka plná národních básní k oslavě či možná motivaci českého národa. Musím říci, že s výjimkou básně Láska, která byla úžasná mě ostatní příliš nenadchly. Nevím jestli je na vině jejich až na můj vkus strojený nacionalismus nebo prostě jen stylistika, ale rozhodně jsem od Nerudy četl už i krásnější básně. Přesto báseň Láska mohu s radostí doporučit.
Byl jsem z knihy trochu zmaten. Příběh je opředen až legendární slávou, minimálně v zemi původu, v českých končinách si tím nejsem tolik jist. A příběh jako takový je úžasnou sondou do dospívání a mentálního a osobního přerodu jednoho člověka. Části knihy jsou uchvacujícím příběhem, který plně sleduje zlaté pravidlo "Ukaž - neříkej" ať už formou literárního stylu použitých slov, syntaxu a jiných prostředků, sny a vnitřní pochody a starosti to vše bylo nádherně rozprostřeno do pavučiny, která vytvářela vnitřní život Charlieho Gordona.
Tak proč tedy pouze hodnocení 3 z 5? Odpověď je prostá, kniha je o 100 stran delší než by měla být, budu-li velkorysý tak o 75 ale za tím si stojím. Nedávalo mi to zprvu smysl, ale když jsem se dočetl, že kniha byla původně povídkou tak mi došlo, že byla k vydání prostě jen rozšířena. Myslím, že by jí mnohem lépe slušel formát novely, než románu. Ale s výjimkou této výtky jde o rozhodně krásnou knihu s psychologickým podtextem.
Krásně napsaná nostalgická kniha, spíše soubor tématických vyprávění než-li souvislý příběh, přestože je zde jistá pojící myšlenka a příběh. Zvláštností je, že příběhy jsou vždy opředeny jistou nedořečeností, tedy vždy zůstane něco, co není dovysvětleno nebo dořečeno, čtenář si může stále klást otázky na věci, které nebyly rozřešeny. Ne ve smyslu, že by autor začal vyprávět o něčem a potom ono dějové vlákno opustil. Mnohokrát je čtenář informován, že autor o dalších osudech neví, nebo je někdy přerušen samotnými postavami, někdy autor spekuluje nad neznámou informací, někdy ne. Celý soubor zanechává jistý patos, jistý smutek nad chováním a osudem lidí, kteří někdy byli sousedy a přáteli a sledem událostí byli svým okolím opuštění ne ze zloby či nenávisti, ale jen a prostě z lidského strachu.
Jde o nenásilnější formu seznámení s hrůzami holocaustu pro čtenáře toužící si rozšířit literární obzory.
Nádherná ukázka toho jak může vypadat sci-fi ve své syrové formě. Jedna ze základních knih žánru, který je znám pod názvem cyberpunk. Děsivá přesnost s kterou autor vytušil a odkazoval na budoucí vývoj technologie je až zarážející. Svět který pan Gibson vytvořil působí organicky, živě. Pokud bych ho měl přirovnat k něčemu, co je známé tak bych řekl kniha se nese v duchu filmu Bladerunner (vyšly ve stejné době).
Pro čtenáře hledající ne přímo optimistickou vizi budoucnosti bych doporučil 451 stupňů Fahrenheita - nejde sice o cyberpunk, ale rozhodně kritiku lidské konzumace technologie. Z české tvorby pak rozhodně Stroncium od Jiřího Kulhánka.
Rozhodně doporučuji anglickou verzi komukoliv, kdo je schopen.
Skvělá kniha, jedna z rozhodně nutných knih pro přečtení každým, kdo si neví rady v dnešním světě, kdo hledá cestu, kdo chce jak by řekl autor sám Dospět.
Autor je silně ovlivně tvorbou C.G. Junga, pravidla sama se mohou jevit poněkud neortodoxní, ale je za nimi hluboká propracovanost a rozhodně dávají smysl pokud se nad nimi člověk alespoň na okamžik zamyslí
Historická kniha, stěží pochopitelného významu, citovaná a opěvovaná. Nevím jestli bych se ztotožnil se všemi výše uvedenými tvrzeními. Jde o knihu, která má své místo v historii literatury. Její význam při vedení války byl jistě nezpochybnitelný. Dodnes je užívána vrcholnými managery jako inspirace a má mnoho, co říci i moderní generaci.
Ale myslím, že její význam tkví spíše jako komentář své doby, jako vhled do uvažování, jako historický dokument.
Bohužel jako pro všechny takto staré knihy, není objektivně možné je kvalitně přeložit. Mnoho z textu je nepřeložitelné pro úmyslnou ambivalenci použitých slov a nesouladu některých jazyků. Některé věci prostě nepochopíme prostě proto, že je nečteme v originále. Mnou čtený překlad byl z anglického překladu, kolik se muselo ztratit při těchto dvou překladech. Originál byl veršovaný, český text je v próze. Kolik textu je nepochopitelné i pro soudobé obyvatele Číny a tím spíše pro nás?
Nemám na otázky odpovědi, chce to si knihu přečíst a udělat si o ní obrázek každý sám za sebe.
Co ale mohu doporučit je navrhnout ke srovnání texty evropského původu - Vladař od Machiavelliho, Zápisy o válkách od G I Caesara či z Japonska Knihu Pěti kruhů od Musashiho.
Velmi zajímavá kniha, popravdě jsem po ní sáhl spíše kvůli Ciceronovým politickým názorům. Faktem ale je, že jde spíše o zajímavé rétorické diskurzy, přičemž historicko-vzdělávácí přínos je obohacen díky kvalitně rozpracovanému úvodu, který dává jednotlivé řeči (obranné ve svém charakteru) do historického a politického kontextu své doby.
Ve shrnutí zajímavá historická kniha, ve které se o historii dozvídáme skrze kontext nikoliv přímým historickým vyprávěním.
Rozhodně doporučení hodná pro všechny zájemce o historii římské republiky.
Tato kniha je spíše pro znalce fyziky než pro neznalce. Je spíše pro studenty, než amatéry. A tak váš závěr, vaše porozumění a vaše zhodnocení po dočtení bude reflektovat vaše postavení ve fyzikálním světě.
Knižně je to rozhodně zajímavý pokus. A přesto, že je prezentován jako úvod do fyziky, berte to spíše s rezervou protože Feynman od vás očekává více než jen elementární znalost fyziky. Jde každopádně o zajímavý výbor nejzajímavějších fyzikálních fenoménů a proto je možné ho využít jako odrazový můstek při hlubším studiu fyziky, či jako zdroj informací.
Rozhodně je skvělá pro nahlédnutí do fungování mysli jednoho z největších fyziků 20.století.
Za mě byl kniha polovičním úspěchem, měla zajímavé pasáže a čtivé úseky. Ale stejně tak měla ekvivalentní množství kapitol, kterými jsem se prostě jen pročetl a myslím, že jsem si z nich neodnesl vůbec nic.
Myslím, že pokud zvažujete přečtení, tak zkuste přečíst dvě kapitoly, pokud vás kniha neosloví do té doby, tak to už lepší nebude.
Jako zakladatel většiny vědních oborů a můžeme říct první "moderní" vědec je těžké knihy hodnotit, protože většina jeho myšlenek byla již rozvedena dále. Ale rozhodně jde o zajímavé čtení - je to spíše úvod do jeho státovědních úvah, základní kameny. A samozřejmě nesmíme zapomínat, že jsou velice dobově poplatné (obhajoba otroctví, nižší postavení žen) - zajímavé historicky a pro rozšíření znalostí, ale jako autora filosofického zatím stále preferuji Platóna.
Přijatelným způsobem zpracovaná učebnice. Koncepčně byla vytvořena pro ZČU, jsou tam tedy jisté rozdíly od výuky na Prf UK, ale úvodní části jsou napsány kvalitně. Kde kniha ztrácí trochu dech jsou poslední okruhy, kde se ozývá v použitém jazyce dikce předchozího komunistického režimu - jako například proletariát, buržoazie. Taková časová poplatnost trochu na čtivosti pro moderního čtenáře ubírá, ale matérii do raného novověku mohu určitě doporučit.
Kvalitní učebnice římského práva. Doporučil bych ji spíše jako opakovací médium, její stručnost je rozhodně výhodou, ale pokud by byla prvním seznámením s látkou, tak je potřeba materiál někde doplnit- Jako skvělé doplnění doporučuji od stejného autora další knihu a to Sylabus Římského práva soukromého. Kombinace obou knih je skvělá příprava před zkouškou.
Dobrý doplňující text pro vytvoření hlubšího pochopení institucí a jejich historického kontextu. Obzvláště chronologické členění je vhodnou pomůckou pro přijaté zákony (ať už ius nebo leges). Jako samotné postrádá dostatečnou hloubku informací, ale jako doplňující text perfektní.
Stručná učebnice podávající základní přehled vývoje a institucí římského práva. Skvělá k doplnění dalších učebnice jako přehled k opakování látky.
Lze knihu shrnout jako rozsáhlou esej o modernistech a přínosu jejich literatury. Psaná je čtivě, ale musím zmínit jistá ALE. Prvním z nich je, že nutnost znalosti, alespoň nějakých děl od rozebíraných autorů je skoro nutnost pro skutečné docenění textu. Přišlo mi také, že kvalita mezi jednotlivými kapitolami oscilovala. Nejslabší mi přišla kapitola o Virginii Woolfové a nejsilnější TS Eliotovi a DH Lawrencovi.
Úvod knihy začíná velice silně, ale ke konci je to trochu slabší. Nemyslím si, že by to bylo chybou autorova psaní, spíše probíraná tématika ztratila pro mě na zajímavosti. Ale úvodní kapitoly a kapitola poslední rozhodně stojí za doporučení. Český překlad je oproti originálu slabší, takže doporučuji komukoliv, kdo to zvládne si přečíst originální text.
Pro čtenáře Goetha absolutní povinnost. Rozhodně by se dala také doporučit pro studenty, kteří mají Fausta v četbě, ale rozhodně je nutné zdůraznit, že k plnému ocenění je potřeba přečíts i vykládaný text. Tedy v tomto případě oba díly Faustovi tragédie. Knihu bych označil za takový malý poklad. Objevil jsem ji čirou náhodou. Což je smutné, protože je skvěle napsaná a díky jejímu výkladu jsem byl schopen mnohem lépe ocenit kvality Goethova díla.
Jako vše od Sira Terryho, kvalitní kniha, kvalitní čtení, kvalitní příběh. A nyní přichází to pomyslné ALE - ale v porovnání se zbytkem tvorby slabší. Příběh je kvalitně zpracovaný. Jako vždy si Terry vezme za téma něco z našeho světa a dekonstruuje to do elementů a ty následně satirizuje. Zde jsou to pyramidy a tím pádem celá egyptská kultura. Trocha posměchu zbude i na řeckou kulturu a dozvíme se i něco o cechu vrahů. Kniha se dostane do plné síly až někdy kolem poloviny. Předchozí pasáže jsou bohužel slabší. Jsou tam velice kvalitní okamžiky, ale působí to spíše jako jedna velká příprava na to, co nevyhnutelně musí a také přijde později. Když ale porovnám dějový spád s podařenějšími knihami {jako například nepřekonatelnou sérii o Mětské hlídce či Čarodějkách} tak jsou slabiny o to markantnější. Jako vždy musím dodat, že jde o knihu báječnou, čtivou a rozhodně za přečtení stojící, jen pro čtenáře Zeměplochy spíše v mírném nadprůměru v porovnání se zbytkem tvorby.
Po dočtení jsem trochu rozpolcen. Jde o skvělou knížku, snad ještě lepší by ji bylo nazvat praktickým průvodcem ve stylu krok za krokem. Rozhodně v částech, kde se zamýšlí nad způsobem života většiny lidí, je to poklad ukazující jiný náhled na věc s množstvím doporučení. Kde kniha trochu ztrácí jsou okamžiky, kdy přechází do manuálu, jak na 4 hodinový pracovní týden. A samozřejmě, přes tvrzení autora, že je možné jeho rady aplikovat i na zaměstnanecký poměr a ne jen na podnikání, tak s tím lze stěží souhlasit plně. A rozhodně pro velké množství profesí není možné rady použít vůbec. Kdybych měl tedy zhodnotit tak v teoretické a filosofické rovině plných 5/5 v praktické aplikovatelnosti 2-3/5. Ale pro podnikatele musí jít o svatý grál.
Poklad české historické a filosofické tvorby. Knihu jsem objevil náhodně v antikvariátu, bez prvoplánovité snahy se o Solónovi něco dozvědět. Autorem zpracovaná látka je ovšem tak kvalitní, že se za svou neznalost přímo stydím. Solón je vzácným spojením kvalitní věděcké práce s literárním umem autora. Text je čtivý i přes někdy komplikované a náročné pasáže výkladu athénské politiky. Poznámkový aparát je na perfektní úrovni a dokonce fakt, že kniha přes dobu svého vydání nepodléhá politickému dogmatu a navíc otevřeně cituje zahraniční a to přímo anglofonní literaturu je snad přímo zázrak. Výběr doprovodného materiálu je také umě vybrán a zpracován, těžištěm je samozřejmě aristotelova politka a athénská ústava, ale k nalezení jsou i jiné odkazy. Prostě nutné čtení pro zájemce o athénskou politiku, antickou historii či filosofii.
Vladař je jednou z těch knih, které si prostě musíte přečíst abyste pochopili proč se o ní stále hovoří. Vzniklá na počátku humanismu, na přelomu mezi středověkem a novověkem a vlastně razící novou cestu v politické studii. Jde o práci zaměřenou na člověka-vladaře. Autor dává sérii rad a návodů, doporučení a varování. To není o mnoho jiné než jiná slavná kniha podobného duchu a to Umění války od Sun-C'. Čím je Vladař unikátní je, že nepřikrášluje ošklivost vládnutí. Nesnaží se ocukrovat fakt, že vladař někdy musí být krutý, aby uhájil sám sebe a své poddané, někdy i proti nim samotným. Co víc, tento pragmatický přístup dal vzniknout výrazu, který pro takový postup používáme - machiavellismus. Často je to výraz s negativní konotací, ale myslím, že po přečtení by si většina lidí měla uvědomit, že Machiavelli vlastně říká, bylo by krásné kdybychom se měli rádi a neškodili si, ale než to Bůh dovolí uvědom me si, že jsme jací jsme a musíme se chovat takto, abychom přežili.
Toto vydání je druhé, které jsem četl. První jsem četl v překladu Josefa Hajného. Dočetl jsem se, že jeho překlad není kvalitní. Tedy alespoň ne komparativně s originálem. A tak jsem si přečetl tento překlad od A. Felixe a J. Pokorného. Nemohu se vyjádřit k obsahovým odlišnostem, ale přišel mi čtivější. Pokusím se udělat komparaci a případně doplním postřehy.
Jen na okraj se zmíním o drobném dílku obsaženém v knize a to Životopis Castruccia Castracaniho z Lukky. Je to dílečko velmi podobné (alespoň tématicky) Vladaři. Neznám data sepsání, ale jeví se jako prototyp vznikajícího Vladaře. Eponymní hrdina je předobrazem Cesare Borgii. Zajímavé pro porovnání, ale kvalitám Vladaře se nepřibližuje.