jakub6611 komentáře u knih
Co si budeme nalhávat, Elrik z Melniboné je klasika. Patří do stejné ligy jako Pán prstenů nebo Conan a má své pevné místo ve fantasy literatuře. Příběh mě opravdu zaujal, a i když je na něm občas cítit zub času, myslím, že má stále co nabídnout. Elrik není obyčejný hrdina – je rozervaný, filozofický a v mnoha směrech jde proti tradičním archetypům. Přesně to mě na něm bavilo. Jeho závislost na magii, vnitřní konflikty a jeho vztah s Bouřenošem (Bouřavou) dělají příběh jedinečný a hluboký.
Musím ale říct, že jsem se na české vydání dost těšil, a tady přišlo menší zklamání. Provedení knihy i celý spektákl kolem jejího vydání mi přišly takové... meh. Neříkám, že to ovlivnilo můj zážitek z příběhu, ale čekal jsem asi trochu víc péče.
Co se týče překladu, tak je celkově v pohodě, ale něco mě zarazilo. Třeba použití slova "baže" – vážně? To slovo mi tady vůbec nesedí, stejně jako mi dřív vadilo, když se objevilo v knihách Johna Gwynna. Možná tam ještě dávalo smysl, ale sem se podle mě prostě nehodí. Jinak ale překlad funguje, a i když mě to místy rušilo, nezničilo mi to čtenářský zážitek.
Navzdory těmto detailům bych Elrika doporučil každému, kdo hledá něco jiného než klasické fantasy. Je to temné, filozofické a stále aktuální dílo, které nutí člověka přemýšlet o hrdinství a morálce. Ano, provedení mohlo být lepší, ale příběh za přečtení rozhodně stojí.
Pro fanoušky Dungeons & Dragons je tato kniha takřka povinností, a už jen za tematické zasazení si u mě získává bonusové body. Jaleigh Johnson přináší čtenářům příjemnou one-shotovou příběhovou jízdu, která skvěle rozšiřuje univerzum filmu Dungeons & Dragons: Čest zlodějů. Kniha plní roli doplňku – vkusně rozšiřuje příběh a nabízí vhledy, které film nezvládá plně pokrýt.
Postavy jsou dobře napsané. Kira, která v příběhu vyniká, se mi líbila více než ve filmové verzi. Navíc je potěšující narazit na známé elementy z herního světa D&D – nostalgie a vědomí, že autorka rozumí předloze, je vždycky vítaná.
Na druhou stranu příběh místy pokulhává na poli logiky a cestování. Některé události a rozhodnutí by mohly být lépe promyšlené, což může mírně rušit ponoření do děje. Druhá třetina knihy však svou kvalitou a stylem připomíná epizodu Critical Role, což knize dodává svěží šmrnc.
Pokud hledáte jednoduché, příjemné čtení a nechcete nad dějem příliš přemýšlet, tato kniha vám poslouží skvěle. Nejde o hlubokomyslné fantasy plné komplexních zápletek, ale spíše o cozy počteníčko, které vás zavede zpět do světa Dungeons & Dragons.
(SPOILER) Musím konstatovat, že tato kniha nenaplnila má očekávání. Ačkoliv obsahuje zajímavé prvky, celkově působí roztříštěně a často zdlouhavě.
Jedním z hlavních problémů je rozsah. Příběh je rozvláčný a mnohé pasáže působí jako zbytečná výplň. Kdyby byla kniha o polovinu kratší, mohla by být mnohem dynamičtější a čtenáře více vtáhnout.
Další slabinou jsou dialogy. Postavy postrádají jedinečný hlas, což vede k tomu, že je často těžké rozeznat, kdo zrovna mluví. Intonace a způsob vyjadřování jsou u všech postav téměř totožné, což oslabuje jejich charakterizaci a činí interakce méně uvěřitelnými.
Srovnání s Pánem prstenů, které jsem viděl na Goodreads i zde, mi přijde nepochopitelné. Zatímco Tolkien vytváří epický příběh s hlubokou symbolikou a poutavými postavami, Věž srdci je spíše temným experimentem s fantasy žánrem, který nedosahuje podobné hloubky.
(Zbavme se již přirovnání něco jako Pan prstenů...něco jako Hry o trůn...)
Na druhou stranu musím vyzdvihnout jednu část knihy – scénu v pyramidě s vodopádem. Tato pasáž má nepopiratelnou atmosféru, která mi připomněla vizuální a emoční náboj her ze série Souls her (Elden Ring). Byla to chvíle, kdy kniha skutečně ožila a ukázala, jakého potenciálu by mohla dosáhnout.
Celkově je Věž srdci zklamáním.
John Ford ve své knize "Čekání na draka" předkládá čtenářům dílo, které rozhodně není určeno pro každého. Autor se rozhodl pro experimentální přístup k vyprávění, který nechává mnoho otázek nezodpovězených a detailů nevysvětlených. Tento styl, ačkoliv oceňovaný některými autory jako Scott Lynch, může být pro běžného čtenáře spíše frustrující než obohacující.
Příběh se odehrává na pozadí historických událostí spojených s nástupem Richarda III. na anglický trůn. První polovina knihy se soustředí na formování čtveřice hlavních hrdinů, zatímco druhá část sleduje jejich zapojení do politických machinací té doby. Bohužel, tempo vyprávění je mimořádně pomalé a struktura příběhu působí chaoticky, což činí sledování děje obtížným.
Ford klade na čtenáře vysoké nároky. Jeho styl vyžaduje hluboké znalosti historie a schopnost orientovat se v složitém, často nejasném ději.
Absence jasné dějové linie a nedostatek vysvětlujících prvků činí z "Drak, jenž čeká" náročné čtení, které může odradit i zkušené čtenáře.
Závěrem lze říci, že "Drak, jenž čeká" je ambiciózní dílo, které se snaží o nekonvenční přístup k historické fikci. Bohužel, jeho složitost a nejasnost mohou převážit nad případnými literárními kvalitami. Kniha tak může oslovit pouze úzkou skupinu čtenářů, kteří ocení experimentální narativní techniky a jsou ochotni investovat značné úsilí do pochopení díla.
Pokud hledáte lehké a přímočaré čtení, tato kniha pro vás pravděpodobně nebude tou správnou volbou. Pokud však máte zálibu v náročných textech a jste ochotni se prokousat složitým vyprávěním, možná v ní najdete skryté kvality.
Velký špatný. Občas mám pocit že čtu úplně jiné knihy než zdejší čtenáři. Knihu jsem přečetl pouze z 1/3. Tohle jako opravdu? Miluji Dračí doupě a TTRPG, dodnes jsem hráčem a miluji knihy z herních světu. Chtěl jsem oddechovku, líbil se mi i námět. Ale tohle jako fakt ne, věty jako "jelikož jste postavy na 3. úrovni", "v tuto chvíli nemáte dost zkušeností orky pobít", nebo popis povolání jako z pravidel....na 3 stránky prodej kožešin. "K ohni se posadil 220cm velký barbar...". Fff. Možná bych to zkousl u knihy z 90. let dnes ale ne. Pokud chce něco s TTRPG tematikou tak šáhněte na knihy ze ságy Dragonlance, Drizzta, knihy od Feista. Pokud hledáte něco s nadsázkou /kterou jsem očekával i tu, ale tohle rozhodně není nadsázka) tak doporučuji například Králové Wyldu.
Velké zklamání, stejný problém jako u Stínu krkavce, první kniha byla top, druhý díl už o dost slabší ale poslední díl byl více než špatný. Nebýt konce tak ani dvě hvězdy nedávám.
Potenciál a moc Nil a Ka-poel nebyl vůbec vysvětlený. Celá kniha se velmi táhla, situaci s bohy chtěl překombinovat ale vlastně se nic závratného nestalo. Velká škoda. Občas nevím zda čtu stejné knihy jako většina návštěvníku zdejšího serveru. Dát pět hvězdiček takovému braku....
Na fantasy jsme vyrostl (Feist, Gemmel, Martin...) poslední dobou je to ale velmi špatné.
Druhý díl je už o něco slabší ale stále velmi dobré fantasy. Jen co bych tedy vytkl - a to bude zřejmě chyba korektora - je zvláštní že se v kapitole mluví o Tanielovi, v další větě o Tamasovi a na konci věty o Tanielovi :)
Za překlad bych také ruku do ohně nedal.
Teď se těším na třetí díl!
Za poslední dobu jedno z těch lepší fantasy. Velmi zajímavý svět a postavy, žádná není bíla ani černá.
Ze Společníku jsem byl trochu rozpačitý, ale série Kodex to napravila. Stejně jako předešlá série si Kodex Společníku na nic nehraje, létají blesky a ohnivé koule, vzduchem sviští Drizztovi scirmitary - klasická hard fantasy jak má být.
Bohužel. Musím říct že když jsem četl první díl, připadal jsem si jak na večeři v restauraci u Zdeňka Pohlreicha, byl to zážitek. Jenže jak večer pokračoval cestou jsem se stavil ve fast foodu (druhý díl) no a ráno jsem se dojídal vlašákem a rohlíkem (třetí díl).
Nápad a styl psaní (ač druhá část knihy už trošku upadala) z prvního dílu byl vážně super (v rámci toho co ještě lze vymyslet ve fantasy, nejednalo se o recyklát).
Psal jsem to již u probuzení ohně. Opravdu si nemyslím že by každá fantasy kniha musela být trilogie s xxx stranami.
Proč nenapsat dvojdílnou knihu?
Velké špatné, bohužel.
Každý kdo očekává krvavé oběti, znásilňování panen za úplňku na hřbitově, chlapce v kožených šortkách s corpse paintem na tváři bude asi zklamaný.
La Vey se zajisté rád poslouchal a dnes by byl Instagram star ale i dnes má kniha co nabídnout. Pro ty kdo nechtějí jen jako hloupé ovce věřit, ale spíše pochopit :)
50/50 na jednu stranu zklamání na druhou stranu mě to bavilo - hlavně nápad. Svět který Ryan vytvořil oproti jiným steam punk světům nepůsobí tak kýčovitě, nejspíš to bude tím že je to víc fantasy (něco jako hra Arcanum).
Nemám problém číst mnoho set stránkové knihy, v tomto případě si myslím že příběhu by hodně pomohlo kdyby měl tak cca o 150-200 stran méně. Stejný problém pociťuji i Stínu Krkavce. V jistých částech jsem se do knihy musel nutit.
Opravdu musí mít dnes každá fantasy x set stránek a být trilogie (či více)??
Druhý díl si nejspíš přečtu, avšak nad nim už trošku lámu hůl.
Druhý díl je o trochu slabší, hlavně střední část knihy.
Nyní zkouším probuzení ohně, tak uvidíme...poté se vracím ke Královně ohně
Musíme se přiznat že zatím jedna z těch slabších knih. Osobně mě vůbec nezaujala. Děj se točí kolem dospívajících členech Drizztovi družiny, kdy dostali druhou šanci, akorát v jiných tělech.
Chápu že kniha má být, jakási spojnice mezi novými pravidly (4e přechod na 5e) ale jako kniha o tolik stránách je vážně děs.
Byl jsem spokojený, ač v jedné části děj trošku upadl. Dál jsem ztratil pojem kolik Velinovi vlastně bylo.
Dále bych ještě zmínil že pokud jste natěšení na knihu stylu Hry o trůn tak budete zklamáni. Spíš Gemmell než Martin.
Musím říct že souhlasím si komentářem níže, byl to boj :)
Bohužel třetí díl nedostal kvality prvního a druhého dílu. Kdyby kniha měla polovinu stránek tak nejspíš ano, bohužel půlka mě přišla jako zbytečná vata a autor nedokázal udržet tempo.
Celou ságu ale hodnotím velmi kladně a těším se na další knihu z tohohle světa. Nyní mě čeká Anthony Ryan :)
Poslední dobou, jsem byl dosti skeptický k moderní fantasy.
Staveley mě ale mile překvapil - první díl mě zaujal na 90% procent, druhý díl trilogie na 100%, s třetím dílem se nyní trošku peru - zatím jsem v půlce.
Už nyní ale vím že po Písních Ohně a ledu asi nejlepší fantasy za poslední dobu.
Jak dočtu poslední díl, vrhám se na Anthony Ryan.
Ne, nezlomil jsem ještě nad fantasy literaturou hůl :)
Za poslední dobu opravdu zajímavé fantasy, nyní čtu druhý díl, jsem moc zvědav jak to vše dopadne :)
NO, musím říci, že velké zklamání.
Přišlo mě to jako když jste v McDonaldu, objednáte si nějaký hamburger co na obrázku vypadá plně a nadýchaně ale pak na tácu vám naservírují zplihlou žemli.
Tak stejně to bylo i s touhle knihou - mé oblíbené fantasy servery na knihu pěli chvalné ódy + severské téma, to musí být pecka, to nemůže být jinak.
Bohužel zklamání bylo velké. Hlavní postava Haralda je nudná až šedá, severské prostředí vlastně nepocítíte, ostatní postavy jsou také nezáživné. Trošku jsou oblíbil vědmáka který stejně umře pitomou smrtí. Moc jsem nepochopil proč se autor pouštěl do severského prostředí a tématu když ho vlastně nevyužil a spíš sklouzl k tématu ala pseudoZaklínač.
Největší utrpení jsem ale zažil v části která se odehrávala pod vodou.
Pokud hledáte knihu ze severského prostředí doporučuji knihy od Poule Anndersona či knihy Juraje Červenáka.
Co cením, je velmi pěkná ilustrace přebalu knihy. Jsem rád že se konečně upouští od ilustrací od Jana Patrika Krásného, které jsou šílené.
Vše co slibovali splnili! Film se může jít zahrabat :) Jako vždy...