JakubCh komentáře u knih

Tak jsem v pátek večer kouknul, jestli už náhodou není další knížka v téhle sérii. Na Vánoce to budou dva roky, co jsem si pod stromeček hodil Kindla a jako první knížku koupil Prokletí z mlh. Během Vánoc jsem pak pročetl i další dva díly a nadšení bylo veliké (viz mé hodnocení u knih). Proto jsem v pátek zajásal při zjištění, že tu je další díl. Okamžitě zakoupeno a nahozeno do čtečky. Přes víkend nebylo moc času, ale včera-dneska v 1.30 ráno dočteno (a v práce celý den, jak vyoraná myš :D). Knížka je parádní a hodnotím ji hodně vysoko. Jak mi Labyrint ticha přišel subjektivně nevím proč lehce slabší a za nejlepší díl jsem považoval Prokletí z mlh, i když i Mrazivý dech starých časů byl super, tak Zahrada ztracených duší je z mého pohledu dokonalá, na úrovni prvního dílu série. Netuším, čím to je, ale věčné mlhy a hluboké lesy kolem Volfštejna, v lesích bůhví co - co se nakonec promění z nějakých démonů na obyčejné zločince či vyvržence, to mi moc sedí. Autor naprosto skvěle popisuje prostředí a opět jde o děj: pochmurná, mlhavá krajina, zločiny, které jako by ani nebyly z tohoto světa - přímý střet s něčím nadpřirozeným (tady je to Borská čarodějnice, v jedničce pak vzpomeneme na střet s domnělým přízrakem v katakombách kostela), ovšem najednou máme z nadpřirozena obyčejný světský zločin, nebo vyděděnce/šílence (čarodějnice). Což je přesně podle mého gusta vyznáním ateisty a materialisty. K tomu autor parádně popisuje dobové prostředí, vyžívá se především v popisu hornické osady, ovšem stejně tak popisuje, jak se kolonizovaly pohraniční hvozdy (klášter v lesích, budování cest přes neproniknutelné hvozdy, těžký život zdejší malé šlechty, která sice měla "modrou krev", ale co do majetku, daleko lépe na tom byl kdejaký sedlák z vnitrozemí). V tomto díle je už méně odkazováno na "staré časy", tedy lidé jsou již křesťané, staré božstva a pohanské háje (mě tak sympatické) jsou pryč. Přesto sám farář se neštítí uvažovat o vlkodlacích. Za mě, plný počet bodů, doporučuji a nemůžu se dočkat dalšího dílu!

2 01.11.2017

Jako (skoro) vše je to subjektivní pocit, ale mám za to, že jde o nejslabší díl ze série. Tím rozhodně neříkám, že kniha je špatná. To ne. Je parádní, jen mi v něčem připadá trošku jiná. První díl je takový správně hororový. Na jeho konci ale zůstává jen světský zločin a prakticky žádný prostor pro nějaké tajemno. Vše do sebe perfektně logicky zapadá. Dvojka víceméně následuje jedničku, nějaké napřirozeno sice zůstane, ale jinak opět lidské zločiny v čiré podobě. Tento díl je však trošku jiný, i když počátek opět přesně navazuje na předchozí díly. Lidské zločiny (únos Markéty z Volfštejna), ale Vítek je vyslán do tajemného labyrintu skal, kde mají lid na jeho okraji sužovat ďáblové - a dle svých zkušeností očekává, že za tím budou lidé. I když i zde se nakonec ukáže, že za tím také stojí lidské bytosti, připadá mi děj již trošku přitažený za vlasy. Celé hradiště v údajně neprostupných a rozsáhlých skalách, které by ale oddíl padesáti chlapů pročesal během chvíle - protože rozsah těch skal sám dobře znám :) Navíc nějaký tajemný otvor a cesta do pekel, nestvůra (zmutovaný či nemocný medvěd), který si pobíhá podzemím, vykukuje oknem ve svatyni. Je to čtivé, napínavé, ale trošku jsem postrádal přísně racionální linii především prvního dílu. Protože stále zůstávají nějaké pekelné nestvůry, které lezou asi z jádra země. Připadá mi, že Vítek z prvního dílu by sebral louč a šel se tam pod zem ještě jednou podívat - s pořádně ozbrojeným doprovodem. Konec knihy byl výtečný, řešení v podobě dvojčat jsem pak už sám předvídal. Něco ve stylu hluboké hypnózy jsem také ochotný akceptovat jako logické řešení. No a nakonec, aby se dočkaly i čtenářky, ke konci knížky autor zasadil "červenou knihovnou" Vítka s Markétou :) Což je ale OK, nic jiného se nadalo čekat. I když možná komentář vypadá hodně negativně, ve skutečnosti se mi knížka líbila moc. A doufám, že nejde o závěr série. V příští by měl být už Vítek z Březnice a na Volfštejně :)

3 02.01.2016

Výborná knížka, jediná svého druhu v češtině. V některých věcech je lehce zastaralá, protože od doby vydání se leccos změnilo (např. není problém si nechat za pár peněz vyrobit pouzdro na zbraň s nasazenou svítilnou), či matoucí (střelecký postoj, kde já se dle této pasáže a fotky naučil nějaký hybridní a pak se dlouho přeučoval správný) ale to jsou jen detaily. Velezkušený instruktor s mezinárodním renomé se rozhodl sepsat rozumný manuál pro trénink obranné střelby...a to se povedlo. Těším se na kurz od autora :)

2 01.01.2016

Další z mých "vyvolených" válečných knížek. Pokud je mi známo, vznikla prakticky ze zápisků, deníku "poněkud obstarožního velitele, který již překročil věk, předepsaný pro anglické piloty", Alexandera "Saši" Hesse. Tehdy velitele Československé 310. stíhací perutě RAF v Duxfordu. Hrdost, nadšení, ale i bolest nad ztrátou kamarádů...a náznak smutných vzpomínek na "mého kluka doma". Vynikající kniha. Další z kolekce "my jsme umírali, abyste vy žili".
Autor sám (přes ohromný a úctu respekt, jaké k němu mám) nebyl již žádné eso, již kvůli na poilota pokročilému věku, ale plnil výborně funkci velitele. Proto i trošku jiný pohled, než jen řadový pilot - vnímal dění okolo sebe z pohledu velitele a v širších souvislostech.
Nenávist vůči nacistům a tehdejšímu Německu, která je z některých stran zcela zřejmá, je naprosto pochopitelná. I tak ale autor dokázal, že mu spravedlivý hněv nevymazal svědomí a úroveň vojáka, důstojníka. Narážím na epizodu, kdy jím sestřelený Dornier nouzově přistál a z něj vylezli letci. Zvedli ruce "a já se díval do jejich slimáčích očí a nedokázal jsem střílet".

Perlička na závěr - mám pocit, že některé pasáže z knížky jsou "vykradeny" v rovněž výtečném filmu Bitva o Anglii. Konkrétně scénka, kdy střepina z bomby během nočního útoku vletí do kupé vlaku a pilotovi do náručí skočí vyděšená dívka. Tuto scénu popisuje právě Hess a zahlédl jsem ji i ve filmu - tam ovšem s britským pilotem. Náhoda? Možná :)

A nakonec: https://scontent-frt3-1.xx.fbcdn.net/hphotos-xaf1/t31.0-8/10924592_649188858544243_7246591100633900637_o.png Tady máte autora v době, o které se v knížce píše. Spolu s legendou, o které také píše - Douglasem Baderem.

2 01.01.2016

Tohle by měla být povinná četba...

3 01.01.2016

Nejvyšší hodnocení. Vedle Dvou proti Říši asi má nejoblíbenější kniha. Co se dalo napsat, to už tady napsáno je... "Třeba pak nebudou hajlovat tak nadšeně, když na našich hranicích zahrabou pár tisíc vlastních vojáků". Ano, tak to mohlo být. Nebýt "spojenců".

7 01.01.2016

Tak jsem za dva dny zdolal i druhý díl série :) Někdo psal, že je méně napínavější, než jednička, no nevím, nepřišlo mi. Na mě subjektivně sice působila strašidelněji "kostelní setkání" v jedničce a zapadá vesnička v lesích a mlze, ale ani zde to nebyl pro Vítka žádný med. Knihu hodnotím stejně vysoko, jako první díl. Na Vítka se smůla opravdu lepí, sotva se vyhrabe z jednoho, tak je v druhém. I když...on ten druhý na ten první vlastně do značné míry navazuje! Zapadlou vesničku a hrad v lesích na hranici, zahalený do věčných mlh, nahrazuje zimní Praha a její okolí na počátku 13. stol. A její okolí, které je stále poseté odkazy na pohanskou minulost (což sedí, vždyť samotný Petřín snad byl pohanský posvátný háj...). A jak to tak vypadá, stará božstva za pomoci "starověrců" se snaží svrhnout nové pořádky a navrátit se zpět. Nakonec však jde o prachsprostý světský boj o moc. Pokud jde o zdlouhavé pasáže, které jsou zbytečné...ano, také jsem měl místy trošku tento pocit. Knížku ale doporučuji, navíc končí tak, že jdu rovnou koupit třetí díl. Snad to nebude díl poslední! :)

1 28.12.2015

Hodně dobré. 24.12. večer jsem koupil a poslal do nové čtečky, 26.12. v 2.30 ráno jsem dočetl :) Dobově zasazená detektivka, autor se pokusil do detailu pospat prostředí, ve kterém se děj odehrává. Nejen strašidelná a mlhavá atmosféra kraje, ale i prostředí města, krčmy či hradu. Při čtení jsem si v duchu představoval hlavně ten kostel a starou tvrz :) Výborně také popsal jednotlivé osoby, dialogy a vztahy mezi nimi. A konečně děj. Od prvotního, naprosto jasného nadpřirozena - oživlé mrtvoly se dostaneme ke zcela pozemskému řešení. V tomto ohledu mi to trošku připomnělo A. C. Doyla a jeho Psa Baskervilského. Také se od "pekelných sil" dostaneme k prozaickému řešení světských zločinů. Hlavní hrdina (přes své zážitky) na nadpřirozeno zjevně příliš nevěří a vytrvale se snaží o objasnění záhady. Pak nastane zlom, kdy už na nadpřirozeno nevěří vůbec (likvidace části zločinců). Když záhady pokračují nadále, je zřejmé, že je zde ještě další tajemství - avšak ne nadpřirozené. Od té chvíle nabírá děj na rychlosti i "akčnosti" a knížku jsme právě od tohoto zlomu dočetl do konce na jeden zátah. Jdu na další díl a všem vřele doporučuji.

26.12.2015