JakubiRa
komentáře u knih

Roztomilý příběh čtyř skřítků. Rozvíjí fantazii na plné obrátky. A ilustrace Markéty Vydrové jsou dokonalé.


Tak jako všechny předešlé knihy Zdeňka Hanky mě i příběh Jill oslovil. Prostředí anonymity internetu je stále aktuální a dnes už se stává pro většinu z nás všední záležitostí, přesto se i v dnešní době setkáme s tím, že někdo slepě „naletí“ člověku, který za virtuálním nickem skrývá svou pravou tvář. A to je hlavní myšlenkou knihy. Vlivem rodinných okolností dojde k jednomu ne příliš šťastnému rozhodnutí, což spustí spád událostí. Zdeněk Hanka umí psát poutavě a jeho styl je čtivý.


Jako vždy perfektně zpracovaný příběh. Tedy pokud máte rádi spletité osudy. Nenáročné čtení, má spád a spoustu překvapivých momentů. Podrobněji viz recenze.


Oddechová knížka k pobavení i zamyšlení (podle toho, jak probíhalo vaše dospívání a jak vnímáte své ženství ve světě, který vás obklopuje). Autorka v této své prvotině využívá odlehčený styl – plyne sám a velmi dobře se čte. Místy se vyskytují docela odvážné pasáže, které ale korespondují s naturelem vypravěčky, tedy dívky měnící se v ženu.
Text obohacují velice vtipné a výstižné ilustrace samotné autorky.
Myslím si, že dívkám na prahu dospělosti bude dobrým společníkem na jejich křižovatkách a zralým ženám vzpomínkou na to, že toto šílené období je zkrátka součástí života.


Lehké čtení nejen na léto, ochutnávka z různých stylů i témat. Volba přečíst si tuto knížku mě nezklamala.


Krásné pohlazení po duši v naší ultrarychlé době. Kniha plná vůně kávy, lásky i zklamání v různých podobách a... psacích strojů. Opravdu neobvyklé. A krásné. Trochu jsem se bála – můj oblíbený herec a kniha? Nebudu mu jako autorovi "nadržovat"? Obavy byly zbytečné. Jsem nadšená. Povídky jsou dokonale propracované. Každá je jiná, ale jedno mají společné. Lásku k životu a nostalgii po časech dávno minulých.


Velice dobře a poutavě napsaný životopis, tak jako ostatně všechny Kosatíkovy životopisné knihy. Autor sepsal text na základě rozhovorů a vzpomínek lidí z blízkého okruhu přátel, politiků, disidentů... Osoba Olgy Havlové nabíjí člověka silou a energií. Velmi cenné na knize je, že dokonale mapuje poměry v naší zemí v době, kdy Olga Havlová vyrůstala, žila a působila jako první dáma.


Jsem vždycky trochu skeptická k pokračování příběhů. Přesto jsem si knihu přečetla a nejsem zklamaná. Autorka vytvořila postavu, která ožila. Někomu je sympatická, jinému nesedí. Mně je velmi sympatická a ráda jsem sledovala její další osudy. První díl byl samozřejmě "silnější". Ale proč je srovnávat? Prostě Lou se snažila žít dál a vypořádávat se s dalšími životními lekcemi... pěkné oddychové čtení.


Knížka je napsána zvláštním stylem, chvíli trvalo, než jsem si na něj zvykla (přítomný čas a třetí osoba, vypravěč nad příběhem). Moc se mi ale líbila. Příběh obyčejných lidí s neobyčejnou vůlí žít a přežít ve zlých dobách světové krize a II. světové války. Politická situace je jen naznačená. Děj je zaměřen hlavně na dopad celé situace na obyčejné lidi. Postava Marie je velmi sympatická. Dnešní žena už ani nechce pomyslet, v jaké situaci by v takové době byla, čemu by se musela podřídit...


Velmi pěkná podobenství. Autor má sice někdy velice svérázné názory, ale knížka promlouvá k duši člověka. Mně se líbila.


O této knížce jsem hodně slyšela i četla. Proto se mnou odcestovala v květnu ze Světa knihy domů, podepsaná od autorky. Román poukazuje na jeden z problémů dnešní doby, a sice na obchod s falešnými léky v Africe. Teď jsem ji dočetla a jsem konsternovaná z toho, co všechno se ve světě děje. Člověk si znovu uvědomí, že má být vděčný za to, co má. A taky bezmoc při boji se zlem. Téma je smutné, ale knížka se četla dobře. Určitě doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy inspirované skutečností.


Moc pěkná knížka s krásnými fotografiemi. Hlavním tématem je potřeba živé komunikace a umění naslouchat druhému. Více v recenzi.


Knihu jsem si přečetla podruhé. Dříve jako studentka, teď protože jsem si chtěla prostě přečíst "nějakého starého Viewegha". Styl autora mi sedí, líbí se mi, jak je příběh protkán citáty z klasických děl, jak vystihuje smutnou realitu a práci úlohu učitelů (a to autor hovoří o devadesátých letech 20. století). Příběh samotný je zvláštní, nicméně dějí se různé věci.

Životní výpověď s touhou předat radost a zkušenost. Pokud člověk neočekává literární hodnotu, nebude zklamán. Knížka obsahuje i prázdné stránky na vlastní zápisky a černobílé obrázky, které si čtenář sám může vybarvit. Je to taková potěcha duše.


Knížka se mi líbila. Sice je pravda, že některé postavy mluví vulgárně, ale realita života je tam zachycena perfektně. Druhá novela se mi líbila ještě více než ta první. Vieweghův styl mi sedí, jeho všudypřítomná autobiografičnost mi nevadí, byla jsem spokojená.


Anotace mluví jen o Janu Nerudovi, ale mě zaujal krásný obraz literární scény 19. století, všechno, co spisovatelé museli překonat při cestě k realizaci české literatury za dob tvrdé cenzury a policejního dohledu monarchie. Všechny ty detaily, které autor líčí očima Jana Nerudy, se skládají jako mozaika do jednoho výjevu. Osobnost samotného Jana Nerudy asi na každého zapůsobí jinak. Více viz recenze.


Kniha se mi líbila. Mám ráda rodinné propletence a vhledy do lidských duší, tady autorka opět nezklamala. Ptačí žena není literárně náročná, ale velice čtivá. Z postav jsem nejvíce sympatizovala s Bohdankou.


Velice dobře napsaná kniha. Zpracovává skutečnost, která se tiše skrývá v blízkosti každého z nás. Visí ve vzduchu jako stín. A dokud se nás nedotkne osobně, nepochopíme úplnou hloubku tohoto problému. Autorka odkryla bolest, kterou mnoho lidí kolem nás prožívá. Ráda čtu příběhy se spletitými osudy, což se v této knize povedlo. A z konce přímo mrazí.


Hořko-sladký román, který konfrontuje ženský a mužský pohled na svět a nabízí život jedné ženy, ve kterém se nejedna žena určitě najde. Čte se bezvadně. Žádné hluboké myšlenky, zato všechno ze života, zkrátka pěkná oddechová četba. Více v mé recenzi.


Nevím, jestli to bylo očekáváním, nebo si Dan Brown dříve nasadil laťku moc vysoko... trošku zklamání. Langdon vůbec neměl prostor se uplatnit. Myšlenka a napětí nechybělo, ale chybělo mi více historie a odhalování šifer, tedy prostor pro symbologa. Více viz recenze Vaše literatura.
