Jakubisko
komentáře u knih
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
"Co tady děláš?" - "Piju." - "A proč piješ?" - "Abych zapomněl." - "Abys zapomněl na co?" - "Abych zapomněl, že se stydím." - "A proč se stydíš?" - "Stydím se, že piju!"
...můj oblíbený citát hovoří za vše. Vzácný příklad geniality, která vstupuje rovnoměrně do duší dětí i dospělých.
Cesta
Cormac McCarthy
Takové postapokalyptické Kdo chytá v žitě...cesta odnikud nikam, lemovaná tou nejautentičtější atmosférou, jakou si dovedete představit. Cesta je typickým příkladem díla, které v podstatě po celou dobu četby staví pouze na atmosféře a pocitech. A daří se mu to výborně.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
K této knize už bylo řečeno vše potřebné. Dodám snad jen, že kniha dechberoucím způsobem ukazuje hrůznost 1. světové války, na kterou se ve stínu její druhé sestry tak trochu pozapomíná.
Cesta na sever
Karel Čapek
Řekl bych že veškeré severské ledovce musely vedle Čapkových slov roztát, jak jsou hřejivá. Ohromně zábavné čtení.
Obrázky z Holandska
Karel Čapek
Čapek by snad mohl napsat i příbalový leták k Aspirinu a nadchl by mě. Nevím čím to je, ale u všech jeho cestopisů jsem se od začátku do konce neubránil přiblblému úsměvu...
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Při čtení tohoto románu je až k neuvěření, že vznikl více než před půl stoletím. Jeho nadčasovost a modernost, hraničící až s šílenstvím, dává dohromady neopakovatelnou směs geniality, dobrodružství, akce, pravdy, minulosti i budoucnosti. Kdo může, ať co nejdříve přečte a kdo nemůže, ať raději nečte vůbec. :)
2010: Druhá vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
Za svým starším bratrem vůbec nezaostává, naopak staví laťku možná ještě výše. Oproti prvnímu dílu, dráždícímu hlavně čtenářovu představivost a obrazotvornost, 2010 se zaměřuje více filosoficky a nutí člověka častěji k zamyšlení. I tak je to ale perfektní dobrodružství.
Temná aréna
Mario Puzo
Tato kniha je Puzovým románovým debutem, jenž je zasazený do prostředí poválečného Německa, kde sám autor několik let působil jako úředník pro styk s veřejností. Ústřední postavou je Walter Mosca, voják, který se na začátku knihy vrací po válce domů do USA. Je však určitým způsobem poznamenán válkou a nedokáže se zařadit zpět do klidného rodinného života. Kromě toho v Německu nechal ženu, Hellu, se kterou udržoval milostný poměr a ke které si vybudoval dost intimní vztah. Rozhodne se tudíž k návratu do Brém, kde se mu podaří sehnat místo u americké okupační správy.
Celá kniha sice má nosný příběh, většinou založený na vztahu Waltera a Helly, ale daleko více na mě působí spíš popisným, až reportážním dojmem, ukazujícím situaci v poválečném Německu. Autor se zaměřuje např. na psychologii vztahů Američanů a Němců, kdy jsou Američané navenek považováni za osvoboditele a chvalořečeni na každém rohu, leč uvnitř je mají “pouze” za vítěze války. Velmi působivá je scéna, při které se jakýsi komik převlékne za Hitlera, načež publikum začne halasně požadovat návrat vůdce.
Dalším ústředním tématem je obchodní zločin všeho druhu, produkovaný americkou armádou. Mnoho Američanů zde totiž zůstává zejména proto, že se zde na černém trhu dá sehnat spousta zboží prakticky “za hubičku”, pouze z jejich postavení, jakožto okupantů.
Zajímavostí na Temné aréně je, že hlavní hrdina, Walter, je krajně nesympatický, arogantní zoufalec a v podstatě zločinec. V jiných Puzových knihách jsou sice hrdinové také zločinci, ale přesto si k nim člověk vybuduje pozitivní vztah. I přes, nebo možná právě pro tuto věc mě však tato kniha v kontextu jeho ostatních děl příliš nenadchla. Příběh má velmi pomalý spád a ony popisné scény atmosféry strachu a zničeného města by podle mě také šly vyřešit ještě působivěji. I přesto, že jsem byl v napětí až na posledních cca dvaceti strankách, však nemohu knihu tak úplně zavrhnout. Své čtenáře, zejména se zájmem o válečnou literaturu, si určitě najde.
Zeď
Jean-Paul Sartre
Aneb jak může být filosofie zábavná...pro ty, kdo mají chuť filosofovat, obsahuje kniha nepřebernou hloubku moudrostí. Pro ty ostatní pak mnoho poučení nebo aspoň záživnou četbu plnou silných emocí.
Žert
Milan Kundera
Kundera se prostě umí trefit...jeho dílo je sice často spojováno s politickou tématikou, ale já bych spíše vyzdvihl jak úžasně umí odhadnout lidskou povahu a vztahy. Po každé Kunderově knize mám zaděláno na bezesné noci plné přemýšlení a následných depresí. :)
Valčík na rozloučenou
Milan Kundera
Typická Kunderovina. Po přečtení jsem měl asi na 14 dní o přemýšlení (a deprese) postaráno.
Já Baryk
František Nepil
Překvapuje mě poměrně nízké hodnocení Baryka v databázi. Jako dítě jsem ho dočista miloval a ani dnes se při listování neubráním přiblblému uchechtávání. Můj vzor, jak by měla vypadat dětská knížka.
Pásmo
Guillaume Apollinaire
Apollinaire i Čapek byli frajeři. Doporučuji i těm, kteří si jinak k poezii hledají cestu hůře, protože tohle je jeden z vrcholů básnické tvorby, jako jsem doposud mohl číst.
Poslední kmotr
Mario Puzo
Jde o příběh, ve kterém Puzo spojuje všechny své klasické zbraně - rodina, zločin, akce a samozřejmě filmový průmysl. Bohužel se mi však zdá, že už mu zde trochu dochází dech a začíná se opakovat, navíc dílo už nemá tu správnou kontroverzi a šťávu, kterou měla díla starší. I přesto se jedná o dílo zajímavé, které se běžnému čtenáři líbit může. Ve srovnání s Kmotrem, či Siciliánem je to však jako nebe a dudy. Já však musím přiznat, že jelikož šlo o první Puzovu knihu, kterou jsem četl, byl jsem jí tehdy doslova nadšen. Všechny mouchy jsem pak našel hlavně při srovnávání se slavným Kmotrem.
Labuť
Sebastiano Vassalli
Tak trochu atypický mafiánský román, odehrávající se v době, kdy slovo mafie bylo nové a na Sicílii nikdo netušil co to je. Kniha vás donutí pohlédnout na tématiku z odlišného úhlu než na jaký jsme zvyklí a umožní lépe pochopit jižanskou mentalitu a proč měla mafie v Itálii vždy tak silnou pozici. Pro fanoušky žánru naprostá nezbytnost.
Betonová zahrada
Ian McEwan
Kniha plná hnusného horka, stísněnosti, deprese, podivných lidí a smradu...přečetl jsem jedním dechem a opravdu to ve mně vyvolalo mnohé až fyzické reakce, na druhou stranu částečně souhlasím s JP, hlubší myšlenku jsem tam také nenašel. Chválím filmové zpracování, které atmosféru knihy vystihlo velice přesně. Fuj.
Úvod do současné filosofie
Miroslav Petříček
Studovaní filosofové nemohou od této knihy čekat zázraky, funguje spíš, jak již název napovídá, jako takový úvodník pro začínající zájemce o tuto oblast lidského poznání. Přestože není nijak zvlášť čtivá, má ucházející délku a odnesl jsem si z ní víc než ze všech hodin filosofie na střední škole.
Dějiny knihoven a knihovnictví
Pravoslav Kneidl
Snad jediná kniha, kterou jsem se na zkoušku naučil celou nazpaměť...což samo o sobě svědčí o tom, jak kvalitně je napsána. Dá se říct že je tam opravdu vše, co běžný student či fanoušek knihovědy potřebuje najít.
Anatomie lži
Dan Brown
Uznávám že je to úžasně čtivé a napínavé...na druhou stranu ale taky šíleně postavené na hlavu a hlavně jedoucí stále ve stejném schématu jako Brownovy ostatní knihy. To už člověku časem začne lézt krkem...
2001: Vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
Skvělé, úchvatné, nemám slov...kdo nečetl, nepochopí. Tolik opěvované filmové zpracování mě bohužel veskrze zklamalo.