Jana_Hlus komentáře u knih

Velmi dobře zvolený nadpis knihy vyvolávající neodbytnou otázku: „A jak to dopadne?“ Rychle očima přelétneme anotaci a zvědavost graduje ve chvíli, když zjistíme, že se jedná o rozhovor s neuropatologem MUDr. Koukolíkem. Představa rozhovoru z pitevny o budoucnosti je rozhodně pozoruhodná, a právě proto nejspíše po této knize sáhneme a odneseme si ji domů. A dobře uděláme! Není totiž mnoho takto vzdělaných lidí, kteří dokáží srozumitelně zprostředkovávat své zkušenosti, poznatky i názory laické populaci, tak jako právě MUDr. Koukolík.

A je chvályhodné, že mezi knihami „celebritek mlátících prázdnou slámu“, se v edici Rozhovory dostávají ke slovu lidé, kteří mají skutečně společnosti co sdělit. (4/5)

5 07.08.2019

Tak tohle by si měl přečíst asi každý. Velmi silný zážitek, i když ne se vším jsem byla v harmonii. Naprosto dechberoucí ale je to, jak píše autor otevřeně, padni komu padni. Hlavně teda sobě. A také poselství mezi řádky, které se tam možná dostalo, aniž by to bylo autorovým záměrem, je velmi silné. Určitě doporučuji přečíst a pro sebe jsem si naplánovala léto s Formánkem, narozdíl od Hartla si ho beru s sebou k moři:-). (4/5).

PS. Drobný žert pro Pražáky. Nevím, zda v jiných městech jsou vylepené reklamní plakáty, vemte Hartla s sebou k moři:-).

5 06.07.2019

Zdá se mi, že se teď často objevuje u "mladých" českých autorů způsob psaní, který souzní se současným více méně povrchním životním stylem, kdy autor příběh jakoby na čtenáře vrchlí, nejde do hloubky, nahodí častokrát i velmi závažná témata, klade různé protichůdné otázky, na které neodpovídá a když má pocit, že by se do toho třeba nějak moc zapletl, tak text ukončí. Možná v budoucnu budou obsahovat knihy už jen názvy kapitol? Aby se autor ani čtenář příliš nezdržovali?:-)

A to je podle mého názoru případ i této knihy, dobře rozjetý scénář, zajímavé prostředí i velmi složitá problematika uprchlíků, to vše mělo velký potenciál, který zůstal nevyužit. Na druhou stranu se ale kniha dobře četla, hrdina byl i ve své asociálnosti uvěřitelný a text o dnešní době hodně vypověděl. Takže to vlastně nakonec ta slibovaná temná groteska byla:-). (4/6)

PS. Možná by se hodil slovníček, párkrát jsem tápala, co "ajťácko-facebookové" výrazy znamenají. Holt už nejsem teeneger:-).

5 06.11.2018

Porovnám-li obě autorovy knihy, lépe na mne zapůsobila prvotina Hadrový panák, ale ani Loutkář mě nezklamal. Kniha se čte dobře, postavy jsou zajímavě propracovány, i přes různé charakterové podivnosti jsou uvěřitelné a působí lidsky. Jen bych uvedla, že Loutkář je plný mrtvol, případ, který vyšetřuje Baxterová a spol. je hodně brutální a proto bych ho nedoporučila slabším čtenářským povahám. (4/6).

5 30.10.2018

Tato kniha mi přinesla spoustu odpovědí na otázky, které jsem si podvědomě kladla a nenecházela odpovědi. Dneska už vím, proč občas cítím to, co cítím. Kniha je napsaná srozumitelně i pro laika, velmi oceňuji seznámení se základními meditacemi a shrnutím důležitých bodů, jak by se měl citlivý člověk "chránit". Ale zaznamenala jsem, že se kniha na několika místech opakuje, na druhou stranu - opakování matka moudrosti:-). (4/6)

5 30.10.2018

Česká Rosamunde Pilcher, červená knihovna současnosti. Pokud od knihy nečekáte nic víc než nenáročnou oddechovku, kde jsou všichni krásní a báječní, příběh poněkud banální a klišovitý, tak mohu doporučit. Kniha se čte dobře a rozhodně jsem už četla podstatně horší (3/5).

5 11.09.2018

Opět duševně nemocný vyšetřovatel a osvědčené schéma v současnosti vycházejících krimithrillerů (Jepice, Noc), ale četlo se dobře, nápaditý příběh i rozuzlení, škoda jen trošku těžkopádnějšího překladu. Hadrový panák je lepší krimi průměr, tak se budu těšit na Loutkáře, který nedávno vyšel. Snad se autorovi podaří vystoupit ze schématových klišé a novinka bude ještě lepší než Hadrový panák. (3/5).

5 13.06.2018

Anotace ve mně vzbudila velký zájem. Zase tak často se mi nestává, že by zajímavá anotace korespondovala s obsahem knihy. Takže to bylo příjemné překvapení. Dvě hlavní dějové linie – současná, ale zejména ta z doby po druhé světové válce, mě opravdu donutily se zvědavostí otáčet stránku za stránkou, abych se co nejdříve dočetla rozuzlení příběhu a spojení obou dějových linií. Zápletku jsem ke konci uhodla, což ale nesnižuje můj výborný pocit z knihy, čtení jsem si opravdu užila. Líbil se mi i překlad, kniha se čte dobře, ve svižném tempu, žádné dlouhé popisy a opakování slov, jak bývá v současnosti běžné.

Na druhou stranu opravdu nerozumím tomu, proč musí mít v současných detektivních thrillerech hlavní osoba duševní poruchu (případně být alkoholik, gambler či něco podobného) a v tomto případě je dokonce nejenom hlavní postava, ale i Priestův bratr duševně nemocný (masový vrah), zřejmě autor nahazoval návnady, aby přilákal čtenáře k dalším dílům série, které určitě přijdou. V prvním díle byl bratr více méně jen okrajově zmíněn a v podstatě to s hlavními dějovými liniemi vůbec nesouviselo. Působilo to na mě nevěrohodně, za to dávám hvězdičku dolů (4/5).

A je to tady - po kamarádovi a bratrancovi přišla na řadu přítelkyně. Goffa opravdu psát umí, takže v půlce knihy jsem už byla ve slušné depresi, ale další vývoj na mě působil nevěrohodné a přehnaně. Škoda, ty první Mikovy případy se fakt četly skvěle... Brzy vyjde další Goffova detektivka se Syrovým, tak se obávám, kdo to odnese tentokrát? (3/5)

5 04.03.2018

Z této knížky mám rozporuplné pocity. V podstatě opakování stejného schématu jako u "Mezi dvěma ohni" mě zklamalo. Doufám, že v dalších případech se tomu autor vyhne, působí to dost nevěrohodně. Jinak mě ale případ zabíjení bezdomovců jako byznys pro násilnické úchyláky zaujal. Škoda jen, že dějové linie spojené s osudy ubitých bezdomovců, byly v podstatě jen tak letmo nahozeny, přestože se jedná o hodně silné téma. A oceňuji závěr, ten se Goffovi opravdu povedl, narozdíl od jiných autorů umí děj vygradovat a čtenáře překvapit. Zaujalo mě i nepříliš jasné rozuzlení, jen si myslím, že se z toho dalo vytěžit mnohem více. Potenciál tam určitě byl (3/5).

5 15.02.2018

Při čtení jsem si říkala, že si tentokrát zřejmě stojí Miko Syrový na vedení, některé indicie jsem pochopila podstatně rychleji než on. Ale ten závěr byl naprosto skvělý a pro mě je to zatím nejlepší Goffova kniha. Zpětně jsem si uvědomila, že autor dokázal naprosto věrohodně vyjádřit Mikovo tápání - dozvěděl se o svém kamarádovi informace, které by opravdu neočekával, zamotal se do mafiánských kruhů, dostal i pořádnou nakládačku a těžce to všechno v sobě zpracovával. To mi přijde naprosto uvěřitelné, narozdíl od dokonalých policistů se supermanským schopnostmi jiných autorů. Trošku mi příběh připomněl Pavla Frýborta v jeho nejlepších časech. Takže za mě 5/5 a jdu na Plaváčka:-).

Autorce se podařilo "vyhmátnout" skutečně velmi aktuální problematiku falešných léků a oceňuji i zasazení příběhu do Ugandy, bylo pro mne poučné číst o tom, jak těžký život mají místní obyvatelé. Text působí naprosto věrohodně, je znát, že paní Hindráková ví, o čem píše.

Na druhou stranu bych u tak zkušené autorky očekávala, že si s příběhem pohraje, vypiluje ho, podrobně rozepíše dějové linie, takto mi to přišlo psané "horkou jehlou". Příběh je vyprávěn šílenou rychlostí, každá z postav vychrlí svůj životopis na pár řádcích, do toho se střídají otřesné příběhy nemocných obyvatel, trauma hlavní hrdinky je naznačováno tak okatě, že je hned jasné, o co jde, i jak to dopadne. Kniha určitě za přečtení stojí, ale jsem přesvědčená, že měla mnohem větší potenciál, škoda toho nepříliš propracovaného příběhu, vzalo to celému vyprávění sílu. (3/5)

5 22.11.2017

Po slušné mediální masírce jsem byla na tuto knihu velmi zvědavá a počkala si dva měsíce, než mi vyšla rezervace v knihovně. Moc jsem od ní nečekala, tak jsem si ji nekoupila a jsem ráda. Předpoklad se mi potvrdil, Bábovky jsou sice minimálně o stupeň lepší než Hartlovy Okamžiky štěstí (podobná mediální masírka), ale jinak průměr. Kniha mi svou formou připomněla velmi dobrou Giesbertovu knihu Láska je věčná, dokud trvá. V Bábovkách jsem se ale v osobách ztrácela, v podstatě všechny osoby byly nenápadité a čitelné, snad jen kromě Roberta, který rozřezával svým milenkám stehna, to mne opravdu překvapilo. Zarazila mě neuvěřitelně klišovitá životní schémata a také to, že všechny osoby přemýšlely naprosto stejně, ať už to byla mladá holka nebo důchodkyně. Na druhou stranu kladně hodnotím bohatost jazyka a absenci gramatických chyb.3/5

5 30.07.2017

Jo, jo. To si člověk hned uvědomí, že je opravdu někde jinde. Naštěstí. Rozhodně mi byl sympatičtější text, který psal Miloš. K Michele bych asi napsala jen to, že přestože (právě protože) jsem žena, tak z jejích textů mi vyskákala vyrážka po celém těle. Vulgarita, absence úrovně, nadhledu, ženskosti. A pro mne další potvrzení toho, že většina blogů by neměla vycházet knižně. 2/5

5 05.06.2017

Úplně jiný příběh než je série s Martinem Servazem. Trošku pomaleji jsem se do něj začítala, asi jsem si musela zvyknout, že Servaz tam fakt nebude, ale pak už to jelo. Spousta dějových linií, autor to opravdu umí, jednu chvíli jsem vůbec netušila, kdo by mohl být vrahem. A překvapivý, strhující závěr ten zvláštní příběh jen umocnil. Snad by to jen nemusela být taková bichle, opět přes 600 stran..... 4/5

5 08.05.2017

Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Stavím ji stejně vysoko jako Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí. Tři ženy se nacházejí v bodě nula, začínají nový život na základech svého zhrouceného světa, ať již je to spisovatelka v troskách rozborbardovaného Berlína, nebo psycholožka, která se obětuje svému nemocnému muži-faráři, ukončí svou praxi a časem zjišťuje, že vlastně skončila v roli pečovatelky, své myšlenky a zájem věnuje totiž její muž jiné ženě. Všemi příběhy se prolíná motiv pověsti o Persefoně, autorka se zaměřuje na motiv mateřské lásky, viny a selhání. Má se žena obětovat pro své děti případně muže nebo se rozhodnout pro karieru? Za každé rozhodnutí se platí...

5 30.05.2016

Náhodné setkání v knihovně, o to milejší, že kniha je fakt dobrá, i když někdy, pro nás Pražáky, nepříliš přívětivá. Oceňuji, jak je umně poskládaná z několika souběžně jdoucích příběhů obyčejných lidí a gradující v závěrečném finále, kdy se jejich cesty protnou. Autorova myšlenka, že si raději pustíme do uší jakýkoliv hluk (hudba, TV) hlavně, abychom nemuseli přemýšlet, tak to mi bude znít v hlavě ještě dlouho...

5 20.05.2016

Tak tohle byla parádička. Skvěle napsaný román, výborně přeložený, opravdové počteníčko:-). Olive je stará paní, možná trošku nekorektní a příliš upřímná, má poměrně přísná kriteria nejenom na okolí, ale hlavně na sebe. Kdo vlastně je? Pozoruhodné na této knize je, že Olive nemá ve svém věku vše a všechny zaškatulkované - stále se snaží porozumět sobě i ostatním lidem, pochopit, proč se věci lidem dějí, proč žijí takové životy, vztahy...A to bych řekla, že je poučné i pro podstatně mladší lidi, snažit se nežít v klišé a standardních myšlenkových vzorcích. Knížka je trošku depresivní, na druhou stranu ale vnímám z textu i naději, že stojí za to žít do posledních svých dní, tak jako Olive.

4 12.12.2022

Rozjezd pomalejší, trošku kostrbatý, ale pak už to nabralo tempo a postupně se objevovaly jednotlivé dílky puzzle, které v závěru všechny do sebe hladce zapadly bez nějakých nereálně umělých zvratů. Kniha se čte velmi dobře, oceňuji hlavně propracovanost jednotlivých postav, různorodost prostředí i motivů.

4 24.04.2022

Zajímavá sonda do myšlení psychopatů, příběh je dobře napsaný, čtenář je udržován stále v napětí, postavy se vyvíjejí, také v ději dochází k překvapivému vývoji. Souhlasím ale s komentářem níže, že dějová linie týkající se Seraphine byla z časového hlediska matoucí. Jinak řadím tento román k tomu lepšímu, co jsem v poslední době z tohoto žánru četla.

4 07.02.2022