Jana283 komentáře u knih

Kde je pravda? Četla jsem, přemýšlela... nevím. Ano, historie není černobílá a lidské osudy také ne. Nikdo není jen hrdina či bídák. A tak se budu ptát dál. Díky za tento krásný a silný román.

6 04.07.2017

Taková zvláštní nálada, sny, smutek, bolest... Nutí vracet se.

4 04.07.2017

Občas ji jen tak namátkou otevřu a nadechnu se její vůně. Ano, taková je Paříž...

4 04.07.2017

Nádherný příběh o nezlomné vůli, naději a lásce. Od první chvíle sice víme, že hlavní hrdina zvítězí nad nepřízní osudu, byrokracií a především nad smrtelnou nemocí (protože jinak by přece knihu nemohl napsat jeho syn), přesto sledujeme s napětím jeho osud, věříme v křehkost rodící se lásky a doufáme, že bude-li to někdy třeba, najdeme v sobě také tolik naděje a odvahy. Silná a velmi potřebná kniha!

5 03.07.2017

Nějak jsem se s tou slípkou na manželově farmě nedokázala ztotožnit

5 30.06.2017

Kniha mě nudila tolik, že jsem začínala chápat, že nuda mohla dovést hlavní hrdinku k nevěře... , ale to asi nebyl autorův záměr.

5 30.06.2017

Asi jsem to nepochopila...

Výborná kniha přibližující dobu ne tak dávnou, ale mnohem odlišnou od toho, co žijeme dnes. Hlavní hrdinka mi byla velmi blízká a obdivovala jsem její sílu a bohatý vnitřní život v tak nízkých maloměstských poměrech a rodině bez lásky.

4 28.06.2017

Měla by to být povinná četba. Perfektně podaná historie 20.století v kostce. Zvláštní, že to napsal polský autor, ale možná je to dobře, že nebyl ovlivněn tím, čím nas krmili ve škole a zachoval si zdravý odstup. Některé osudy pro mne byly zcela neznámé.

6 28.06.2017

Tak na tohle jsme, milé děti, stáli frontu. Nostalgicky vzpomínám na knižní čtvrtky - ty mi chybí - člověk potkával skutečné živé knižní blázny, se kterými se teď žel bohu setkáváme jen virtuálně na této databázi. A bylo nač stát - malé poklady. Čtvrtky mi chybí, ta doba ne. Koho by tenkrát napadlo, že tohle bude povinná četba. Je to dobře, i když pro naše děti je to něco jako Staré pověsti české. A to je vlastně taky dobře.

17 28.06.2017

Jeden z lepších autorových počinů. Asi by se takový příběh dal napsat o každé třídě. Kdo by se v tom nenašel...

3 28.06.2017

Slabší než Biomanželka, která mne místy i pobavila, protože všechny ty přemoudřelé bio-matky z nudy fakt nakt nemusím. Tohle byl jen nedochucený vývar o autorově neveselém životě.

2 28.06.2017

Jedna z nejdepresivnějších knih, jaké jsem četla. Musela jsem ji na několik dní odložit než jsem sebrala sílu ji dočíst. Syrově posaný totální rozpad osobnosti alkoholika i jeho rodiny, který táhne na samé dno všechny kolem sebe. Absolutní beznaděj. Napsáno velmi pěknou češtinou.

2 25.06.2017

Další zajímavá kniha z mé oblíbené edice o ženských osudech. Příběh tří silných žen - nakladatelky, překladatelky a lékařky se z minulosti prolínají do současnosti a vygradují v nečekanou zápletku i rozuzlení. Krásně vystižená atmosféra pozvolna plynoucího času na ruském venkově 19. století i velmi působivý a bolestný popis současné Ukrajiny. Při čtení jsem vnímala atmosféru míst a cítila se být čtvrtou aktérkou knihy.

2 20.06.2017

Tak zase nevím... Knihkupectví jsou plná detektivek. Teď "frčí" ty temné severské, tak jsem zkusila "ochutnat" a znovu jsem nepochopila, co všichni oceňují na těch příbězích plných psychopatů a překombinovaných zápletek. Nějak mi to připadá všechno přes kopírák.

5 08.06.2017

Pan Urban si vybírá velmi silná témata, bohužel jejich literární zpracování velmi pokulhává za hodnotou námětu.

3 08.06.2017

Příliš velká koncentrace psychicky vyšinutých jedinců na metr čtvereční. Navzdory tomu (a stejně jak Do tmy) se čte jedním dechem a člověk chytá slůvka a náznaky jak všem těm skutečně nevšedním postavám porozumět

5 05.06.2017

Krásně a citlivě napsaný příběh. V dětství jsem si představovala šťastné návraty, lásku a štěstí těch, kteří přežili. Nyní i díky četbě knih pamětníků holacaustu vím, že utrpení a bolest těch, kterým bylo dáno přežít nikdy neskončily. Co víc, svůj otisk si nesou i další generace. I proto jsou tak důležité knihy jako Hana.

33 30.05.2017

Dobře mi tak. "Pokračování" bylo ještě hloupější klišé než první díl. Fakt jsem ráda, že jsem nemusela řešit smrt nikoho blízkého, ale jsem přesvědčena o tom, že takhle mýdlově to opravdu probíhat nemůže. O tom mě nepřesvědčí ani rozložitá mužná hruď záchranáře Sama. Takže podruhé a naposledy. Dost bylo Moyesové.

2 29.05.2017

Klasická červená knihovna. Ona chudá, on bohatý, on nemocný, odkázaný na její láskyplnou péči. Ona ho miluje, on by ji taky miloval, ale zodpovědně si to nepovolí...
A aby to nebylo, tak cukrkandlové, tak jí říká příjmením...

6 24.05.2017