Jana283 komentáře u knih
Pro všechny "bojovníky" za tu jedinou pravdu o správné výživě psů a koček granulovanou stravou světových značek i cen.
Dítě jako projekt... kolik lidí to dnes tak má. A nemusí být nutně adoptované. A co ještě je našimi projekty? Hlavně všechno bezchybné, odprezentované, zachycené na sociálních sítích...
To se musí nechat - Radka Třeštíková dokáže od první řádky vtáhnout do děje a rozkrýt zajímavé charaktery a jejich osudy. Ale zhruba od poloviny jsem se trošku nudila a představovala si, jak si kreslí ty vztahové pavouky (i když v této knize to bylo trochu jednodušší než v Bábovkách) a ke konci jsem se pročítala jen ze setrvačnosti. Všechny knihy mi připadají hodně podobné (hrdinové jsou přinejmenším "divní"), a tak nějak mi to koresponduje s knihami P. Hartla. Číst se to asi bude hodně, ale co si z toho člověk odnese? I od tzv. oddechové literatury očekávám, že mi dá nějakou látku k úvahám.
Motto: "Opravdové štěstí nespočívá v množství přátel, ale v kvalitě a volbě." Ben Jonson
Mám ráda "tlusté romány", ale tenhle jsem nedočetla. Líně vlekoucí se děj, absence něčeho hlubšího (nebo jsem to tam nedokázala najít).
Nudný plochý příběh s trapně jasným vyústěním ala červená knihovna nemohlo zachránit ani atraktivní historické téma a prostředí.
Fajn letní oddechovka. Za mne 5 hvězd povídce Petry Soukupové.
Čekala jsem lehké letní čtení, ale dostalo se mi pořádné porce silného a podmanivého příběhu o lásce, přátelství, knihách a jejich schopnosti léčit bolesti lidské duše, o hledání sebe sama, schopnosti vyrovnat se ztrátou, sebeobětování i odpuštění...
Doporučuji všem, kteří milují knihy, Francii i těm, kterým v životě někdo chybí...
Další střípek do mozaiky o bolestech lidské duše, o našem sepjetí s minulostí, která nás přes veškeré snahy formuje a před kterou není úniku.
"I oběti holocaustu a válečných zločinů se rodí znovu ve vlastních potomcích, neskončilo to. Hra je pořád v běhu.Krev neumírá, ale rodí se znovu a znovu v dalších pokoleních".
"Afričtí šamani tvrdí, že lidé v Evropě mají potíže s předky, že ve dvou strašlivých válkách zahynulo mnoho příbuzných. Rody ztratily své kořeny, mezilidská pouta byla zpřetrhána, a tak mnozí nemají tušení, odkud pocházejí, kam vlastně patří, a duchové jejich předků jsou vyděšení a zmateně bloudí."
Čekala jsem trošku víc informací o Picassovi, jeho díle, kubismu, o jeho osobitém stylu. Nicméně dostalo se mi toho, co sám název sliboval - krásného a něžného milostného příběhu, který mne těšilo číst.
Knihy D.CH už jsou takové - trochu sladkobolné, trochu překombinované, ale nakonec znovu podlehnete jejím postavám, které touží lásku rozdávat i přijímat, ryzímu přátelství, touze po poruzumění a pochopení sebe sama i druhých. Snad jsou to jen ženské románky, ale věřím, že jejich četba dokáže obohatit víc než teď tolik oblíbené temné thrillery
Knihu jsem si chtěla přečíst již před 7 lety, kdy vyšla a média jí věnovala patřičnou pozornost, ale nechtělo se mi za ni dát tolik peněz. Teď jsem zakoupila v levných knihách za 50 Kč a s odstupem těch sedmi let bylo toto čtení ještě zajímavější - co všechno se změnilo a kde se ocitli mnozí z protagonistů. Dvě hvězdičky ode mne kniha nedostala za literární úroveň, protože ta je opravdu bídná, ale protože mne donutila se zamyslet, Především o tom, kdo živí parazitický bulvár - jsme to my všichni. Možná, že říkáme, že noviny typu Aha či časopis Chvilka pro Tebe bychom si nikdy nekoupili, ale ruku na srdce, kdo nikdy nerozklikl na netu žhavou zprávu o rozvodu nějaké hvězdičky modelinku a fotbalisty. Pak ale máme všichni tak trochu podíl na štvanicích na prinzeznu Dianu, Ivetu Bartošovou či Petru Paroubkovou....
Výborný profesní román. Četla jsem snad 10x a to i navzdory tomu, že geniální dítě Anička byl pěknej spratek manipulující s lidmi.
A co je vlastně historie?
Příběhy, které vám někdo vypráví. A každý vypravěč otiskne kousek svého já. Tato kniha je toho jasným dokladem.
Tak strašně mne iritoval neosobní popis postav. Jako by neměli žádné emoce, city a pouze se nechaly smýkat osudem. Ale možna to byla taková doba.
Tahle kniha by neměla chybět v knihovničce žádného kynologa a chovatele.
Nepřekonaná kniha. Karel Čapek byl nejen mistrem jazyka, ale i výborný pozorovatel a vše o čem psal, ať už to bylo zahradničení, cestování nebo život psů a koček, bylo postaveno na znalosti věci a porozumění. To, co dokázal ve své době nafotit má duši i technickou dokonalost a my se svými "digitály" můžeme jen tiše obdivovat.
A co jsem vlastně po Tajné knize a Panoptiku českém čekala? No a tak jsem díky své blbosti i já přispěla na atorský honorář. Je mi stydno.
Norsko je plné psychopatů. Jak jinak si vysvětlit, že vyšetřovatelova dcera na ně narazí hned 2x ve svém krátkém životě...