Jana283 komentáře u knih
V dětství mnohokrát čtená kniha. V dospělosti se vracíme s dcerkou před návštěvou divadla. Příběhy jsou psány velmi živě a plasticky. Mám je raději než knihu Povídky a pohádky paní hudby.
"Nejkrásnější česká spisovatelka" sklidila, co zasela. Tajná láska se nosí v srdci. Tak proč teď kritizuje bulvár, když se sama zachovala jako bulvárná hyena a prodala tajemství ( které nebylo jen její) a intimitu.
Psáno čtivě, ale tento typ hrdiny je pro mne naprosto nepochopitelný a neuchopitelný.
Krásný lidský příběh na pozadí tragických dějin Afgánistánu. Jedna z knih mého srdce.
Většinu knih čtu kvůli příběhu. Marqueze pro slova, zvláštní magickou atmosféru, pozvolné snové plynutí času...
"Už je to tak: vůně hořkých mandlí mu vždycky připomínala osud zbraňovaných lásek."
Už je to tak - tahle první věta vás pohltí a propadnete na vždy kouzlu Marquezových knih.
Jestlipak ještě existují vodáci jako v této knize? Smutně hledím na Vltavu zaplněnou jako dálnici a vzpomínám na poetiku let minulých...
Svezlo se na momentální vlně zájmu a nepřineslo nic nového. Takový kompilát.
Kniha jistě zajímavá a stojí za přečtení. Pro mne ale příliš neosobní. Jako by autor nežil a jen z nadhledem komentoval tok dějin.
Z knih HM se mi líbila zatím nejméně. Asi, že byl Václav takový slaboch, jehož životním cílem bylo hlavně žít v klidu. Fakt nechápu, co na něm všechny ty ženské viděly. Já mám ráda hrdiny bojujující, vášnivé, třeba i chybující, ale s životním cílem, vizí, touhou...Ano, ta doba asi byla tak šedá jako byli její nevýrazní "hrdinové všedních dnů".
Jak píše Kapr - bible mého dětsví. Ale nesouhlasím, že od 5 do 15 let. To se dá číst pořád!
Jedna z mála front, kterou jsem byla ochotna v životě vystát byla v roce 1990 na podpis J.F. do této knihy. Společně s koncertem Karla Kryla jedny z nejhezčích chvil porevolučních dní... Omlovám se za trochu nostalgie....
Je to jak píše Damato. Mně tatínek "Foglarovky" půjčil jen když byly na vysvědčení samé jedničky a nebo jsem byla zmítána horečkami minimálně 40 st C.... prostě největší odměna.
Jak jsem se těšila, že si je všechny, když po revoluci začaly vycházet, přečtu se svými dětmi. Bohužel synek nadšení pro Rychlé šípy a spol. nesdílí a dceruška mne poslala k šípku i s Gabrou a Málinkou.
Knížku jsem objevila v knihkupectví, když jsem se přestěhovala před lety do jižních Čech. Tehdy pro mne bylo jméno Jiřího Hájíčka zcela neznámé, ale jeho prvotina mne okouzlila. Náš kraj jsem si zamilovala a JH se stal jedním z mých nejoblíbenějších autorů.
Na knížkach DB mne úsměvně baví, jak prchající a bránící se Robert Langdon stíhá s elegancí všechny ty dějepisné, zeměpisné a záhadologické výklady alla Google.
Hošková potřetí a naposledy. Je fakt, že když člověk leží u vody a je vedro, že se mu vaří mozek, tak se dá číst snad jen něco tak prostoduchého. Ale i tak je to ztráta času.
Jedno mi tahle kniha dala - touhu navštívit Albánii. Poněvadž popis navštívených míst mne zaujal více než plytký letní románek.
Je zajímavé, kolik lidí tuto knihu čte a je jí nadšeno. Je zajímavé, jak málo lidí se podle ní řídí. Přitom stačí znát desatero a chovat se podle něj (a nemusíte být věříci). A pak není třeba hledat nové moderní osvědčené návody ....