Jana283 komentáře u knih
Tak se prý chystá pokračování a napíše (či už napsal) ho bývalý politik MUDr. Macek. Nevím, co si o tom myslet. Odvaha či drzost ? Uvidíme...
Knihu jsem přečetla na střední škole a velmi mě zasáhla a nikdy jsem na ni nezapomněla. Myslím, že dnes už bych ji přečíst nezvládla (přece jen mladí se dokáže nad mnohé povznést s větší lehkostí). Bohužel, ti kteří by měli, si takovou literaturu nepřečtou....
Tak tohle je PAN NOVINÁŘ. Strhujícií reportáže z míst, okterých jsem neměla ani tušení. Koho zaujala část o Černobylu doporučuji skvělou Motlitbu za Černobyl.
Zvláštní kniha, zvláštní téma, zvláštní způsob jakým je napsána....Moc se toho o ní nedá napsat bez prozrazení zápletky, Ale určitě stojí za přečtení a přemýšlivý čtenář ji dlouho ponese v duši.
Svého času jsem to hltala, byla jsem na tom podobně, Fandila jsem Vaculíkovi. Škoda. Pak už mne ty knížk přestaly bavit.
Carla tolik bolesti, tolik odvahy-. Soucítím s ní, chci více odvahy, naděje, být sama sebou.
Knihu jsem přečetla jako dítě a dost se mi líbila. Vracím se po 30 letech s dokumentem Ztracené dopisy, který vypráví jaké byly další osudy hrdinů knihy. Pan učitel stále žije, Romové z jeho školy též. Byl experiment zdařilý? Netroufám si soudit, ale myslím, že spíše ano. Tyhle "děti" ještě dokázaly v naší společnosti fungovat.
Oč méně jsme mohli tuhle muziku poslouchat, o to více jsme hltali knihu a antidiskotéky v klubu VŠ. Ježiš to byly časy! Pane Černý, díky, díky, Vám!
Velmi působivá črta ze života BN. Kdo by nehledal paralelu s STB. Divím se, že to vůbec vyšlo. Kolik přátelství, lásek bylo zničeno, kolik tajemství zprofanováno. Kdo hodí kamenem?
Božena Němcová je moje celoživotní téma. Miluju Babičku, její črty, povídky, pohádky, cítím se být Divou Bárou.... A u knihy Betty jsem měla pocit, že bychom mohly bát kamarádky. Co myslíte, paní Boženo?
Kniha mého dětství, Budu jako MCS!!! Tvrdohlavá, skromná, svoje... Co víc, díky této knize se začal rodit můj obdiv k Polsku, k Polákům, k jejich národnímu cítění, odvaze...
Jsou knihy, které dokážou změnit váš život a v tom je síla literatury.
Tak na Marušku Curijů mi nesahejte. Vyrostla jsem na Zhořově Tvrdohlavé Marii, pálila koberec svíčkou při výrobě záhadných směsí a pokoušela se na zahradě při pletí mrkve objevit smolinec. Chtěla jsem žít v chudobě, celibátu a toliko vědou... Ale tuhle knihu mám ráda, protože z Marie udělala živého člověka. Takže s tím celibátem to nebylo tak horké ani u mne. Ano, lásku jsem jí přála...
Jedna z knih mého života. Bolelo ji číst, nachápala jsem a zároveň soucítila.Prosím, přečtěte si ji !!!
Četlo se mi to strašně těžko. Už to nechci číst znova. Ale co když je to všechno pravda?
Kniha mne velmi zasáhla. Znám ta místa, lidé jsou mi blízcí. Jak snadno se malý ráj jedné rodiny proměnil v peklo války. Osudy obyčejných lidí ve víru války jsou nakonec vždy nejpůsobivější.
Nečte se lehko, ale je to velmi potřebná kniha. Dějiny jsou surové a nejsou černobílé