Jana512 komentáře u knih
Nejdříve jsem se nemohla začíst, protože je to pohádkový námět a nedokázala jsem si představit, co za bytosti skrývá. Postupně mi ale svým putováním přirostly tyto bytosti k srdci a se zájmem jsem sledovala jejich cestu tam i zpět, se všemi dobrodružstvími a nebezpečími. I když je to pohádkový příběh, putujícich 14 pohádkových bytostí nás učí tomu, jak je důležité stát při sobě a mít v druhých oporu a starostlivost o sebe navzájem.
Knížka vede k objevování krásy naší vlasti, na Stezce Českem s podrobným vysvětlením průběhu trasy, s možností pomocí i místních obyvatel, jako andělů, kteří pomáhají turistům zvládat cesty po technické stránce (např. nocleh, nabití mobilů a fotoaparátů a pod., když tam nejsou jiné možnosti. ) StezkaČeskem jde po hranicích republiky a dává nahlédnout na rozdílná místa naší vlasti. Velkým obohacením jsou osobní svědectví lidí, kteří se alespoň na některou část cesty vydali. Získali tím nejen poznání krás naší přírody, ale i po fyzické stránce, i když cesta byla náročná, dokázali sami sobě překonat svou pohodlnost, a byli obohacení i poznáním mnoha přátel s podobným zájmem.
Velký dík patří autorovi za seznámení nás s tímto projektem. Krásné fotografie a rozdělení tras na etapy jistě přiláká lidi k poznání neznámého, a to, co poznáme, si také oblíbíme.
Kniha, která nám ukazuje, jak důležité jsou, zvláště u nemocných, mezilidské vztahy. Přátelství mezi lidmi, kteří prožívají podobné osudy mohou být nesmírně užitečná. I v omezených situacích si máme být na blízku. O tom nás přesvědčuje i tato dojemná knížka. Příběh je poutavý a krásný.
I když kniha byla rozvleklá a někdy hodně pesimistická, v závěru dochází hlavní hrdinka po mnoha zkušenostech poznání, že všechny životní situace, které nás potkávají, nám dávají nové zkušenosti a nový pohled i na život. I když se nám nedaří, život nevychází, tak jak bychom chtěli, po čase poznáme, k čemu nás to vedlo.
Citace z knihy:
"Nemožné se stává skutečným jen tím, že žijeme. I když nebudeme prosti bolesti, zoufalství, zármutku, zakoušet těžkosti a osamělosti - přesto chci žít."
"K životu patří i temné chvíle. Nejsou selháním, ale součástí celku, že jen díky jim můžeme pocítit úlevu, růst a být."
Velmi zajímavá kniha, poutavě popisující postavení rodičů při utrpení těžce nemocné dcery, které se snažili pomáhat tím, že druhá dcera se stala pro ni dárkyní a pokud se zdravotní stav zhoršil, musela být k dispozici svou pomocí, i když ona sama také tím trpěla. Když dorůstala do let, uvědomovala si své postavení a bránila se rodičům, kteří to jistě neměli lehké. I když to i pro Annu, dáryni to také nebylo lehké, u soudu se shodli všichni na tom, jak je statečná.
Nakonec se vše vyřešilo ve prospěch nemocné Katty, ale to již nebudu prozrazovat. I když tím rodina jistě hodně trpěla, spojovalo je to. Není to lehké čtení, ale často je takový život a jen vzájemná pomoc dá sílu překonávat těžkosti.
Velmi příjemné čtení o cestování- tentokrát Evropou. Moc jsem obdivovala Ládíkovu schopnost navazovat kontakty s naprosto neznámými lidmi, jeho jazykové schopnosti i zaměření se na návštěvu různých méně známých zajímavostí, s kterými nás seznamuje,
Byl to pro mne první severský thriller. A jaké jsou dojmy? Krásný název, avšak tento předmět ukazoval brutalitu a sadismus tam, kde se objevil. Závěr byl strhující a překvapující. Ale i když zla je ve světě hodně, spravedlnosti bylo přece jen učiněno zadost.
Pro můj vkus trochu drsný pohled na život vesnice. Jako kdyby se tam odehrávaly jen zabíjačky a nevěrnost tam kvetla. Jistě na vesnici se moc neutají, ale jsou tam i lidé obětaví a čestní, často s námahou dojíždějící za prací, či za vzděláním. Jistě je to záležitost autorky, jak nám dá nahlédnout do života na dědině. A některé lidské vztahy se jí podařilo nám přiblížit.
Velké díky autorovi za strhující dílo! Jsme pozváni do věznice, kde zločinci čekají na trest smrti. A dějí se zde velké věci! Zde člověk poznává realitu života, se kterou se musí každý vyrovnat, zvláště před smrtí. O dobré prostředí, i v tak obtížných situacích, se snaží i jejich nadřízení. Na tuto práci ve věznici vzpomíná jeden z nich.
Pochmurné vylíčení osudu potulného krysaře, který ve zlobě, že od města nedostal finanční odměnu, zlem splácí lidem, ať již dívce, která se zklamaná utopila, tak i obyvatelům, když on sám nešťastný, svou hrou na píšťalku, kterou zničil krysy, podle pověsti stáhne i obyvatele do propasti. Zachrání se jen nevinní - slabomyslný rybář, který najde kojnou pro opuštěné dítě. Zlo plodí zlo a není radno se do něj zaplétat.
Vyprávění je vtipné a obsahuje i poznatky z cest a je čtivě napsané. Obdivuji výkon tohoto mladého muže, odvahu a snahu o poznání.
Jak jinak hodnotit malé dílko velkého významu, než 5 hvězdami a velkým obdivem a uznáním těm, o kterých se zde píše. Popisuje nám nelidské podmínky, které museli podstoupit většinou nevinní lidé, a jejichž životy byly tímto poznamenány. Jaké zloby je člověk schopen vůči druhému člověku! Ti, kdo se staly obětmi nelidskosti si zaslouží náš obdiv a přání, aby člověk se snažil žít tak, aby druhým neškodil!
Dobře napsaný hororový příběh rodiny, ale s některými činy otce rodiny jsem se nemohla ztotožnit, protože zahrávat si se zlem, to, myslím, musí vždy špatně dopadnout.
Taková krásná rodinka a kvůli tomu, že jim uhynul kocour, otec - inteligentní lékař, se zapletl se silami, které rodinu zničily. To bylo to drsné. V tom je ten horor. Horor vede k prožitku hrůzy. Je to pro vzrušení. Není to skutečné.
Ve skutečnost musíme život druhého chránit, a pokud smrt nás rozdělí, nechme jej odpočívat v pokoji!
Krásná poeticky napsaná pohádka pro dospělé, ukazuje, jak roste vzájemný vztah společným prožíváním něčeho těžkého, kdy jeden druhému je oporou a dokáží zapomínat sami na sebe. Když chce učinit druhého šťastným, nachází nové poznání a hlubší a opravdovější vztah, který nejen že činí oba šťastnými, ale také se se upevňuje.
Kniha se mi moc líbila. Cítila jsem s hlavní hrdinkou Animant a přála jí, aby vše zvládla a myslím, že se jí to povedlo. Vychutnávala jsem si i prostředí knihovny, kde jsem jednu dobu měla každodenní přístup na pracovišti.
Knihu jsem poslouchala jako "audioknihu". Autorka sepsala rozhovory s lidmi, kteří se rozhodli opustit vlast. Výpovědi těchto lidí nám ukazují způsob života v Korejské lidově demokratické republice, kde lidé žijí z našeho hlediska, v situaci velmi těžké. Samotní lidé jsou však tak zmanipulováni místním režimem, že si ani neuvědomují, v jaké nesvobodě jsou. Věrnost svým státníkům z nich dělá lidi, žijící bez důstojného života.
Ve třetím díle knihy Šikmý kostel sledujeme osudy členů rodu v poválečných letech, kdy se bouřlivě budoval socialismus, ke škodě města, neboť se horlivě těžilo a město se propadalo. Bylo hodně nepravostí s šířícím se socialismem. Autorka to zachytila v historii rodu na jednotlivých členech. Přesně dokáže popsat, co prožívají a člověka to do té doby vtáhne, ale s ne dobrým pocitem, protože tuto dobu známe a prožívali jsme ji. Dozvídáme se o česko-polských vztazích i o útisku věřících, pro které víra byla při jejich těžké a nebezpečné práci v dolech , oporou.
Moc děkuji paní spisovatelce za její nasazení se pro historii toho kraje, který nám tak přiblížila a dala nám nahlédnout do životů lidí, kteří zde žili a žijí, do jejich problematik, ale i snahy těžkosti řešit. Díky, paní Lednická, a budeme se těšit na Vaše další díla!
Nečekaně jsem se začetla do tohoto dílka. Scifi moc nečtu, ale toto si mě získalo již první povídkou, ale i dalšími, které vykreslují vizi autora v budoucnu. Neuvěřitelně dokázal popsat tehdy vzdálenou budoucnost. Člověka provází životem inteligentní technika, která, jednou může být dobrým služebníkem, ale jindy zlým sluhou.
Nebylo to lehké čtení! Jak strašlivá byla bezmoc těch, kdo se dostali do spárů nacistů! Nevinné lidi nejen že odsoudili, ale pod záminkou, že je osvobodí, vyzískali z nich co mohli. Kateřina, která se tolik bála smrti a toužila být osvobozena, se nakonec statečně zachovala.
Kniha se dobře četla a děj byl napínavý. Odehrává v Praze a hlavně v okolí krásných lázní Luhačovice, které je obklopeno lesy. Hned po příjezdu a ubytování se Monika s Oliverem vydali na projížďku na kole - z Luhačovic do Vizovic - po lesní cestě. Pro velmi špatné počasi, déšť a mlhu, je jejich společná cesta komplikovaná mlhou a deštěm a tak bloudí. Nakonec ztrácí z dohledu jeden druhého a končí to neočekávaně a napínavě.
Kniha má krátké kapitoly a tak nutí číst dál a dál a udržuje v napětí. Závěr však je nečekaný.