Jana512 komentáře u knih
Povídka, napsaná v roce mého narození, mně ukazuje, jak člověk pílí a obětavostí může být prospěšný druhým, a tak splnit své poslání, které jej naplní.
Bylo mi potěšením číst jemně procítěný popis hlavní hrdinky, venkovské dívky, která se chovala velmi statečně a povzbudivě. Nebojácně dokázala jít za svým přesvědčením do boje o záchranu vlasti a krále. S touhou sní o svobodě a spravedlnosti pro všechny lidi, odolávala nepřátelským nařčením, a i když nedosáhla ve své době ocenění, umírá pro své přesvědčení. Její námaha však nebyla marná, a dodává odvahu všem podobně smýšlejícím.
Žítková, krásné přírodní prostředí, vzdálené od civilizovaného světa, skýtala nelehké životní podmínky lidí, kteří zde žili. „Bohyně", ženy, které znaly některé účinky léčivých rostlin a měly silný vztah k přírodě, se snažily těmito zkušenostmi s přírodou, pomáhat těm, kteří je vyhledávali. Dostaly se tak do rozporu s režimem a to mnohé z nich diskriminovalo. Autorce se podařilo najít historické souvislosti v archivech a vykreslit dobu a život zdejších obyvatel i svůj vlastní osud, který prožívá ona i její blízcí.
Bible - Boží slovo, ať již v různých vydáních (Slovo na cestu, Ekumenická bible, Jeruzalémská bible ) - ke mně promlouvá každý den a ze kterého chci stále čerpat.
Autor, rakouský biskup, věřícím křesťanům, ale i všem lidem, nabízí zamyšlení nad evangeliem, které nám zachycuje důležité okamžiky, představující poslední chvíle Ježíše Krista a jeho lásku, se kterou za nás dává, a tak nám ukazuje nám příklad, jak máme žít i my.
Edita Steinová, vzdělaná žena, píše tak srozumitelně a lidsky, že ji musí každý pochopit. Tato velká žena, konvertovala ze židovství ke křesťanství a stala se řeholnicí. Její život byl ukončen v nacistickém táboře. Svatý Otec Jan Pavel II. ji jmenoval jako patronku Evropy. V posledním odstavci 22 stránkového sešitku píše: "Radost bez konce, štěstí bez stínu , láska bez hranic, nanejvýš stupňovaný život bez ochabnutí, nejsilnější čin, který je zároveň dokonalý klid a uvolnění se ze všech napětí - to je věčná blaženost. To je bytí, o které člověk ve svém životě usiluje." Sestra Benedikta od Kříže - Edita Stein - toho dosáhla. Kéž v tom pomůže i nám!
I když počtem stran útlá, je velmi silná svým obsahem, v němž autor, vietnamský biskup, podává své svědectví o víře kterou osvědčil v těžkých podmínkách třináctiletého komunistického vězení, z toho na samotce 9 let. I zde si, pro svou milou povahu, dokázal získat nejen přátelství u spoluvězňů, jimž byl oporou, ale i přízeň strážných. Po propuštění z vězení byl vyhoštěn z Vietnamu. Opouští milovanou vlast do Říma, kde jej papež Jan Pavel II. jmenoval předsedou Papežské rady pro spravedlnost. V Římě zemřel a začal se proces jeho blahořečení. V knize najdeme i jeho čtyřiadvaceti bodový návod, kde dává své zkušenosti, jak zůstat spojen s Bohem
Ve své knize se autor zamýšlí a představuje nám smíření s Bohem a s bližními ve svátosti, jako hluboce osvobozující stutečnost, především pro nás samotné, ale i pro bližní a pro smíření se s přírodou. Osvobozeni od hříchu, chválíme velikost Boha za jeho stvoření s větší vroucností a s vděčností, že přesto že jsme se dopustili chyb, jak na osobní tak na společenské rovině, je nám odpuštěno a Bůh nás nepřestává milovat.
Ke knize, ve které jsem poznávala život řeholních sester kongregace Milosrdných sester svatého Kříže, žijících v různých podmínkách a s různým posláním, se budu ráda vracet.
Autorka v krátkých povídkách popisuje krásu kraje a zvyky, které k němu patří, poetickým způsobem. Protože mi je tento kraj blízký, bylo příjemné zavzpomínat na mně známá místa.
Životní příběh Tatjány Lukešové i jejich blízkých v nelehkých podmínek předválečných, emigrantských, válečných i poválečných, i ve chvílích, kdy ztratily své blízké, je příkladem a inspirací, že je třeba se nevzdávat v žádné situaci a věřit v dobro a v Lásku.
V knize najdeme povzbuzení a příklady autora, který působí jako psycholog a kněz a dodává naději, že nic se nám neděje bez důvodu, abychom dospěli plnějšímu chápání jak sebe, tak druhých.
Autor nás vede k hlubšímu zamyšlení, jak prožíváme život, který je potřeba prožít tak, abychom zvládali nejen úspěchy a šťastné chvíle, ale i utrpení a byli připraveni odevzdat svůj život. Učí nás to i příkladem, jak těžké chvíle nečekané nemoci zvládal on sám a jakou posilou byla pro něj odevzdanost Bohu.
Ilustrovaná knížka s příběhy - První květ, Dva sousedé, kteří viděli Boha, Kde bydlí Bůh, Zapomnětlivé město, Nejmenší semínko, Roztržitý pavouček, Vlaštovička a strašák, Lakomá žena a cibule, Jak se chytají opice a Dvě zrcadla - vysvětlují jednotlivé prosby v modlitbě Otče náš, na příbězích. Doporučuji nejen dětem!
Moc milá knížka pro děti s ilustracemi, která v příbězích: Ztracená, Drahokamy, Svatba, Tajemný dar, Benjamín, Lurdský zázrak, Mlýn Panny Marie, Námořník a Voják Petr - může být poučením pro každého, nejen pro děti.
Kniha velmi pěkně popisuje dobu, kdy se střetají životní postoje lidí. Hlavní hrdina, dnes již svatořečený Jan Sarkander, prožívá pro své přesvědčeni nelehké chvíle až k oběti života. Autor se snaží vcítit, co prožívá. Působivě zachycuje nelehkou dobu i prostředí.
O. biskup Tomáš se pravdivě snaží odpovídat na dotazy novináře. Hledá dobro druhých, jako jejich služebník, a nebojí se "nasadit se", jak tomu bylo v jeho etapě prvního vojenského kaplana, tak i nyní, ve své diecézi, kdy musí hledat cesty k lidem, a o to se jistě snaží. Přeji jemu i celé diecézi, aby vytvářeli mezi sebou krásné vztahy.
Kniha svědčí o poctivém hledání životního postoje Hellmuta Launa v nelehkých životních situacích, ať už velké chudoby v dětství, získání vzdělání a zaměstnání. Vážný úraz, vyžadoval operaci, při níž prožil klinickou smrt, a to jej vedlo ke hledání smyslu života v kruhu vzdělaných lidí. Mládí prožil v Německu a německou firmu pak zastupoval v Rakousku. Vše se odehrávalo v době II. světové války. Oženil se, měl 4 děti, z nichž jeden syn se stal světícím biskupem salzburským a profesorem. Ten také napsal závěr knihy, kde píše, jak se snažil jeho otec v závěru svého života sepsat své zkušenosti k prospěchu druhých.
Uvádí zde reakci na knihu bulharského pravoslavného teologa: "Autor patřil k velkým světovým konvertitům a činem i slovem velmi přispěl k obohacení zchudlého světa v tomto ohledu. Zřejmě upřímně hledal cestu k pravdě. Proto našel Boha, věčnou Pravdu, a nikdy ho neopustil. Boží milost byla vždy k němu štědrá."
Autor se snaží nám dát pomocnou ruku při hledání smyslu života, když uvádí na různých životních příbězích jak je možno je chápat a porozumět tak, že vše co prožíváme, má přínos pro náš život
Tuto křížovou cestu autor promýšlí sám v nelehké situaci - jako pacient v nemocnici po úraze. Uvědomuje si, že Ježíšovo utrpení pokračuje v různých formách na celém světě i v životech našich, s tím rozdílem, že Ježíš nás provází a posiluje. On proměňuje svou smrtí a zmrtvýchvstáním každé lidské utrpení.