Janadvorackova komentáře u knih

Temná půle Stephen King

Z této knihy nadšená nejsem. Ukecaná, bez napětí autorovy vlastnímu... prostě mě to moc nebavilo.

22 05.02.2023 2 z 5

Podivné počasí v Tokiu Hiromi Kawakami

Cukiko je na svůj věk trochu dětinská - na venek. Vnitřní monology a myšlenky mě hrozně bavily. A její vnímání důležitých maličkostí okouzlilo. Je to ovšem kniha, kterou si přečtu jednou a pak už ne. Ale mám tu od autorky ještě jednu :).

Japonské prostředí mám ráda, i když jsem tam nikdy nebyla. Hojně pomohly i vysvětlivky (jídla, fauna a flora, zvyky).
Také pomohlo mé věčné šmírování nejrůznějších kanálů právě z této země :).

22 08.11.2022 5 z 5

Rozsudek smrti David Urban

Docela brutál, ale ta změna charakteru je uvěřitelná. Až jsem si říkala, že takhle přesně bych přemýšlela také. Nevím, jestli i jednala :). V určité chvíli už to bylo trochu na hraně. Ale když člověk nemá co ztratit? I když v jeho případě... jak se to vezme.
Konec jako by překvapil, i když použitá možnost se mi z děje vyloupla už o chvíli dříve.

22 08.11.2022 4 z 5

Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky Jana Poncarová

Nevyřčené věci, které se vytratí, když starší členové rodiny zemřou, nebo onemocní tak, že už nejsou schopni vzpomínat. Fotky bez popisků, k nimž si podrobnosti pamatují jen dědové a babičky, možná stárnoucí tety :). Vždycky mě hrozně štvalo, že na ty fotky někdo nenapsal jména lidí, kteří na nich jsou. To je tak depresivní.
Kdo to doma nemá.
Míjíme se. Lidé v jedné rodině. Narodíte se a za dvacet let zjistíte, že nejvíc by vám řekli ti, kteří zemřeli před dvaceti lety...

Alžběta a Nina řeší něco podobného. Tedy Nina hledá odpovědi u své babičky, kteřá ale furt trochu mlží.
Příběh plyne a navštívená místa si umíte představit. A protože jedna část knihy popisuje dobu války a nástupu komunistů, tak trochu poměry mezi lidmi a situaci v zemi, na mnohé čtenáře může působit známým dojmem - jako připomínka něčeho, co jste vlastně také zažili.

22 16.04.2022 4 z 5

V pekle plynových komor Shlomo Venezia

Kniha je psaná formou dialogu. Ten se vedl 61 let po konci války, přičemž hlavní aktér přiznává, že "o tom" s nikým nejprve vůbec nechtěl mluvit. Údajně se o to snažil po válce, ale byl označen za lháře, tak se zatvrdil. A pak trvalo 47 let, než začal například objíždět školy a dělat přednášky.
Asi ještě v době rozhovoru ho pronásledovaly noční můry. V manželství, to jen zmínil, potřeboval "trpělivou ženu" a patřičně jí za to poděkoval. Pochopila jsem, že přestože měl rodinu a žil, radost z žití si užívat neuměl. Psal, že "se mu to" pořád vracelo.
Zvláště jedna věta, která asi jeho stav dokáže popsat, mě zaujala: "Celý ten zločin byl tak nesmírný, že prvních deset, nebo dvacet dní jsem byl permanentně v šoku." Řekla bych, že ten nikdy nepominul.

A teď, ač se tím nic nezmění, špetka nesouhlasu.
Jak spolehlivá je paměť poznamenaná něčím takovým po 61 letech? Nechápejte mě špatně, spíš mě zajímá, jestli takhle duševně zkoušený člověk po takové době dokáže nevědomky zkreslovat události, něco vytěsnit, něco přibarvit... O takovou spolehlivost mi jde.
Protože on v rozhovoru několikrát v reakci na různé otázky odpoví a pak zmíní "ale já tam nebyl, ale já ho neznal, nic jsem neviděl, tam jsem nešel, nechodil, nikdy jsem to neudělal."
Jako by i po té době potřeboval obhajobu přežití, i přesto že si uvědomuje, že nezabíjel a odporem by nic nezměnil.
Přiznal drobné bitky, krádež a nějakou rebelii, většinou až na pochodech smrti. Uváděl, že "při práci" se s nikým moc nebavil, vlastně nikoho moc neznal, poznat nechtěl a jo, já to chápu. Nebo ne?
V knize je zmíněna likvidace krematorií, jak to uvádí historie a film "Šedá zóna." V těch zničených nepracoval a o odporu se dozvěděl na poslední chvíli.
V této kapitole jsou prapodivně uváděna čísla krematorií a události, o které šlo. Popravdě jsem se v textu x krát vracela a nerozklíčovala jsem.

Některé popisy jsou poměrně otřesné, přesto a možná za to díky, jsem si nedokázala představit rozlehlost "toho všeho." Neuměla jsem se pohybovat v prostorách svlékáren, komor a krematoria a "rozhlížet se." Všechny doměnky o rozměrech mám jako by zmenšené na velikosti šaten ve školách a prostorách mnohem menších, než jaké muely být.

A ještě jedna věc mě při čtení napadala. Totiž kdy přestanou být knihy o Druhé válce autentické?
Tahle zpověď se uskutečnila před šestnácti lety. Dnes už se asi nedá říct, že by žil někdo, kdo si něco pamatuje. Už jsem slyšela/četla, že různá nakladatelství vydávají knihy o hrůzných věcech v historii jaksi "na oko." Takže kdy tohle postihne i válečné téma? Tedy nedělám si iluze, že už se to neděje.

22 09.01.2022 4 z 5

Skleník Brian Wilson Aldiss

Nemůžu se zbavit myšlenky, že tohle by se dobře četlo na tripu. Nebo... alespoň převést příběh do virtuální reality. A proč se nemůžu zbavit připomínky Avataru :), nebo touhy jít do simulátoru na Enterprise :)?
Potřebovala bych ke čtení ještě i vizuální složku, protože představy jsou krásné, když si je stvoříte.

Bylo mi jasné, do čeho jdu a námět a pozadí příběhu - život na Zemi daleko, dáááleko v budoucnosti - se mi líbil. Nešlo úplně o ten druh sci-fi, který mám ráda. Ale je to Aldiss, jehož "Nonstop" je geniální.

22 01.01.2022 3 z 5

Egypťanky Christian Jacq

Holky byly docela emancipované.
Na základě několika dochovaných střípků z většinou vykradených hrobek autor vystavěl sympatickou představu o životě v době faraonů.

22 12.09.2021 4 z 5

Jeho banán Penelope Bloom

Jeho banán je skutečně to, co čekáte, tedy žlutý a zahnutý, tak akorát zralý, tvrdý, cca dvacet centimetrů dlouhý banán :). Ale protože ženské na nic jiného, než na ovoce nemyslí, pochopitelně si představte, co vám libo :).

Příběh je předvídatelný, místy vtipný, svižně čitelný, ale patří spíš do takové té škatule "neurazí, nenadchne."

Nedoporučuji puritánkám, v textu je explicitně popsaná soulož a některé by to mohlo pohoršit.

22 13.08.2021 5 z 5

Mlčící pacientka Alex Michaelides

Zvláštně vystavěný příběh, ne každému sedne.
Na začátku se stane vražda, skoro jako by věc byla jasná. Ale ať si myslíte cokoli, skutečnost je někde jinde. Autor se k závěru dostává postupně a nenásilně.
Vyšetřování komplikuje fakt, že hlavní hrdinka nemluví, potvora jedna nespolupracující :).

22 13.06.2021 3 z 5

Spis Odessa Frederick Forsyth

Napínavé, srozumitelné, čtivé.
Bez zbytečného patosu a nesmyslné akce.
Další autor, na něhož se určitě zaměřím.

22 22.07.2020 5 z 5

Zlomené duše Simone St. James

To bylo parádní. Zařazení v kategorii "pro ženy" mi přijde přehnané. Nebo úsměvné, protože je-li měřítkem takového řazení přítomnost romantiky, pak by pánové neměli co číst :).
Nějaká tam je, ale přeci nečekáte, že si budou hlavní hrdinové jenom povídat :).
Co je ale lepší, je přítomnost tajemna, minimálně jedné vraždy, existence domu s divnou minulostí. A čtivý styl autorky.

Dobrý je už prolog. Začíná se stmívat. Patnáctiletá dívka vystoupí z autobusu a vydá se po cestě směrem k budovám internátní školy, kde žije. Na dohled nikdo, kolem lesy, louky, nikde ani živáčka. Ale jak se říká, každé místo má své duchy a blízká dívčí škola také. Místní duch navíc není vůbec přátelský.
Děvče zrychlí krok, kufřík, který nese, ji bouchá o nohu. Pospíchá.
Ví, že by neměla, ale ohlédne se. A pak ji spatří...
Pokračuje to dívčiným sprintem lesem, atd. atd....
Píše se rok 1950.

Druhá linka se odehrává o 64 let později, kdy se novinářka, částečně z osobních důvodů, o onom místě rozhodne napsat článek. Na hřišti bývalé dívčí školy byla totiž před dvaceti lety nalezena mrtvola její sestry a ona se k tomu neustále vrací, šmejdí po pozemku a ze začátku působí trochu šíleně.
Jak tak hledá a sbírá informace, objeví víc, než by čekala.

Audio čte Dana Černá.

22 21.05.2020 5 z 5

Čáp nejni kondor Radůza (p)

Nemá chybu. Jako by popisovala moje dětství.
Akorát neumím zabíjet mouchy po indiánsku - zastřelit je gumou :).
Ha, to zkusím!

22 19.01.2020 5 z 5

HHhH Laurent Binet

Tak tohle bylo výborné.
Nejde jen o popis operace Anthropoid, o níž podrobnosti vyšmejdil zahraniční autor. Ale o takové zanoření do dějin před atentátem a popis jeho průběhu.
Z textu je vidět, že autora téma neskutečně zajímalo a snažil se věc pojmout ze všech stran.

Ano, autor používá poněkud zvláštní způsob psaní, kdy se chvílemi jako by stylizuje do podoby některého z protagonistů, utváří si vlastní závěry, následně je vyvrací. Vymýšlí si některé dialogy, popisy situací, ale zároveň uvádí co nejvíc, budu mu věřit, ověřených svědectví. Ze začátku mi to vadilo, potom jsem tenhle přístup k věci brala jako originální způsob, jak na celou věc koukat.

Jinak vše už bylo řečeno níže. A také díky za doporučení další knihy.

22 23.11.2019 5 z 5

Mlčení jehňátek Thomas Harris

Nebýt filmu, asi by ani kniha nezanechala takový dojem. Při čtení jsem vnímala atmosféru filmu. Díky němu "vím," jak hrdinové vypadají, jakým hlasem mluví.
Kniha nabízí něco navíc, ale ono se to s filmem tak nějak příjemně doplňuje.
"Drak" mě příliš nebavil.
A strašně bych si dala přírodní játra. Je to normální -:)))?

22 07.09.2019 5 z 5

Meč osudu Andrzej Sapkowski

Hezká směsice příběhů. Některé lepší, jiné horší, ale žádný z nich není zbytečný. "Meč osudu" byl výborný. Konečně jsem se dozvěděla, jak a kdy se Ciri poprvé dostala do Brokilonu :). Ságu mám za sebou, takže mi tahle retrospektiva vůbec nevadí.

22 27.04.2019 5 z 5

Utekl jsem z Osvětimi Rudolf Vrba

Zatím nejpodrobnější, nejotřesnější svědectví o Druhé válce.
Absolutně nedoporučuji slabším povahám, protože autor se nevyhnul popisů zacházení s mrtvými těly a barvité charakteristice života v Osvětimi. Praktik nácků a popisu hierarchie vězňů, plus smutných konců některých z nich.

Jeho příběh začíná poměrně idilicky. Chce prchnout do Anglie, tak se přes Maďarsko vydá pryč, ale hned na začátku je chycen, málem zabit a dostane se zpět na Slovensko. A odtamtud putuje přes kárný tábor do Majdanku. Konec "tohoto zařízení" líčí prostřednictvím jakýchsi zápisků jistého SSáka, přítomného u likvidace tábora. Z toho mi bylo dost šoufl.

Autor se odtamtud dostal díky náhodě ještě dřív, než tento tábor zanikl a skončil v Osvětimi...

22 26.03.2019 5 z 5

Noc trifidů Simon Clark

Jako celek je to velmi zdařilé pokračování geniální jedničky, nicméně odpovědi na některé otázky chybí, což je škoda. "Tma" na začátku se dala bezvadně využít. Někde v příběhu se totiž zmiňuje zajímavá věc: "že v prípadě úbytku světla trifidi buď pochcípají, nebo se začnou shánět po krmení." A co se stalo? Odpovězte si sami.

Poslouchala jsem audio a ze začátku byla dosti rozpačitá, protože se zdálo, že mi nesedne styl. Byl poněkud jednoduše vyprávěcí a zhruba první tři, čtyři stopy, mě moc nebavily. Nedokázala jsem se do toho zažrat.
Jakmile ale hrdina nouzově přistál na divném trifidím ostrově, začalo to mít prima atmosféru a také to docela slušně odsýpalo. Jednotliví hrdinové byli spíše kladní, pořád jsem čekala na nějakou konfrontaci s kytkami :), nějakou vostrou, myslím :).

V průběhu poslechu jsem si udělala zeleninový salát s trochou nějakého toho lupení a dostala se až ke konci. Ten sice neurazil, ale částečně moc nepotěšil.

Někdo tu psal, že zatímco první díl by se dal přečíst znovu, tenhle druhou šanci nedostane. Cítím to stejně. Zároveň by se mi líbilo pokračování. Svět takhle změněný, by si ho zasloužil :).
A teď jdu zalít kytky, aby neremcaly...

Audioknihu načetl Radek Valenta. Dobře, řekla bych.

22 22.07.2018 5 z 5

Smrt na Nilu Agatha Christie

Tedy musím říct, že tohle se fakt povedlo. Čtenář tuší, ale neví. A autorka je taková šmejdilka, která vodí postavy všude možně a staví je do situací, že by jeden vraždil :).

21 12.11.2024 4 z 5