Janadvorackova komentáře u knih
A pak že nejde napsat originální "něco s prvky sci-fi :)." Anotace působí obyčejně. To, co je "pod kůží," vás může překvapit, možná znepokojit a určitě se zamyslíte :).
Některých stopařů se zbavíte rádi, jiných vám bude líto.
A proč se vlastně nejí ovce?
Příběh obsahuje tolik podobenství, že si až říkám, jestli knihu nenapsal někdo jiného živočišného druhu :).
Tady autor trochu kouzlil :). Jedna linie příběhu se odehrává v zákopech a nemocnici za druhé světové války. Sleduje příběh několika norských vojáků. Z té doby - nic veselého.
Druhá linka se odehrává v současnosti, tedy na konci dvacátého století (současnost vzniku knihy) v Norsku.
Harry řeší případ nečekaného nákupu jedné "zvláštní" zbraně, sleduje dění kolem skupiny rasistů, ochranu důležitých státních příslušníků a částečně zabíhá i do událostí z minulých příběhů.
Červenka je sice ptáček, ale také to může být něčí přesdívka. Tím nic neprásknu.
Když jsem se do příběhu zaposlechla, ubíhal strašně rychle a nedal mi pokoj, dokud jsem celá divoká a zpocená až za ušima, nedoběhla na pěkně zamotaný konec.
Poutavé na této knize je, jak humorně vypráví o věcech, u kterých by se většina našinců osobně asi nesmála.
Celou věc kolem věčného zachraňování druhých zemí krásně shrnuje poslední věta anotace:
"Všichni nakonec chtěli pro ty druhé to nejlepší... jen vůbec nechápali, po čem ti druzí opravdu touží."
Autorka popisuje věci, které jsem buď věděla, nebo mě vzhledem k mentalitě oné společnosti nepřekvapují.
Ale popisuje to tak zajímavě, že vlastně nemám co kritizovat, zpochybňovat.
Difím se, že se dokázala ovládat, aby neřekla něco, co by k ní stáhlo nechtěnou pozornost.
Stejně bych chtěla být svědkem chaosu, který onehdá vyvolalo rozhlasové čtení -:))).
Dnes příběh už nepřekvapí, ale stejně je to nostalgie :). Snad jedno z prvních děl, které jitřilo představivost nejen budoucích sci-fi spisovatelů a nutilo lidi koukat ke hvězdám s otázkou: "Copak tam asi je?"
Ráda vzpomínám na devadesátá léta, kdy jsem objevovala tuhle a jiné staré scifárny.
Všechno se opakuje. Po přečtení tohoto fakt nemám důvod myslet si, že někdy bude líp.
Popisovaná budoucnst je ale snad ještě horší, než současná... realita.
Zajímavé příběhy, ráda bych taková stará místa navštívila.
Neměla bych nic proti žít v lesích, na samotě, někde zalezlá :).
Asi uměla z každé minuty vytěžit maximum, aniž by o tom nějak extra dumala.
Věci se děly a ona byla zrovna v jejich středu.
Ze začátku mi přišla strašně divná. Dítě vs. nevím, co s ním. Neznalost toho, že když se ušpiní oblečení, vypere se. Nepůsobila na mě jako ženská, spíš jako nějaké zvířátko, jehož se kdosi ujme a dá mu jíst.
Proto mě pak docela mile překvapila její snaha všechno dohnat. Je ovšem možné, že si její sestra "příběh o Edith" kapku přibarvila.
Nedokážu soudit více, měla jsem pouze takový dojem.
Kniha jako taková je zajímavá a věcná.
Počteme si o událostech v letech 1526 až cca 1630, i když zmiňován je i konec třicetileté války roku 1648.
Skončila vláda Jagelonců a přivtírli se nám sem Habsburkové. A už nás neopustili.
V minulosti se však stalo několik událostí, které mohly dějiny trochu okořenit a tento zmiňovaný rod i ze země vypakovat.
Například kdyby bitvu na Bílé hoře neovládl chaos a vůdci vedli, jak měli/mohli...
Je zajímavé číst o dějinách trochu i způsobem "co by bylo, kdyby." Líbí se mi obsáhlost téhle série. Knihy obsahují, krom událostí domácích, i výčty událostí ve světě. Autor nezapomíná na známé osobnosti té doby a přináší i zpravodajství stylem: "zatímco se u nás dělo to a tohle, narodil se tento malíř, onomu hvězdáři bylo náct a v Americe se zakládaly první osady..." Je pak velmi snadné historii vnímat trochu současněji.
Mně dějepis bavil vždycky. Mívali jsme učitelku, která nám barevnými křídami na tabuli kreslila průběhy bitev :). Vyžívala se ve ztvárňování vozových hradeb, bitevních plánů a různých, jak to říct, mocenských posloupností. Pyramida a v ní: král - měl pod sebou tyhle lidi a těchto pět byli pěkní zmetci :). Samozřejmě ji necituji, ale její snaha o podrobnost mi vytanula na mysli při poslechu.
Například jsem si dlouho myslela, že Zimní král byl pěkný chudák, když vládl jeden rok a litovala jsem ho. A on to byl přitom týpek, který zdrhl z bitvy, tedy moment, bitva začala, když on obědval. Poté se "tam jel podívat," a když viděl, že se situace vyvíjí jaksi podivně, nechal si zbalit kufry a dvůr a odjel ze země. Nejspíš měl jen jedny kalhoty a v nich naděláno...
Raději ale nesoudit, nebo mě to čeká také, že.
Co lidem té doby běželo hlavou, se stejně nedozvíme, ale tahle série nám to může alespoň přiblížit.
Jako jít po ulici a na chvíli být v kůži všech, které potkáte :).
Styl zvláštní. Musíte přijmout jiný způsob vyprávění, jinak se vám kniha líbit nebude. Ale jak do toho zapadnete a všímáte si detailů, najednou jste fakt... v kůži všech.
Líbily se mi ty přechody: "William je v kanceláři, jeho si teď všímat nebudeme. Nepůjdeme třeba za služkou? Ne, za tou ne. Co dělá manželka?"
Jako bych stála v předsíni, viděla hemžící se služebnictvo a osazenstvo domu a rozhodovala se, s kým pokecám :), koho si všimnu, komu vlezu do pelechu :).
Věta je jen v uvozovkách, nejde však o citát. Zhruba ale tak vyprávění plyne.
"Plakali pro otrávenou zem."
Běhal mi z toho mráz po zádech.
Některá svědectví byla neskutečná. Jak někteří lidé nevěděli. A ani poté nechápali. Považovali radiaci za "něco jako bůh, když je neviditelná." Fakt síla.
Dobré to bylo. Předchozí díl se mi nelíbil vůbec, tento nabral prima tempo a držel si ho do konce.
Akorát jsem předvídala "věc kolem Rose" a některá odhalení přišla docela lehce. Ale asi tomu věřím :) a dám i další díl série. Ta partička je sympatická.
Tragi-komické. Asi tak.
V každé rodině by se našlo pár podobných osudů - podnikavec, záletník, koketky, obětavé mamky, rváči a ochmelkové, smutné osudy, děti s nenaplněnými plány.
Jako bych si prohlížela album.
Tragické, smutné. Nevěděla jsem o tom, i když nepochybuji, že se podovné věci nestaly ještě několikrát.
Známe Lidice a Ležáky podle toho, jaké události jim předcházely.
Je hrozně těžké odhadnout lidské charaktery v těžké době. Jak se správně zachovat, když v první řadě chcete žít? Kde je hranice toho, co je ještě morálně správné. A záleží na tom ve chvíli, kdy může jít o život celé vaší rodiny?
To a podobné otázky mě napadaly...
Sbírka povídek s vánoční tématikou. Některé jsou vlastně docela vtipné, ale všechny mají pachuť takové lidské zoufalosti a snahy, smutku a neporozumění.
Jak se říká "Na každém šprochu..." Zajímavý příběh z domácího prostředí, s odkazy na něco, co se klidně mohlo stát. Takhle a nebo jinak. Jen v režii autorky si tím nebudete jisti, protože budete zmatení jak lesní včely. A stejně neuhádnete, kdo, co a s kým/proti komu kuje. Nene, zapomeňte.
Přečteno za den - k tomu není co dodat.
Maličko alternativní s otázkou: "Jak by mohly naše životy vypadat, kdybychom měli možnost konfrontovat lidství s existencí umělé formy života nápadně se podobající člověku?
Zvnějšku. A co zevnitř?
Sice mi trvalo, než jsem si zvykla na styl, ale pak to byla jízda.
Chvílemi se může zdát, jako by příběh někam odbočil a vy nevíte, kam a proč. Ale ne. Směr je jasný, příběh silný a hrdinové děsně sympatičtí. Všichni.
To by mě zajímalo, jestli autor, když je ten kastelán, to má stejně :).
Nemohla jsem se od toho odtrhnout.
Po náhlém skonu bývalého kastelána se na zámek jednou takhle na podzim dostaví další. Ke stavbě náleží několik stálých zaměstnanců, kteří působí, jako by tam snad žili dřív, než se zámek začal stavět. Alespoň Valerie na mě tak působila. O jejím muži mám jinou představu.
Takřka okamžitě se kolem hlavního hrdiny začne projevovat věc, která je všem hradům a zámkům vlastní - začne strašit. Jenomže ani on, ani čtenář netuší, jestli je to tak, nebo jestli jenom všem nestraší... ve věži. Nebo v parku.
Několik krásně na sebe navazujících událostí - jako z deníku - mě donutily si postesknout, proč jsem sakra nestudovala cestovní ruch, abych na takových místech mohla alespoň provádět :).
I když... to je dneska už celkem jedno.
Hrozně by mě to bavilo, včetně sov a netopýrů v knihovnách a divných písní, které si broukají malé děti, psů a hromady kostí.
Šmudla potká ve fitku princezničku. Ta má doma dokonalého manžela, pochopitelně prachatého fešáka, všeuměla a dvě rozkošné dětičky (šedou myšku a spratka). Ale šmudla prožila v minulosti strašně moc zlého a touží si to vynahradit, zahojit se, vtírnout se, protože si to pochopitelně zaslouží :). Jako každá, žejo. Použije k tomu jakože doslova všecky ženské zbraně :).
A pak všichni zjistí něco, co vědět nechtěli.
Pan dokonalý zjistí, princeznička taky a šmudla se až do konce nepřestane divit :).
Bylo to trochu předvídatelné, ale dobře napsané, napínavé a dávkované pozvolna. Kniha má tři části. První z pohledu šmudly, druhou vypráví princeznička a třetí to dokonale rozsekne.
Akorát by mě zajímalo, jestli mají všichni boháči takové divné choutky :), abych se příště, až se budu ve fitku bavit s nějakou princezničkou náhodou nerozhodla, že bych chtěla být její kamarádka. Protože kdo ví, ženským se líhnou v hlavách šílené nápady, kecají spolu v šatně, půjčují si mycí prostředky, všelijak se očumují a hups, už si plánují nějaká ta setkání, žejo :).
Další autor, jehož detektivky mě baví.
Mají vše, co takové příběhu mají mít a nevybočují množstvím hluchých stop a zavádějících informací.