Janadvorackova
komentáře u knih
Síla vzdoru
Suzanne Collins
Tento díl mě bavil ze všeho nejméně. Romantická linka byla trapná, lidé se kolikrát chovali "fakt divně."
Během čtení jsem též shlédla filmy, z nichž nejlepší byl asi ten druhý.
Jinak je ale celek ze zatím přečtené YA asi nejpřijatelnější.
Pes Jejího Veličenstva a jeho mise
David Michie
Hrozný úlet.
Jsem zvědavá, se kterými zvířecími průvodci autor ještě přijde.
Ale příběh zklamal, nebavil.
Kočka jednoznačně vede.
Blažený věk
Jiří Marek (p)
Bomba. Poněkud nechápu, že to tehdy vyšlo. Buď byl cenzor unavený, nebo nechápavý. Jenom dobře.
Válka starých duší
Markus Heitz
Námět zajímavý.
Ale... některé ingredience, tedy poté, co se děj trochu rozjel, mi zkazily celkový dojem a v kontextu ostatního působily přeplácaně.
Čtvrtý protokol
Frederick Forsyth
Tento příběh nezaujal.
Moc roztahaný. Chápu, že bylo potřeba proniknout co nejhlouběji, ale já u poslechu třikrát usnula. Být špion, rozhodně neuspěju :).
Oběť bez tváře
Stefan Ahnhem
Jediným kladem této knihy je, že audio čte Pavel Soukup.
Dobře, nebudu hnusná. Začátek byl výborný. Nahý muž leží přivázaný... někde a po těle mu zobáčkem šmejdí pták - mrchožrout... Ideální začátek, spousta slibů, říkáte si :). A těšíte se.
I vraždu bývalých spolužáků dokážu pochopit :) a hlavní hrdina se to dokonce SNAŽÍ vyšetřovat. Jenomže bohužel zůstalo jen u snahy, protože v několika důležitých chvílích dělá celé policejní oddělení tak neskutečné blbosti, že mě to jako čtenáře dost mrzelo.
Trochu SPOJLER, ale spíš ne.
Smutné jsou snad jenom zápisky z deníčku šikanovaného chlapce. Je na nich patrná jistá změna osobnosti.
Pro mě asi obsahově nejsilnější část příběhu.
Druhá zpráva o nemocech mocných
Ivan Lesný
Bylo by hezké spolu s dějepisem učit rovnou i psychologii - v rámci výkladu konkrétní látky. Je stejně zajímavé to, co se panovníkům minulosti dělo v hlavách, jako to, co se jim dělo fyzicky. Mnohým se tedy v hlavách nedělo nic moc, zejména proto, že hromada duševních chorob byla vrozená a výsledkem krvesmilstva.
Mazec musela být i příslušnost ke dvoru šílence.
Kniha nebyla nijak výrazná, ale informace v ní určitě stojí za přečtení.
Pěti kontinenty vážně i nevážně
Zdeněk Novák
Audio má neuvěřitelných cca 150 stop. A každá popisuje trochu jiné místo.
Moc hezký cestopis, jak o možnostech vyjet za hranice před rokem 1989, tak po něm. Autor procestoval doslova celý svět buď na vlastní pěst, nebo jako průvodce cestovních kanceláří. Jo, uměl si to zařídit, všechna čest.
Knihu mám ve dvou variantách, papírovou nabízím zde v bazaru.
Firewall
Henning Mankell
Už poněkud profláknuté téma podané zajímavým způsobem.
Příběh měl vše, co od podobné knihy čekám: zapeklitou zápletku, zajímavé postavy, jejich vnitřní život, vnější odezvy na něj, zvraty, nějaké ty padouchy a uspokojivý závěr.
Oko za oko
Daniela Kovářová
Poslechnuto za pár hodin. Vůbec jsem se nenudila.
Hodně jsem se smála, dost často pokyvovala na souhlas a u závěti slza ukápla.
Akorát tedy nevím, no. Mám podobný pocit jako hrdinka povídky, která jen pro pocit krátkého vítězství ukradla šátek.
Chci také něco "vyhrát," aniž bych dokázala definovat, o co jsem přišla.
Láska v době globálních klimatických změn
Josef Pánek
Trochu hystericky podané. Všemožné opakování a připomínání, jak dlouho si nevrznul... Dobře, měl svědomí a jako normálnímu člověku mu nabídka třináctileté prostitutky přišla divná.
Obrázek o zemi podal zajímavý, ale spíš to na mě působí odrazujícím dojmem. "Nejezděte tam, tohle všechno na vás čeká."
No a? Pokud se někam vypravím, asi bych měla minimálně tušit, co mě čeká. A pak nečumět jako tele na zeď za oknem hotelu (domy byly na sebe tak nahňahňané, že když otevřel okno, viděl zeď vedlejšího domu). Kdo by to byl řekl, že to zvenku nebylo vidět?
Některé situace, jako tahle, byly sice vtipné, minimálně úsměvné, nebo alespoň k zamyšlení, ale styl vyprávění mi vadil.
Nevím, no. Mám dojem, že chlapi plaší, ale nikdo je tam neznásilní. Můžou se courat v noci po ulicích a očumovat kde co.
A ženská by to brala prakticky, ale těžko by se šla jenom tak projít, aniž by takovou nabídku, která se tam zřejmě neodmítá, nedostala.
Podle zpráv to vypadá, že nadržení jsou Indové. Ale jak tak autor popisoval, jezdí tam za touhle radostí pro změnu cizinci. No a teď se v tom vyznejte.
Druhá půlka byla lepší.
Encyklopedie fantastického filmu
Ivan Adamovič
Dostala jsem tuhle věc, když mi bylo asi patnáct. Kniha stála cca tři stovky, což bylo na tu dobu docela dost, ale rodiče mi ji pořídili, protože jsem se zrovna nějak po těžkém zápalu plic přibelhala z nemocnice a umanula si, že potřebuji filmovou rehabilitaci :).
Knihu jsem, coby fanoušek fantastiky, "nutně potřebovala." A pak jsem se nestačila divit, kolik zajímavých filmových tipů mi dala.
Taky jsem zavařila dva, až tři videorekordéry :). A každý pátek velebila akce v půjčovně - tři kazety a čtvrtá zdarma (poslední jsem si pochopitelně mohla vybrat já. A samozřejmě šlo vždycky o nějaké sci-fi). Máma je dodnes na horory, takže jsme si docela notovaly.
Kdo nezažil, nepochopí :).
Encyklopedii sice už nemám, ale už tehdy mě zarazilo dělení filmů - top výběr v první části, uprostřed barevná příloha na křídě zobrazující momenty pouze z některých z nich (hromada Vetřelců, co si tak pamatuji), a pak skoro řádkový obsah valné většiny z tisícovky.
Právě v té třetí části byly "ty nej. perly." Zapomenuté béčkové skvosty :).
Dneska už zaujme asi jen z nostalgie, ale mě tehdy dokázala docela nastartovat -:))).
Slepota
Robin Cook
Průměrný obsah, ale dobře napsaný a propracovaný. Rozhodně se mi kniha líbila víc, než předchozí autorova, kterou jsem četla. Zkusím další.
Předávkovaní z vyšších vrstev, jejichž kontakt s drogami není jaksi úplně jasný. Patoložka, na kterou doma čeká čtyřnohý kocour a mimo domov se o ni snaží i pár dvounohých :). A duo mafiánů, jejichž jednání mi místy silně připomínalo dvojici "mokrých banditů," blbounů z filmu "Sám doma."
To a chladivé márniční prostředí, se pěkně promíchalo a dobře četlo.
Déšť smývá stopy
Mikaela Bley
Ale nééé. Celou dobu to docela šlo - až do odhalení padoucha.
Toho jsem netipovala, důvod je divný, i když svým způsobem logický. Známý i z historie. A nakonec i současnosti.
Ellen je celkem v pohodě, až na její trauma... A je škoda, že právě ono zaujímá v příběhu asi stejně prostoru jako ztracené děvče. Čekala jsem asi něco temnějšího. Celek působí jako nenáročný průměr na dovču. Nenadchne, neurazí.
Audio knihy je načteno dobře.
Strach a chvění
Amélie Nothomb
Moje první setkání s autorkou.
Příběh ponížení Amelie nádherně plynul. Její myšlenkové pochody, obrazotvornost a vytrvalost mě bavily.
Kniha je poměrně krátká, ale ani na chvíli nenudí. Nevšední obsah autorka popsala skvěle padnoucím způsobem.
Svištění katany vnímáte z každého dialogu :), pohledy můžete vraždit a každou chvíli čekáte, kdy se hrdinka vrhne hlavou dolů ze 44. patra, kde pracuje. Ona to totiž dělá ráda - obrazně řečeno :).
V Japonsku je velké množství sebevražd. No aby ne, když "všichni" dělají ve výškových budovách a v nich to k nim přímo svádí :).
I když je japonský přístup k zaměstnancům podobných firem nejspíš právě takový, jak autorka popisuje, u silných a vnímavých jedinců způsobí, že díky ponižování ze strany nadřízených najdou cestu, jak o sobě přemýšlet, jak na sobě pracovat, nebo minimálně nebrat svůj názor a postoj jako jediný a správný. Naučí je umírněnosti.
U nás se také můžete setkat s ponižováním na pracovišti, ale jen málokdy s tím, že by vás to dovedlo jinam, než na pracák, k psychiatrovi, nebo do opozice vůči lidem, kteří druhé ponižují, protože právě neznají japonský způsob.
Našinci moc nedokážou svoje podřízené vnímat jako lidi, jako individuální bytosti s originálním pohledem na svět. Jako lidi se schopností svou existencí přispět byť k miniaturnímu a pro svět bezvýznamnému zlepšení atmosféry ve firmě, kde mohou, nebo většinou musí trávit v podstatě třetinu života.
Nebylo by hezké považovat povinost za součást celku vaší osobnosti, aniž by to někoho ponižovalo? Myslím, že jo.
(Tenhle předpoklad vychází z vlastní zkušenosti s jednou specifickou částí trhu práce).
Zabijáci
Jussi Adler-Olsen
Skupina lidí zjistí, že je baví zabíjet lidi. A tak to dělají. Zábavu berou jako lov a oběť, když nezabijí, dost brutálně zmrzačí.
No, jako námět detektivky to není špatné.
Nechybí zmatení vyšetřovatelé, jejich pomalejší práce. Naopak práce padouchů je svižná, krvavá a čvachtací. Oběti mají v očích děs a do všeho se zapojí i pouliční "podsvětí."
Jenomže i moje babička byla při zabíjení králíků, což mě mimochodem neskutečně bavilo sledovat, o mnoho drsnější. Jí jsem totiž věřila, že co chce udělat, udělá.
Partička hrdinů příběhu je tak "vostrá," až je to k smíchu.
První kniha ze série - Žena v kleci - byla o něco lepší, ale také jsem k ní měla připomínky. Tento díl mě vyloženě nebavil a doposlechla jsem ho jen abych měla čisté svědomí, že jsem knihu přečetla.
Zkusím od autora ještě nějakou další, ale do třetice a pak už ne.
Nevadí mi brutalita, která se severským krimi vyčítá. Asi proto, že je to drsnější, chce člověk kriminálky číst. Spíš styl, který ji líčí nereálně a hrdiny jako bandu blbounů.
Chybí mi v tom zkrátka trochu náročnější psychologie postav, což se povede popsat opravdu málo komu.
Portrét
Nikolaj Vasiljevič Gogol
První část trochu hororová, zajímavá.
Další jako připomínka nepříjemné reality. Ona realita umí být nepříjemná mnohonásobně, když dopadnete jako malíř. Ale kdo by neodolal :).
No a konec byla taková "Ďáblova cesta."
Celkově zajímavé, k zamyšlení.
Poštovní úřad
Charles Bukowski
Obvykle přisprostlé a vtipné. Pro mě to byla třetí kniha, autorova údajně první. On se teprve rozjížděl, já četla lepší.
Klingonský Hamlet
Lawrence M. Schoen
QaQ paq
tlhIngan 'ugh
Hamlet QaQ
chup
No, napsala bych to jinak, ale překladač dělal asi někdo, koho pak zadavatel musel dozajista odpravit, protože už to jaksi neměl kdo opravit... hups.
Kdysi jsem tuhle knihu měla, ale jen tak z recese, abych se mrkla, jak to vypadá. Pak jsem ji poslala dál.
Copak psaný text, ten se dá i v duchu "nějak" číst, aniž by tomu člověk porozuměl, samozřejmě. Neměla jsem motivaci (kudlu na krku), abych se do toho ponořila :).
Jenomže klingonština je hrozně malebný jazyk, abyste věděli. Ten pravý zážitek pramení teprve ze slovního projevu. A to je nářez :).
Ne, veřejně bych to nezkoušela, ale kdyby se někde hrál dvojjazyčný Hamlet, asi bych neodolala :).
Jenom si představte tu atmosféru, lebku, smrad a zvuky kolem... A afterparty... wow!