Janadvorackova komentáře u knih
Po přečtení názvu knihy zamyšlení.
A pod to se podepíšu - zjištění.
Vlastně od doby, co nějak více sleduji různé krimi příběhy, včetně podcastu tadyhle Lucie (a Báry), se nějak nedokážu ubránit dojmu, jak extrémně křehké je zejména duševní zdraví každého z nás. Kolikrát stačí fakt pitomost, aby vám, jak se říká, hráblo. Jakákoli racionalita jde do háje.
Takže jo, souhlasím. Není to jen chytlavý název knihy, spíš takové všespolečenské varování. Normálně začínám pozorovat pejskaře a lidi na procházkách a říkám si, "copak asi děláš ve volném čase, kámo, hm?"
Ale kdo by to pak uklízel...
K takovému životnímu stylu mamky od rodiny je potřeba trocha zdravého sobectví. Ve vyprávění je to znát, ale vůbec to neberu jako mínus, naopak. Uvědomit si, kdy a kde se nacházejí hranice. A to vypadá jako jasná cesta k nim a přes ně.
Hodně štěstí, Kláro.
Ty kráso, to byl masakr.
Měla bych infarkt denně, zažívat co on.
A dost se mi líbí i obsažená kritika, otevřenost ohledně pití a ujetých nervů.
Důvodem, proč nezešílel, bylo asi to, že to v sobě tolik nedusil.
Má na co vzpomínat, to se počítá.
Tohle si na nic nehraje, parádní žánrový kousek.
Dala jsem mu šanci, nápad zajímavý.
Příběh vyprávěný od konce není takový, jak se třeba zpočátku jeví. Děj působí srozumitelně a dá se to sledovat, ne že ne. Ale už nějakou dobu mi na jeho knihách vadí hrozná jednotvárnost.
Kde jsou doby Sběratele kostí?
No pryč.
Ze série zatím největší zklamání.
Hodně mudrování, to oceňuji. Letův pohled na svět a jeho budoucnost, jeho místo v něm... beru. Prostředí si dokážu představit, ale chybí mi tam nějaká nosná myšlenka, která by mě bavila natolik, abych tomu dala víc. Působí jako výplň.
Série nejen že se parádně čte, ale má jeden z nejzajímavějších konců, které jsem kdy kde potkala.
Pro klid duše si ho můžete přizpůsobit, ale stejně jsou v tom momenty, kdy si rvete vlasy a říkáte si, že takhle ne, takhle sakra vůbec, ani omylem :).
Po psychoterapii a stoleté hibernaci si to dám znovu :).
Některé popisy intimních sblížení jsou podivné :). Autorka je údajně ujetá na takové jaksi věci, které se dějí mezi mužem a dalšími lidmi, ne nutně opačného pohlaví.
Asi se to musí přečíst, ale jednou stačí, protože mně třeba přijde, že to pro příběh není vůbec důležité. Asi budu též divná.
Je trochu netradiční si v mladém věku koupit hrob a pak žít v důchoďáku. Ale co už, každý to nějak má. A hrdina na ledacos přijde.
Chvílemi mi příběh přišel místy morbidní, ale vlastně logický.
Otevřené vyprávění o uzavřených případech.
Autor sám nadhodil i tehdejší možnost jeho likvidace, protože byl trochu na ráně a pro mnohé mafiány i na ránu :).
Ale někteří se mu rádi a s hrdostí, i když neměli na co, svěřovali. A my si to teď můžeme přečíst.
Zmínil i naši příbramskou aférku s "ukousnutým uchem." To byly ale divné časy. Hromada starších lidí se shodne, že "za Starky tu bylo v podstatě bezpečno." Ač se to nezdá. Já to posoudit nemůžu, v devadesátkách jsem byla mládě. Ale co já můžu hodnotit. Výbuch auta jsem slyšela. Střelbu večer taky, ale přesto jsme venku courali... Takže jak?
Autorka čerpala z mnoha zajímavých zdrojů. Dostalo se jí pomoci od lidí z celého světa (poradci, historici...) a v době pandemie sepsala takovou pecku.
Bohužel je smutné, že se zakládá na skutečnosti.
Bohudík je skvělé, že se o tom píše.
Líbí se mi její styl. Vyšetřovací postupy, dedukce a různá zamyšlení. A když si myslíte, že už máte vraha a tleskáte si, ukáže se, že je to někdo úplně jiný. A že cesta, kterou k tomu vlastně autorka a hrdinové došli, je naprosto logická.
Po sérii příběhů, které se mi od autora, dá se říct četly hůř, je tento někde jinde. Není to horor, nejde o divné mystično. Název odpovídá obsahu. Druhý svět, kam se hrdina dostává, může vypadat jako směs nám známých pohádkových příběhů, ale jsou smíchané velmi vkusně.
Čtení jsem si užívala.
Ku podivu to mělo i příběh. Smolařka několikrát vehnaná do náručí zvrhlíků zažívá muka nejen perem autora. Kulantně řečeno.
Autor nepřekvapil svou zálibou v jednom konkrétním druhu zneužití. Popisy jsou ale poměrně jednoduché.
Audio čte paní Vilma Sodomová (pokud jde o její pravé jméno, tak se pro tuto literaturu narodila. Nebo provdala).
Jo, to se může klidně opakovat, když se jedni budou povyšovat nad druhé. Tak jednoduché to je.
Valím oko,
Šachy neumím, ale byla jsem extrémně nervózní, když Beth hrála.
Četla jsem i Zpěv drozda. Cením autory, kteří umějí kličkovat mezi žánry.
Jak se za první války žilo v Anglii?
Hrdinové pocházejí ze všech vrstev.
Autorka je skvělá vypravěčka a věnuje se historickým událostem s takovou až mateřskou láskou.
Když se dospěláci chovají jako děti a dokážou pro ně napsat knihy.
Autorka hledala inspiraci v maličkostech a tvořila příběhy detailně rychlostí blesku.
Děti z Bullerbynu jsme četli na základce. Pipi mě nebavila. Přišla mi až moc "jetá."
Životopis autorky, která si svůj soukromý život střežila, zahrnuje jen podstatné události (manželství, děti, autorskou a pracovní dráhu). Autorka přiznává malý osobní zásah, ale i tak je kniha zajímavá.
První dáma detektivky měla fakt zajímavý život.
Nevěřila jsem, že mě zaujme, ale stalo se.
Nejsem nadšená z této série. Naštěstí se dá číst na přeskáčku. A někdy se v ní najde i příběh, který se mi zalíbí.