Janadvorackova
komentáře u knih
Náhradník
Princ Harry (p)
Slušný nářez. Divím se, že tihle ostře sledovaní lidé kompletně nepatří do tajného klubu sériových vrahů.
Honí je novináři. Skoro nikam nemůžou sami...
A nedivím se ani, že Harry nějaké zadostiučinění našel v armádě, kde ho brali trochu jako normálního týpka.
Máma nebyla jediná, koho ztratil.
Při čtení jsem si říkala, kolik "zaručených" zpráv z médií bylo fakt pravdivých. Ty hyeny si rády vymýšlejí.
Zakázané pohádky
Alexander Nikolajevič Afanasjev
Kolem údu a vylomenin s ním spojených se toho nakecá :).
Co se stane dál
* antologie
Na první pohled obyčejné příběhy.
Na druhý zjistíte, jak neobyčejná je vlastně realita.
Katovny a mučírny
Vlastimil Vondruška
Příjemná prezentace práva útrpného a prostředí, v němž se vynucovalo.
Nádherné popisy ponurých prostor šatlav a mučíren. Představy o smrtících i nesmrtících formách trestů.
A zajímavé historické zmínky (žranice ve vězení v Kutné Hoře). Ráda bych věřila, že si ji užil i jeden z mých předků, který tam byl v kole lámán (tedy jako před tím).
Katovské řemeslo bylo zajímavé, načichlé nejen smradem krevním, ale i pravidly svázáno a od běžného lidského hemžení kapku odšoupnuto... velká škoda, že se nedochovalo.
Hrad ve Skotsku
Julie Caplin
Zajímavé prostředí.
Hlavní hrdinka není pinda. Je praktická a sympatická. Někam jde a zhruba i ví, kam asi :).
Vedlejší hrdinové jsou rozmanití a "je s nimi řeč."
Romantika je dávkovaná pěkně a vkusně.
Akorát autorka je asi unešená z jistého typu chlápka a toho furt servíruje :). No ale proti gustu...
A furt se tam jí.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Ty bláho, to je masakr.
Pokud se zrovna necítíte v životě dobře, duševně zdráví a šťastní, tak vás čeká trochu mučeníčko.
Analogií se svými životy a zážitky v nich se nevyhnete a polovina vás bude frustrovat.
Volyňská rapsodie
Anna Strnadová
Žít někde a nemít na vybranou...
Prostě pokaždé, když čtu něco podobného, si říkám, proč si současní doboví remcalové na život prostě nezajdou do knihovny. Gramotnost je v naší zemi, troufnu si říct, stoprocentní. Tak proč není povinnost takové knihy číst a připomínat si skutečné problémy?
To se mi akorát otevírá kudla v kapse, když cestou z práce slyším fňukat fifleny, "...jak letos nikam nepojedou, všecko je drahý a ten její, ten je děsnej..."
Roky
Annie Ernaux
Každá země má svoje "roky" - období, která formují myšlení ve společnosti v té které krajině. Nebo společné události, které si pamatujeme napříč národy.
Vyprávění to bylo zajímavé, místy depresivní. Je v tom vidět pomíjivost a nevratnost konkrétní chvíle. Popisované fotky, k tomu příběh, vteřina uběhne a vše je jinak...
Rozhodně svým způsobem originální pohled na život.
Daniel Ježíš
Paul Leppin
Neřekla bych, že budu číst knihu, která by ve mně mohla vyvolat agresivní tendence.
Tahle, být delší, by to zvládla.
Ale vlastně té základní ingredience tam bylo tolik, až jsem na takové její množství nevěřila.
Nebo nechtěla.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Už si asi začínám na styl autorky zvykat.
Jakože je nastíněno nějaké drama a postupně odhalováno i to, co na začátku netipujete.
Jako jo, bylo to zajímavé, uvěřitelné a smutné.
Někteří aktéři na zabití. A konec vlastně nepřekvapil, i když bych možná trochu kecala. Někde to tam bylo.
Tichá smrt
Peter May
Policista je pověřen hoňkou na darebáka - vraha, hajzla, obchodníka s dobrotama. Ten se ale jen tak nedá a páchá v průběhu ještě jiné zákeřné a hnusné věci.
No a policistka, která zmetka málem dostala, se nachomýtla k takové nemilé události, která ale jí a její rodině obrátí životy naruby.
Také její hlucho slepé tetě Anně.
Autor je asi schopen napsat román na jakékoli téma.
Ostrov Lewis nic nepřekoná, ale jeho věci se dají číst.
I tahle... Ale jako by to nemělo šťávu.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Tragické, smutné. Nevěděla jsem o tom, i když nepochybuji, že se podovné věci nestaly ještě několikrát.
Známe Lidice a Ležáky podle toho, jaké události jim předcházely.
Je hrozně těžké odhadnout lidské charaktery v těžké době. Jak se správně zachovat, když v první řadě chcete žít? Kde je hranice toho, co je ještě morálně správné. A záleží na tom ve chvíli, kdy může jít o život celé vaší rodiny?
To a podobné otázky mě napadaly...
Volání hvězd
Emma Donoghue
Nikde to není větší masakr než na dočasném porodním oddělení nemocnice v době první světové a pandemie španělské chřipky.
Lukostřelec
Paulo Coelho
Další seberozvojově-meditační-poznávací téma sepsané do krátkého rozhovoru o poznání sebe samé(ho).
Každý si v tom to svoje najde.
Jen je u tohoto autora problém, že ve výsledku si zapamatujete jen to, abyste byli sami sebou, hodní na všechny kolem, hrozně pozitivní a uměli pracovat s vlastní, i negativní energií, protože pitomci, které v životě potkáte, (a že jich potkáte), vám nestojí ani za zvýšení tlaku.
Návrat z hvězd
Stanisław Lem
Knížka sice starší, ale furt aktuální.
Totiž řeší otázku začlenění se do společnosti po návratu z dloooouhé kosmické mise.
Jedno století se mi pro tak velké změny nezdá dost, ale... příběh nastínil zajímavé téma, důležité otázky a nakonec přinesl i odpovědi.
Ne všechny knihy autora se mi daří dočítat. Ale tohle byla po Solaris asi zatím jeho nej. pecka.
Zpupnost
Adriana Krnáčová
Prostředí magistrátu je hrozně nezajímavé. Všechna ta jednání a vztahy a čachry mezi aktéry mi splývaly. Musela jsem se fakt pekelně soustředit.
Příběh jako takový byl ale parádně sestaven, vystavěn, zkrátka napsán nápaditě a od půlky i napínavě.
To by mě ale zajímalo, na kolik skutečné postavy byly. Předobrazy si autorka dost možná ani nemusela cucat z prstu :).
Z turecké armády do britského zajetí
Karel Jaroš
Převyprávěné deníkové zápisky z první války.
Zahrnují hodně vojensko-technické reálie, místy na úkor popisu ostatního. Ale podle doslovu autor nepsal všechno v průběhu, takže o nějakých zápiscích konkrétních myšlenek v určitém okamžiku se mi mohlo jen zdát.
Šlo ale o zajímavou sondu do doby dávno minulé.
Zakázané směry
Vilma Kadlečková
Nedávno jsem četla všechno znovu, abych navázala.
Takže dobrý.
Tenhle díl mi přijde takový... jak to říct trochu poeticky... jako když ryjete záhon a potřebujete vyházet travní bordel. Tak hlínu čechráte a přehazujete, přitom vybíráte plevel, chlupy z před x lety zakopaného psa, nějaké rezaté věci, sem tam ulitu...
Tak přesně takové čechrání jsem vnímala při čtení. Jakože je tam snaha o vysvětlení a dotažení... dění na bývalé Lastuře se mi líbí, Fiona a Julie mají konkrétní hezké linky. O té hlavní ani nemluvím. Dobré je, že jsem měla od začátku ráda Pinky :), takže její části si užívám.
Jsem trochu na rozpacích, pokud jde o dění konkrétně kolem Hvězdovládců. Je v ní jako by moc úvah. A ve výsledku vzývám Temnotu, protože klidně... nečhť přijde tma. Ať dorazí klidně i oni. Udělám jim čaj a pokecáme.
No ale... pořád je to jako celek parádní.
A napadla mě ještě jedna věc: zaznamenala jsem asi zárodek existence protonace...
Tím, jak autorka využívá známá témata, náměty, popisuje v žánru x krát omleté věci tak nějak po svém, nutí mě asociovat. A to mi pak v makovici vzniká film, i když čtu knihu, tudíž mám místy pochybnost, jestli třeba už nějaké ty obrazové záznamy z argenitového vesmíru fyzicky někde neexistují.
Nebo jsem magor.
Nebo to má původ ve faktu, že mě to napadlo ve čtyři ráno, když jsem se probudila, neusnula a v čase tomto četla.
