Janadvorackova
komentáře u knih
Dokonalé městečko
Kateřina Karolová
Konec moc rychly a tak jakoby odflaknuty. Bohuzel to cee zkazil.
Chybely mi k nemu postupne kroky.
Zbytek se mi libil.
Zimní hrob
Peter May
Tohle je děsně složitej autor. Na jednu stranu napíše tohle, či ostrovní příběhy. Na druhou Akta Enzo, která mě absolutně nebavila. Pak to přibarví čínou, kde zase smotá skoro neslučitelné události... uf.
Ponurá budoucnost jako varování. Čte se to nelehce, ale stejně všichni víme, že člověk prostě uvažuje stylem "co se mě netýká, neřeším." Mám trochu obavu, aby se později to, co my považujeme za horory, nestalo ještě mnohem děsivější skutečností.
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
Jsem nadšená. Její cesta, Světlana, její hrozně divná povaha, která ale v jisté době byla asi úplně běžná, to všechno dalo dohromady uvěřitelný příběh, který bych ale nechtěla prožít.
Holly
Stephen King
Předchozí knihy série jsem nečetla, ale není to potřeba.
Sice se objeví jakési zmínky o dřívějších případech, ale spíš jako vábničky.
Příběh se četl skvěle. Zasazení do doby covidu mi nevadilo, vlastně to tam mělo svůj smysl. Dneska už si asi málokdy vzpomeneme, co jsme všechno museli a nesměli, měli a nedělali :).
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Další techtle mechtle a ťuti muti, tentokrát z Japonska.
Protože jsem v minulosti šmírovala kanál Naomi, rádoby neznámé věci jako sakury, zvyky, názvy jídel a Šibuju, podivnost metra, cestu do chrámíků a horu Fuji, mi představivst předestřela v krásných barvách a vůních čajoven a míst, které ona tak s láskou navštěvovala. I čajový obřad jsem jednou viděla a japonské čajíky miluju.
Všechny tyto náležitosti země, kam se asi nikdy nepodívám, včetně šíleností jako dlouhé cesty vlakem, karaoke bary a robo restaurace :), bože, mi udělaly radost a provedly příběhem.
No a také je fajn, že hlavní hrdinka fakt dospěla.
Člověčí příběhy v této sérii jsou vážně předvídatelné, ale líbí se mi, že vždycky hezky zaobalené do konkrétních reálií. A ze setrvačnosti jedu další, když se objeví...
Místodržící
Adam Przechrzta
Nemůžu se rozhodnout, co se mi na tom líbí. A co nelíbí.
Moc nechápu, jak tam funguje magie. Vlastně vím, že nějak ano a přijímám to, ale v tomhle ohledu mi tam něco hapruje.
Akorát mi místy unikají důvody jednání některých postav, které mi jsou též většinou ukradené. A stejně jako u jedničky jsem se musela prokousat začátkem k nějakému rozjezdovému okamžiku. A pak jsem se vezla na vlně.
V pasti
Josh Malerman
Tomu se říká "hmatatelná deprese." Přečetla jsem za den a večer měla pocit, jako by se mnou doma "něco" bylo.
Jenom zkusit si představit takovou hnusnou situaci... brrr.
Vydat se ven. Nejvíc na mě zapůsobila asi chvilka v hospodě, kam se hrdinka vydala se psem shánět nějaké ty "zásoby." A pak chvíle na řece...
Film jsem viděla.
Doručovatelky
Alex Smith (p)
Za mě fungující spojení policisty, jemuž unesli ženu a on se zapojí do zmizení malých holčiček, navíc s sebou tahá své tři dcery (do deseti let). Jejich interakce se světem dospělých (nejen u táty v práci) byly vtipné a po celou dobu mě bavily. I přesto, že se vlastně řešila věc dost závažná. Jestli to měl být záměr - odlehčení - tak se povedl.
Růžová dáma
Lenka Procházková
Autorku jsem neznala a knihu jsem si vybrala na pracovní cestu, abych před spaním v cizím pelechu normálně usnula.
Vliv na to, jak na mě hrdinka Květa, alias Kytka působila, mělo asi ono zneužití v anotaci a na začátku příběhu. Holka byla svým způsobem zoufalá a nevěděla, jak přesně svůj stav měnit (pokud to vůbec chtěla).
Příběh má dvě roviny - její a jejího milence. Je to ovšem kapku zamotané...
Na kopci
Jiří Březina
Asi vím, o koho by mohlo jít...
Pokud bych měla brát příběh jako důsledek nějakého šťourání, je sice trochu jiný, ale to se dá pochopit, proč to autor zaonačil :).
Dobře zpracované, jojo.
Únik z Osvětimi
Jonathan Freedland
Srozumitelný popis plánování a provedení nejednoho útěku.
Zaujal mě i jeho život po válce. A nedivím se.
Z krve a popela
Jennifer L. Armentrout
Děvče je k něčemu předurčeno a... tak nějak se to komplikuje.
Předtím se asi tisíckrát dozvíte, že je důležitá, protože je panna.
Úplně nadšena z toho nejsem. Asi nejsem cílovka.
Vinice ve Francii
Julie Caplin
Jenom nečíst furt dokola, jak má kdo motýlky v břiše a stáčí oči naprosto nevhodnými směry. Chomáče chlupů vykukujících z ručníků mě také moc neoslovují, i když hodně slibují :).
Hezky se u toho usíná, ale autorka až nehezky často opakuje věci, které to nepotřebují. To mi pak zážitek dočista zkazí.
Ale Vinice se mi po Hradu ve Skotsku a Hotýlku na Islandu líbila. Ostatní pak nějak následují.
Jsem zvědavá na Hospůdku v Praze, protože Míša z "Radšiknihu" tuhle povídala, že je jedna postava psaná podle ní :).
Smrt na Nilu
Agatha Christie
Tedy musím říct, že tohle se fakt povedlo. Čtenář tuší, ale neví. A autorka je taková šmejdilka, která vodí postavy všude možně a staví je do situací, že by jeden vraždil :).
Lucifer a Markétka
Kristýna Freiová
Asi jsem ještě nečetla nic podobného, nebo o tom nevím.
Mix žánrů se mi zamlouval.
Paměti kata Mydláře (převyprávění)
Josef Svátek
aneb když si kat píše deník :).
A i jeho syn.
Ale jeho vnuk už ne, což je škoda.
Parádní sonda do zajímavého řemesla a dobového pohledu na povolání kata.
Blackout: Zítra bude pozdě
Marc Elsberg (p)
Kdysi jsem na námět této knihy viděla film. Nebyl nic moc.
Příběh má tu nevýhodu, že neobsahuje příběh, tedy lidský příběh. Postavy mě nebaví, nezajímají. Ať klidně umrznou na cestě odněkud někam.
Krimi zápletka docela jde, ale protože technické stránce věci nerozumím, čili nevím, do jaké míry je to možné, tak také nevím, jak moc se mám bát a kupovat plynové bomby.
O čem sní noční můry
* antologie
Na tenhle zajímavý experiment jsem se moc těšila. Je totiž plný pochmurných myšlenek a děsivých záblesků, které vyšlehnou z temnoty a nechají vám v podvědomí stopu jako od dinosaura. Uhnízdí se vzadu a dělá, že tam není :).
Otisky ztvrdnou a zůstanou dlouho, dokud je nenajde nějaký neohrožený rozumbrada a nezačne se podivovat, cože to našel.
Ostražitost je na místě, protože noční můry můžou mít divočejší sny než vy a hrozně rády se o ně podělí.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Úplně jsem tam viděla sebe. Já v maringotce, nebo nějaké tiny chatičce. V každém okně šmírovací koutek, osada jako na dlani. Všechno vím. A když se někde něco šustne, jdu to prozkoumat. No, to určitě :).
Jenom tady byl drobný problém. Nevíte, na koho narazíte a co se může stát. Raději zůstaňte zalezlí...