Janadvorackova komentáře u knih

Poprvé jsem knihu četla před třiadvaceti lety. Byla to vlastně moje úplně první sci-fi kniha. Napsala jsem na ni referát na hodinu češtiny, ale učitelka sci-fi asi moc nemusela, protože jsem dostala dvojku a bylo mi doporučeno, abych si zvolila "literaturu vhodnou pro dívky." Takže od té doby čtu skoro výhradně jen sci-fi a jsem furt dívka :).
Nedávno jsem slyšela audiopodobu knihy. Příběh za léta nezklamal, ale tak nějak zastaral způsob vyprávění. Děj je úžasný, o to nic :).
A v audiu se sonda Voyager čte jako voyaer (šmírák) :), což tedy ty sondy byly, ale v kontextu to znamená úplně něco jiného :).

20 03.02.2017

Život na Jupiteru už krásně popsal A. C. Clarke. Oběma autorům se povedl na můj vkus fantastický výkon - a tím nehodnotím žánr, ten je jasný :). Knihu jsem četla v létě 2015 (v době zhruba měsíčních odporných veder). Bohužel ani Zamrzlý vesmír nepřispěl k ochlazení, ale maximálně mi ten čas zpříjemnil.

6 28.01.2017

Zrovna jsem doposlechla audioknihu. Jediné, co jsem postrádala na zpracování bylo, že "Matku" nemluvil ženský hlas, jak je psáno v knize. Bylo docela vtipné poslouchat mužský a vzápětí se dozvědět, "...řekl počítač měkkým ženským hlasem." Ale to byl tak jediný mínus a vlastně to spíš byla perlička, nesypu se z toho.
No, konec by si zasloužil samostatnou knihu :).
Vítala jsem kupu hlášek, které děj provázely. "Nemaluj shnilé mrtvoly na zeď" -:))).
Hm, hrdinů ubývalo a většinou ti, u nichž jsem si myslela, že neumřou, tak umřeli.
Hlavní hrdinka mi nesedla, ale vzhledem ke konci - dobře jí tak :).

11 07.01.2017

Což o to, mně se to líbilo. Příběh super, kocour i hrdina sympaťáci, ale jedna věc mi přišla vtipně nadčasová :). Když kniha vznikla, patrně nikomu by nepřišlo divné, že třicetiletý muž říká jedenáctileté žabce, ať se uloží do stáze, probudí se o něco dřív a dospěje pro něj :), že by si ji pak rád vzal. Dneska už se tomu říká krapet jinak :), ale v kontextu žánru a mé zálibě v něm, mě to nijak neznechucuje. Spíš mi tak jako s postupem doby připadá naše společnost čím dál zvláštnější, uzavřenější vůči myšlenkám, které ze sci-fi minulosti dělaly ty nejkrásnější představy o budoucnosti, která ale dopadla zcela jinak :).

19 03.01.2017

Nemám, prostě nemám ráda psy. Nikdy jsem k nim nepřilnula, vadí mi jejich uslintané tlamy, smrad a hluk. Ta nechutná potřeba olizovat obličeje, brr.
Naopak mám ráda sci-fi a tuhle knihu jsem četla dávno, pradávno. Příběh mě dostal. Jak tu někdo psal, působí smutně, trochu definitivně. Psí původ legend mi vůbec nepřišel divný, možná bych nenašla vhodnějšího vypravěče, než odvěkého průvodce člověka :). Jenom kdyby si psi pamatovali, že kdysi měli pány, mrchy :).

12 13.11.2016

Jizi: Mám naprosto stejný dojem. Také jsem poslouchala a neubránila jsem se nečekaným projevům, pro okolí nepochopitelného pobavení. Ale kašlala jsem na to, kniha byla bombastická.
Takové to očekávání: "Dobrý, je v pohodě, ale něco se..., něco se, né! Posralo se to :), určitě umře."
Nebo spíš, co udělá, aby neumřel :).
Musím si víc vážit tmelu a lepící pásky :).

Trošičku jiný druh sci-fi, který je ale svým způsobem osvěžující. Až interaktivní, protože nevím jak kdo, ale já si připadala chvílemi jako člen expedice :).
Určitě dám časem znovu.
A film také splnil očekávání.

40 13.11.2016

Knihu jsem nečetla, ale slyšela. Načteno je to velmi vkusně, jako by jednotlivé hlasy patřily konkrétním postavám. Sedělo to. Místy to na mě působilo fakt až depresivně, asi tak, jak mělo (vzhledem k tomu, že Rachel byla alkoholička, Megan s temným tajemstvím z minulosti a Ann nesympatická) - krom konce, kde se vše skvěle vyjasnilo. Vraha jsem objevila ve dvou třetinách textu z různých náznaků, ale otázka je, jestli by se tak stalo, kdybych knihu četla, a ne poslouchala, co mi předkládají druzí. Přeci jen jde o jiný druh potřeby se soustředit. Vtipné je, že když jsem do práce ještě jezdila, také jsem pravidelně vídaným tvářím tvořila imaginární životy :). Je to zábavné, ale nikdy nevíte, co se z toho může vyklubat :).
Jenom jedna věc je na tom divná: v textu na začátku a pak v průběhu, je zmínka o oblečení u trati. Nějaký kus látky, neidentifikovatelný náznak něčeho, co Rachel zpozoruje v trávě a pak zmínka, že podobnou věc měla na sobě jedna z postav. Jenomže se to nevysvětlilo, nebo jsem si toho nevšimla?

25 13.11.2016

Sakra, to byla jízda :). Pro mě opět v audio podobě, ale o to lepší. Pan Vondráček to četl, jak to říct, věrně žánru. Chodila jsem po bytě se sluchátky v uších a nešlo to odložit, protože to bylo tak sugestivní, až se mi zdálo, že o něco přijdu, když to udělám :).

24 23.10.2016

Další kniha, kterou bych nečetla, kdybych ji neslyšela. Zajímavý příběh částečně podložený skutečnými událostmi. Některými lidmi zde níže zmiňované znechucení nad koncem pramení prostě z toho, že pravděpodobně nepostřehli, že některé postavy byly fiktivní (ty, u nich autorka vymyslela několik konců). A na konci už na tom zkrátka nezáleželo. Příběhu švadleny-špionky to ale pro mě na zajímavosti neubralo. Teď mám chuť zažít nějaké dobrodružství. Místo toho tady dřepím a trpím depresí z toho, že musím do práce :). A v mé práci mohu na spolupráci s tajnými službami určitě zapomenout :).

13 23.10.2016

Takového "Vaněčka" mám v domě také. Část knihy jsem poslouchala jednou takhle kolem třetí ráno, když hudební maniak o patro výš řádil jako pominutý. Ačkoli se mi chtělo strašlivě spát, a bylo mi jasné, že se to nestane, a že budu muset v půl šesté z postele, hrozně jsem se bavila. Ten den jsem pak byla příšerně unavená, ale pustit si ve tři ráno, po probuzení rockovým nářezem zrovna tohle, to mě dostalo :). Bohužel pochybuji, že se místní Vaněček odstěhuje. Jedině ho snad otrávit nějakou sousedskou domácí dobrotou, nebo tak něco :).

14 15.10.2016

V poslední době knihy hodně poslouchám. A tohle byla vážně výborná volba. Příběh mě zaujal, dojal a dostal. Ještě pár dní poté jsem porůznu přemýšlela o osudech některých lidí a prolezla si ukázku muzejní sbírky věcí, které se po nich našly. Fakt depresivní, ale houževnatost objevitelů a autorův zápal, mě fascinují.

26 04.09.2016