janasim
komentáře u knih

Není snad ani možné, že jsem nadšená tak moc z knihy, která je primárně určena dětem. Nečetla jsem sice Harryho, ale nevěřím, že by byl lepší než tato kniha.
Jako malou holku mě zajímalo, co se stalo s Růženkou, Sněhurkou, Popelkou,... a konečně po tolika letech jsem dostala odpovědi a ne ledajaké.
Tento pohádkový svět je perfektně vystaven. I ve své hlavě, která není tolik zvyklá na fantazijní světy, jsem si vše dokázala představit. Celý příběh je velmi čtivý, milý a vtipný. Chris Colfer je odteď mým miláčkem. Sakra, chci další díl! A moje dcera taky. Nevím, které z nás se kniha víc líbila.
A obálka, mapa na předsádce a i ilustrace na začátku kapitol jsou skvostné.
Takových knih pozřebuju víc.


Hodně špatné je, že jsem knihu dočetla ve chvíli, kdy manžel není doma, takže zamykám na tisíc západů a zítra jdu spát k rodičům :-)
Toto byl jeden z nejlepších psychologických thrillerů, jaký jsem kdy četla. Už tolikrát jsem si myslela, že vím, co se stalo a pokaždé byly mé teorie rozmetány a závěr mě už jen dorazil. To jsem nečekala. Čtivé, dechberoucí, nervy drásající, šokující,... Pro mě osobně byl thriller děsivější, protože ta, o kterou tu šlo, se jmenovala stejně jako má dcera. Kdybych to věděla hned na začátku, tak knihu ani nečtu.
Bylo to opravdu výborně vymyšlené. Myslím, že na tuto knihu jen tak nezapomenu.


Opět jsem dojatá, opět přemýšlím nad tím starouškem, kterého mám u rodičů a který mě doprovázel v době mého dospívání. Příběh je velmi čtivý, plný zajímavých myšlenek, lásky, smutku, bolesti, odvahy, přátelství a věrnosti. Tato kniha by měla být čtena.


Dlouho jsem sbírala odvahu tuto knihu si koupit a přečíst, ale protože pojednává o tématu, o kterém je třeba psát, přemýšlet, diskutovat,..., četla jsem a bolelo to. Kniha je skutečně výborně napsaná, čtivě, srozumitelně, emotivně. Zároveň ji nemůžete rychle přelouskat (alespoň já jsem to tak měla), protože musíte přemýšlet, ptát se, odpočinout si. Uvědomujete si, jak je takový patnáctiletý teenager pod slupkou drsoně, co má všechno na háku, ještě nedozrálé lehce zmanipulovatelné dítě a jak je důležité koho v životě potká a kdo se podílí na jeho životě a jak ho může ovlivnit i v době, kdy už s ním nebude. Tuto knihu budu doporučovat, nechám si ji v mé knihovně, ale číst znovu už ji nesvedu...


Ač léto a vedro (možná právě proto), jsem zvolila příběh z horských sjezdovek. Autorku mám moc ráda. Nepochybuju o tom, že se mi každá její kniha bude líbit a ani u této to nebylo jiné. Nemůžu říct, že by se tento román zařadil mezi mé favority, ale i tak byl fajn a vzbudil můj zájem o Švýcarsko, jeho kuchyni a turistická zákoutí.


Tak já nevím. Je to mnou nebo tou knihou? Vážně to bylo opět super! Nikdy by mě nenapadlo, že pohádky, které znám, mohou mít takové pokračování. Motivy chování některých postav vás dokážou tak obměkčit, že vám jich skutečně bude líto,
i přestože jste je do teď nenáviděli. Toto prostě chcete číst, věřte mi.


Knihu tohoto formátu jsem potřebovala, po těžkém tématu mi velmi sedla. Oddechovka, u které se zasmějete. Je ale pravda, že první díl mě bavil více. Tady mi už některé vtípky přišly zbytečné, prvoplánové, už toho prostě bylo moc, ale i tak je kniha fajn.


S tématem nevěstince v koncentračním táboře jsem se ještě v literatuře nesetkala. Je to zase trochu jiný pohled a to mě lákalo. Kniha se určitě dobře čte. Měla jsem ale pocit, že Marjike je se vším tak nějak smířená. Tím nemyslím, že se měla dozorcům postavit. Spíš mám na mysli vnitŕí bouři, emoce... Lucianův příběh mě seznámil s juntou, o které jsem nic nevěděla a připomenul to, že byť již uplynulo mnoho let od 2.sv.války, ne všechny boje a zrůdnosti jsou skočeny.


Poslední aristokratka vás určitě pobaví, zasmějete se a to i hlučně. Nevím, co bych k tomu mohla ještě víc dodat, snad jen, že se těším na druhý díl a dávejte pozor, ať nejste za blázny. Lidé dnes nejsou moc zvyklí smát se nahlas.


Od začátku do konce budete vědět, kam déj směřuje, vánoční kýč a klišé nemá šanci se schovat, ale... To bylo tak krásně uklidňující... Žádný stres, nervy, shon. Pouze vánoční pohoda na každé stránce. Toto jsem opravdu potřebovala, srdíčko se mi tak radovalo, cukroví se jedlo, kakao vařilo...
Já chci taky do vánočního tábora, nosit vánoční svetry, hrát vánoční hry, zdobit stromky, péct cukroví, sáňkovat,... To bych si uživala. Tak možná příští rok.


Opět pecka! Jsem nadšená, šokovaná a těším se na další díl. Stávám se fanynkou Chrise Colfra a doporučuju, kde můžu.


Ačkoli jsem se v první třetině od příběhu nemohla odtrhnout, závěr mě nepřesvědčil. Námět je super, celkem dobře zpravovaný, ale ten konec strašně překombinovaný. Už mi to tam prostě nesedělo.


Tato kniha není pro každého. Je velmi snová, nostalgická. Dobře se bude číst čtenáři, který je ochoten se zastavit, věnovat jí svůj čas, vychutnat si každé slovo, vzpomínku. Je to kniha o jídle, o francouzské kuchyni. Tak lehce plyne, ačkoli děj není úplně jednoduchý. Kdo by chtěl svižnou jednohubku, kterou přelouskne za běžného ruchu, ten s touto knihou spokojen nebude. Je třeba se ponořit do klidu a nechat ji rozeznít v hlavě i srdci.


Karlíka jsem si moc přála přečíst. Ačkoli je to kniha určená především dětem, bála jsem se jí s dcerou číst, protože filmové zpracování je sice krásné, ale poněkud temné, podle mě pro dítě místy děsivé. S dcerou jsem ale nakonec četla a Karlíka si moc oblíbila.


Klasika, která nezklame. Kdo by neměl rád tuto malou holčičku. Zpracování Bohumila Říhy je určeno i pro malé začinající čtenáře. Doporučuji i animovaný seriál.


Malinko jsem se této knihy bála. Neměla jsem chuť na ponuré čtení plné smutku z nemoci, ale i tak jsem se do čtení pustila a nelituji. Na příběhu je vidět, že i člověk s demencí toho může hodně dát a že i senioři s tímto onemocněním mohou být nejlepšími babickami a dědečky. Je poznat, že autorka vychází z vlastních zkušeností a dokázala je podat milým, odlehčeným stylem. Hvězdičku strhávám za to, že mi některé události přišly neskutečné vzhledem k věku Tildy.


To jako vážně?! Jen 137 čtenářů na DK tuto knihu četlo? To je taková škoda! Se mnou šla tato kniha i na Praděd. Bylo to naprosté pohlazení po duši. Nejen že se kniha krásně četla, ale jednotlivá vyprávění do sebe tak skvěle zapadala, jako kdyby to byl jeden příběh. Postavy byly sympaťáci, kterým jsem skutečně fandila, prostředí obchodního domu se mi taky moc líbilo. Jako bych sledovala filmové plátno. A koktejlky....bože, ty tak lehce vše spojovaly... Opravdu velmi doporučuji!


Ačkoli u mě stále vede Kavárna a Cukrárna, ani tato kniha pro mě nebyla zklamáním. Letní oddechovka, jak vyšitá. Místy jsem se sama viděla na jachtě nebo plavala v zátoce. Jednoduše nádhera.


Cukrárna v Paříži. Ani nevím, co víc bych k tomu měla dodat. Opět to bylo tak krásné, romantické, sladké, milé... Autorka je prostě už mojí srdcovkou. Čtení jejích knih mi dělá skutečně dobře. No a tentokrát mám i chuť přihlásit se do cukrářského kurzu a naučit se pár sladkých dobrot.


Snad právě proto, že je tato knížka tak útlá, vám nesmírně pohladí duši. Mohli byste ji mít přečtenou za chviličku, ale to, jak je poetická, snová, je třeba si pomsloučku vychutnávat. Se čtením mi přibývala chuť ponořit se do příběhu a nad haiku, kterému jsem na prvních stránkách nerozuměla, jsem se víc a víc rozplývala. Je to dokonalé. Připomnělo mi to drobet i film Amelie z Montmartru. A ke kráse obáĺky i toho, co je uvnitř, myslím, nemusím nic dodávat.
