janasim komentáře u knih
Opět velmi milé čtení pro mladší holčičky milující koně. Nekomplikované, srozumitelné, hezké.
Pro děti mladšího školního věku, které mají rády koně určitě výborná volba.
Milý příběh plný fantazie. Dobře se četlk i mně jako rodiči.
Amélie je vskutku velmi zlobivá panenka a možná právě proto mojí dceru tato knížka neskutečně bavila. Netrpělivě čekala na další večer, aby se dozvěděla, co zase Amélie ztropila a na závěr nezapomněla vždy podotknout takhle já ale nezlobim :-) Doporučuji mladším dětem a hurá na pokračování.
Jsem ráda, že už je tato kniha za mnou. Konečně zase budu klidně spát. Napínavé, čtivé, brutální. Zatím nemám odvahu podívat se na film. Musím si teď vybrat nějakou romantickou oddechovku, abych se uklidnila. Výborně bylo vykresleno prostředí, myšlenky a práce policistů a i samotný vrah. Jako bych to všechno měla před očima. Děsivé, ale vynikající. Je pravda, že nebylo vše pravděpodobné, samotné odhalení mi přišlo najednou velmi rychlé, ale i tak je to pro mě thriller s velkým T.
Všechny knihy Jenny Colgan, které jsem dosud četla, jsou o ženách, které se odhodlaly k velké životní změně a ani tento román neni výjimkou. Zpočátku jsem měla potíže se začíst, ale jen co jsem se rozkoukala, četla se kniha dobře. Za mě je však Kavárnička nejslabší. Ani nevím, proč se kniha jmenuje Kavárnička na pobřeží, když o kavárně tato kniha opravdu moc nebyla. Důvod Joelova chování mi moc neseděl. Celkově bych řekla, že negativní chování většiny aktérů se hodně rychle a snadno změnilo k lepšímu. Autorka podle mě jen klouzala po povrchu, dost spěchala. Janny Colgan umí psát lepší romány než je tento a tak jsem zvědavá na její další knihy, které si určitě přečtu.
Tato kniha na mě čekala velmi dlouho a bože můj, proč jsem jí nečetla hned, jak jsem si jí koupila? To je ta kniha, kvůli které čtu. To je ta kniha, která ve mně i několik dnů po dočtení vyvolává chvění. Špetka magie, stále rodící jabloň, záchvěv větru, tajemné vůně květin očarující pochoutky... Milý, něžný příběh...
K odeonkám přistupuji s respektem. Většinou se jedná o kvalitnější a náročnější literaturu, kterou ne vždy dokážu správně pochopit, docenit a zamyslet se. Celeste Ng je však úžasná autorka píšící velice čtivě a srozumitelně o tématech točících se kolem rodiny. Vše do sebe důmyslně zapadá, žádné slovo, žádná myšlenka není navíc. Ohníčky začínají tam, kde většina knih končí a posléze se dozvídáme proč se vlastně vše stalo. Psychika postav je tak hluboce propracovaná, že ve výsledku nedokážete říct, že by tito lidé mohli jednat jinak, zamýšlíte se nad okolnostmi, výchovou, společností a vidíte prostě víc. Náhradní mateřství, adopce dítěte z jiné kultury, pravidla, volnost, svoboda s ohledem na rodinu jsou motivy Ohníčků a nyní i mých myšlenek. Doporučuji, jak nejvíc můžu. Toto je opravdu špičkový román a doufám, že to nebylo mé posledni setkání s autorkou.
Oproti severským krimi je tento thriller oddechovkou, která vás po celou dobu čtení drží v napětí. Dostanete se do míst, kdy si myslíte, že už víte a jste kvúli tomu i tak trochu naštvaní, ale i tak čtete dál, abyste nakonec zjistili, že je vše jinak.
Malinko jsem se této knihy bála. Neměla jsem chuť na ponuré čtení plné smutku z nemoci, ale i tak jsem se do čtení pustila a nelituji. Na příběhu je vidět, že i člověk s demencí toho může hodně dát a že i senioři s tímto onemocněním mohou být nejlepšími babickami a dědečky. Je poznat, že autorka vychází z vlastních zkušeností a dokázala je podat milým, odlehčeným stylem. Hvězdičku strhávám za to, že mi některé události přišly neskutečné vzhledem k věku Tildy.
Ačkoli se zdá, že je kniha pouhým lehkým, letním čtením, není tomu tak. Otáčíte stránky jednu po druhé a najednou přestáváte, protože přemýšlíte nad tím, jak je možné vzdát se svého dítěte a jestli dokážete právě matku v této knize pochopit nebo se podivujete nad vzdělávacími metodami tehdejších učitelů a uvědomíte si, že doba do které je děj zasazen není až tak nám vzdálená. I přes hlubší témata je příběh milým čtením, které stojí za pozornost. Babička, malý chlapec i všichni jejich přátelé mi přirostli k srdci a nakonec i na Marii jsem se dokázala podívat jinýma očima a trochu ji i pochopit.
To jako vážně?! Jen 137 čtenářů na DK tuto knihu četlo? To je taková škoda! Se mnou šla tato kniha i na Praděd. Bylo to naprosté pohlazení po duši. Nejen že se kniha krásně četla, ale jednotlivá vyprávění do sebe tak skvěle zapadala, jako kdyby to byl jeden příběh. Postavy byly sympaťáci, kterým jsem skutečně fandila, prostředí obchodního domu se mi taky moc líbilo. Jako bych sledovala filmové plátno. A koktejlky....bože, ty tak lehce vše spojovaly... Opravdu velmi doporučuji!
Ačkoli anotace vás svádí k myšlence, že příběh bude zejména vyprávěním o životě Anny Sachrové, jejím tchánovi a hotelu Sacher, myslím, že to tak není. Příběh je zejména o životě fiktivních osob, kteří zde někdy pobývaly nebo pracovaly. Postav zde bylo opravdu mnoho a proto podle mě nebyly dobře vykresleny jejich charaktery. Nic moc jsme se o nich nedozvěděli, autorka jako by jen plula po povrchu a přitom náměty byly opravdu zajímavé, bohužel autorka nešla do hloubky. Určitě bych ocenila častější monology Lásky a Smrti. Na knize je vidět, že byla psaná podle filmu a ne naopak. Samotná autorka je režisérka a scénáristka a tak mi někdy její styl psaní připomínal novinový článek. Knihu chtělo prostě víc rozpracovat, jinak se četla dobře.
Současné děti mají na výběr z mnoha hraček a my rodiče často nedokážeme říct ne a kupujeme jim je, i přesto že o ně jejich majitelé přestanou mít brzy zájem. Je zajímavé, že my jako děti jsme toho tolik neměli a přesto jsme se oproti našim dětem nenudili. Tato kniha ke mně spadla z nebe, kupovala jsem ji jako dárek, ale pořídím si jí i pro sebe. Je v ní snad všechno, co mě jako dítě těšilo a na co už jsem zapomněla: skákání přes gumu, panák, školka s míčem, přebírání šňůrek, městečko Palermo, i ta zrádná flaška a jiné hry. Už se těším až je svojí dceru naučím.
Ačkoli u mě stále vede Kavárna a Cukrárna, ani tato kniha pro mě nebyla zklamáním. Letní oddechovka, jak vyšitá. Místy jsem se sama viděla na jachtě nebo plavala v zátoce. Jednoduše nádhera.
Do čtení této knihy jsem se pustila, protože mě velice pobavil stand up Ladislava Zibury. Zhlédla jsem jeho tři vystoupení a moc jsem se nasmála. Stand up o putování do Jeruzaléma jsem ještě neviděla, ale láká mě. Přestože si myslím, že představení je zábavnější, i tak se mi kniha líbila. Jediné co mi chybělo, byly fotografie. Jinak se kniha velmi dobře čte, je neuvěřitelné, jaké měl Ladislav štěstí na lidi a to mě těší. Tato kniha se skvěle hodí na léto a já se těším na další Láďovo putování.
Tak za prvé musím říct, že Host umi dělat krásné knihy. Tyto vazby bez přebálky jsou na pohled i dotek skvostné. A za druhé Hájíček je prostě Hájíček. Jeho knihy a i tato se mi líbí. Chvilku mi sice trvalo, než jsem se začetla, trochu jsem měla zpočátku potíž rozlišit, co se odehrává nyni a co jsou vzpomínky, ale i tak jsem si čtení užila. Jediné, co mi přišlo zbytečné, byl románek s knihkupcem, o tom je řeč i v anotaci, ale to si zrovna myslím, že o tom příběh tak úplně nebyl. A otázka, která zazněla v románu a nenechá mě dnes spát: Může být zlý člověk moudrý?
Před psaním tohoto komentáře jsem si musela nechat chvili odstup, napětím a očekáváním mě neskutečně mrazilo. Moc ráda bych se dozvěděla o životech mých předků, bohužel v době, kdy mi o nich mohl nékdo vyprávět, mě to nezajímalo a teď už je pozdě. A právě proto byla tato kniha přesně pro mě. Je nesmírně čtivá, vtáhne vás a nemáte šanci neprožívat životy hlavních postav. Některá tajemství nejsou ještě vysvětleny. Knihu velmi doporučuji. To nejspíš v sedmém díle. Takže hurá do druhého.
Nemůžu říct, že bych byla z této knihy nadšená. Příběh je zajímavý, lákavý, dobře se čte, pokud se čte, ale když jsem knížku odložila, nechtělo se mi ji zase otevírat. V jedné části mi prostě bylo úplně jedno, co se bude s hrdiny dít. Beru-li ale knížku jako celek, pak určitě stojí za přečtení.
Velmi příjemné romantické čtení. Už na začátku je vám jasné, jak asi děj bude plynout, ale ani tak to nebylo hloupé. Jen bych dala větší prostor Sergovi. Moc jsem se bavila a ani nevím, jak jsem se dostala na konec, rychle to ubíhalo. Jen bych už asi měla přestat číst romantické knížky, kde hraje důležitou roli i jídlo, opět bych vyjedla celou ledničku.