JanaT.
komentáře u knih

Tato kniha mě jako dlouho předtím žádná jiná přiměla si podtrhávat a zapisovat poznámky.Je zvláštní. Její antihrdinku Inge byste zabili, každý z nás takovou zná nebo znal. Přísná "darwinistka", řídící se pravidlem žít= o přežití bojovat. Ale její postřehy jsou zajímavé. Potažmo postřehy autorky, která si Inge vymyslela. Obdivuji její nápad vykreslit tento zvláštní životní postoj. A jeho zrůdné důsledky...O děj v této knize totiž vůbec nejde. Kniha je fiktivní sebereflexí tvrdé a autoritativní ženy, která svůj život opodstatňuje i omlouvá vědeckou teorií.


Je to milé čtení, pod spoustou momentek a situačních skic se skrývá hloubka a dílko tak vyžaduje velké soustředění a hledání klíčových významů. Od začátku tušíme, že komandování svéráznou babičkou a šmírování paní učitelky není ústředním motivem. Jde o konfrontaci s minulostí, která je mnohem přijatelnější v podobě černě orámovaných fotografií, které několikrát do měsíce chodí babička obřadně oprašovat. Viděno očima dítěte nabízí se nám historie jedné belgické rodiny jaksi nezasvěceně, zlomkovitě, o to více nás láká dopátrat se příčin babiččiny melancholie a rozpačitosti při připomenutí jména prastrýce Marcela.Zajímavé.


Moc zajímavá zápletka: sociální test. Hluboké myšlenky vyvěrající ze čtivého příběhu. Bibli dnes už jen tak někoho přečíst nedonutíte. Coelhovy knihy, aspoň myslím, dovedou základní myšlenky z ní přetransformovat do příběhů a podobenství a přimějí k hlubšímu zamyšlení.


Tato kniha poskytuje nejen silný příběh, ale také literárně zajímavé pasáže. Moc se mi líbil styl, jakým je příběh napsán, přiblížil mi kulturu a mentalitu obyčejných Afghánců - symbolika jmen, afghánské mýty a pohádky, způsob života a uvažování nejprostších vesničanů. Mnoho šokujících obrazů lidské krutosti vyváží nezlomná síla bojovat o vlastní život. Kniha nás nutí přemýšlet o úloze vzdělání (vzdělanost jako předpoklad zlepšení kvality života i obrana před možností manipulace), o úloze žen ve společnosti (ženy rodí, pečují, tvoří, zatímco muži boří, ničí a válčí) i o tradiční afghánské kultuře (pevné rodinné pouto, sounáležitost, soucit a solidarita).


3 úžasné příběhy v jedné knize - účast ve válce a zajetí, koncentrační tábor, poválečný život. Hrdinou každého příběhu je skromný, obyčejný člověk. Kniha nabízí neuvěřitelné zážitky, které napsal sám život. Akce na každé straně, až se nechce věřit, že toto vše lze stihnout zažít. Avey je pro mě muž formátu Nicolase Wintona a z celého srdce mu přeji tu radost a pocit zadostiučinění, které musel prožívat, když se dozvěděl, jak jeho nezištná angažovanost za války zachránila lidské životy, třebaže svůj vlastní tehdy svými činy dával všanc. A stejně jako byl s velkou slávou objeven Winton až mnoho let poté, co učinil svůj neobyčejný skutek, byl Avey nalezen reportérem Robem Broombym a přemluven k podání svědectví o zážitcích, které bychom raději navždy vytěsnili z povědomí.
Stejně jako cathyblack i mě těší Aveyho zmínka o solidaritě Čechů s válečnými zajatci a Židy. Tuto knihu bych v rámci povinné četby dosadila do osnov škol, aby nebylo nikdy zapomenuto zlo, ke kterému došlo, ani dobro, kterého je schopen naprosto obyčejný "malý" člověk.


Tato kniha pro mě byla velice milým překvapením-patří do kategorie těch,které mám nutkavou potřebu dočíst co nejdříve. Prostě baví...


Ta knížka je podle mě takový malý podvod: naláká na neobvyklé téma a nááádherné ilustrace, vy knihu koupíte pro svou ratolest, čtete jí z ní, až zjistíte, že oslovit měla spíše právě vás. A je to pěkně hořké sousto, to si teda pište...Dítě jej nějak stráví...ale vám pude v žaludku ležet pěkně dlouho jako tíživý kámen. Je o bezpráví a zlu, páchaném na bezbranných a nevinných. Fanatický otec si svatou knihu vysvětluje po svém, aby ospravedlnil své kruté jednání. Odkudpak to ještě známe, co? Fanatismus a násilí je něco, čemu se musíme vzepřít, říká svým příběhem Kuijer. A jestli jde jenom o Tomáše, nebo i o nás, toť téma k hlubokému zamyšlení.


Je to současné, aktuální, přístupné mladým čtenářkám. Rychlé čtení, postavené na příběhu. Nejsem knihou zklamaná. Její hrdinka si musela udělat pořádek v hlavě, aby si mohla udělat pořádek v životě. (Líbí se mi, že ji k tomu motivovaly i "moje" hity, v čemž vidím stopu vkusu autorky, která je mého věku:-) Kniha může oslovit mladé slečny, které tak jako Elisa hledají a vše zažívají poprvé. Nadhled získají až s věkem a zkušenostmi, což je činí křehkými a zranitelnými. Znát svou cenu je důležité, ale ne samozřejmé.


Mýty se mi vždy líbily samy o sobě. Dnes bych už po sbírce mýtů ale asi sama nesáhla. Anotace knihy slibuje napínavý příběh dívky Nausiky a její matky, a toho se opravdu dočkáte. A mnohého navíc: v Theresině vyprávění si oživíte jádro nejznámějších krétských mýtů, dozvíte s mnohé o staré mínojské kultuře i o zkáze Théry, dnes ostrova Santoriny...Mapa, ilustrace, dobové rekvizity vás přenesou v čase a prostoru na slunnou Krétu, abyste společně s hrdiny příběhu prožívali jejich neobyčejné dobrodružství. Kniha mě nadchla a vřele ji doporučuji nejen mladým čtenářům, kterým je prvotně určena.


Ano,Liduško,a tyto besedy jsou velmi přínosné,o tématu se tak dozví i nečtenáři.Na té o knize Útěk jsem byla a paní Lída si udržela i v 8.třídě,ačkoliv je text o dětech mladších a já bych jej nechala číst spíš páťáky a šesťáky.


Doporučila bych dostat části textu do školních čítanek.Je to vážně silný příběh.Přitom tak uvěřitelný,současný.Introvertní a mírumilovná bytost + spousta,velká spousta křivd=důvod k sebevraždě,která naštěstí nedopadne...Destin-nomen omen, jeho osudem je prý trpět, což se mu snazili vsugerovat jeho trýznitelé.Možná ale právě to,aby o svém údělu čtenářům sdělil vše důležité,má být jeho pravým osudem.

Poutavé čtení, ze kterého si každý vezme to své: zajímavý a napínavý příběh, náročný čtenář navíc ono "literárno" plné symbolů a mythologie. Z textu je cítit autorčina znalost etologie, archeologie, zoologie, také legend primitivních národů. Kniha přitom není poučná ani popisná, velice dobře se čte.


Těchto knih je třeba lidem servírovat co nejvíce, hlavně mladým, aby měli srovnání, jak krutý život může být. Genocidu ve Rwandě můžeme ještě pamatovat, nejhorší události se odehrály jen 21 let nazpět. Nevybavuji si ale, že by se kdy o ní příliš mluvilo, možná teprve po uvedení filmu Hotel Rwanda. Pouhých 20 let zpátky se odehrála genocida možná ještě hrůzostrašnější než holocaust - možná ne počtem obětí, ale svou bezdůvodností a brutalitou. Po přečtení knihy si můžeme říct jenom: Proč? Vždyť Tutsiové se mnohdy od Hutuů ani nelišili na pohled, neměli žádný valný majetek, neprovokovali...Jak jednoduše a k čemu všemu se nechá zmanipulovat masa lidí...Nechutné a o to děsivější, že pravdivé. Mukasonze se podařilo utéct do ciziny před smrtí. Téma její knihy považuji za aktuální právě dnes, kdy se trápíme nad malým výběrem aviváží v samoobsluze či třepivostí vlasů, zatímco ve světě znovu strádají statisíce nevinných, které navíc pranýřujeme v médiích a na sociálních sítích za to, že se rozhodli opustit domov a zachránit se.


Tato knížka vyšumí z mé paměti nejspíš brzy. Green přináší zase něco nového: matematické pojetí lásky, genialitu v praxi, propojení normálu s výjimečností. Líbily se mi přesmyčky, snaha nacpat emoce do rovnice mi jako téma ale zajímavá už tolik nepřišla. Poznámky pod čarou a odborné vysvětlivky mě od příběhu rušily a ani samotný příběh nebyl moc silný. Ostatní greenovky se mi líbily víc.


Asi je to typ knihy, který většinou úplně uchvátí, nebo úplně zklame. Já se přikláním k první polovině. Téma rakoviny v literatuře pro mě bylo nové a způsob, jakým se s ní hrdinové knihy vyrovnávají, mi nepřipadá nepřirozený nebo neuvěřitelný. Greenovy knihy se čtou dobře a rychle, baví mě na nich vtipné dialogy a neočekávané dějové zvraty.


Skvělý čtenářský zážitek.Jestliže Dárce přinesl varování,Posel přináší náznak řešení,velmi zjednodušeně řečeno.Už název knihy je velmi symbolický. Velmi čtivě a poutavě sestavené poselství ukryté do příběhu.


Celkem dobré čtení s rychlým spadem,dobrou zápletkou i varovným vyzněním,jak mám u dystopií ráda.Jen ta romanťárna uprostřed mě moc nebavila a přeskakovala jsem řádky...


Tuto knihu jsem zvládla přečíst za den - nenáročná, odpočinková dějovka. Četla jsem mnohem lepší knihy velmi podobného zaměření - královský dvůr, intriky, skládání zkoušek...ale taky mnohem více fantasy. Tady kromě existence podivných krvelačných zvířat nic moc fantasy není, žádný fantasy svět nevidím, neumím si ho podle knihy vůbec představit, podobně jako vzhled podstav. Celé mi to spadá spíš do žánru jakéhosi young-adultového "historického" románu, což je pro mě málo, protože jsem se těšila na nový, třeba i originální fantasy svět. Navíc jsem doufala, že bude děj uzavřen už v této knize, nevěděla jsem, že má pokračování, které zatím nebylo v češtině vydáno. Knihu úplně nezatracuji, přesto po druhém dílu nejspíš už nesáhnu...


Jak v poslední době čtu spíš jen fantasy, prišla mi změna prostředí za vesmír vítaná. Kniha se čte dobře, děj má spád, o překvapivé momenty není nouze. Téma probuzení citů u umělé bytosti mě pobavilo, i když některé momenty jsou až moc sladké...


Obě knihy - vrány i město jsou skvělé už na pohled: obálka,mapa,úvody kapitol... nádhera. Dál barvité charaktery,vtip v dialozích, překvapivé pointy, napětí,fantasy prostředí, prolínání souvislostí,za vše dávám max. bodů. Knihy už mají slušný Fanart,ale podívala jsem se na něj až po přečtení a kupodivu jsou postavy ve fantazii ostatních velmi podobné těm mým. Žádná s hlavních postav mi není víc nebo míň sympatická, všechny jsou zajímavé a své. Nedivila bych se,kdyby vznikl brzy i film...
