JaniMa komentáře u knih
Bezpochyby brilantně vymyšlený příběh. Škoda, že mi nesedlo téma. Bylo fajn udělat si obrázek o roli Norů za války, nicméně vypěstovat si zájem o některé hlavní postavy této knihy se mi nepodařilo. Není divu, že jsem se v nich tu a tam ztratila.
První, druhá a čtvrtá kniha mě pohltily víc, přestože tak nějak cítím, že tahle by si z pohledu provedení zasloužila i lepší hodnocení. Kdo ví, třeba se k ní ještě vrátím.
Lincoln je neobyčejný vyšetřovatel a mě moc baví zkoumat po jeho boku různorodé důkazy a dozvídat se nové věci o výbušninách, otiscích prstů, vlasech, písku,... Přestože se soustředí hlavně na stopy a duševní pochody těch, kteří je za sebou trousí ho příliš nezajímají, Deaver uspokojivě pokrývá i psychologii postav a na každé stránce dokáže překvapit. V příběhu je mnoho zvratů a nejsou v něm žádná hluchá místa. Postav je tu tak akorát, aby si je člověk zapamatoval a neztratil se ve spletitém závěru. Bohužel tu a tam se vyskytne něco, co působí nepřirozeně. (Lincoln, který dokáže z několika atomů předpovědět místo a čas jakékoliv klíčové události, nebojácná manuálně zručná pilotka Percy, pachatel, který nedělá chyby,... - ta dokonalost až příliš bije do očí.)
Lincolnova schopnost předvídat mi vadila od začátku. Jako by měl věšteckou kouli nebo pachatelův diář. Až k posledním 100 stranám jsem přesto měla ke knize jen drobné výtky, a protože čtení je to opravdu napínavé, přenesla jsem se přes ně prakticky s nulovým úsilím. Závěr to zkazil. Byl zbytečně dramatický a překombinovaný. Další díly si přečtu ráda, ale doufám, že autor trochu polevil v zarputilé snaze ždímat napětí do poslední tečky.
Před čtením knihy doporučuji naladit se na porci akce, která jde za hranu reality.
Překvapilo mě nízké hodnocení této knihy. Osobně jsem váhala mezi 4 a 5 hvězdičkami. Nahlíženo zpětně, kniha sice nebyla naditá zvraty, přesto velmi napínavým způsobem pozvolna vykreslovala děsivé okolnosti smrti několika žen a odkrývala souvislosti mezi různými událostmi skrze pohledy různých osob.
Nic v ní není, jak se na první pohled zdá.
Postavy mi v úvodu přišly studené a podivné a dění jako vykousnuté z deníku šíleného pisatele. Trvalo to pár stran, ale příběh se slibně rozvinul a zaujal. Závěr odvyprávěný z pohledu mnoha postav byl překvapivý a vnesl do jinak ponurého příběhu jiskřičku světla.
Všechny knihy z této série u mě bodují skrze zajímavosti roztroušené napříč příběhy. Když jsem zjistila, že ústředním tématem tohoto dílu jsou ilegální čínští přistěhovalci, moc mě to neoslovilo. I přesto mě kniha po několika kapitolách pohltila a po přečtení nemohu jinak než konstatovat, že Kamenná opice byl ze série dosud nejlepší díl. Jistě, některé věci bylo možné předvídat a tu a tam to někde skříplo o hranu logiky, ale vzrušující pátrání po souvislostech to spolu s výběrem zajímavostí o Číně plně vykompenzovaly. Superhrdinka Sachsová mi k srdci nepřirostla a jsem ráda, že její vztah s Rhymem se napříč díly intenzivně nepřetřásá. Oživujícím charakterem v týmu vyšetřovatelů byl osobitý čínský detektiv Sonny Li. Líbí se mi, když autor přichází s novými postavami s nešacuje jen kostlivce ze skříně hlavních hrdinů.
Grónsko je zajímavá lokalita pro detektivní příběh a autorka umí své knihy obohatit o zajímavá fakta, přesto mi dělalo problém se začíst. Příčina Tóřiny cesty do Grónska je těžko uvěřitelná. Náhod, které posouvají její případ kupředu je zde až přespříliš. Děj se místy hodně vleče, ale za kvalitní závěr jsem se rozhodla jednu hvězdičku přidat. Od další knihy očekávám víc.
Taková jízda jako Deset malých černoušků to sice nebyla, ale bavilo mě nechat se tahat Herculem Poirotem tak trochu za nos. Chvílemi mě jeho tajnůstkářství trochu rozčilovalo.
Mám ráda detektivní příběhy, kde neteče moc krve a líbí se mi, jak si Christie hraje s motivy jednání postav i to, že dává čtenáři prostor, aby si vytipoval pachatele. Toho obvykle definitivně odkryje až v závěru a zde tomu bylo právě tak.
Závěr mi přišel až zbytečně klikatý a pár věcí mi zůstalo nezodpovězeno, přesto se jedná o detektivní příběh se vším co v něm má být a za přečtení stojí.
Knížku jsem 2x odložila, ale zajímalo mě, jak se děj vyvine, a tak jsem se k ní vždy vrátila. Jsem za to ráda, protože její druhá polovina byla strhující. Teprve při jejím čtení mi přestávala první polovina knihy připadat naivně hloupá.
Je to po dlouhé době, kdy jsem po dočtení poslední stránky nemohla dostat nějaké dílo z hlavy. Sice to je jen román, ale věřím tomu, že lidé mohou manipulovat mnohdy i velmi dlouho klamat své okolí. Ne vše musí být takové, jak se na první pohled zdá, a možná bysme se na společnost kolem sebe měli pozorněji dívat.
Kniha by možná mohla být o pár stránek kratší, ale protože mám za sebou všechny předchozí díly a vypěstovala jsem si vztah k některým postavám, nevadilo mi počkat si na velké finále o trochu déle.
Oceňuji možnost sledovat hlavního hrdinu téměř na každém kroku. Weaver umí vykouzlit napětí a sepsat kvalitně zamotaný příběh s rozuzlením v závěru. Škoda, že když přijde na popis láskyplných citů, nevěřím mu ani řádku. Jejích líčení mi přijde prkenné až umělé. Sem tam se taky vloudí něco, co mi jde trochu proti logice (třeba, proč nechá hlavního hrdinu hrabat se holýma rukama metr hluboko do hlíny kvůli domněnce), ale v tomto díle bylo takových věcí pomálu, takže dávám 5 hvězdiček za zdařilý napínavý thriller.
Byla trochu chyba začít 4.knihou série. Občas mi poněkud chyběla znalost některých drobností. Také jsem se trochu ztratila v závěru knihy. Možná za to mohla únava, protože bylo těžké se od knihy v závěru odtrhnout. Příběh byl čtivý a hledání spojitostí mezi aktéry napínavé. Chystám rozečíst si sérii od začátku a moc se na to těším!
Poslední díl trilogie jsem dlouho odkládala. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi do mrazivě nepřívětivého severského prostředí chce vracet, zvlášť, když se dalo očekávat, že v závěru knihy nečeká zrovna záplava veselí. Taky jsem se trochu bála, že se příběh bude i nadále točit kolem Marsaili. To se sice nestalo, i tak mi ale rozvláčné vyprávění až do poloviny knihy přišlo nudné.
Život se s ostrovany nemaže. Po objevu mrtvého těla se Fin opět v mysli vrací do minulosti a oživuje vzpomínky na mladší já svých přátel. Paralelně s vyšetřováním kolem mrtvého tak vyplouvají na povrch souvislosti, které převrátí nejeden život naruby. Závěr knihy je díky tomu napínaví.
V závěru série cítím, že May není úplně autor knih, které vyhledávám. Myslím, že píše dobře a jeho netuctová trilogie byla svým způsobem poutavá, jen mě prostě nebaví prokopávat se k vrahům přes klukovské vzpomínky.
Tohle stálo za přečtení. Zpočátku jsem byla skeptická, ale vyklubalo se z toho originální a napínavé čtení, které přináší poměrně dost materiálu k zamyšlení. Líbil se mi doslov autora, ze kterého je patrné, že se o problematiku, kterou v knize nadnesl, opravdu velmi aktivně zajímal a příběh vystavěl na lešení z mnoha faktů.
Napínavé, tematicky zajímavé, aktuální a poněkud skličující.
Ze začátku se děj trochu vlekl a chápu, že někomu mohl připadat nudný. Mě ale chytlo téma nevyzpytatelné umělé inteligence, a tak mi nedělalo problém propadnout se skrze stránky knihy s vývojářskou Moirou do Asie, kde v halách společnosti Ming nabírá dech gigantický projekt. Nejprve se zdá, že v knize se budou pouze odkrývat souvislosti mezi záhadnými úmrtími, záhy mě ale řádky vyvádí z omylu. Počet mrtvých roste, do města se žene bouře a odložit knihu je stále těžší. Přichází závěr...a tady se to začíná kazit. S každou další stranou modlím, aby už autor nepřitápěl pod kotlem. Na můj vkus to totiž s velkolepým finále přehnal. Škoda. Pátou hvězdu jsem této vybočující knize ubírala nerada.
Od knihy odcházím o pár informací a postřehů bohatší a od autora si ráda přečtu i něco dalšího.
Do čtení jsem se pustila s nadšením. Těšila jsem se, že s Jo Nesbøm objevím zas kus světa. Kriminalistická zápletka zajímavá, mocenské hry vzrušující a napínavé, a přesto mě kniha začala v půli nudit. Možná už mi těžko uchopitelná osobnost HH začíná vadit? Vlastně jsem v knize nenašla žádnou sympatickou nebo alespoň vývojově zajímavou postavu. Výsledkem bylo, že jsem knihu dvakrát odložila a vrátit se zpět do děje s nemalým množstvím postav a dějových linek nebylo úplně snadné. Myslím, že kniha je napsaná dobře, obsahuje mnoho postřehů ze světa, ale mě tentokrát nechytila a přehršel náhlých zvratů a přeuspořádávání vztahů mezi postavami tomu moc nepomohlo. Třeba se s knihou sejdu někdy v budoucnosti a kdo ví,... třeba to bude zase jízda.
Ze začátku jsem se zalekla té rodinné sešlosti, ale pak mě to strhlo a od posledních stran jsem se nemohla odlepit. Miluji knihy plné živých dialogů a neprůhledných taktik jako je ta-to.
Nejmilejší z dětských vánočních knížek. Ani po letech neztratila své kouzlo. Krásné ilustrace, humorné i vážnější okamžiky ze života jednoho neposedného kocoura a jeho dědy i pro nás netradiční vánoční zvyky. Je toho hodně, proč si tuhle knížku zamilovat. Jako poslední příspěvek skvěle uzavírá můj letošní pokus o plnění čtenářské výzvy.
Seznamování s postavami v první kapitole jsem překonávala s křečovitě zatnutými zuby. Bylo to najednou tolik jmen… Pak už to bylo lepší. Kapitoly jsou na můj vkus zbytečně dlouhé, ale vyjma první se dobře čtou. Přestože jsem autorce zazlívala až přespříliš urputně padouchovkou postavu komisaře Mellberga a Eričinu náhlou (dle mého nelogickou) pohnutku vydat se do domu zavražděné po odchodu policie, musím na závěr uznat, že na prvotinu je tohle velmi dobrá kniha.
Když jsem knihu poprvé otevřela zaujal mě námět, ale příběh mě nepohltil. Na podruhé už to bylo o hodně lepší. Bavilo mě toulat se s Davidem po pobřeží, ulicemi Londýna i po moři napříč světem. Také jsem se (jako někteří další čtenáři) marně snažila vypátrat Císařovniny ostrovy, než jsem se díky databázi dozvěděla, že ve skutečnosti neexistují.
Kniha mi přišla velmi dobře propracovaná, i když je v ní vylíčeno mnoho situací, které jsou těžko uvěřitelné i na papíře. Čtení bylo napínavé a nechyběla akce. Mám ale pocit, že T. Weaver sází na určitou šablonu, ve které se David vždy úplnou náhodou dostane z životně nebezpečné situace (často díky zjevení nečekané postavy). Ke konci knihy jsem se začala zamotávat do množství jmen. Najednou mi jich přišlo strašně moc a množství postav, které v knize z různých důvodů jméno změní, to ještě zkomplikovalo. Papír a tužka to naštěstí spravily, takže v cílové rovince jsem si mohla s úlevou odškrtnout úlohu všech důležitých aktérů.
Muž bez minulosti je dobrá kniha. Jen je při jejím čtení potřeba vynaložit větší úsilí na zpracování informací než u jiných titulů.
Nenáročná kniha s humorným laděním. Zprvu slibné čtení, které se po pár stránkách přeměnilo ve stereotypní parodii. Ke knize jsem se musela opakovaně vracet, abych ji dočetla. Trochu postrádám ucelenou pointu. Uznávám ale, že tam byly pasáže, u kterých jsem se upřímně bavila.
V úvodu příběhu bylo pár věcí, které mi nedávaly příliš smysl (např. finanční situace ztraceného Sama a jeho manželky, která má dost peněz na zaplacení detektiva Rakera přitom i s manželovým platem sotva vyšli), ale poslední kapitoly byly prostě skvělé. Dokonce se to obešlo i bez velké závěrečné honičky, za což má u mě tato kniha body navíc. Místy mi trochu chyběl náhled do myšlenek hlavního hrdiny. Hlavně v první polovině knihy jsem měla místy problém chápat motivy jeho jednání. Jsem velmi zvědavá, co mě čeká v dalších dílech.
Čtení je to zajímavé, ale především provokativní. Přivedlo mě ke spoustě nových informací a dalo mi podmět k bezpočtu úvah. O mnohých závěrech, které autor prezentuje jako zřejmá fakta, bych si ale dovolila polemizovat. Některé úvahy mi přijdou naivní a vyvozené závěry zkratkovité. Pokud vás nějaké téma zaujme, určitě doporučuji doplnit si detailnější informace z jiných zdrojů a zamyslet se zpětně nad Harariho argumenty. Protiargumenty by leckde vydaly na další knihu... teď jde jen o to, kdo najde Halariho dovahu a sepíše ji. Myslím, že svět potřebuje odvážné pisatele s různými přístupy k věci a nelíbí se mi cosi jako "Halariho populární monopol" v této oblasti. (Možná že existují i další autoři, ale zřejmě nejsou tak výrazní, aby je člověk, který se zajímá o téma jen okrajově, zaznamenal.)
Oceňuji, že se autor nedemonstruje podstatu věcí na osobních zážitcích jako to dělají četní jiní. Kniha bezpochyby obsahuje zajímavý materiál k diskuzi.
(Souhlasím s komentářem Nasko, ale přínosný pohled vnímám i v komentáři uživatele Camelot)
Shrnutí: Zkratkovitě a poutavě napsaný průlet lidskou existencí, který sází víc na efekt, něž exaktnost.