JankaV80 komentáře u knih
Knihu jsem měla dlouho vyhlídnutou a stále jsem ji odkládala. Nebyla jsem si jistá, zda se do ní pustit, zda mě nezklame (v poslední době jsem před touto knihou měla špatnou volbu). Nicméně, jsem překvapena a ohrome. Kniha a příběh v ní je naprosto super. Ihned mě vtáhl do děje a stále jsem čekala a byla napjatá, jak se bude příběh odvíjet. Žádné mezery v příběhu, žádná hluchá místa. Za mě rozhodně 5 hvězdiček :-)
A já budu jen doufat, že druhý díl je stejně podařený, jako ten první ......
Příběh, vlastně příběhy, protože nejde jen o příběh Marie-Laury, ale i o příběh Wernera a ve své podstatě i o příběhy dalších lidí (např. Rumpelovi), který mě moc bavil. Nikdy jsem neměla problém se do knihy začíst a když jsem ji odkládala na delší dobu (což je v létě asi celkem běžné), pokaždé jsem se bezproblémově vrátila do děje. Kniha si svoji cenu zaslouží a rozhodně bych ji, jako učitelka češtiny, doporučovala starším studentům k přečtení.
Příběh čtivý, hned mě vtáhl do děje a až do konce knihy jsem se rozhodně nenudila. V postavách jsem se vyznala, nikdo vyloženě nesympatický mi nebyl. Na knihách této autorky se mi líbí, že jde o detektivku, ale není to žádný "vele krvák" a má to hlavu a patu. Už jsem četla dvě knihy od této autorky a další budou určitě následovat.
Naprosto souhlasím s komentářem uživatele zuzu8480. Krásná kniha, při které jsem si vzpomněla na svého dědečka, který se tomu knižnímu dědečkovi dost podobal. Knihu jsem si vybrala v rámci ČV2024, protože se mi knihy od autorů oceňovaných různými cenami za literaturu, dost často špatně čtou. Ale tato kniha byla pohlazením po duši.
Přestože jsem byla ve Švýcarsku cca půl roku zpět a v knize je zmíněných i pár míst, které jsem osobně navštívila, nezapůsobila na mě kniha tak, jak bych čekala. Švýcarsko je prostě krásné hlavně na vlastní oči, je to nezapomenutelný zážitek :-) Spíš než vydat se do Švýcarska, jsem měla touhu dát si hořkou čokoládu - nejlépe teplou z hrnečku.
Kniha se mi líbila, jen musím říct, že na ději bylo pár věcí, které mě (mírně řečeno) překvapovaly - nikdo z Mininých kamarádů se jí za celý pobyt neozval; její zaměstnavatel velmi rychle přistoupil na to, že končí u něj ve firmě; odjezd Luka byl taky velmi zvláštní (spíš než jako odjezd se mi to zdálo jako útěk).
Je to prostě příjemná oddychovka a tak člověk celou sérii Romantických útěků musí brát. Nic náročného, žádné složité úvahy, žádné komplikované zápletky.
Asi jsem čekala něco trochu jiného, když mělo jít o knihomolku, její lásku ke knihám a její problémy s randěním. Co mě hodně nepříjemně překvapilo byla skutečnost, že člověk milující knihy a označující se za knihomola, hází s knihama a používá je jako "zbraň". Vždyť přece ten, kdo knihy zbožňuje a Kinsley je dokonce prodává, protože je spolumajitelkou obchodu s knihami, by s nimi něco takového nedělal (nebo se pletu)? Zbytek bylo průměrné, i když odpočinkové, čtení s předvídatelným závěrem. Jestli chcete číst něco, u čeho nemusíte přemýšlet a chcete romantiku, pak je to ta správná kniha.
Knížku jsem přečetla (spíš zhltla) v době nemoci a byla to moc prima oddychovka (stejně jako ostatní díly z této série, co jsem četla). Po jejím přečtení by se člověku chtělo hned vyrazit na Island a poznat zdejší prostředí - hlavně vidět tu polární záři a zkusit si výstup na ledovec (bez toho ošklivého pádu, jak jinak). No a co se mi z příběhu o Islandu ještě moc líbilo, byla skutečnost, že na Islandu pojmenovávají rodiče svoje narození děti až po tom, co je poznají.
Souhlasím s těmi, kteří tu píší, že by si Hekla zasloužila svůj vlastní příběh pasující do této série. Hekla (hodná i výbušná), jako postava, se mi moc líbila.
Kniha přečtena celkem rychle, ale vastně nevím, jak ji hodnotit. O tématu holocaustu jsem už něco četla a knihy ve mně zanechaly daleko větší stopu než tato kniha. Sama sebe se ptám, zda je vůbec možné, aby ne jeden člověk (Lale), ale hned dva lidi (Lale a Gita) měli v jedné z nejhorších dob tolik štěští a přežili. Tím nechci říct, že to možné není, ale je to reálné?
Knihu doporučuji hlavně citlivějším duším, které mají problém něco o tomto tématu číst.
Třetí kniha, kterou jsem od tohoto autora četla a skvělá oddychovka. Přesně to jsem v době předvánočního shonu potřebovala. Je to příběh, osudy 4 kamarádů, ze života, který by se klidně mohl stát. V příběhu není nic k neuvěření, je popsaný s lehkostí, člověk se některým vtipným okamžikům zasměje, některé ho donutí se i malinko zamyslet a konec, ten je malinko smutnější. Ale na stranu druhou, život není jen samé pozitivum, že.
Spolu s knihou Malý prážský erotikon od stejného autora doporučuji.
Moje první knižní setkání s tímto autorem a nejsem zklamaná, ba naopak překvapená. Kniha Syn je detektivka s rychlým spádem, bez zbytečné omáčky a přesto v ní jsou vysvětleny ty podstatné věci. Nic není takové, jak se na první pohled jeví. Nechybí ani romantika, bez které bych si to uměla rozhodně představit.
Doporučuji a určitě si od toho autora ještě něco přečtu.
Knihu nebudu hodnotit, protože jsem ji nedočetla. Nešlo to, ať jsem se snažila sebevíc a to jsem se prokouzala až do nějáké strany 170. Proč číst knihu ale dál, když mě nebaví? Vlastně abych byla upřímná, čekala jsem od ní daleko, ale daleko víc a ono pořád nic. Připadalo mi, že příběh je děsně rozvláčný, některé okamžiky jako by se v knize opakovaly (táta čte se svojí "adoptivní" dcerou knihy potají v noci; máma neustále sprostě nadává a není dne, kdy by to od ní její "adoptivní" dcera neschytala) ... zda to byl autorův úmysl či nikoli těžko říct. A tak, jako se mi v minulosti několikrát stalo, že jsem se třeba po roce/dvou ke knize vrátila a ono to vyšlo (najednou to bylo to pravé ořechové), tady u této knihy si jistá nejsem :-(
Příběh knihy je velmi čtivý, otáčela jsem stránku za stránkou. Sympatické mi bylo, že šéfinspektorka Erika nebyla dokonalá, v minulosti udělala chyby, které se s ní pořád táhly. Kdo vraždí (a proč) mě napadlo asi tak ve 2/3 knihy, překvapením pro mě ale bylo, kolik lidí okolo něj to vědělo a toho člověka krylo. Detektivka je to rozhodně dobře napsaná.
"Byla to nelehká práce, protože to byla práce s lidmi, a kdo pracuje s lidmi, ví velmi dobře, že to je ta nejhorší práce na světě." Co k tomu dodat? Dominik Dán ví, o čem mluví, o čem píše. Moje první kniha od tohoto autora a má zasloužený plný počet bodů. Knihu jsem odkládala jen velmi nerada, moc pěkně se čte. Kdyby nebyla neděle, dojdu si do knihovny pro jeho další knihu.
Od Petry Dvořákové jsem četla už knihy Chirurg a Vrány, ale tato kniha mě teda dostala. Všechny tři příběhy byly velice čtivé a jsem přesvědčená, že i v dnešní době by někdo mohl říct, tohle se mi nebo někomu z mých blízkých stalo, to jsem/on-ona prožil/prožila. Nejvíc se mi líbil příběh Karolíny, o církvi nemám žádné iluze a tady se mi chvílemi církev jevila spíše jako sekta starého kněze Ambrože (i když je mi jasné, že ne všude to takto funguje). U příběhu Kristýny a Nadi bych se neuměla rozhodnout, který se mi víc líbil - pěkné a hlavně smutné jsou oba dva. Jeden má konec, v rámci možností, "dobrý" a druhý "neradostný". Každopádně, tato kniha stojí za přečtení a já ji mohu jen doporučit.
"... Stejně jako bonmot jednoho starýho filozofa - jméno ti dohledám. Ten napsal: Kdyby lež měla opravdu krátké nohy, jezdila by půlka lidí po prdeli."
"...Politika je říše zrcadel," povzdechl si. "Spousta věcí se děje nepřímo. Odrazem."
Kniha se mi líbila, je v ní ukázáno, jak u nás politika funguje. Nikdo asi nemáme falešný naděje, že by to dneska bylo jinak - je to stejný, jen se využívá jiných vynucovacích prostředků. Knihu jsem začala číst ve stejný den, kdy byl večer v televizi Prima puštěn první díl seriálu. A ano, seriál je natočen podle knihy, nic navíc jsem v prvním díle nepostřehla. Líbila se mi jak kniha (ta víc, já raději čtu), tak i seriál. První díl byl natočen převážně na Masarykově koleji na Praze 6, kterou znám ze svých studentských let.
Co bych knize vytkla, je useknutý konec. Velká škoda, že si autor se závěrem knihy trochu víc nepohrál, že pád Aničky Malé a předsedy vlády Tomáše Vichra víc nerozepsal. Stačilo by max o 10-15 stránek.
Ze série Romantické útěky nejslabší příběh, který jsem četla. Sice bych se do Irska podívat chtěla, že by mě ale tato kniha nalákala říct nemůžu. Mimo whisky a místního piva vlastně ani nevím, co bych měla vyhledávat za jídlo - mimo ryb u pobřeží.
Příběh Hannah a Conora je příliš natažený, zdlouhavý (chvílemi až nudný). Všichni čtenáři od začátku ví, jak to celé skončí, i když se Conor chová jako nafoukaný pako.
Jako oddechovka dobrý, ale za srdce mě to nevzalo. Snad bude další díl z této série zase lepší.
První kniha od tohoto autora a super. Mám tento druh knížek (psychothrillery s prvkami krimi) ráda, takže si určitě přečtu i druhý díl. Snad bude stejně dobrý jako ten první a konečně se v něm dozvím něco víc o minulosti Evie. I když v tomto díle pár náznaků je, chtěla bych vědět daleko víc.
40 dní pěšky do Jeruzaléma od Ládi Zibury je moje první kniha od tohoto autora a určitě není poslední :) Četla jsem ji delší dobu, někdy jsem si vychutnávala, co autor napsal. Kniha mě pobavila, rozesmála, donutila mě se i zamyslet, ale co je pro mě ze všeho nejdůležitější, nebyl to strohý popis cestování. Cestopisy se mi děsně těžko čtou a tak jsem ráda za autora, který to umí uchopit tak, aby to lidi jako já bavilo a knihu dočetli až do konce.
Kniha pro mě byla utrpením. Hodně špatně se mi četla, vadilo mi přeskakování z přítomnosti do minulosti, často v rámci jednoho odstavce. V ději jsem se pak hůř orientovala. To nejzajímavější se odehrálo na posledních cca 40 stránkách knížky s tím, že kniha má otevřený závěr. Nejdřív jsem si říkala, že druhý díl číst nechci a nebudu. Ale! Když jsem nad knížkou přemýšlela delší dobu, došlo mi, v jaké době byla kniha napsaná (před více než 35 lety) a musím přiznat, že napsat antiutopický román s tématikou služebnice v domě mocného muže režimu a jeho manželky, kde neexistuje svoboda a kde se stala otrokem, v roce 1985, je pro mě obdivuhodné. Zajímavostí na knize taky je, že se čtenář nedozví pravé jméno služebnice - vypravěčky. Takže jsem změnila názor a druhý díl di určitě přečtu. Už proto, že autorka pokračování napsala s téměř 40-letým odskokem.
První díl z trilogie jsem právě odložila a už se těším na další (snad bude stejně dobrý). Období začátku vyprávění několika lidských osudů (Hildy, Elsy, Heinze, Julie, .....) vztahujících se ke Kavárně U Anděla se váže ke konci druhé světové války v Německu. Je to tedy vyprávění ne zrovna veselé a přesto! Přesto je to příběh, který se vám bude líbit. Je vyprávěn pomalu, není žádným způsobem komplikovaný, postavy jsou uvěřitelné. Jako odpočinkové čtení na dovolenou nebo při nemoci doporučuji.