january komentáře u knih

Kniha je hodně čtivá a vyvolává nutkání, že “prostě chcete už sakryš vědět, co se stalo”, takže se velmi těžce odkládá. Problém vidím osobně v tom (a možná to je čistě můj problém), že jsem si neudělala vztah ani k jednomu z hlavních postav a přišli mi až nesympatické: Karen povrchní, Tom trouba, Brigit zase příliš přehnaná. V tomto musím hodnotit kladněji Manželé odvedle, kde upřímná zoufalost “hrdinů” z knihy jen čišela.
Na druhou stranu - konec jim všem přeju a ráda bych si početla, jak se to vyvíjelo dál ;-)

1 15.04.2018

To byl tedy román. Ridley jednak výstižně popsal evoluční teorie a každou doplnil nejméně jedním konkrétním příkladem, jednak svým spisovatelským umem udělal knihu poměrně hezky čtivou - čtenáře občas nachytá, občas si s ním zažertuje, občas přidá lehce poetickou poznámku. Musím ocenit i formu citací - neruší při čtení (neznám nic otravnějšího, než poznámky pod čarou), ale vše je snadno dohledatelné na konci v seznamu. Jako "správný" přírodovědec nezapomněl shodit humanitní obory, ale nečinil tak nijak vulgárně. Spíš si říkám, proč je tak těžké najít kompromis mezi chladným přirovnáváním lidského chování k octomilkám a přehnanou společenskou korektností a vyjímání člověka z řádu přírody.

7 10.04.2018

Nenechte se zmýlit názvem a radši knihu napřed prolistujte, jestli je obsah opravdu takový, jaký hledáte. Kniha se zaměřuje téměř výhradně na antické filozofy a částečně knihu Bible Genesis. Obsahově je kniha velmi kvalitní, exaktní, poctivě uvádí všechny odkazy a další poznámky k textu. Mně osobně ale kvůli tomu přišla trochu málo čtivá a místy bylo až "nepohodlné" přeskakovat očima z textu do poznámek pod čarou a udržet pozornost. Samozřejmě tím nechci nijak hanit autory, asi je to moje chyba, že jsem čekala spíše populárně naučný styl.

1 25.03.2018

Naučná a vtipně napsaná kniha. Dawkins dokáže ve třech větách vystihnout podstatu věcí, které leckteří středoškolští učitelé nedokázali vysvětlit za 45 minut výkladu.

2 18.02.2018

Jednu z nejstarších Kingovek jsem paradoxně přečetla až v roce 2017 po mnoha a mnoha novějších Kingových knihách a povídkách. Pro mě byla zklamáním, čekala jsem něco opravdu extra vzhledem ke zdejšímu hodnocení a zajímalo by mě, co všechny tak nadchlo. Hororové části knihy jsou výborné, stejně tak výprava na hřbitov za Gagem, a na sousedčina kocoura jsem se několik měsíců nemohla ani podívat. Nicméně postavy mi přišly vcelku nudné, a to včetně samotného Louise. Nedostala jsem žádný prostor poznat Rachel kromě úplného závěru, kdy už mi byla v podstatě cizí. Nechápu proč musela mít Creedovic dcera ony telepatické schopnosti, přišlo mi to tam zbytečně navíc. A závěr považuji za výsměch čtenářům ve stylu "nestojíte mi za to, abych se pro Vás vymýšlel s koncem". Začínat touto knihou s Kingem, těžko bych se k němu vracela.

5 07.11.2017

Jsem sama překvapená, jak těžko se mi na tento díl soustředilo. Několik minipříběhů, každý pes jiná ves, co naplat, že se za polovinou knihy začaly spojovat. Prázdní a nesnadno uvěřitelní mi přišli i všichni antihrdinové (a že jich bylo!) - alkoholik, alkoholička, nacista, jedna pipka, druhá pipka, třetí pipka, zahořklá úřednice... tolik postav a která nakonec zaujala? Všechny jako podle šablony. Emoce ve mně vyvolal jen příběh Rose, který mi i tak přišel až zbytečně vyhnaný do extrému, navíc kvuli němu kniha neobsahovala tradiční vtip a sympatičnost oddělení Q. A přišlo to jen mně, nebo byl překlad místy jakýsi kostrbatý? achjo.

6 06.11.2017

Líbí se mi moc styl psaní - tak trochu rozvleklý s přesahy do myšlenkových pochodů a soukromého života hlavních hrdinů. Trochu mi to připomínalo detektivky JK Rowling, jejíž styl také spoustě lidem nesedne. Co jsem však naprosto nepochopila byly vsuvky z doby po vyšetřování, které dost drsným způsobem vyspoilerovaly následující děj. Já poslední tři (to jsem už byla poučená) přeskočila.

4 27.07.2017

Skvěle čtivá detektivka. Jako přidanou hodnotu vnímám začlenění vnitřního smýšlení a osobního života detektivů. Negativum pro mě bylo to, že jsem motiv pachatele věděla o dost dřív, než vyšetřující.

17.07.2017

Čtenář doprovází malého Conora na jeho nelehké cestě a zároveň s ním prožívá smutek, zoufalství i oprávněný vztek a bádá nad tím, co je oním Conorovým tajemstvím, které skrývá a které po něm Netvor chce, aby si přiznal nahlas.

Netvorova promluva do duše v závěrečné nejvypjatější scéně je něco, co asi potřebuje slyšet spoustu lidí, se kterými cloumá pocit nespravedlivé bolesti a beznaděje.

Kniha se mi zdála místy trochu natahovaná a ztrácela jsem se chvílemi v tom, kam vůbec vede, ale po přečtení vidím, že to byla jen dlouhá cesta k závěrečné pointě a konečnému rozloučení.

4 10.04.2017

Je vlastně škoda, že Christie zapletla do příběhu i detektivní zápletku (ta mě osobně vůbec nezajímala a při čtení rušila). A ještě větší škoda, že více nerozvinula filozofické přemítaní nad sílou davu, silného vůdce, lidské povaze, roli ženy atd. atd. .... Netypická kniha od Christie tak trochu zamáznutá detektivní linií.

14.01.2017

Mně "rozvleklý" způsob psaní Rowlingové vyhovuje. Když se mi stane, že proletím x stran u nichž ztrácím pojem o čase a nakonec zjistím, že se v nich zase tak nic podstatného nestalo, považuji to vlastně za největší um spisovatele :-) Nicméně mi vadily jiné věci. Detektivní zápletka mi přišla fajn, sice jsem tušila, kdo je pachatelem od půlky knihy, ale jistá jsem si nebyla, jelikož profil víceméně seděl na všechny podezřelé (ještěže Cormoran vysypal hned na začátku konkrétní jména). Co ovšem nesnesu je věta: Cormoran se zamyslel a najednou mu bylo vše jasné. Opravdu? Znovu? Dále mě trochu mrzel vývoj hlavních postav. Od první knihy jsem milovala Robin, protože byla naprosto uvěřitelná. Jenže tady se z Robin stala Lara Croft, rozuměj neodolatelná agentka, co vyvázne ze všech situací a nemá jedinou špatnou vlastnost. Z Cormorana se stal.. hm.. no jeho hlavní vlastností je zejména kouření. A taky nemám ráda, když se z někoho dělá negativní postava, přestože jedná ve skutečnosti oprávněně (zde Matthew a jeho žárlení). Osobně mi přišel mnohem horší způsob, jakým Cormoran jednal se svou přítelkyní, než Matt s Robin, což tak asi být nemělo. Doufám, že se aspoň Carl z oddělení Q nezmění.

5 28.05.2016

Tato antalogie pro mě byla zklamáním. Nejvíce mě překvapila povídka od samotného GRR Martina, ovšem v negativním slova smyslu - považuji ji dokonce za velmi nepovedenou (více viz komentář u samotné povídky). Ostatní povídky mi přišly poněkud nedomyšlené (jinak řečeno o ničem) nebo nekvalitně zpracované (někdy mi vyloženě přišlo, že povídku psal trochu podprůměrný středoškolský student v hodině slohu). Povídky jsem ani neměla sílu přečíst všechny. Za kvalitní a přečtení hodné považuji Stíny pro Silence, Zápas s Ježíšem a Ruce, co tam nejsou. S přimhouřenýma očima ještě snad Královnu v exilu, ale ta je povedená pouze příběhem, který ale autorka nevymyslela a kterou bych Paní Spisovatelkou rozhodně nenazývala.
Poznámka nakonec: mohl by mi někdo prosím vysvětlit, co znamenal dopis "Buď mám zlomené srdce nebo jsem nezaplatila nájem"? Nepochopila jsem souvislost a vrtá mi to hlavou :-)

1 19.05.2016

No páni, to byla ale hodně špatná detektivka. Štěstí, že má detektiv Joona tak výbornou intuici a nevysvětlitelná tušení. Chyběla ještě postava Číňana a už by se naplnily skoro všechny hříchy pro pátera Knoxe. Moje oblíbená "scéna" byla, jak si hlavní padouch léta osnuje naprosto geniální plán, a pak si jen tak pro sebe zašeptá jméno městečka, kde vyrůstal, a to přímo před tajnou agentkou a odposlouchávacím zařízením. Už to bylo samo o sobě trapné, ale následující dedukce detektiva Joony, který z tohoto slova odhalil div ne pomalu první uprdnutí v životě hlavního padoucha, a dále popis toho, jak technici "čistili" nahrávku z onoho odposlouchávacího zařízení... to bylo jak špatná parodie CSI Miami.

8 29.01.2016

Výborné po stránce empirické. František Synek má spoustu zajímavých a přínosných poznatků z praxe. ALE. Po stránce vědecké to prostě není odborná kniha. Z jedné části kvůli tomu, že František Synek absolutně nikde neuvádí zdroje svých tvrzení (formulku "vědci tvrdí, že..." nepočítám), z druhé části - a ta s tou první souvisí - čerpá z neaktuálních publikací. On už i rok 1991 je v dnešní době trochu pasé, natož když uvádí informace třeba z publikace Miloše Sováka z 60. let, který si nejrůznější fakta snad vymýšlel na koleni (já vím, že jsem napsala, že neuvádí zdroje, ale této problematice se hodně věnuji, takže jsem to i tak dohledala). Knihu tedy určitě doporučuji, co se týče poznatků z praxe, které poukazují na důležitost přirozeného vývoje dítěte v projevech jeho hybnosti, nicméně má kniha daleko do odbornosti, co se týče teoretického základu
______________________________________
Ještě tedy dodatek vzhledem ke komentáři od jiného uživatele, který mi má být zřejmě vysvětlením :-)
Jak jsem psala, knihu doporučuji a některé její části považuji za výborné, ale snažím se o konstruktivní kritiku. O leváctví se zajímám z pohledu přírodních věd, tudíž nad některými mylnými informacemi mi zůstává rozum stát (například "info" o tom, že v době bronzové byl poměr leváků a praváku 50:50 apod.). Myslím, že je podstatné, aby se na tyto nedostatky upozorňovalo právě proto, že čtenáři jsou (předpokládám) zejména lidé pedagogického zaměření, a nesprávné informace je mohou jednoduše svést k nepochopení celé problematiky leváctví. Než se motat v bludném kruhu stereotypů a mýtů o leváctví, důrazně doporučuji sáhnout i po zahraničních článcích a výzkumech (kterých je dostatek), než čerpat teoretický základ ze Synka a Sováka, což je velký problém studentů pedagogických fakult, kteří vědecké základy týkající se této problematiky dle mého názoru potřebují :)

3 28.01.2016

Jsem na rozpacích. Bylo to hodně napínavé a slovní přestřelky mezi Carlem, Asadem, Rose a dalšími členy policejního sboru byly suprové, a stejně tak mě bavil i Carlův osobní život. Nicméně nevěřím tomu, že by patnáctiletý klučina xkrát dokázal utéct nebo dokonce přeprat všelijaké kriminální živly včetně najatých černošských vojáků. Zvlášť když ho nakonec zpacifikovala a na policejní stanici dotáhla nějaká mamina. Jinak to luštění záhadných kódů, nalezení pokladu a epilog o Eriksonovi... přišlo mi to takové laciné.

7 17.01.2016

Skrytá pointa knihy spočívala v tom, jak snadno připisujeme lidem, kteří nám přijdou atraktivní, dobré vlastnosti a tajemně přitažlivou osobnost? Zajímalo by mě, jestli Green zamýšlel, aby byla Margo spoustě čtenářů tak nesympatická. Chtěl ukázat, že si povahu lidí kolem nás častokrát jen domýšlíme, i když si myslíme, že je známe? Jinak té knize nerozumím. A tak moc mě v podstatě obtěžovalo číst si o vcelku otravném středoškolákovi, zoufale zamilovaném do hvězdy školy, která nepůsobí ani trochu mile. Ani jinak mi to nepřišlo jako příliš dobré čtení - na mnoha místech to zavánělo spíš stylem scénáře (došli jsme napravo, podíval jsem se doleva, on stál vedle mě,...) Asi to není úplně špatný, jen jsem zvyklá na jiné knihy. Ale hlášky Q stály za to.

5 23.08.2015

Jak první, tak druhý díl se mi četl naprosto fantasticky, ale.... i u prvního dílu jsem měla trochu problém s koncem. V tom prvním byly Strikovým odhalením jen nepodložené teorie a jediný důkaz odporoval vší logice (spoiler: proč by proboha někdo schovával mobil zavražděné do cizího sejfu???????). Tady se to opakuje znovu a ještě hůř. Je několik podezřelých, všichni něco tají, všichni mají motiv a všichni můžou lhát. Na konci se jakoby jeden jednoduše vybere. Spíš se mi na detektivkách líbí, když se k pachateli dojde postupně. Jinak větu "Strike se zamyslel a najednou mu vše bylo jasné" bych čekala od Keplera a ne od Spisovatelky, jakou je JKR.

2 06.08.2015

Rowling strikes again. Tak spletitý detektivní příběh by nevymyslela ani Agatha Christie. Moc jsem si knihu užívala, zvláště v době populárních severských detektivek plných úchylů, sériových vrahů a mučení. Tohle byla poctivá detektivka se skvěle vykreslenými postavami a prostředím. Může mi jen někdo vysvětlit, kde tedy Evan vzal ty rukavice od Somého?

1 18.07.2015

Velmi čtivě napsané, teorie doplněné konkrétními příklady.

1 11.03.2015