january
komentáře u knih
Pavučina snů
Stephen King
(SPOILER) Geniální. U první třetiny jsem se málem podělala strachy, ve zbytku mě strašně bavil celý nápad s mimozemšťanem, co začne mít chuť na slaninu. Miluju, že SSDD je stejné i v češtině: same shit, different day = stejný sračky, další den.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Náročná, ale velice přínosná a krásná kniha. Notnou chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, a i já musela knihu často odkládat a třeba vzít do ruky jiné odpočinkové čtení. Stálo to ale za to,… V knize se střídá více žánrů a také děj přeskakuje mezi vypravěči, místy i časem. Mě toto bavilo velmi, ale chápu, že ne všem to sedne.
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
(SPOILER) Detektivní epos.
I mě zarazil poněkud antiklimaktický závěr. Nevadilo mi, že se vyšetřování na pachatele úplně nezaměřilo. Líbila se mi ta reálnost toho, že i Strikovi s Robin to někdy nevychází. Celkově mi přišlo, že v tomto díle vyšetřování ustupuje samotné lince online světa, což bylo naprosto skvělé téma. Některé otázky ale zůstaly nezodpovězeny. Proč pachatel zaútočil i na Joshe? Proč tvrdil, že on a Edie jsou v podstatě tatáž osoba?
Robin v tomto díle už Strika předběhla a převyšuje ho i svou vyspělostí. Za mě moc hezký vývoj postavy.
A mimochodem skvělý překlad!
Pokojská
Nita Prose
To byla ale blbina… Slabší tři. Nápad dobrý, zpracování velmi slabé. Podle popisku jsem čekala něco jiného a mnohem sofistikovanějšího.
Kulturní vzorce
Ruth Benedict
Obsahově za pět, jen by si Ruth Benedict už možná zasloužila jiný překlad - zvlaštní (asi archaický?) slovosled a výběr slov dělají knihu, zejména její teoretické pasáže, poněkud obtížně čtivou. Nicméně je fascinující, jak moc je kniha i o století později stále aktuální.
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Nevím, co víc by měla kniha v rámci žánru nabídnout. Geniální sonda do moderního nefungujícího manželství. Nejvíc mě asi šokují ty šokované komentáře upozorňující na pornografické scény. Je tam jedna (JEDNA!) trochu ostřejší a nijak nerozpitvaná scéna a že by to bylo zase tak šokující. Mno. Mimochodem skvěle poskládané kapitoly!
Prokletí Salemu
Stephen King
Mno. V sedmdesátkách to mohl být hit, teď už jaksi přestárlé. Prokletí Salemu aneb městečko zachraňuje neohrožená sausage party.
Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách
Roman Švaříček
Skvěle, čtivě napsané. Kapitoly od různých autorů z různých pohledů. Kniha mi dala opravdu hodně, doporučuji všemi deseti, a to nejen pedagogickým odborníkům.
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Detektivky JK Rowling prostě nejsou pro fandy Keplera… Ano, jsou dlouhé. Ano, je tam hodně vedlejších linek. Za mě nejlepší díl v sérii a to jak detektivním případem, tak i osobními příběhy hlavních postav. Pokud mě kniha přiměje si jít do parfumerie přivonět k parfémům, pustit si Joni Mitchell a na konci být dojatá, pak vím, že to byl sakra dobrý příběh.
Později
Stephen King
Váhám mezi dvěma a třemi hvězdami. Kniha ve mě nezanechala vůbec nic. Není to horor, chybí tomu myšlenka; neměla jsem vztah ani k Jamiemu ani k jeho mamince (mamince... bože). Moje máma (velká fanynka Kinga) má takovou srandovní konspirační teorii: pokaždé, když jí přijde nějaká část Kingovy knihy nebo její konec špatně napsaný, řekne, že to nechal dopsat svého syna. O této knize bych řekla, že to celé napsal Kingův syn.
Svědectví
Stephen King
Po knize jsem sáhla až v roce 2022 už jako velký fanda Kinga. Svědectví si toho na sebe nakládá hodně: popis epidemie od pacienta 0 až po post-apokalyptický příběh přeživších, a to s představením všech hlavních hrdinů v jejich životě před a na začátku epidemie. Kolem strany 200 - 300 jsem měla docela krizi, protože pořádný děj nikde. Pak se to ale zlomilo a já propadla. Četla jsem s vytřeštěnýma očima, s napětím i dojetím. V závěrečných pasážích jsem hleděla do mapy, abych lokalizovala, kde zrovna jaká postava je. I já jsem čekala trochu “sofistikovanější” rozřešení, ale po X přečtených Kingovkách je tohle celkem Kingův styl. Hrozně mě bavilo popisování děje místy vypravěčem a místy na střídačku postavami, kladnými i zápornými, příčetnými a “nepříčetnými”, a to dokonce chvíli i z pohledu hlavního psího hrdiny. Překvapilo mě jen tolik náboženských motivů; bylo to jako epický starozákonní příběh. Kniha ve mě zanechala hrozne silný pocit, věcí k zamyšlení a nemůžu jinak než na plných pět hvězd. Už chápu, proč je to takový kult. Nejvíc jsem si oblíbila ústřední dvojici - čímž samožřejmě myslím Nicka a Toma. M-Ě-S-Í-Č-K-U.
***
Po přečtení zdejších komentářů přidám svůj názor na “náboženskou zápletku” (obsahuje spoiler): Nemám pocit, že by King dělal v knize křesťanskou agitku. Bůh v knize nebyl přece vůbec fajn (narozdíl od Larryho). Nikde ani nebylo řečeno, že by s ním matka Abigail opravdu mluvila. Hrdinové se na smrt do Las Vegas dost možná vypravili úplně zbytečně (protože Popeláč). A v Las Vegas nežili jen špatní lidé. Přesně v tom mi kniha přijde geniální - nedává jasné odpovědi, ale je velmi znepokojující.
Billy Summers
Stephen King
(SPOILER) Vzhledem k rozporuplným hodnocením první vs. druhá polovina knihy hlásím, že jsem tým “první půlka”.
Do poloviny knihy mi to přišlo lowkey genius. Stephen King mě opět dohnal k lásce k problémové postavě a zpochybnění mého morálního kompasu. Hrozně mě bavilo všechno to plánování, myšlenkové pochody, převleky, prostředí. Druhá půlka knihy mi přišla jako feel good pohádka. Pořád jsem si říkala, proč mi není Alice nijak zvlášt sympatická a tak nějak si myslím, že byla prostě ne uplně dobře napsaná. Happy end, kdy potřebovala k tomu, aby mohla vzít konečně život do vlastních rukou, tj. studovat, dolary od nájemného vraha mi přišel napůl trapný, napůl nehezká vizitka Ameriky a placeného školného; zajímalo by mě, zda na to King takto myslel.
Je to pořád dobré čtení, jen bych si radši početla o vlku samotáři, popřípadě nějaké opravdu silné ženské postavě jako jeho parťačce.
PS Kingovi leží republikáni hodně v žaludku (a je to dobře).
Tajemství
Radka Třeštíková
Hrozně ráda bych dala čtyři, ale nemůžu kvůli konci. Chápu (snad správně!!!), že jeden závěr měl prostě zůstat otevřený (V.), jeden jsme si měli už jen domyslet bez nutnosti přesného popisu události (D.), a jeden se vyřešil... (L.). Ale co všechny ty ostatní postavy, ke kterým si za těch X stran čtení prostě uděláte vztah? Přitom by stačilo doslova pár odstavců navíc. Každopádně si myslím, že to stálo za přečtení. Jak tu mnozí píší, do debatního kroužku naprosto super. A nevím, co tady všichni nadělají s tím JEDNÍM překlepem Dita/Zita :)))
Osm
Radka Třeštíková
Hodně mi to připomínalo ty z lepších thrillerů Shari Lapena, jen se děj neodehrával na zbohatlickém americkém předměstí, ale v Praze. Dokonce si myslím, že se autorce podařilo oživit postavy ještě lépe, a to včetně dvou detektivů a dvou dětí. V knize se střetávají psychopati, zoufalci, “slušní lidé”, kterým prostě “jen” ujíždí nějak často morální kompas, a kombinace těchto charakterů. Bylo to fajn a chvílemi pěkně znepokojující čtení. Zápletka s netradičním milostným trojúhelníkem mi přišla docela geniální.
Majonéza k snídani
Markéta Lukášková
Hlavní hrdinka Ema je prý netypickou osmnáctiletou dívkou. Jenže podle mě byste tuctovějšího puberťáka pohledali. Je drzá na rodiče, ignoruje tátovu novou partnerku, bezhlavě se zamiluje do hezouna, myslí si, že je jiná než ostatní, a ve škole se nad všechny povyšuje. Docela jsem s knihou bojovala právě kvůli ní. Proč kniha stojí za to číst: autorka má opravdu hezký styl psaní a hraje si se slovy a přirovnáními. Některé věty jsem si musela přečíst třikrát jen proto, jak se mi líbily. Pozitivní také bylo, že Ema během příběhu nakonec trochu dospěla. Co mi kromě Emy ješte vadilo, bylo vykreslení žen v příběhu jako osob ztrácejících soudnost a kontrolu nad svým životem ve spojitosti se slepým zamilovaním se nebo touze po tom “nebýt single”. Tento pocit dokreslovaly i detaily jako když hrdinka otevřela konverzaci s pětatřicetiletou ženou otázkou: Proč nemáš děti?
Panda v nesnázích
Markéta Lukášková
Milá a čtivá kniha o několika zásadních týdnech v životě sympatické pětadvacátnice. Myslela jsem si, že rozuzlení s Marií bude jiné (třeba dokonce, že Jaroslav s Milinkou utekli a hlavní hrdinky jsou tak příbuzné), takže na konci jsem chvíli byla nemile překvapená, ale pak jsem si uvědomila, že to byl vlastně konec smysluplný a fajn. Nerozumím zde komentářům, že Mariin příběh byl naivní a nerealistický: přečetli jste si konec?
Její konec
Shari Lapena
Neuvěřitelně hloupé, únavné, nedomyšlené, konec neuzavřený. Opravdu nepovažuji za umění napsat (hloupý) příběh a na konci jednou kapitolou sfouknout “vlastně to bylo úplně jinak”. Chci deset hodin svého života strávených četbou tohoto braku zpět.
Faja
Petra Stehlíková
Miluju dlouhé výpravné příběhy (a zároveň je i nenávidím, protože mě hrozně pohlcují a pak jednou skončí a ....), takže i přes nedostatky nemůžu hodnotit jinak než pěti hvězdami. Jen se trochu bojím, aby se autorka do příběhu nezamotala až moc a abychom nečekali spousty let na další díly. Dost mě překvapilo, že dílů bude pět, myslela jsem, že Nasterea je poslední. Také jsem si všimla, že počet stran se postupně zvyšuje a že na třetí díl se čekalo čtyři roky, což mě trochu děsí.
Kniha je skvěle napsaná, mám z ní při čtení pocit, jakobych tam byla s postavami, a je v ní spousta napínavých momentů. Někdy je to hodně o náhodách - hlavní hrdinka je opravdu často ve správný čas na správném místě, ale ve fantasy žánru mi to nevadí.
Hezký, ale narovnej se!
Johana Fundová
Na první pohled feel good četba (už jen obálka knihy), která má ve skutečnosti přesah do dětských i dospěláckých starostí. Ačkoli příběh není nijak extra dlouhý, autorce se v něm podařilo oživit uvěřitelné charaktery a vypointovat jejich příběhy v závěrečný střet. Myslím, že spousta mladých dospělých se v dosti situacích v knize najde.
Naslouchač
Petra Stehlíková
V jednu chvíli jsem byla přesvědčená, že knihu odložím. Pak jsem si řekla, že jí dám poslední šanci, a v ten moment příběh nabral takový spád, že jsem ji pro změnu těžko odkládala. Zpětně dlouhý rozjezd chápu (ačkoli kvůli němu nejsem schopná dát pět hvězd). Čtenáři se odkrývá příběh a všechny informace postupně tak, jak je zažívá hlavní hrdinka, takže než se začne něco dít, musíme si vyslechnout to, co do té doby Ilan věděla a v čem žila.
Na rozdíl od jiných jsem s Ilan problém neměla. Podle mě bylo její smýšlení jakožto omezené znalostmi, ale bystré malé dívky zvládnuto dobře. Že byla trochu "oprsklá" bylo známé od první stránky, kdy se do děje uvedla nebezpečnou výpravou mimo ghetto. Pár naivních momentů mi samozřejmě neuniklo, třeba že ji (malinký spoiler) jinak pečlivě skrývající matka nechala narůst předlouhý cop, aby nikomu při případném odhalení ani na moment neuniklo, že není chlapec.
Oceňuji taky postupné rozkrývání sklenařské historie s faktem, že svět není černobílý. Těším se na další díl.
