janucha komentáře u knih

Tak tuto knihu jsem přečetla spíše se zvědavosti, ještě za komančů, protože patřila mezi knihy, které se těžko sháněli. Tehdy se mi moc nelíbila. Pak jsem viděla televizní zpracování /s výborným Mario Adorfem a elegantním Jurajem Kukurou/ a znova jsem ji přečetla. To už se mi líbila více. Kniha je dosti depresivní, to je pravda, ale řekla bych že obsahuje i náznak naděje. Je pravda, že popis toho jak tyran ničí rodinu je tak sugestivní, že se divíte, že se ho nepokusili zlikvidovat dříve. Hezky se čte i to jak se hlavní hrdinka po odchodu od rodiny emancipuje a hledá své místo v životě. Já osobně se zcela neztotožňuji s tím, že likvidací otce
se rodina dala zcela na cestu zla, kniha je tak nějak hodně " křesťanská", ale určitě patří mezi knihy hodné čtení.

Na knize jsem ocenila překlad a líbila se mi postava Blanche, protože uvažuje zcela jiným způsobem, než většina
hrdinek detektivek, na které jsem zvyklá, ale postavy jsou dobře a životně napsaná takže se kniha dobře čte.. TheRaven má pravdu, někdy jde u Blanche tak trochu o rasismus naruby v tom, jak přemýšlí o bílých. Ale čtení to bylo zábavné a kdyby
byla přeložena i další knížka o Blanche určitě bych si ji také přečetla.

Knihu jsem si koupila, protože se týká letohrádku Hvězda, kam ráda chodím na procházku. Líbila se mi, protože
je psaná poutavě, sice se v ní člověk dozví i historická fakta, ale zábavnou formou, pospán je například tehdejší způsob stravování atd. Filipina byla zajímavá svou laskavostí a zájem o chudé poddané. Je snadné si představit, že ve Hvězdě byla spokojená, bohužel ji směla obývat jen občas, protože byla užívaná jako lovecký zámeček a později následovala Fillipina manžela do Tyrolska.

Tahle pohádka taky patří mezi mé oblíbené. Když jsem dostala jako dítě knihu Andersonových pohádek, úplně mě dostalo to,
že jsou i špatné konce....to jsem do té doby nějak nezaregistrovala. Bylo mi smutno, ale tak hezky smutno..... a pak mě sejmul film Malá mořská víla od Karla Kachyni...jak víla obětuje téměř vše, ale stejně to nestačí, konec mě rozplakal jak želvu.....V českých pohádkách je většinou dobrý konec, někdy si ho ani hrdina nemusí nějak zvláště zasloužit, u Andersena se protagonista snaží a často stejně dopadne špatně....jako v životě...

Tohle je od dětství jedna z mých nejmilovanějších knih. Ráda jsem si přečetla komentáře. Některé mě inspirovaly, určitě
si seženu seriál BBC s T, Stephensonem v roli Rochestera. Ani české zpracování seriálu s M. Vančurovou a J. Kačerem nebylo špatné.Líbila se mi i filmová zpracování, nejvíce asi Zefirelliho s Charlotte. Gaibsborough, která se mi zdála ideálním zpodobněním Jany. Pamatuji si také, nevím, zda to byl film či seriál, natočenou Janu, kdy p. Rochestera hrál Timothy Dalton, který se mi v té roli moc líbil. Kniha je klasická, trochu delší popisy prostředí a emocí mě nevadily. Kniha je romantická i když hlavní hrdinka se snaží pohlížet na život střízlivě. Ano, Jana se zdá být chvílemi trochu upjatá a chladná, ale chápala jsem to, že to byla taková její obrana, aby vydržela nesnadný život. Nedokázala bych být zřejmě tak šlechetná jako ona, třeba k pěstounce. Vztah Jany Rochestera se mi líbil a další podobné romány, které jsem četla jsem si pro sebe klasifikovala zda jsou lepší nebo horší než Jana.
Myslím, že kniha patří k těm, které nezklamou a za přečtení stojí.

Tak tato kniha je dosti sentimentální a romantická, ale přesto se docela dobře čte. Casanova z ní vyjde jako svůdník, trošku slabošský, který si samozřejmě svůj cit uvědomí pozdě. Příjemné i zasazení části děje do tajemného prostředí Benátek.

Kniha mě pobavila, přečetla jsem ji rychle. MF je stále vtipná, jako ve Skladatelce voňavého prádla, která je možná zajímavější,
což je ale dáno tím, že popisuje období, kdy se v životě MF dělo více věcí, hodně jsem se zasmála. I období boje s rakovinou
je podáno s vtipem, bez zbytečného patosu. Drobné tiky jednotlivých členů rodiny jsou podané s vtipem a na MF, je sympatické
jak si stále dokáže svůj život užívat a těšit se z něj. Opravdu ideální kniha na dovolenou a do busu jak píše imka.

Tak mě se tahle knížka líbila. Jak někdo píše níže, je to lehké čtení, a mě se líbí, že je to přiznané. Že to není zbytečně dušezpytné, pisatelka se ironizuje, má nadhled, nezastírá určité zištné motivy svého jednání....přestože je MF tak trochu zlatokopka, vnímám
ji po přečtení jako sympatickou ženu, a rozhodně ji neodsuzuji....nakonec muži, které si vybírala jsou charismatičtí, a určitě by si dala s nimi tzv. říci většina žen. I ostatní knihy MF mě potěšily, zejména Snědla dětem sladkosti Nevěra po americku.

Tuto knihu mi daroval strýc. A já ji hned přečetla, jelikož nemám problém přečíst cokoliv včetně školní četby, která často vedla k tomu, že si mnozí známí nepřečetli zajímavé knihy jen proto, že je to odradilo. Kniha si mi líbila, je samozřejmě poplatná době, ale popis lidiček je velmi živý a hlavní hrdina je opravdu sympatický, takže jsem byla skutečně napjatá, jak jeho vztah s Albou dopadne. Také jsem si uvědomila, o co těžší byl život v popisované době. A vlastenectví je tam opravdu nadnesené, ale tak to asi v té době vnímali, nakonec málokterý autor v té době psal jinak.......A v některých povídkách, třeba Skleník, byl Rais k čecháčkovství a malosti kritičtější.....myslím, že spousta lidí , kteří vnímají Raise jako mrtvého autora, by byli
překvapeni, jak je kniha čtivá.

Tak tohle je moje srdeční záležitost. Vtáhne do děje, a od jejího přečtení koukám na tento úsek historie jinýma očima.
Líbil se mi i styl jakým knihu autorka napsala, soudce krásy z ní vychází jako velmi zajímavá osobnost. Je to také jedna
z mála knih, která se mi líbila stejně když jsem si ji přečetla znovu po nějakých deseti, patnácti letech. Měla a mám ji koupenou
několikrát, když ji třeba vidím zachovalou v antikvariátu koupím a obdarovávám s ní přátele, kteří ji ještě v knihovničce nemají.
K diskuzi dole, mám raději u Loukotkové historické romány než současnost.

Já čtu L. Vaculíka docela ráda, i když s ním často nesouhlasím a často se i rozčílím nad jeho názory.I když souhlasím, s tím, co se píše ve Smolné knize, je to přes všechny vady chlap. Má určitým způsobem patriarchální pohled na svět, výrazně jiný než mají mladší autoři. S jeho názory lze polemizovat, ale zaujmou. Co obdivuji, že se v knihách nedělá lepším, popisuje i situace, které pro něj nevyznívají úplně příznivě. Pro mě je to i sonda do mužského myšlení. K této knize mě přivedla četba Očních kapek a Smolné knihy Lenky Procházkové. Ve Smolné knize jsou popsány některé situace, které se vyskytují i v knize Jak se dělá chlapec, a je zajímavé je vidět, jak je vnímá jinak žena a jinak muž , pravda bude zřejmě.....pravděpodobně, jak to bývá někde uprostřed.......Místy je kniha rozvleklá, ale líbí se mi stylistika L.Vaculíka, místy zvláštní slovosled......komu jsem na světě? atd....
Jinak souhlasím, jak píše čef, s tím, že je Vaculík trochu sebestředný, i když si myslím, že taková je spousta spisovatelů. S čím nesouhlasím a co nechápu, je fakt, který z knihy vysvítá, jak moc upřednostňuje LV svého syna před dcerou , kterou s L. Procházkovou, (v knihách popsána jako Pavla či Xenka) také měl...

Jak jsem již někde napsala, mám ráda Lenku P. Tuto knihu lze samozřejmě číst i proto, že čtenáře zajímá , jak se dále vyvíjel osud Pavly, hrdinky Očních kapek. V této knize ´žije s disidentským spisovatelem a jak je jejím zvykem, vztahu se dost oddá, přestože ho naruší později svojí nevěrou. V druhém plánu čtenáře může bavit odhalování různých postav disentu. Mě kniha zaujala, je to sonda do života ženy, která žije s mužem, který nemůže být zcela její navíc myslí jinak. Je třeba mnohem víc tzv. samice - a nemyslím to pejorativně - zajímá je třeba scéna na večírku, kdy se s hrdinkou přijdou bavit fanoušci jejího díla a ona je odbyde s tím, že má rozděleného chlapa a nechce aby ji vychladl..... Přesto se člověk, dokáže do hrdinky vžít, kniha je psána tak, že vtáhne do děje. mě osobně kniha přivedla i k přečtení knihy L. Vaculíka Jak se dělá chlapec, která se vyjadřuje k témuž vztahu, kteří mezi sebou autoři měli a zobrazuje některé události, popsané ve Smolné knize, z pohledu chlapa. Mimochodem k vztahu obou autorů se vyjádřila literárně i manželka L. Vaculíka Madla, například v korespondenci s Kolářem. A protože jsem ženská, a zajímají mě drby a Jak se dělá chlapec končí sňatkem autorky, samozřejmě s jiným mužem než L.Vaculíkem, tak jsem se zajímala jak se pozdější život autorky vyvíjel.....rozvedla se, ale stále je to zajímavá žena s originálními názory a dobře píše.

Já mám tuto knihu ráda. Čtu ráda Lenku Procházkovou, i když s ní, ne ve všem souhlasím. Její hrdinka na můj vkus příliš vše
prožívá, celá se ponoří do vztahů, a pak je zdrcená. Prožívá prostě všechny emoce víc, tím je pro mě trošku cizí, nicméně zajímavá.
Je to dané tím, z jaké je rodiny, a asi právě ta zvýšená emotivnost jí koneckonců pomáhá být spisovatelkou. ¨
Každopádně kniha je čtivě napsaná a přečetla jsem ji vícekrát a myslím, že se u ní nikdo nudit nebude

Mám docela ráda L. K. Hamiltonovou, jako oddechovou četbu. Zde na můj vkus už
trošku erotické scény vystupují do popředí víc než dobrodružná linka a samotný děj.
Stále mě ale Anita, Jean Claude a Richard , nově Micah, baví.

Můžu se jen připojit. Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Četla jsem ji jako hodně mladá, ovlivněná úžasným filmem s Jamesem Deanem, /viděla jsem ho v biu Ilusion/ a pak ještě jako dospělejší před čtyřicítkou, kdy jsem knihu vnímala jinýma očima
a také v kontextu vlastní rodiny, kdy si člověk uvědomí že krev není voda a musí se vyrovnat se svou rodinou, s tím, že si nese rysy obou rodičů a taky po nich zdědil určité vlastnosti atd.... Úžasné postavy Adama, Leeho i obou bratrů a pak samozřejmě Cathy-skvělé vylíčení zlého člověka. Navíc je to tak hezky napsané......lze jen doporučit k přečtení

Souhlasím s Kate, že se tento román zaryje pod kůži. Četla jsem ho víckrát a často se k němu vracím. Zajímám se o dobu, kterou popisuje takže je zajímavý i z historického hlediska. Tento víkend jsem navštívila památník Karla Čapka ve Strži a vnímala jsem
ho díky tomuto románu silněji, myslím že z fotek je jasné jak silný byl vztah O.Scheinpflugové ke Karlu Čapkovi. Myslím, že z knihy
vysvítá, že jak Čapek tak Olga nebyly jednoduché osobnosti. Román je někdy příliš rozsáhlý, ale přinutí k vcítění se, takže jsem ho prožívala velmi silně a byla štastná s Olgou, když se konečně s K. Č. vzali. Doporučuji čtenářům jak knihu tak i návštěvu památníku.

Také mohu knihu doporučit, je zajímavá, je tam objasněno, i proč se Frank začal těmto podvodům věnovat,
určitě pobaví. Lze doporučit i film, který mě vlastně inspiroval k přečtení knihy.

Kniha je docela zajímavá, ale možná spíše pro fanoušky slavné herečky. Je dělená podle jednotlivých filmů, které Deneuve
natáčela a aby si člověk knihu užil, je dobré, dle mého názoru, znát pozadí, třeba vztah Deneuve k sestře..F.Dorleac /hrále mj. v Muži z Ria s J. P. Belmondem/, která uhořela v autě při nehodě, vztah Denuve k Vadimovi, či k fotografovi, jenž byl na čas jejím manželem. Pokud se člověk zajímá o francouzský film a jeho osobnosti, jedná se o zajímavou četbu.