Janulano komentáře u knih
Tohle je klasika. Miluju tuhle knížku,četla jsem ji x krát a většinu povídek už znám téměř nazpaměť :-D
Největší průšvih vidím v tom,že jsem nejdřív četla příběhy Lou Clarkové a po nich teprve tuhle knihu. Tohle je úplně něco jiného. Příběh je jednoduchý,ničím moc nepřekvapí,všechny důležité věci se dozvíte na posledních cca 15 stranách. Rozhodně to nebyla knížka,která by mě chytila a nepustila,dokud nebudu mít dočteno.
Je až neuvěřitelné,jak si někdo dokáže ubližovat a kazit život. Naštěstí ne všichni dopadnou úplně špatně. Věřím,že pro autorku muselo být tohle přiznání nesmírně těžké. Knížka není žádným literárním skvostem,ale to se u takového tématu asi ani nedá čekat.
Taková oddychovka na odpoledne k bazénu. Velmi čtivá knížka ze života, u které se nemusí přemýšlet. Není to úplně můj šálek kávy,ale po všech válkách, koncentrácích a unesených nebo prodaných dětech,co většinou čtu,to byla příjemná změna.
Chvilku mi trvalo,než jsem se začetla,ale pak mě příběh doslova vtáhnul. Můj veliký obdiv autorovi patří především za to,že dokázal tak bravurně popsat téměř celé životy několika lidí,aniž by bylo vyprávění zamotané a čtenář tak měl v postavách a dění zmatek. Skvělý příběh.
Ukázka toho,jak se celý život za něčím honíme, o něčem sníme a když už to máme,ani nevíme,co si s tím počít nebo chceme víc a víc... A nakonec... Kdo chce víc,nemá nic. Moc pěkný příběh.
Knihu jsem četla uz před rokem,ale pořád se k ní v myšlenkách vracím. Jako máma dvou malých dětí špatně snáším témata,kde je dětem ubližováno. O to horší pro mě bylo,že je kniha napsaná na základě skutečných událostí. Celou jsem ji probrečela. Opravdu celou.
Knížky této autorky se čtou samy. Příběhy Ilony a Kamily jsou tak snadno uvěřitelné,tak ze života,že jsem během četby několikrát kontrolovala knižní obal,jestli jsem nepřehledná poznámku o tom,že je příběh podle skutečných událostí. Prvních pár stránek jsem měla slzy na krajíčku,osobně jsem zažila Moravu 1997,takže téma povodní je pro mě stále silné,díky bohu za to,že v těchto vypjatých situacích se jako národ pořád ještě dokážeme semknout. A jedna myšlenka, která v knize zazněla a naprosto se s ní ztotožňuji: "Ideální je,když jsou vaši nepřátelé šťastní. Šťastný nepřítel si užívá svého štěstí a na schválnosti a podrazy nemá čas. Z čehož plyne poučení,že svým nepřátelům máme vždycky přát jen to nejlepší."
Asi trošku slabší pokračování prvního dílu,ale i tak je to pohodové,pěkné čtení. A Louisa mě moc bavila.
Někdo může říct,že je to klasická "červená knihovna". Možná ano,ale podle mě je to velice pěkná knížka s překvapivým koncem.
Nikdy jsem neměla své oblíbené literární postavy. Knížka se mi buď líbila nebo ne. Ale Lou... Tahle bezvadně potrhlá holka,která hledá sebe samu,mi strašně přirostla k srdci. Bylo krásný pozorovat,jak se z obyčejné malé holky stává sebejistá,cílevědomá žena. První díl jsem četla v rámci Čtenářské výzvy,druhý díl krásně navazoval,a nečíst poslední? To by přece byla pitomost :-) . Moc ráda jsem tě poznala,Louiso Clarková!
Skvělá knížka. O holocaustu jsem jich četla už dost, ale tahle mě hodně překvapila tím,že byla vyprávěna nejen z pohledu obětí,ale i z pohledu "trýznitele". Kéžby těch nácků jako byl Willem,bylo tenkrát víc...
Přidávám se k názoru,že tato knížka je snad ještě lepší než její první díl. Bála jsem se,že původní hrdinka Paty (opravdu mi přirostla k srdci a zdrobnělina jména se mi lépe vyslovovala) už se tu vůbec neobjeví. Jak milé bylo překvapení,že i tady jsem si ji užila do sytosti a dozvěděla se spoustu nového a zajímavého o lidech,kteří mě už v prvním díle zajímali,ale nebyl jim dán zdaleka takový prostor,který by si zasloužili. Tahle kniha byla skvělá volba!
Není to knížka,která by mě k sobě přitáhla a nedala mi pokoj,dokud bych ji neměla dočtenou. Spíš je to ten druh,co příjemně vyplní volné chvilky dne. Bylo to moc milé čtení a já už se těším na druhý díl.
Výborná volba pro ty čtenáře,kterým se nechce hned do celé knížky "staré české klasiky". Vánoční touha obsahuje 8 kratších příběhů od 8 různých autorů,tudíž čtenář může okusit,který autor mu nejvíc vyhovuje . I mně se některé povídky četly hůře-snad pro zastaralý styl psaní i češtinu, jiné jsem přečetla jedním dechem. Nejvíce mě asi zaujala Karolína Světlá a její Vesnický román. Nevím,jestli měla paní Světlá tak bujnou fantazii nebo už tenkrát byly některé ženy a matky schopné všeho. Ze svého okolí znám bohužel několik rozvedených matek,které se ve Vesnickém románu snad inspirovaly. Člověku by se až brečet chtělo. Podobnost s dnešní dobou čistě náhodná?
Během prvních pár řádek jsem byla naprosto vtažena do děje a knížka se mi před spaním těžko odkládala. "Ještě jednu kapitolku,ta skončila napínavě,tak ještě jednu..."
Místy jsem mívala problém s větším množstvím postav,nemohla jsem si rychle uvědomit,kdo je kdo a ke komu patří,ale autorka (asi si vědoma možnosti tohoto problému) vždy v brzké chvilce čtenáři nenásilně vztahové propletence a příbuzenství připomene. Což velmi oceňuji.
Velmi poutavé čtení,díky němuž jsem měla i divoké sny :-)
S radostí doporučuji.
Knížka,po které jsem sáhla, "abych nešla z knihovny s prázdnou". Velice mile mě překvapila. Rozvité složitější souvětí tam asi nenajdete,ale je to jednoduché svižné čtení,zajímavý příběh,který se čte sám. Za dvě odpoledne se dá v pohodě zvládnout a hezky si u toho oddychnete.
Musím přiznat,že mi nějakou dobu trvalo,než jsem se do knihy začetla. Nebyl to úplně můj šálek kávy. Druhá část se mi ale četla o poznání lépe a objevila jsem v ní několik pravd,které zřejmě platily před x lety stejně jako dnes. Nakonec docela pěkné počtení.
Knížka,která se mi doslova vryla pod kůži a jejíž úryvky mi v hlavě znějí i 2 roky po přečtení. Jako matka si neumím, a hlavně ani nechci představit podobnou situaci,proto naprosto obdivuji neskutečnou sílu a odvahu těchto žen.
Knih o holocaustu a koncentračních táborech jsem přečetla hodně. O téhle však musím říci,že se zapsala mezi ty nejsilnější a nezapomenutelné.
Tuto autorku jsem objevila díky loňské Čtenářské výzvě a mám ji moc ráda. Její knížky se mi krásně čtou a ani Heřmánkové údolí nebylo výjimkou. Je to nádherný příběh neobyčejně silné ženy,která se se svým ne úplně lehkým osudem statečně pere i přes svůj mladičký věk a nezkušenost. Nad příběhem mi i slza ukápla a uvědomila jsem si,jaký mám bezstarostný život. Klobouk dolů před Annou!