JanusRay komentáře u knih
Vlhké sny Mrs. Gabaldon. Podle anotace na zadní straně přebalu je autorka nositelkou několika vědeckých titulů. U vědce bych očekával jednoduchost, přehlednost a věcnost ve vyjadřování. Bohužel kniha trpí stejným nešvarem jako většina americké literatury. Autor je placen od stránky. Děj je pak tak rozvláčný a plný zbytných dialogů. Knihu jsem četl v elektronické podobě poté, co mi byl doporučena jako skvělá alternativní historie. Obdivuji každého kdo se s tím téměř osmisetstánkovým svazkem vytištěným na recyklovaném toaletním papíře někde v Číně tahal. Děj je několikrát omletý příběh viz.Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století. Příběh je podán ve feminstickém podáni. Děj netřeba popisovat, pokud autorka není kudy kam, popíše své sexuální fantasie a aby někoho nediskriminovala i homosexuálně-sadistické. Kniha končí, jak jinak, koitem hrdinky v termální lázni kdy se jí po 757 stránkách podaří otěhotnět. Knihu jsem chtěl v polovině odložit jako nepřečtenou, ale nakonec jsme ji dočetl ze zvědavosti, jestli to může být ještě horší. Může. P.S. Na prvních stránkách pokračování Vážky v jantaru se setkáme s hrdinkou znovu, tentokrát v 50. letech 20 století kdy ji doprovází její téměř dvacetiletá dcera. Nejsem dosud tak šílený abych se prokousával dalšími 800 stránkami a možná se dozvěděl, jak se přesunula vpřed v čase, zda se dcera narodila a vyrůstala ve 20 století, nebo byla nucena prodělat kulturní šok +200 let.
Další pokračování pátrání Oldřicha s Chlumu. není už příliš časových oken kam umístit další případy. Tento začíná po Záhadě Zlaté štoly a je, ze zatím čtených příběhů, tím nejslabším. Pozorný čtenář odhalí pachatele cca v polovině knihy. Zastavím se jen u dvou, do oka bijících nepřesností. Zikmund Huler nebyl rychtářem na Havelském rynku, ale komořím Václava IV o téměř 200 let později.. A rychtu si těžko mohl koupit už z principu funkce rychtáře. Daktyloskopie je pak použita o více jak 600 let dříve, snad aby byly Čechové světoví. Použití daktyloskopie je doloženo poprvé v Indii, britským úředníkem. Jako čtenář bych autorovi doporučil Oldřicha z Chlumu opustit a více se k němu nevracet. Případně začít dílka vydávat v sešitovém vydání na jedno použití. P.S. Opravdu musí být sodomie již dnes v každém díle?
(SPOILER) Četl jsem ji asi týden. Děj je orámován OH v Berlíně 1936, tj. od 1.8.-16.8.1936. Zatím pocitově nejslabší kniha série s Gereonem Rathem. Pokud by autor zkrátil vyprávění o 1/3 na příběh by to nemělo vliv. Smutné je pokud čtenář v detektivce zjistí vraha a jeho motivy cca 1/2 knihy( smrt Walthera Morgana). Motivy úmrtí členů jednotky H. Göeringa a vykonavatel mi byly zřejmé při setkání Ratha s vrahem v hotelu. Vrah prokázal opravdové mistrovství, když dokázal padákovému myslivci poškodit padák, který, jak sám autor uvádí, si sám zesnulý balil a vloudit se, pod falešným jménem, na oslavu k HG. Nezbylo než čekat až to zjistí i Rath. Smrt předávkováním pokud se oběť, zde zjevně trénovaný voják, brání, je něco jiného než utopit mrzáka na kolečkovém křesle, stopy zápasu však autorovi chybí. Smrt strážného který při útoku zahájí ochrannou palbu aniž by vylezl ze stísněného prostoru strážní budky je u tak cvičeného jedince nepravděpodobná. Autor nepovažuje za důležité popsat, jak se vrahovi, podle autora bez spolupracovníků, podařilo v tak krátkém časovém úseku vykonat tolik poprav v různých částech Německa.
Co mi vadilo na překladu byly anglické texty Rathových Olympijských hostů a Mrs. Morgan. Ve filmu se to obvykle řeší titulky, ve starší, myslím tím dříve vydané, literatuře sáhl překladatel po tzv. vysvětlivkách. Zde se předpokládá čtenářova znalost jazyka.
Autor zde sérii s Rathem ukončuje symbolicky. I když šanci na přežití má Gereon 13:84.
při čtení knihy, nebo jejím poslechu v audioverzi, si musí štenář/posluchač, neustále uvědomovat, že čte/poslouchá román. Autor zvolil záměrně popisnou, až reportážní formu, kdy do zpravodajsky dostatečně pokrytého konfliktu umístil své postavy a fikce. Proto je děj tolik popisný aby se rozdíl co nejvíce zastřel. Kdo hledá jednoduchou akci nechť se knize vyhne.
V češtině Pro hrst tolarů ( že by odkaz na western Pro hrst dolarů?). Zatím poslední dobrodružství nesourodé trojice, kdy Jaroš( dosud je mi záhadou proč autor pro poddůstojníka rakouské armády používá místo rakouské hodnosti Feldwebel, anglického sergeant) se osamostatňuje a podle autora mu má být věnována vlastní kniha. Opět spousta vedlejších směrů, postav kdy každý měl důvod něco tajit, spáchat a nakonec překvapivé odhalení. Po skončení případu se trojice vydává směr Košice hledat Honzu Skotáka z Hrdlořez, jinak také slovutného alchymistu Jeronýma Alessando Scotu vynálezce leštidla na parkety.
Za mě nejlepší kniha celé serie, vyvrcholení snad všech dějových linek. Bohužel se autor neubránil obvyklému klišé a to redukci nadbytečných hrdinů. Fantasi, čar a kouzel je minimum, jen pro posun děje jako berlička pokud děj uvízne. O to více se zaplétáte do dvorský intrik, doby kdy vznešený původ nahrazoval schopnosti. Kdy schopní byli obětováni, aby se neprojevila neschopnost urozených. Bohužel autor avizoval pokračování, tentokrát je děj zasazen do obléhání a pádu Nitry a její znovu dobití. Tak uvidíme.
Díky nesmyslnému překladu názvu mi při vydání unikla. Původně jsem ji četl v časopise, vystřihoval a lepil do sešitu(stejně jako tu první), který se při stěhování ztratil. Naštěstí jsem ji před deseti lety koupil v antikvariátu. Dodnes si pamatuji to napětí, kdy jsem se nemohl dočkat až vyjde další pokračování.
Když vyšel Průsmyk v týdeníku Sedmička pionýrů(1982) vytrhával jsem dvojstránku a lepil do sešitu.Sešit se bohužel v průběhu let někam zatoulal Na knížku jsem pak narazil, vhledem k nesmyslnému překladu názvu, před 10.lety spolu s druhým dílem v antikvariátu. Nelituji, rád se k ní vracím. P.S. Na základě novely vznikl animovaný film. Film i z titulky naleznete na dobrém ULOŽištiTO.
Čtvrtá beletristická kniha autora.Po Dni pro Šakal a Spisu Oddesa dozráli v autorovi jeho dojmy z Biafri. Pokud odhlédneme k dnes již překonané technologii přípravy, je popis reálný. Právě popisnost může některé čtenáře, očekávající akci odradit. Na anglicky psané Wikipedii zvídavý čtenář zjistí, že v rámci sbírání podkladů a předstírání příprav převratu ke kterému mělo dojít v Rovníkové Guinei ve prospěch jím obdivovaného kmene Igbo, autor vykalkuloval náklady převratu na 240.000 USD. V roce 2004 byly zveřejněny informace, že takový převrat, bez přispění autora, byl v roce 1973 skutečně zorganizován, ale aktéři byli ve Španělsku zatčeni. V roce 1979 pak ke skutečnému převratu došlo. Jako perličku je třeba uvézt, že v roce 2004 se z důvodu zajištění těžebních práv v Rovníkové Guinei podílel na přípravách převratu podle postupu popsaném v knize i Sir Mark Thatcher. Za přípravu převratu získal 4 roky podmíněně (http://news.bbc.co.uk/2/hi/business/3996243.stm). Kniha tak je stále velmi inspirativní. P.S. V roce 1981 byl natočen film inspirovaný knihou. Viděl jsem a doporučuji se mu vyhnout. Zatím co v knize je hlavní hrdina Carlo Alfred Thomas "Cat" Shannon chladný, pragmatická a cynický kalkulátor, ve filmu z něho tvůrce udělal téměř psychopata. Závěr filmu pak neodpovídá závěru knihy.
Ke knize jsme se dostal více méně náhodou přes jeden s dílů cyklu S. Motla-Stopy, fakta, tajemství. Knihu jsem, přiznám se nečetl a dal přednost rozhlasové dramatizaci ČRo. Až na konec, který bohužel příběhu ubírá na autentičnosti a je až křečovitě teatrální, příběh na který nezapomenu. Pokud se Vám podaří sehnat tak v roce 1982 byl natočen film: Forty Days of Musa Dagh, hlavní roli Gabriela Bagradiana s uhrančivým Kabirem Bedim. Film jsem neviděl, kvalitu neznám.
O ději a struktuře knih bylo již vše napsáno tak jen osobní dojem. V 70. a 80. vycházely v brožovaném vydání v edici Magnet podobné novelky, kdy byla tehdejší ČSSR popisována jako rejdiště západních agentů pátrajících po státních tajemstvích, provádějících podvratnou činnost a mnohdy se neštítících ani vraždy. Proti nim bojovali stateční příslušníci SNB. Sešitky byly nejspíš dotované, prodávali se v Trafice a stály 5,- Kčs. Úroveň příběhů byla kolísavá. Forsyth přináší v prvních dvou příbězích pohled na totéž z druhé strany. Bohužel se nevyhnul klišé tohoto žánru, kdy je protivník hrdiny vylíčen jako totální blbec. Ve třetím příběhu hrdina bojuje proti teroristům z IRA. Opět s pohledu královně oddaného Brita, aniž by autor vzal v potaz historii Irsko-anglického konfliktu, kdy Irové byli v minulosti systematicky likvidováni anglickými okupanty a Severní Irsko se stalo stálým neuralgickým bodem kterého se Británie odmítá vzdát. Pro mě nejzáživnější a snad nejlepší je příběh poslední. Autor ukázal na fakt jakou moc mají informace a jak tupá je státní byrokracie. Ukázal a vcelku velmi čerstvé události to potvrdily, že i gauner s dobrou propagandou může svobodně a demokraticky uspět. K naší škodě se tu neobjevil žádný Sam aby celou tu šaškárnu rozkryl.
Za mě snad to nejhorší co Červenák napsal. Kdo jste četl Jiráska, obloukem se knize vyhněte. Stejně pokud máte v úctě kroniku Kosmovu či díla Dušana Třeštíka. Bivoj v novele nejprve zabije samotnou reinkarnaci boha Velese aby v druhé a třetí knize vedl úspěšný odboj proti východním okupantům Zličanům a jejich domácím kolaborantům. Naštěstí je tu záchrana ze západu. Čechům přichází na pomoc Stadický kouzelník a zakladatel dynastie Přemysl. Bitva je dobojována, stateční Čechové pod vedením Bivoje pronásledují divoké hordy na východ aby se zde setkali s Roganem - Conanem Slovenským.
Předchozí romány jsem četl ještě časopisecky jako Průsmyk a Druhá cesta k Průsmyku. Romány vyšly na pokračování v Sedmičce pionýrů. Když vyšly knižně pod nesmyslnými názvy Slyšel jsem Zemi(Pereval) a Země je příliš daleko(Za perevalom) v adici Saturn(14 a 13 Kčs) tak mi unikly. Šťastnou náhodou jsme na ně narazil před deseti lety v antikvariátu(5,- kč/kus). O Osadě se dozvídám opět šťastnou náhodou a pokusím se ji získat třeba jen na zapůjčení. Opravdu mě zajímá kam autor děj zasadil.
P.S. Ono to s těmi překlady je opravdu složité když překladatel nejdřív přeložil hlavní hrdinku románů do časopisu jako Alisu ( Ohníček) a do knížky jako Alenku.
první ze serie Černokněžník. Neohrožený bijec a likvidátor démonů a jiných nadpřirozených bytostí se ocitne v záhrobí aby byl oživen nebo´t má poslání a to nic menšího než v bitvě bohů. Aby na to nebyl sám dostane jako společníka pekelného psa. Pokud v půli knihy zjistíte, že Vám to něco připomíná, nejspíš se nemýlíte.
Jedna ze tří knih literatury faktu kterou Forsyth napsal. Republika Biafra měla smůlu ve třech ohledech. Válka ve Vietnamu probíhající od roku 1955-1975 a zvláště ofenzíva Tet v roce 1968 byla novinářsky zajímavější než válka v Rovníkové Africe a Američany zajímají vždy jen Američané. V roce 1968 došlo ke vstupu "bratrských" vojsk do ČSSR a západní novináři předpokládanému druhému Maďarsku věnovali víc pozornosti než tisícům hladem umírajícím Afričanům, v neposlední řadě se v bipolárním světě pokoušel Sovětský svaz po Egyptu a Libyi uchytit i v rovníkové a komunistická Angola ještě neexistovala.
Kniha čtenáři rozkryje pozadí konfliktu a to od kolonizace Afriky Evropany ve stylu rozděl a panuj, neschopnost poučit se z masakrů spojených s dekolonizací Indie a Pakistánu. Autor se snaží o objektivní zhodnocení průběhu krátkého působení Republiky Biafra, nedokáže se odpoutat od náklonnosti k ní. Proto i druhá kniha faktu je věnována Chukwuemeka "Emeka" Odumegwu Ojukwu, s příznačným názvem Emeka.
Pokud si čtenář bude chtít ověřit údaje z knihy, nechť se vyhne hlavně české wikipedii. Existují přímo webové stránky s názvem Biafra a velice zajímavé informace lze nalézt pod jménem Jan Zumbach( John Kamikadze Brown).
Při čtení knihy se nelze oprostit od srovnání s událostmi spojenými s rozpadem Federativní Republiky Jugoslávie a terorem proti Srbskému obyvatelstvu Srbské Krajiny a Kosova. Jen Velkou Británii nahradila Deutsches Reich. Je s podivem, že země která vyhnala část obyvatel, jejich majetek zabavila a rozdala politicky spolehlivým nacionalistům, je součástí spolku, který halasně prosazuje občanská práva. V Kosovu pak tento spolek je přímou represivní složkou proti Srbské menšině. Autorovi tohoto příspěvku nezbývá než doufat, že se najde v budoucnu nějaký další Forsyth, který se nebude bát zhodnotit konflikt alespoň tak, jak se to podařilo autorovi The Biafra Story: The Making of an African Legend.
Závěr božské bitky Rogana Conana Slovaka. Nepřátel jsou odhaleni, zrádci prohlédnou a napraví se, zlo je potrestáno a Conan, co to plácám Rogan se těší na malá Rogančata. Neurazí, nenadchne.
Pokračování Vladce vlků. Slovakia Conan musí získat měčiště které po smrti jeho polobožského otce ukryl jakýsi skřet. Proč to je zrovna meč a ne litinová pánev na které si může hrdina poté co rozlouskne pár hlav osmažit i vajíčka netuším.
Ač je zde kniha zařazena do serie Zlato Arkony stojí kniha mimo serii(viz zpráva na Facebookovém profilu autora) a spojuje jí pouze postava Rogana. Shodně jako předchozí příběhy mě tento slovenský derivát Conana, Geralda z Rivie, Aragorna a jiných podobných bijců neurazil a nenadchl. Rozhodně to není kniha ke které bych se vracel.
Snad jen doplním předchozí komentář. Kniha vyšla časopisecky na pokračování v časopisu Letectví a Kosmonautika v letech 1968-1969. Časopisecká a knižní verze se od sebe liší. V knižní verzi chybí kritika politických poměrů v USA, naopak autor uvádí, že první verzi dal do pouzdra a z letadla hodil do moře.