jarmik komentáře u knih

Přijatelné, ale pro mě - už generačně - přeci jen trochu šmrcnuté young adult (a méně sci-fi). Uvidí se v dalších dílech.

17.07.2016

Autora ukazuje, že Divadlo ABC bylo v pěti letech Werichovy éry skutečnou oázou svobody - nejen pro zúčastněné herce (kteří na tuto fázi své práce celkem jednotně pak celoživotně vzpomínali jako na výjimečnou dobu), ale především pro diváky, u nichž se W + H těšili obrovské popularitě.

16.07.2016

Nejhezčím postřehem z celé knihy asi je, že Cheb sice fakticky ztratil za absolutismu své nezávislé postavení a nezávislou „státnost“ a stal se postupně součástí Čech, nicméně stalo se tak paralelně s tím, jak nezávislé postavení a státnost ztratily fakticky i samotné Čechy, které se staly stejně tak fakticky součástí Rakouska.

14.07.2016

Četba mě vzala za srdce nejvíc v samém závěru. Autorovi se myslím obzvláště vydařil popis konce života: p. Karel IV. se v pokročilém věku vydává na překvapivou výpravu do Francie, kde hovoří v soukromí s příbuznými své první manželky (kterou měl patrně celý život rád, byť v zájmu dynastie se znovu a znovu ženil až do celkem vysokého věku), vrací se do Prahy a následně umírá.

28.05.2016

Autor je kulturním cestovatelem: jeho přístup je takový, že cestuje se snahou o maximální otevření se poezii, novým poznatkům ze všedního života v zemích, které navštěvuje. Současně s tím však cíleně navštěvuje místa spojená s významnými umělci (zejména malíři a básníky), případně historickými postavami. Nejde tedy o cestopisy či reportáže; zážitek z cest je většinou podnětem k vyprávění o životě nějaké významné osobnosti nebo problému.

17.05.2016

Povídku jsem přečetl s radostí. Vyjadřuje lásku k tradičnímu způsobu venkovského života, který prospívá třeba domácím zvířatům, ale třeba i dětem.

08.05.2016

Přemýšlel jsem, co vlastně z knihy vyplývá za poučení, protože žádné silné uzávěry autor neformuluje, nechává hodnocení na čtenáři. Já jsem si řekl, že z takto podaného příběhu je vidět, že velikost osoby se skutečně ukáže až v krizové situaci. Když byl vystavován tlaku moci a násilí, objevil v sobě p. Hus několikrát odvahu zachovat se charakterně již v době, kdy byl jedním z několika podobných. Zastal se jiných, byl spolehlivý. Tím se odlišil a krok po kroku si vydobyl jméno, kterému byl nadále zavázán a které postupně svým konáním dovedl až na nejpřednější místo českých dějin.

25.02.2016

Autorka píše ve skvělém pevném a neměnném stylu. Vypravěč hovoří v pomalém tempu, s naprosto pokerovou tváří: nechává absolutně na postavách, ať trpí, bojují, snaží se - prostě ať se samy předvedou, co vykřesají ze svých bolestivých osudů ve hře s nemilosrdnými pravidly.

20.02.2016

Silnou stránkou všech povídek jsou různá atraktivní prostředí, o nichž normálně moc nevím: nahlédl jsem tak nejen do zákulisí produkce příruček osobního růstu, ale i do kuchařské televizní soutěže, práce ve Světové bance či v podsvětí.

Knihu velice doporučuji.

15.01.2016

Druhá část trilogie drží zábavnost první části. Vedle detektivního a fantastického, pre-apokalyptického prvku se zvolna rozvíjí - možná - i thrillerová linka boje proti konspiraci za ovládnutí světa.

25.12.2015

Pochmurný ráz (daný výchozí situací blížící se apokalypsy) autor velice pěkně zvládá a dávkuje čtenáři postupně po malých kapkách, aby nerušil svižný postup vyšetřování. Současně však - a to je pro mé nervy důležité - není v knize nic nesnesitelně smutného, zvrhlého či nervy drásajícího.

Posledního policajta jsem slupl za jeden den s velkou chutí; knihu doporučuji.

20.12.2015

Celkově jsem si nad čítankou říkal, že řada vydařenějších pojmů a konceptů se dnes stala součástí běžného uvažování o světě, zejména v žurnalistice. Lze vůbec třeba psát lepší noviny bez povědomí o významnějších sociologických pojmech a konceptech?

11.10.2015

V katalogu se uvádí oblíbená floskule o rozdílu mezi provincií (Čechy) a periferií (Morava). Němečtí moravští architekti se tak vztahovali ponejvíc k Vídni a rakouskému umírněně tradičnímu stylu. V prvním období jejich domy representují prý premodernu, ani pak netvořili úplně modernu - pořád převládal tradiční přístup; místní se jen zřídka věnovali těm moderním směrům, které vyznávali za republiky čeští architekti, kteří hleděli do Paříže a Berlína.

25.09.2015

Barokně obžerný styl. Základem obrazů bývá krev, dýka, zrcadla, krutost, slovní hříčky, organické zbraně, převracení všeho na ruby a magie.

Relativně čtivější je série metadetektivek s komisařem Atechumenem.

05.07.2015

První třetina mě naprosto nadchla. Úžasně úsporně psaný příběh, jak autor se svým jedenáctiletým synem na jedné motorce (a manželský pár jejich známých na druhé motorce) jedou na výlet po Státech. Popis cesty se průběžně střídal s obecnými radami, jak udržovat motocykl.

29.06.2015

Depresivní, nihilistické, strhující. V překladu mě irituje slovo "kádr"; bohužel se opakuje několikrát během celé knihy.

28.06.2015

Už jsem úplně zapomněl, že první uvedení Majora Zemana po převratu bylo doprovázeno vysvětlujícími debatami na státní televizi; p. Činátl připomíná, že u jednoho dílu se k debatě moderované p. redaktorem Wollnerem sešla herečka pí Obermaierová, funkcionář politických vězňů a ten pán, co zpíval znělku toho pořadu a měl funkci předseda Společnosti přátel majora Zemana.

Článek na blogu: http://jarmik-pise.blogspot.cz/2015/06/nase-ceske-minulosti-kamil-cinatl.html

27.06.2015

Přednáška o generaci pražských německých autorů působící od r. 1910 ukazuje pěkně první krůčky k otevření se vůči české kultuře - do té doby bylo něco takového v prostředí pražských německých literátů nemyslitelné.

24.06.2015

Z dnešního pohledu mě překvapila německá perspektiva knihy - téměř v ní chybějí československé reálie a vůbec se minimálně zabývá východním blokem.

25.03.2015

Musím ocenit pečlivou práci s fotografiemi z hlediska vojenského, neboť tam není ani jednou nádraží (jenom autobusové, a to jen MHD). Takže nehrozilo vyzrazení nějakých citlivých informací.

22.03.2015