Jass komentáře u knih

Samozřejmě jsem hned skočila na další, ani tenhle díl jsem myslím nečetla podruhé celý, takže to bylo moc příjemné osvěžení - taky máte ten pocit, když se vrátíte ke oblíbené knize? Jako byste po dlouhé době potkali starého přítele? Tenhle díl nastavuje neskutečně vysoké sázky, asi na dvou místech jsem zaslzela, protože skutečně... když některé scény domyslíte... hrůza... u tohle dílu si vždycky uvědomím, že kdybych žila v tomhle světě velmi rychle bych se stala jednou z mrtvol... Na druhou stranu se tu poprvé objevují některé postavy, které se později zařadí mezi mé oblíbené - Ascanio a Roman... Navíc se znovu víc do středu dostává Derek a i Julie tu dostává víc prostoru. Moje asi úplně nejoblíbenější scéna je také v tomhle dílu. Je to spoiler? Asi ne, zkrátka první setkání Julie s Ascaniem je k popukání o Derekově reakci ani nemluvě. A rodina volhů...

"Neříkej mi Choti. Jmenuju se Kate."
(...)
Shrábla jsem složky a rychlovazač. "Jdu nahoru. Nezáleží mi na tom, kdo přijde ke dveřím. Pokud nepůjde o nějakou vyloženou katastrofu, krev nebo požár, nechci, aby mě kdokoliv vyrušoval."
Ascanio secvakl paty k sobě a pak mi řízně zasalutoval. "Jistě, Choti!"
Občas jsem chápala, proč Curran někdy tak řve.

Objektivně, detektivní zápletka tohohle dílu asi není tak dobrá, ale... to stejnak není důvod, proč tuhle sérii tak žeru... Editura by opět mohla být lepší... není to katastrofa, ale nic extra to taky není...

5 08.10.2020

Můj problém s artovými knihami je, že je zkrátka nedokážu "číst" pomalu. Obrazy zkrátka nedokážu stoprocentně docenit... Nicméně tohle bylo krásné. Esteticky a observačně (?je to vůbec slovo?) je to skvost. Řada scén si mě získala, i když k stoprocentnímu propojení nedošlo. Rozhodně stojí za pozornost.
Srovnání s Červenou želvou je zajímavé... za mě je Červená želva o něco lepší, ale to je věc preference...

5 28.09.2020

Posloucháno jako audiokniha (Zuzana Slavíková) při zavařování meruněk.
Mám s Prachettovými knihami vážně podivný vztah, mám pocit, že bych je měla zbožňovat, ale zkrátka to pro mě nikdy na stoprocent nefunguje (s výjimkou Národa, ten pro mě funguje přinejmenším na tisíc procent...). To ovšem neznamená, že jsem si tuhle knihu úžasně neužila. Shakespearovské narážky a odkazy byly naprostou lahůdkou a řadu postav jsem si tu skutečně oblíbila (což se mi u Prachetta obecně moc nestává). Moc se mi líbilo celkové vyústění knihy (možná proto, že jsem si správně tipla, kdo se stane králem) - i když bych možná ocenila ještě pár stránek na víc... z tohodle příběhu pro mě totiž nebylo úplně snadné odejít.
Co se formy týče, audiokniha je krásně dramaticky namluvená a v tomto ohledu si nemám na co ztěžovat. Celkově skvělé a doufám, že se k další prachettovce dostanu dřív než tentokrát.

5 05.08.2020

Deník Anny Frankové jsem si nikdy neplánovala přečíst. Snažím se být otevřená každé knize, ale pravda je, že jako každý jiný, trpím knižními předsudky. A knihy o holokaustu...? To zkrátka není můj šálek kávy. Tenhle svůj názor jsem pomalu začala měnit, když jsem si před rokem (více méně náhodou) přečetla knihu "Odvedu vás do Sierry Madre, která je o indiánské genocidě (mimochodem moc doporučuju). No a když jsem viděla styl kresby na obálce téhle knihy, kterou ségra dostala k Vánocům... bylo mi jasné, že si ji musím přečíst.
Kresba je to, co si mě na téhle knize získalo asi nejvíc, protože... vážně je to krása, ilustrátor ví co dělá, především kresby starší Anne mě zabíjely, neustále do popředí nutily otázku, kým by se stala kdyby přežila? Pravděpodobně by nebyla tak slavná jako teď, ale přesto... možná by její práce nepřežila věky, ale věřím tomu, že by se stala slavnou spisovatelkou, protože její pohled na svět je jedinečný. Anne není stoprocentně sympatická hrdinka, ale svojí upřímností nám dává nahlédnout proč se tak chová, právě tou upřímností mi přijde nejvíc krásná. Díky její "moudré polovině" máme tendenci zapomínat jak byla mladá a vyčítáme jí občasné dětinské chování.
Četbu jsem si moc užila, určitě si někdy přečtu i originál...

5 27.03.2020

Ach jo... tahle série je moje guilty pleasure, ani nevím, čím to je, že si ji tak užívám. Asi je to tím, že postupuje podle klasických šablon tohoto žánru, ale dává jim určitou živost. Postavy nejsou naprosto ploché a sex není jediné na co myslí. Přesto se tato kniha nevyhla jednomu nešvaru, který u tohoto žánru dlouhodobě sleduji: v počátečních dílech nám představila Westa, který byl... úžasný, pro většinu čtenářek (trochu genderově nekorektní... doufám, že mi odpustíte) se rychle stal jejich oblíbenou postavou. Všichni jsme se těšili na jeho díl... a když ten díl přišel, West najednou část ze svého kouzla ztratil, aby o trochu víc zapadl do přihrádky... a to mě mrzí... protože tahle kniha mohla být ještě o kus lepší... Nicméně je to stále příjemné počtení na jeden (dlouhý) večer - protože mi věřte, odtrhnout se je vážně těžké...

5 21.03.2020

Jako příběh je skvělý, ale celé to má jednu zásadní chybu... není tu Gilbert! Kdyby tam byly alespoň jeho odpovědi, ale to ne... No a ještě ke všemu Anna sama sebe v dopisech cenzuruje... to mě vcelku pobavilo :) Docela by mě zajímalo jak velké nepřístojnosti mu v té době tam mohla psát, že to není v knize... (Jasně že autorka není Anna, je to trochu blbě položená spekulace...). Zkrátka tuhle sérii vážně miluju a tenhle díl nebyl až tak dobrý, ale pořád... to překonává dost jiných knížek co jsem četla...
Čteno v angličtině, vřele doporučuji, vyhnete se špatnému překladu, gramatice, překlepům... a není to tak těžké.

5 22.02.2020

Dlouho jsem netušila co napsat. Moje četba byla silně ovlivněná geniálním divadelním zpracováním, které jsem zhlédla a při čtení se mi celé znovu odvíjelo před očima. Imaginace knihy i moje vlastní byla bez šance. Možná proto jsem měla dojem, že mi kniha už nic nového nedala, jako bych se jen vracela k příběhu, který už dávno znám. Přesto ale četby nelituju, knížka se čte docela sama a některé filosofičtější pasáže přece jen v divadle nevyznějí naplno. Celou knihu halí tajemno a to je jedna z věcí, která ji pro mě činí výjimečnou. Autoři nevysvětlují, předkládají vám skutečnost, skutečnost které nikdo nerozumí... a to je dráždivě krásné. Plánuji ještě minimálně jeden návrat, tentokrát ke slovenskému překladu, protože právě slovenštinu (díky slovenským hercům...) mám s tímhle dílem neoddělitelně spjatou...

5 04.04.2019

Je to geniální... místy poněkud nedovysvětlené, nebo nepříliš rozpracované... ale přesto geniální. Kdyby se nejednalo o Púa, snad bych i dala 4 hvězdičky, ale Veliký Medvídek nemůže být jiný než stoprocentní. Antická filosofie mi místy připadala trochu šroubovaně zpracovaná, ale kupříkladu Nietzsche, Heidegger a obzvláště empirická tradice jsou zpracovány... jako velký hrnek METU. Všem púofilům či začínajícím filosofům s předchozí znalostí medvědologie vřele doporučuji.

5 10.03.2019

Mám poněkud rozporuplné pocity. Asi proto, že téma sbírky mi není úplně vlastní. Je to hodně depresivní - pochopitelně - a místy to na mně bylo až trochu moc. Celé dílo je hodně metaforické, což mám ráda, ale obzvlášť na začátku jsem se dost ztrácela v tom "co tím chtěla básnířka říci". Postupně jsem si ale zvykla a zlepšilo se to. Z celé sbírky sálá horečnatost a potřeba přenést své myšlenky na papír, vlastně ne... ne myšlenky... spíš pocity. Autorka je v knize tak obnažená, až mě to děsí. Hluboce to na mě zapůsobilo, přesto mám pocit, že jsem knihu nečetla v tu úplně nejlepší dobu, ještě se k ní někdy vrátím, teď bylo asi ještě trochu brzo... (Proto zatím jen 4*)
Jinak vydání z roku 1984 má perfektní doslov, rozhodně doporučuji přečíst, navyšuje požitek z četby :D

5 25.11.2018

Alenka je jedna z knih, kterou jsem milovala dříve, než jsem ji četla. Jak je to možné? Netuším... (Možná to má něco společného se zrcadlovým stylem života...) Ale i když jsem se k jejímu úplnému přečtení odhodlala až ve dvaceti, už dlouho předtím jsem sypala z rukávu Alenkovská moudra. A Alenka mě ani v nejmenším nezklamala, bylo to trochu jiné než jsem čekala, ale koho by to koneckonců bavilo, kdyby to bylo přesně takové jak předpokládal. Inteligentní a nonsensový styl humoru mě okouzlil. Zajímavé je také celkové podtržení ženských postav, mužské postavy jsou zde v silně oslabené pozici (obzvlášť ti, kteří by měli mít moc největší... králové...). Nejsem si jistá, co to o autorovi vypovídá, ale neztěžuji si.
Čteno v angličtině - budu muset okouknout české překlady, protože řada těch hříček mi přišla naprosto nepřeložitelná... (a geniální...)

5 16.11.2018

Nádherná, skutečně nádherná ilustrace, už kvůli ní jsem se snažila knížku neprolistovat rychlostí blesku, ale... já to zkrátka asi neumím. I se silným krocením jsem ji "přečetla" asi za čtvrt hodiny. Je neuvěřitelné, jak silný dojem v nás tyhle obrázky mohou vyvolat. Několikrát jsem měla slzy na krajíčku.

5 08.10.2018

Obsahuje mini-SPOILERY kupříkladu, pokud nechcete znát jméno náhradního Bradleyho...
Tohle mě vážně tak neskutečně bavilo. Líbilo se mi, jak byla hlavní hrdinka sebejistá a sympatická, a přitom ne stoprocentně pozitivní postava. Která se ale postupně měnila.... A pak je tu Hayden... ach... a Bec, kterou snad nejde nemilovat. A zajímavě proměnlivý vztah k jejím kamarádkám, trošku mě překvapila ta nedořešenost s Claire, a až do konce negativně provedená Jules. Čekala bych to trochu sluníčkovější... Ale naštěstí to vyrovnává - ještě jeden slastný vzdech na konec... ach... Hayden...
EDIT I když mám daleko lepší věci na práci, pořád přemýšlím o tom sebepotvrzování... ne, že bych si při čtení myslela, že se mě to netýká, ale celkem jsem se od toho distancovala, protože nejsem zrovna fanda sociálních sítí. Pak mi ale došlo, že to vlastně funguje i tady... koho nepotěší, když mu někdo "olikuje" komentář... Nicméně naštěstí to na mě stále nemá takový vliv, abych nedoceněné komentáře mazala :D

5 05.06.2018

Na téhle knize je krásně vidět ten naprosto jiný pohled na sport. Na sportovní hry jako na náboženskou událost. Na sport jako umění. Patronkami her jsou Charitky, Múzy a Níké - bohyně vítězství. Oslavu vítězů provázejí příběhy z řecké mytologie. Celkově příjemné počtení. Je mi jen trochu líto, že jsem to četla tak letem světem, protože jsem hledala určitou pasáž, kterou jsem ale nenalezna... špatná kniha, ale času s ní stráveného rozhodně nelituji.
P.S. vydání z roku 2002 je dvojjazyčné, krása... neuvěřitelně praktické... ke knize se snad ještě někdy vrátím, až budu mít čas...

5 28.04.2018

Ani nevím, proč jsem se znovu pustila do téhle knihy, ani proč pro ni mám takovou slabost, protože v žádném případě není dokonalá. Možná je to věrohodným vykreslením postav, které mají i záporné vlastnosti, narozdíl od jiných YA knih. Asi se mi taky líbí, jak se pokaždé trochu posune můj názor. Když jsem to četla poprvé, moje sympatie ležely na straně Hurikána, což z dnešního pohledu snad ani nedokážu pochopit, miluju Peetu, za mě je jednou z nejsympatičtějších (i když občas bych taky řekla nejpitomějších...) knižních postav. No, autorka je jednoznačně mistrině v hraní na city, protože celý příběh Prim je pro mě zkrátka naprosto zničující, to bude asi tím, že mám dva mladší sourozence... Nejlepší je ale za mně jednoznačně Finnick, patří totiž mezi téměř vyhynulý druh knižních postav, které zvládnou být vtipné a přitom neztratit hloubku charakteru. SPOILER Proto mě taky rozčiluje, že... vy víte co... protože zkrátka on si skutečně zasloužil něco lepšího.

5 25.03.2018

Já zkrátka miluju slovní hříčky, takže tohle byla komedie jako stvořená pro mě. Rozhodně doporučuji si přečíst i doslov (nebo jak je to pojmenované...) od Hilského o této hře, ještě to zesílilo můj pozitivní zážitek. Vážně ráda bych na tuhle hru zašla do divadla, protože si myslím, že zážitek by byl ještě značně silnější...
Neodpustím si kratičkou ukázku...
ARMANDO: Co mi dokážeš?
SMÍTKO: Že jsem srdnatý, dokud mi tluče srdce.
A taky tohle: vaše láska vám jde od
srdce, a přitom vám leží na srdci tak, že
byste nepřenes přes srdce, kdyby vás
občas nechytla za srdce, protože, ruku
na srdce, máte ji ze srdce rád.

5 24.03.2018

Včera začalo být moje upadání do deprese neúnosné, a tak jsem místo té miliardy věcí, co bych měla dělat, začala číst tohle. A byla to jízda... Drew se očividně tozhodl, že pošlape všechny moje romantické představy, ale řekněme si to upřímně, ony trochu pošlapání potřebovaly. Tohle je jedna z věcí, která tuhle knížku dělá tak originální, vypravuje ji chlap a tím tahle klišé zápletka dostává úplně nový rozměr. Moc pěkná oddechovka...

5 28.02.2018

Jsem naprosto znechucená špatnou korekturou, kdyby to byly pravopisné chyby, tak zas až tolik neřeknu, ale tyhle očividné překlepy mě rozčilovaly a často i mátly, protože měnily význam slova a věta pak nedávala smysl. Zkrátka se mi zdálo, že celý příběh byl přeložen ve stresu a spěchu a to věci nikdy neprospívá. Tolik k tomu negativnímu, naprosto mě to rozpálilo do běla...
Jinak je to stále stejně skvělé jako předchozí díly, naprosto nejlepší byl za mě Roman alias hlavní organizátor svatby, vážně toho chlapa mám čím dál raději. Navíc, Derek a Julie, co víc dodat, milovala jsem narážky na Magic Stars. A pak je tu malá Bé, Barabáš s Christopherem a... všichni ostatní na které jsem buď zapomněla nebo je nechci zmiňovat kvůli spoilerům (ano, mluvím tu o Růži Tigridu). Je to zajímavé, ale Kate s Curranem už mě zas až tak do kolen nedostávají, jako pořád je mám ráda, ale většina vedlejších postav už je lepší... :D No, zkrátka chci další díl, a to hned.

5 08.01.2018

Už několikátá kniha od této autorky a musím říct, že první, co se mi skutečně líbí (neptejte se mě, proč od ní pořád zkouším nové, protože to sama nechápu...). Vlastně si nejsem jistá, proč mi právě tahle její kniha přišla dobrá, ale postavy byly sympatické, děj vcelku i uvěřitelný... Pravdou je, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Příjemná oddechovka.

5 11.06.2017

Musím říct, že Vančurův styl mě naprosto okouzlil, miluji jeho vyjadřování a volbu slov, je vidět, že je to něco, na čem si dal skutečně záležet a co ho, slovo bavilo mi tu přijde až nemístné. Přesto mám z knihy značně rozporuplné pocity. Moje rozčarovanost se týká výhradně děje, který byl z mého pohledu značně nepravděpodobný. Vedla jsem na toto téma sáhodlouhou debatu se svým učitelem literatury, na jejímž konci jsme se shodli, že se neshodneme. Jak píše i AllyKumari pode mnou, zkrátka nevěřím tomu, že opakované znásilňování v někom může probudit lásku (zde mi bylo oponováno historickou dobou a pozdější ochranou...). Zkrátka je vidět, že dílo psal muž, kdyby ho psala žena, Markéta Lazarová by skončila docela jinak.

5 26.03.2017

Nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby se tahle trilogie proškrtala a nacpala do jedné knížky, mohlo by to být vážně dobré. První díl se vcelku povedl, druhý byl naprosto zbytečný a tenhle měl sice pár světlých momentů, ale nebylo jich mnoho. Navíc to bylo tak předvídatelný, až to nebylo hezký....
Původně jsem chtěla dát čtyři hvězdičky, protože to přece jen bylo lepší než Elita a četbu jsem si užila, ale čím déle nad tím přemýšlím... Elita byla Maxon, Aspen, Maxon, Aspen,... V První, už se America konečně rozhodla, takže nasadila nový kalibr Já to neřeknu, řekni to jako první, když to řekneš ty, řeknu to taky.... Ne, že bych to nechápala, ale upřímně? Maxonovi jde o daleko víc, samozřejmě, že to nechce říct jako první, kdyby to Amerika prostě řekla, knížka by se zkrátila na polovinu...

5 28.02.2017