Jass komentáře u knih

Obsahuje SPOILERY
Bože, konec jsem obrečela - a vlastně nejen konec... Některé postavy jsem asi zkrátka měla za nezranitelné. Jinak miluju Terpsichor a mrzí mě, že s Vůlí to jde do kopru...

2 16.02.2019

Za mě trošililinku slabší díl, možná je to tím, že už bych zkrátka chtěla aby byl chvíli klid a oni si to pořád komplikují! :D Nicméně stále platí krásná kresba a hned jdu na další díl.

2 16.02.2019

Nevěděla jsem co napsat, po přečtení komentáře pod sebou začínám mít představu... Řekla bych, že je potřeba si uvědomit, že ne všechno, co je v Zákoně psáno je třeba brát do slova. Je to kniha (nebo spíše knihy) z úplně jiné doby. Hodně pasáží je nejasných a je časté použití symbolů. Proto jsem ráda, že jsem četla vydání s poznámkami (1991), leccos se mi ujasnilo. Na závěr bych pak dodala, že důvodem ke čtení nemusí být víra, na téhle knize stojí velká část naší kultury a přijde mi neskutečné co všechno už lidé neví... To jen něco k zamyšlení na závěr :-)

2 06.01.2019

Při prvním čtení mě knížka vůbec nezaujala, popravdě nevím, kolik mi mohlo tou dobou být (14, 15?). Možná je to tím, že jsem skutečně milovala Drakeny a k dalším autorčiným sériím jsem měla vysoké nároky. Nicméně, i když v tomto díle chybí "wow efekt" a hlavní hrdinka mi k srdci dvakrát nepřirostla, příběh má spoustu drobností, které zkrátka musíte milovat, přestože tisíce dalších zůstává nedopracovaných doufajíc, že když se ani nehnou nikdo si jich nevšimne...
(čteno v angličtině - nevhodné pro začátečníky, poměrně náročné, hlavně dialekty a specifickými slovíčky)

2 06.01.2019

Konečně jsem se dostala ke Kaldeře, kterou už mám půl roku půjčenou od kamaráda a už mi to začalo být trapné... Co říct? Je to Flanagan... a po... 19 přečtených knihách už mě zkrátka nemá šanci příliš překvapit. Závěr na můj vkus poněkud příliš melodramatický a některé scény měli naprosto stejné schéma jako v předchozích dílech - konkrétně mě napadá (myslím, že tohle ani spoiler není...) scéna potopení kupecké lodě... Myrgos a Zavac jsou si k nerozeznání podobní, ale tak zas co... Četlo se to krásně, trochu mě mrzí, že tu není větší návaznost na předchozí díly... nějaká tu je, ale spíš faktická (a ještě v malé míře) než citová, která by tu podle mě byla na místě.
Na konec jedna poznámka, která obsahuje SPOILERy:
Ta část s velkou vlnou mě dostala, shodou okolností jsem letos byla na moři - na kajaku... a stalo se mi něco neuvěřitelně podobného, moje vlna sice neměla 12 stop, ale nečekaně se přiřítila zezadu a přes špičku mě převrátila... Tím pro mě čtení téhle pasáže získalo úplně nový rozměr...
Nicméně, měl ještě někdo tendenci představovat si Thorna jako surfaře? :D
Edit: A taky už BEZ SPOILERů:
Všimli jste si, že na začátku je Erakova loď chybně přeložená jako Větrný vlk místo Vlčí vítr? Později už je to správně... Dívala jsem se, že se změnila překladatelka, ale jinak se to myslím negativně neprojevilo...

2 14.12.2018

Tak jsem to konečně dorazila... a tak nějak nevím, co si o tom myslet... Nápad geniální, styl poutavý a nutící k přemýšlení, postava naturalisticky nesympatická (ale zároveň docela sympatická... :D ). Tak proč mi nedělalo žádný problém knihu asi na měsíc odložit a téměř zapomenout? Zpětně se mi zdá, že začátek byl příliš dobrý a navnadil a pak to tak nějak... přežívalo. Samozřejmě mě zajímalo co přesně se stalo, ale Robinette mě tou dobou tak rozčiloval, že jsem mu to skoro přála. A když jsem se konečně dostala k tomu, co se stalo, nějak jsem nebyla schopná to úplně pochopit... jako v hrubých rysech chápu, ale nejrůznější detaily... nechci do toho rýpat, abych nespoilerovala, ale důvody a příčiny některých... věcí... zkrátka nevidím, nebo nechápu.
Momentálně mi to moc nesedlo, a tak jsem vážně dost rozpolcená s hodnocením, ale asi to nakonec nechám na těch třech hvězdičkách. Je to dobré, za přečtení to stojí, ale chybí mi tam ta "přidaná hodnota".
Edit: Po pročtení komentářů cítím potřebu podotknout, že mně se Sigfried líbil... Nápad s psychorobotem mi přišel zajímavý a rýpání v lidské psychice se mi líbilo... Ovšem Robbieho psychika je skutečně případ sám o sobě...

2 30.11.2018

Na knížku jsem narazila zcela náhodou (při prohrabování vytřízených knih z městské knihovny) a ještě větší náhodou jsem ji skutečně začala číst (tímto způsobem pořízených knih mám doma nadbytek a k řadě jsem se i po několika letech ještě nedostala...). Vzhledem k tomu moje očekávání nebyla vysoká a nemohla být tedy zklamána. Přesto... často jsem měla dojem, že mi něco uniká, nebo možná spíš, že autorce něco uniká. Objevila se nějaká myšlenka, o které jsem získala dojem, že je důležitá a čekala jsem, že někam povede, jenže to se nestalo a autorčinu pozornost jako by z ničeho nic zaujalo něco zcela jiného a na původní myšlenku zcela zapomněla. Také mě mrzelo, že příběh nepokračoval dál, v čínské historii se příliš neorientuji, a tak nevím, "jak to dopadlo". Což souvisí s další mojí pochybností, a to nakolik je tato kniha věrná skutečnosti? Ono totiž, na kolik vůbec MŮŽE být věrná skutečnosti... s ohledem na to mi trochu chyběla nějaká předmluva, nebo poznámkový aparát, který už člověku něco napoví. Nicméně chápu, že to už bych asi chtěla příliš.
Četba mě bavila, ale nepochybuji, že tato kniha patří mezi ty, na které snadno zapomenu...

2 04.11.2018

Kašel se zhoršil přes únosnou míru, tak jsem se rozhodla zůstat dneska doma a říkala jsem si, že tohle by mohla být ta pravá knížka na vypocení. ...Tak to teda byla. Na Pandoru to sice nemá (dle mého názoru...), ale pohádka to byla i tak pěkná. Líbí se mi, že autorka překračuje hranice daného žánru a věnuje se pečlivě dobovým reáliím a dalším propracovanostem příběhu. Na jednu stranu mě místy mrzela předvídatelnost, na tu druhou už bych asi vážně chtěla moc... Navíc... musí se v každém díle málem někdo zabít? Navíc, když je jasné, že musí přežít? Začíná z toho být klišé. Každopádně se už těším na Westa.

2 17.10.2018

Neuvěřitelně zajímavě pojatá kniha, toto vydání není jen básnickou sbírkou. Obsahuje úryvky nejrůznějších Danteho děl, záznamy o soudobé Florencii, ale i umělecké přestřelky a citáty a básně jiných lidí. Zkrátka pokud se zajímáte o Danta, tahle kniha vás může jen nadchnout... Navíc obsahuje gramofonovou desku s pár namluvenými básněmi... a to je vážně něco...

2 05.10.2018

Jak se mohlo stát, že jsem na tuhle knížku po dočtení úplně zapomněla a nedala si ji do přečtených, ani nenapsala komentář? Upřímně to vážně nechápu, protože to si tahle knížka rozhodně nezasloužila...
Už v průběhu čtení jsem si říkala, že jsem vážně idiot, protože i když se jedná o první díl, přečetla jsem ji až jako poslední (v době kdy byly díly tři)... kdybych četla pěkně popořadě, mohla jsem si ušetřit řadu nejasností... Nicméně první díl je opravdu povedený, a i když je mým favoritem ten třetí, škorpení hlavních protagonistů bylo k popukání. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem si řadu scén musela přepsat do svého sešitku... :D

2 26.08.2018

Tak konečně došlo i na starý francouzský epos, přiznávám že jsem to odkládala dlouho, a teď tak nějak nechápu proč. Četlo se to skoro samo. Na jednu stranu je pravda, že válečnou tématiku nijak nevyhledávám, takže z tohoto úhlu pohledu to nebyl zrovna můj šálek kávy, ale na tu druhou... děj pěkně odsýpal a forma byla lákavá.
Čemu se ale nemůžu ubránit je srovnání s Iliadou, přijde mi až neuvěřitelné, jak moc jsou si tyto dva eposy podobné. Ať už archetypy postav nebo stylem vyprávění. Roland - Achilles, Olivier - Patrokles atd. Podobný je i způsob představení postav a zabíjení protivníkú, až na to, že tady se autor přece jenom trochu krotí, zatímco v Iliadě vyjmenovává rodokmen snad až k velkému třesku (ne že bych si stěžovala). Podobný je tu - překvapivě - i vztah mezi protivníky, překvapivě proto, že zatíco Trójané a Heléni (nebo Achájové, nebo jak jim mám říkat...) jsou (víceméně) stejného vyznání, tak saracéni jsou přece jen pohané, a přesto jsou vylíčeni jako důstojní protivníci, a někteří z nich jsou popisováni vyloženě pochvalně - pokud vynechám to jedno (?nebo jich bylo víc) uprchnutí z boje. Narozdíl od Iliady je ale jasně vidět, na čí straně autor stojí. A navíc - to mě obvzlášť upoutalo - stejně jako v Iliadě, i tady se objevuje přímá Boží intervence. Pravda, v Iliadě jí je daleko víc a od více bohů ale... Je to zajímavé... Další zajímavost oproti Iliadě je, že tady je příběh téměř kompletně ukončený a nejedná se o pouhý výsek z obrovské fresky... (dobrá, i o tom by se dalo polemizovat, ale... Rolandův příběh je ukončený kompletně)
Co ale nechápu je, že saracéni uctívají - mimo jiné - boha Apollóna... To mi přijde podivné, vzhledem k tomu, že Islám je monoteistické náboženství. Zajímalo by mě, jestli se jednalo o autorovu chybnou invenci, nebo jestli to má nějaké reálné základy...
Uf, to jsem se rozepsala... Měla jsem ale potřebu si svoje postřehy zaznamenat (než je zas všechny zapomenu) a říkala jsem si, že by to snad i mohlo někoho zajímat... :D
P.S. Jinak Roland je stejnej idiot jako Achilles... to jako vážně? Takhle zbytečná smrt? Která navíc mohla ohrozit i celý zbytek armády, která by nevěděla, že její zadní voj už neexistuje? Ach Bože, ta mužská pýcha... :D

2 25.08.2018

Obsahuje lehké SPOILERy
Poslední stránky téhle knihy mě zanechali v naprostém emočním zmatku. Aneb "Tohle přece nemůže být konec!!! - Aha, on ještě není konec...", a pak jen "Cože?" obávám se, že jsem ten konec nějak nepobrala...
Jinak to ale byla jízda, naprosto jsem nebyla schopná knížku odložit. Nejslabší mi přišla asi Carlislovská linie, ani nevím proč, zkrátka mě tolik netáhla. Zato Krym mě bavil hodně, možná proto, že tamní Katy byla vážně "krutopřísná" :D A mladí manželé byli neuvěřitelní, vážně... takoví lidé existujou? A můžu si nechat změnit výchozí nastavení? Jen by mě zajímalo, jak to tedy bylo s tím zasnoubením (z linie 2019), protože to jsme se, pokud vím, pořádně nedozvěděli...
Pořád mě ale mate ten závěr s tím Tomem... Co? Jak to? Proč? .... Potřebuju další díl!
A jakto, že Matt už o Clove věděl.... doprčic...

2 13.08.2018

I když první díl patří k nejslabším v sérii, jsem ráda, že jsem se k němu ještě jednou vrátila. Je roztomilé sledovat malého Sváťu, Rafa i Hanku. Už jsem úplně zapomněla, jak se některé věci semlely a bylo pěkné si to připomenout. Přiznávám, že řada událostí je poněkud přitažená za vlasy... ale na druhou stranu... asi to téhle krásné sérii odpouštím. Už se těším, až se znovu dostanu k dalším dílům.

2 06.07.2018

Přiznávám, že jsem trochu zklamaná, asi jsem čekala, že každá kniha od Wernische bude tak dokonalá, jako ta první, kterou jsem četla (Plop!), ale tahle mě zkrátka nějak nedostala. Mám nonsense ráda, ale v tomhle pro mě bylo vážně obtížné se orientovat (možná jsem na to ale jen neměla tu správnou náladu). Některé básně jindy sekce básní spolu souvisí, ale jak chybí nadpisy, nebo jakékoli rozdělení do sekcí, je to trochu únavné a přiznám se, že už jsem pak i ty souvislosti přestala hledat a snažila se pochopit. To samozřejmě neznamená, že s Wernischem končím...

2 06.07.2018

Tahle knížka mě naplnila neuvěřitelnou směsí protichůdných pocitů, protože ta love story byla vážně tak klišojdní. Už z předchozích dílů je patrné, že jinak talentovaná autorka má problém s psaním romantiky, ale v tomhle díle je to daleko víc viditelné (logicky). Celé to působilo trochu křečovitě, ale asi jsem zmlsaná z předchozích dokonalých dílů. Ono je to pochopitelné, je to přece jen kniha pro děti, ale zároveň si nemyslím, že tohle bylo nejlepší řešení... Tolik ke kritice, kterou jsem považovala za nutnou vzhledem k ostatním oslavným komentářům. Návrat do tohoto světa byl úžasný, obdivuji autorčinu fantasii, užila jsem si to o to víc, že už jsem skoro všechno zapomněla. Přece jen od četby předchozích dílů uběhlo už hodně času.

2 04.07.2018

Po druhém čtení (tentokrát v angličtině) musím konstatovat, že Isla je stále úžasná. Miluju ten příběh. Miluju, že se dohromady dají vlastně už na začátku. Miluju nový pohled na Joshe. Miluju Joshovo malování. Miluju Hattiny praštěný rady a sebevědomou Gen. Asi nemůžu úplně říct, že miluju Islu (a jo, celou dobu to vyslovuju špatně, Izlo...), na to je mi moc podobná. Až na to, že... ona se naučila brát rizika, to o sobě říct nemůžu - mimo jiné. No nic, zkrátka ta knížka je krásná a pokud jste jí ještě nečetli, měli byste to napravit (ale předtím si přečtěte alespoň Annu, Lola není tak nutná, ale i ta je fajn...).
Co mě ale trochu mrzí, je, že se asi nikdy nedočkáme příběhů dalších postav. Já mám ráda netradiční příběhy, takže se přiznám, že by mě hodně zajímal Kurt... nebo Gen... ale třeba i Rashmi nebo Meredith. Na druhou stranu by bylo nepříjemné, kdyby se to proměnilo do jedné z těch nekonečných sérií, které už pak jen vykrádají sami sebe... možná je to takhle lepší... (A Hattie, Hattie ta by mě hodně zajímala...)

2 05.06.2018

Mám jedinou výtku, proto ji řeknu hned na začátek, abych se následně mohla rozplývat nad tím, jak úžasná tahle komedie je... Proč v prvé řadě šla Viola do služby k Orsinovi? Nějak v tom nevidím hlubší důvod... Tolik k negativům... Miluju slovní hříčky, milovala jsem je už v Marné lásky snaze, ale tahle hra má navíc o něco lepší a konzistentnější příběh. Navíc, i když tu zůstává trochu Shakespearovské zlomyslnosti, není to zdaleka taková síla, jako třeba ve Snu noci svatojánské, který na mě byl v některých ohledech už trochu moc. Zkrátka láska na první pohled...

2 29.04.2018

Tak jsem se konečně dostala i k Fangirl a přiznávám... že mě nadchla... Cat není jedna z těch postav se kterými se dokážu na stoprocent ztotožnit, v mnohém se ode mě liší, ale v jedné části... kdy zůstává ve svém pokoji, protože nechce jít do jídelny... protože neví kam si stoupnout, jak to tam funguje... Bože, díky za to, protože jsem ani nevěřila, že existuje člověk, který je v tomhle stejný cvok jako já (a je mi jedno, že je to fiktivní charakter!). Vážně, spadl ze mě balvan, o kterém jsem ani nevěděla, že tam je... ...A navíc... Levi... (začíná tu být nějak přetečkováno, ale myslím, že to celkem vystihuje moje emoce) zkrátka Levi... a Baz se Simonem... a Reagan... a koneckonců i Wren, i když tahle část příběhu mě tak nebrala, protože byla hrozně předvídatelná... Ta poslední hvězdička je za Nedej se, protože kdyby nebylo Fangirl, tak tahle dokonalost nikdy nevznikla... Čteno v angličtině.

2 25.04.2018

Je mi trochu stydno přiznat, že podle mě, je na téhle knize vůbec nejlepší výklad a komentář Martina Hilského. Patřím mezi vymírající skupinu lidí, kteří čtou staré texty, protože se jim líbí, nikoli proto, že z nejrůznějších důvodů musí. Sen noci svatojánské mě ale bohužel nezasáhl tak silně, jak bych čekala. Celé to bylo zmatené. To asi hru vystihuje nejlépe. Ve výsledku mě nejvíc bavili řemeslníci, kteří byli skutečně k popukání... Svým způsobem je ale jinak tato komedie spíše tragédií...

2 25.04.2018

Nechápu, jak je možné, že tahle milá knížečka zapadla tak, že jsem sem ji i autora musela vložit, abych si ji vůbec mohla přidat do přečtených... Sbírka básní jednoho středověkého opata a milovníka své zahrady. Z básní čiší láska k těm drobným i větším rostlinkám... Jde o dvojjazyčné latinsko-české vydání, což třeba pro mě bylo nesmírně zajímavé, škoda, že jsem neměla víc času se v tom trochu víc porýpat. Navíc doplněno o velice fundovaný překladatelský aparát, který požitek ještě znásobí. Doporučuji...

2 25.04.2018