Ječmínek komentáře u knih
Jsou hloupí nebo mají jen jižanskou náturu? Otec stále jen plánuje, ale skutek utek. Je pěstitelem bavlny, ale nikdy nic nevydělá. Syn si vezme kvůli autu o dvacet let starší ženu, která ještě k tomu nemá nos. A jezdí a jezdí. Až přejedou babičku. Nikdo netruchlí, stejně ji neměli rádi. Dcera uteče od svého muže, a tak mu dá otec druhou dceru. Otec vypaluje suchou trávu na poli, i když ví, že stejně nebude mít peníze na semínka. A pak se otočí vítr!
Ta kniha mě zaujala, donutila mě roztočit všechna kolečka v mozku. Ale ani plný výkon mi nepomohl, abych všechno pochopil. Nevadí, on to tak autor chtěl.
Moc pěkná detektivka pro děti. Četl jsem ji asi v 11 letech a hodně mě bavila. I teď po létech můžu směle napsat, že byla lepší, než většina detektivek, které jsem četl v dospělosti.
Jedna z knih mého dětství. Miloval jsem ji. Úžasná dobrodružství pravěkého mladíka Rychlonohého Džara.
Mohl to být nádherný a dojemný příběh, ale něco mi tady prostě nesedlo. I tak to stálo za přečtení.
Pro mě úplně nejlepší Grishamovka. Není to jen právnický thriller, ale také romanticko dobrodružný příběh, který dokáže vejít do srdce čtenářů.
Dobrá a zajímavá kniha. Měl jsem štěstí, že se právě ona stala první, kterou jsem od autora četl. Kdybych sáhl napoprvé třeba po Pevnosti, nikdy bych už Fata Morgánu nevzal do ruky.
Čtivé, akční, napínavé, téměř dokumentární. Ovšem ještě musím dodat: přitažené za vlasy (třeba ti dvojníci a nebo stíhačka, která se jako na potvoru zřítí přesně do bodu X). FF napsal dost lepších knih.
Typický válečný nebo lépe řečeno protiválečný román, srovnatelný (jak dějem, tak kvalitou) s Remarquovou knihou "Na západní frontě klid".
Výborná kniha se zajímavým a čtivým příběhem a zvláštními hříčkami. Knihu čteme a taky si ji prohlížíme. A když se dotaneme na poslední stránku, běžíme se podívat na internet, co dalšího Foer napsal.
Skupina asi deseti vojáků dostane za úkol obejít frontu a dostat se nepříteli do týla. A tak jdou. A čeká je utrpení a některé i smrt. Když ta anabáze skončí (téměř legračně), pokouší se vyléčit si bolavé duše. A mně se ten příběh moc líbil a doporučuji ho k přečtení všem, nejenom příznivcům válečných románů.
Pokud jste už četli některé autorovy politicko - akční knihy, pak vězte, že Studna přání je úplně jiná. Je to romantický a taky dobrodružný příběh, inspirovaný skutečností. Je to milá a zajímavá kniha, možná trochu přeslazená a místy naivní, ale přesto mi zahrála na city a navždy mi utkvěla v paměti.
Zpočátku mě kniha bavila, postupně jsem se musel do čtení nutit. Některé pasáže dobré a zajímavé, jiné nudné. Rozhodně jsem definitivně pochopil, že indián není Pierre Brice.
Černá ozvěna nic moc, chatrný příběh stavěný na vodě, některé postavy nedopečené, pointa nepointa.
Na styl psaní spisovatele Arnošta Lustiga si musíme zvyknout, nebo se s ním aspoň smířit. Čteme, místy téměř nerozumíme, skládáme věty v odstavcích dohromady, ale když jsme trpěliví, nakonec všechno zapadne na své místo. Kniha Modlitba pro Kateřinu Horovitzovu měla silný příběh, proto byla pro mě lepší. Colette z Antverp je hlavně popis hrůz z koncentračního tábora, strach a bezmoc vězňů, kteří byli pro nacisty obtížným hmyzem a surovinou.
Krásně vyprávěný příběh. Drsný a emotivní. Nastavující zrcadlo každému z nás. Ale v některých chvílích se mi zdálo, že se malinko odchyluje od skutečného života, že by se sem tam něco ve skutečnosti událo jinak, nebo dokonce vůbec neudálo. A to i v té zapadlé horské vesničce brzy po válce. Jako by autor až moc tlačil na pilu.
Hlavní hrdinové správní, drsní, sobě si vzájemně pomáhající a do sebe zamilovaní. Jinak nic moc. Příběh slabší. Taková zbytečná kniha. Lehane už napsal lepší. A ten chlápek na obálce!!! Kdo to vlastně je? Kenzie to doufám není, to by musel strašně ztloustnout. Kvůli tomu jsem musel knihu ukládat obálkou dolů, abych na chlápka nemusel koukat. Ach jo, holt mi někdo musí vsugerovat, jak asi vypadají hrdinové knihy.
S nasazením života je odstrčená kniha a to je škoda. Kdo má rád špionážní a válečné příběhy, měl by si ji přečíst. Je dobrá.