JeKa komentáře u knih
Po filmu docela velké zklamání, v podstatě nechápu, jak se to v Británii mohlo stát tak velkým hitem, ale na druhou stranu musím vzdát velký hold scénáristům, že z toho vytáhli tolik!
Docela nuda, abych pravdu řekla...myslím, že jsem se dobře pobavila jen u scény rozhovoru Bridget s Colinem Firthem, kdy se neustále znovu a znovu vrací k proslulé mokré košili...jinak bych celkem ten čas, co jsem nad tím strávila, chtěla vrátit...
Velmi zvláštní kniha. Musím říct, že z počátku jsem měla trochu problém sledovat osudy hrdiny, který se mi hnusil, ale podobně jako u Plechového bubínku mě kniha najednou vtáhla a už jsem se nemohla navzdory všemu odtrhnout. Musím říct, že jsem si nepokrytě užívala Ecovy hrátky s hlasem vypravěče a rozličné literární i historické odkazy, aniž bych mohla předpokládat, že jsem odhalila alespoň polovinu z nich. Závěrečný doslov Jiřího Pelána mě pak zcela ohromil odhalením, že kromě hlavního hrdiny jsou všechny postavy skutečné - u některých to totiž bylo značně překvapující, ačkoliv drobné podezření (i dík znalosti Ecova stylu) tu bylo již od počátku. Rozhodně mohu vřele doporučit!
Kniha "Viribus unitis" poskytuje zcela nový a velmi zajímavý pohled na osobu císaře Františka Josefa I. Po záplavě životopisů, které se objevují na našem trhu v pravidelných intervalech a obsahují zpravidla tytéž více či méně čtivě podané informace, se jedná o skutečnou třešničku pro zájemce o období jeho vlády. Předmětem zájmu autorky totiž tentokrát není již tolikrát omílaná biografie tohoto proslulého a takřka ikonického císaře, ale jeho dvůr. Věnuje se jeho struktuře, fungování, reformám, vztahu císaře ke svým zaměstnancům, zajímavým aférám apod. Tento výčet témat, podávaný převážně v chronologickém sledu, by se na první pohled mohl jevit jako velmi suché čtení. Je tomu však přesně naopak. Autorka bravurně zvládá kombinovat dějové pasáže s popisem struktur a to vše podává tak čtivou a zajímavou formou, že se čtenář takřka nemůže odtrhnout. Kniha je zároveň vybavena rozsáhlým obrázkovým doprovodem, který pomáhá dokreslovat autorčiny teze. Nemohu než vřele doporučit!
Podtitul knihy "Osudy žen v c. k. monarchii" může být trochu zavádějící, neboť evokuje jednotlivé individuální osudy nějakých žen z vymezené doby. Tato kniha se však zabývá spíše osudem v jednotném čísle, osudem v obecném slova smyslu, osudem žen-aristokratek, které jsou taktéž chápány jako celek, nikoliv jako individuality. Rakouská historička Martina Winkelhoferová se ve své studii totiž zabývá běžným životním rámcem žen-šlechtičen. Od narození, přes hledání vhodné partie, po vdovství a smrt. Ukazuje, jaká očekávání na tyto ženy společnost kladla, jakým způsobem je mohly naplňovat apod. Autorka se čtenáři snaží objasnit, jak fungoval aristokratický svět oné doby a to i v rámci dnes již pozapomenutých rituálů či pravidel etikety. Tak například, věděli jste, že není slušné přinést paní domu na návštěvu květiny? Jako šlechtična si je totiž sama může koupit a sladit s vybavením bytu... Celá kniha se čte velmi dobře a takříkajíc odsýpá. Je taktéž vybavena rozsáhlým obrazovým materiálem z fondů brněnského zemského archivu, který umě doplňuje představu o zmizelém světě. Myslím, že se jedná o vhodnou četbu pro každého, kdo se jen trochu zajímá o aristokracii v 19. století, o její způsob života a její rituály. Všechny odborné pojmy jsou v knize velmi pečlivě vysvětleny (např. fideikomis), takže se jedná o vhodné čtení i pro úplného začátečníka v dané problematice. Mohu jen doporučit!
Kniha pojednává, jak už název napovídá, o občanské válce v USA... Autor celou problematiku nahlíží ze širší perspektivy a všímá si postupného oddalování jižních a severních států od počátku 19. století...a to nejen v rovině politické, ale, a to zejména, hospodářské. Vše je podáno velmi srozumitelnou a čtivou formou...přiznávám sice, že rozsáhlé popisy bitev mi místy přišly až zdlouhavé, ale to je spíš způsobeno mými zájmy, než že by se jednalo a deficit knihy jako takové. Nutno totiž uznat, že právě i tyto scény byly na odbornou publikaci popsány živě a dramaticky.
Autor, jakožto žurnalista, popisuje osudy rodiny Rothschildů velmi čtivým stylem. Vyprávění odsýpá, je plné vypointovaných historek, postřehů a bonmotů (rothschildovských i vypravěčových). Kniha vznikla původně v roce 1961 a shrnuje osudy rodiny od vzestupu z Židovské uličky Frankfurtu v polovině 18. století až po současnost (viz závěrečná kapitola dopsaná k novému vydání shrnující novodobé dějiny rodu do konce 90. let). Koncepce knihy je pojata tak umě, že z trochou snahy se čtenář do četných větví rodu ani nezamotá, jako případná Ariadnina nit mu pak může sloužit rodokmen v příloze. Škoda jen, že tuto tezi nelze vztáhnout i na poslední (resp. předposlední, počítáme-li i doslov) , tedy onu v devadesátých letech připsanou, kapitolu. Na rozdíl od zbytku knihy, při jejímž čtení nemusíte mít žádné ekonomické vzdělání a přesto výhodnost i cíl zmiňovaných obchodních transakcí bez problémů pochopíte, tato kapitola je v podstatě jen výčtem fúzí, burzovních machinací a zakládání rozličných dceřiných společností, z kterých jde hlava kolem...a podobným labyrintem se pak stává i sama rodina...aktéry těchto aktivit jsou totiž blíže neurčití bratranci, synovci, synové a švagři...škoda té poslední kapitoly...ale s ohlédnutím od tohoto přívažku, jistě logického, mohu jen vřele a s nadšením doporučit...četlo se jedním dechem!
Posedlost švédskými detektivkami mě v podstatě minula, o to víc mě ale uhranula tahle knížka. Živelnost postav, marnost jejich snažení, struktura vyprávění, historická věrohodnost... to vše dohromady stvořilo dílo, které ve mě ještě dlouho po dočtení doznívá.
První díl byl jako zjevení, ve druhém čtenář už tu bezútěšnost vlastně čeká, ale drásavá je pořád stejně. Historické reálie jsou vykresleny velmi věrohodně, všudy přítomná bída, špína, bláto a lezavá zima Stockholmu či vlhko a vedro Karibiku. A konec? Bolí...
Romány Edwarda Rutherfurda patří k mým oblíbeným. Tenhle je specifický relativně krátkým časovým záběrem, přesto ale zachovává společné rysy s předchozími opusy: obrovská rešeršní práce, střídání perspektiv napříč sociální skladbou a rozehrání mnoha osudů, které se průběžně protkávají a tím vytvářejí obraz společnosti a dějin celé zvolené lokality. Odnesu si z těhle knih vždycky tolik nových znalostí... Ani Čína mě v tomhle ohledu nezklamala.
Tohle pokračování už mi připadalo trochu přitažené z vlasy, z historického románu se stala naprostá fantasy a alternativní historie. Přesto jsem se ale vlastně nedokázala odtrhnout a sledovala Hazelin osud se zatajeným dechem (proto nakonec 1 hvězda navíc). Jako oddechovka romantického střihu výborný, jako historický román už zas tak ne.
Na začátek bych měla říct, že jsem se nikdy nenaučila hrát šachy. A i přesto mě tahle knížka velmi bavila a vůbec mi to při čtení a budování napětí nevadilo. Jediná výtka: hlavní hrdinka mi byla cca do první třetiny knihy docela nesympatická a trvalo mi proto chvíli, než jsem její příběh začala sledovat se zájmem. Jinak rozhodně příjemná letní oddechovka.
Vzpomínky jednoho komorníka jsou přesně takové, jak lze očekávat: milé, laskavé anekdoty ze života idealizovaného mocnáře. Kde končí pravda a začíná pohádka těžko určit, ale poutavosti čtení to nebrání.
Jednohubka k pousmání. Nic víc, nic míň. Takže pokud jste cílová skupina, z mateřství vám už trochu hrabe, ale neberete se (ani svoje děti) příliš vážně, rozhodně neváhejte po knížce sáhnout. Objev Veselovského výtvarného talentu jako bonus.
Poutavá satira fungování uherské společnosti, jejích zákonů a úředního šimlu na motivy skutečného příběhu. Hlavní zápletka je prostinká, nicméně následný právní boj s větrnými mlýny svou absurdností lehce připomíná to nejlepší z Kafky. Je to taková kafkovina v období vrcholného literárního realismu. Vyústění je lehounce naivní a dává znát, že se autor chtěl zavděčit čtenářům, ale přesto rozhodně při čtení neurazí.
Příběh, který dějem může připomínat to nejlepší z žánru "romantika-dobrodrůžo", ale zpracováním se řadí k těm nejlepším společenským satirám. Rozhodně pobaví, potěší i místy dovzdělá (vyplatí se číst i poznámkový aparát).
Ze začátku mě kniha dost zklamala, čekala jsem jednotlivé osudy příslušníků Habsburského domu, zatímco kniha se jednak soustředí je na potomky vládnoucí linie, jednak je autorovo vyprávění velmi kusé a přerývané, jedná se spíše o takové výjevy. Na druhou stranu jsem si v průběhu čtení na tento styl zvykla a mnohé zde uváděné skutečnosti pro mě byly nové a velmi zajímavé. Být autorem odpustila bych si kapitoly o Alžbětě a Rudolfovi, které nepřinášejí nic než stokrát omílané fámy a dohady a věnovala bych více pozornosti i dalším dětem Zity a Karla a jejich osudům. Knize by rovněž prospěl rodokmen v příloze, neboť vzhledem k roztříštěnosti vyprávění se člověk v té rodině trochu ztrácí.
Je to vlastně hrozně zvláštní pocit listovat v milostné korespondenci cizích lidí. Dopisy, a navíc milostné, jsou přece tím nejintimnějším, co máme, odhalujeme v nich své touhy, obavy, nářky a přání. Při čtení si tak trochu můžete připadat jako voyer, nicméně nelze nečíst dál. Na rozdíl od románu v dopisech je skutečná korespondence poněkud kusá a čtenáři občas unikají souvislosti, i proto že dopisy nejsou ve skutečnosti dialogem dvou zamilovaných, ale spíše vyměňovaným monologem. Přesto ale stojí minimálně za prolistování každému, koho jen trochu zajímá Metternich a kněžna Zaháňská a jejich podíl na pádu Napoleona.
Všeobjímající kniha o Americe 70. let 19. století. Opatrného styl je čtivý a srozumitelný, členění do kapitol a podkapitol přehledné a lze jej využít i pro čtení na přeskáčku dle tematického zájmu čtenáře. Kniha se věnuje všem stránkám americké společnosti od ideových základů, na kterých stála, po každodenní život jednotlivých složek společnosti. Vše doplněno ohromným množstvím nádherných obrázků, vedut, reklam a jiných výjevů. Rozhodně doporučuji každému, kdo se chce o této době, z které vyrůstají některá specifika i dnešní Ameriky, dozvědět něco víc.
Autorův cíl - seznámit čtenáře v 80. letech poprvé uceleně o dějinách habsburské dynastie - kniha rozhodně splňuje. Široký záběr ale způsobuje velkou zkratkovitost až povrchnost, která jako úvod do problematiky nicméně nemusí být na škodu. Horší však je, že autor celé dějiny nazírá prizmatem marxismu, antiklerikalismu a antiaristokratismu a nevyhne se tak některým až směšně odhadnutelným hodnotícím a často ahistorickým soudům, a to bohužel nejen v úvodu knihy, který by se v dobovém kontextu dal považovat za "úlitbu bohům". Ve výsledku je to tak velmi ideologické čtení, které stojí za přečtení, pokud vás zajímá marxistický pohled na dějiny podunajské monarchie. Pokud ale chcete něco vědět o Habsburcích, sáhněte po něčem jiném.