Jelitovna komentáře u knih
Jistí opálení občané prodávali autorovi koberce stejným způsobem, jakým se současný opálený občan pokoušel prodat mému tchánovi, který zrovna venčil psa, techniku (pily, vrtačky apod.), které občan "nestihl prodat na výstavě" a nechce se mu to vézt až do Španělska, nabízí ji tedy levně, všechno jen za tisícovku, ale... šest tisíc by potřeboval... Jde o 40 let starou metodu prodeje kradeného zboží, jak vidno.
Není to čtení pro člověka mimo obor, takže po pár stránkách odkládám a už se ke knize nebudu vracet.
Hodně zastaralé, ale základ vysvětlen jednoduše, pochopí každý.
Prvních sto stránek pro mě bylo ztrátou času. Další část studie už byla zajímavá, nicméně tak podrobná, že působila skoro chaoticky. Poslední dvě kapitoly, které Lowen považuje za zjednodušené, mi naprosto vyhovovaly.
- "Součástí bioenergetické léčby psychotického nebo schizoidního charakteru je snaha povzbudit pacienta, aby si uvědomoval svá chodidla a nohy i zemi, na níž stojí."
- "Struktura je ztuhlá funkce."
- "Lze říci, že citový život je vrostlý do stavby těla."
- "Výskyt masochismu v příštích generacích se naštěstí může výrazně snížit, pokud si lidé uvědomí význam nenásilného příjmu potravy a pokud poznají fyziologický základ vylučování."
- "Součástí naší kulturní neurózy je to, že jistota je až příliš často posuzována z hlediska materiálních statků."
Asi nejvíc mě zaujalo, jak se cítila osamělá: "Přicházejte ke mně jako opravdoví přátelé kvůli mně samé, abych vás i já zahrnula svým přátelstvím. Jak jen moje duše touží po upřímných přátelských vztazích! Každý přichází a něco chce, nikdo se však nezeptá, co chci já, za čím je mi smutno, po čem toužím, jak se cítím. Vždyť i já jsem živý člověk a nic z lidského života mi není cizí!"
Jako celek mě tento výklad nenadchl ani mi nepřinesl nic nového. Tak aspoň dvě ukázky.
"Základná múdrosť, známa všetkým medicinemanom, ako tajomstvo vekov hovorí, že sebaporozumenie je túžba, sebadisciplína je kľúč, sebaovládanie je spôsob a sebarealizácia je cieľ. Slovo, které toto tajomstvo obklopuje, je komunikácia. Veríme, že každý príslušník každého národa je eště stále strážcom toho tajomstva. (Twylah Nitsxh, Seneka)"
"Rozmýšľal som o mužoch a ženách a vždy som si myslel, že muž je väčší a silnější...
Dlho som si tak myslel, až kým mi nezošediveli vlasy; vtedy som zistil, že muž je ďaleko vzadu a žena je ďaleko vpredu, lebo aj žena dokáže vykonávať rôzne ťažké práce. Zistil som, že prejde mnohými utrpeniami a zistil som, že ich dokáže znášať... Žena trpí mnohokrát vo svojom životě.
Keď som to zistil, pomyslel som si, "Žena je silnějšia ako muž." (Ľavoruký, Navaho)"
Nevím nevím, jestli to není spíš pro babičky...
"Šaškova vráska"
Do městečka přijel cirkus a s ním i muž s vráskou, který vyprávěl přihlížejícímu osmiletému Jeníkovi, kterému zemřel tatínek, jak přišel o svého synka, shodou okolností osmiletého Jeníka. Živý Jeník pak mohl do cirkusu zdarma i s maminkou.
"Jak slon Kwang zlého člověka napravil"
Jiříkův pěstoun se k chlapci choval velice hrubě, takže ho jedné noci slon a jeho dvacetiletý hlídač vystrašili. Myslel, že ho čert nese do pekla, naštěstí pro něj ho upustil do místní močůvky. Tím momentem se úplně polepšil.
"Opička Bim a provazolezkyně Lila"
Nejprve Lila uprosila doktora, aby pomohl opičce, když byla nemocná, poté Bim zachránila svoji malou přítelkyni, když upozornila na potrhané lano.
"Jak medvěd Mumla poplach způsobil"
Medvěd si došel do stánku pro turecký med. Tohle byla nejveselejší povídka.
"Skok a Lap"
O tom, jak pes zachránil koně před zlodějem, který se na něm chtěl ošklivě pomstít přeřezáním šlach na nohou.
"Hrdinný vlčák"
Vynesl z hořící maringotky malé miminko a sám potom skoro zemřel.
Obrázky jsou hezké, budeme si je ještě nějakou dobu prohlížet, než pošleme knihu dál.
S kvalitními nůžkami v šikovných rukách ideální kniha na dlouhé zimní večery. Návody jsou nejen na řadové skládanky, symetrická zvířátka, řetězy či třeba otáčivého hada, které děti občas přinesou ze školy, ale postupně si vystřihneme větrný míč i kouli, ozdobíme stínítko lampy, připravíme si parádní masku na karneval, v níž nás nebude tlačit nos, a když nervy a děti dovolí, zkusíme i světelný obraz, kdy se výstřižky lepí na bílý papír, kluzák nebo prostorovou budovu, ale na vystřihovaný obraz je potřeba použít mozek a umělecký cit a to předem vzdávám.
Tak jsme začali a ejhle, Kazi je prý nejmladší dcera, Teta míchá zázračné lektvary a čaruje...
Jen pro pořádek - podle Jiráska nejstarší byla Kazi, která vynikala ve znalosti bylin a věšteb, prostřední Teta zavedla pověrečnou nauku a učila modloslužebným řádům a třetí - Libuši - dceru „věkem nejmladší, ale moudrostí nejstarší" si po Krokově smrti lid zvolil za svého soudce. (Wikipedie)
Nevím, odkud autorka čerpala, zkoumat to nebudu, neboť se mi první tři kapitoly nelíbily celkově a se čtením "dějin" končím. Výtvor poputuje do knihobudky.
Měla jsem velké očekávání a jsem zklamaná. Návod je nepraktický, špatně srozumitelný (přestože znám význam všech použitých slov) a bez pořádného uchopení těžko aplikovatelný jako "samoléčba", tedy přesný opak toho, co je psáno na zadní straně obálky.
Autor je možná génius, který netuší, že ostatní nemají v hlavě to, co on. Nebo je geniální obchodník?
A překlad nám pochopení neusnadňuje, například: "Čtvrtý krok je bezprostorovou existencí v abdominálně-pelvickém světě, stojí v opozici vůči světu výkonnosti v prvním kroku." Bylo by opravdu tak těžké napsat třeba "břišně-pánevním", aby to bylo trochu víc pro všechny?
Kresby jsou parádní.
Jedná se o verzi s kameny v břiše a utonutím vlka ve studni.
Ke zhodnocení knihy si z ní vypůjčím dvě slova - zbytečný slinty.
Prima dovolenkové čtení, dost napínavé, pro mě asi až tolik, abych od Palmera vzhledem k jeho zaměření nic dalšího raději nečetla.
Trochu mě rušilo, že má Šiva tolik různých jmen - Bhairava vyvolávající hrůzu a strach, coby žebravý bůh je Bhiksatana, jako Daksinámurti je učitelem učitelů a tak dále... A musela jsem si vyhledat význam slova úsoba neb jsem ho neznala, ale žádné další těžkosti při čtení nebyly.
Četla jsem vydání z osmašedesátého a bavilo mě to mnohem víc, než leckterý současný bestseller. Pár slovy se postavy přímo zhmotňovaly. Don Ramon mluvil přerývavě, připomínal mi Mao Ce-tunga, a čím více těch jeho pomlček jsem přečetla, tím mi byl protivnější a odpornější.
Obsahuje pohádky, které jsem neznala, například "Vašíček", který přišel do domečku, kde chleba ani vody neubývalo, žil tam s neznámým dědečkem, po čase si mu řekl o nevěstu a směl si vybrat jednu ze tří, později se jel podívat domů k mamince a zatímco ji hledal v krčmě, manželka mu uletěla. Během jejího hledání měl spoustu trápení; nakonec si vzal jiné děvče - to, které ho před vraždychtivou manželkou schovalo do necek. Svou původní ženu přivázal ke koni a po širém poli ji rozvláčel. Bylo to "kdo z koho", takže to chápu, ale že bych tohle četla dětem?
Představte si, že dědek Petržilka ještě sype kožich psů proti blechám DéDéTéčkem. Ono to sice nakonec nebylo DDT...
Občas jsme se smáli a taky nás to někdy trochu nudilo.
"Boj s temnými silami potřebuje neobyčejnou odvahu a úsilí. Nedá se to porovnat se zkušenostmi, které máte. Abyste mohli být připraveni k boji s temnými silami, musíte v první řadě vynaložit veškeré úsilí, abyste zkrotili svoji živočišnou podstatu, jinak ona zničí vás. Za druhé, nedovedete si představit, co je to život Geliara. Je to dvojí existence, kde Geliar kromě normálního života pro lidi kolem, vede intenzivní, každodenní vyčerpávající duchovní práci, která nikdy nebude oceněna ani vašimi blízkými, tím spíše těmi, koho chráníte. Protože lidé zůstávají lidmi. Každý z nich je zaneprázdněn svým bytím, nekonečnými problémy a bloudí jako přízrak v temnotě svého Materiálna. Musíte milovat lidi natolik, abyste mohli bez náhrady pomáhat těm, o kom si myslíte, že si tuto pomoc ani nezaslouží. Nelehká je tato cesta. K tomuto duchovnímu rozhodnutí se neodhodlá každý."