Jelitovna komentáře u knih
Pokud se vaše dítko chystá poprvé do školky, tahle kniha jako příprava, vícekrát opakovaná, není špatná.
Řekla bych, že knížku zvládnou děti nejpozději od dvou let, text je opravdu velice prostý a srozumitelný. Co na tom může bavit osmileté, jak je výše uvedeno, si nedokážu představit.
Text, obrázky a příběh mě nadchly. Přebal knihy snad raději nečtěte.
Poprvé se na konci knihy zasmějete. Podruhé dítě ještě hledá, kde že ten tučňák je. Potřetí už hledáte jen vy, co všechno se na obrázcích skrývá a jestli poslední stránka není nějaký chyták. :-) Počtvrté už knihu neotevřete. Kdo si ji koupí?
Dneska už historická ukázka populárně naučné knihy, celkem slušná, ovšem ničím nevybočující z tehdejších "samozřejmostí", např. ženu zmínil autor jen jednou, a to lady Montagu.
Doktor popsal svou zkušenost hezky, kniha je (údajně díky nakladatelce) čtivá a jak lze odhadovat z data Rosenbaumova úmrtí, přežil svou nemoc více než dvacet let, měl tedy přece jen dost času dělat svou práci lépe, s větším ohledem na pacienta.
Čtenář nepolíbený realitou bude buď zhrozen nebo bude považovat autorovu výpověď za přehnanou, případně ji rovnou popře. Mně to sedlo a oceňuji lékařův třicet let starý pokus s danou situací i touto formou něco udělat. (Při čtení jsem si opět připomněla, jak mi kdysi můj obvoďák na žlučníkový záchvat předepsal cucací pastilky na bolení v krku, jak pediatr předepsal drobnému dítku léky v dávce pro dospělého, naštěstí si toho magistra v lékárně všimla, jak...)
Nemohu hodnotit, v oboru čas letí rychle a informace jsou částečně zastaralé, některá léčiva na našem trhu již nejsou k dispozici (http://www.sukl.cz/), jiná jistě přibyla.
Tuhle jsme uměli zpaměti.
Píseň míru/František Branislav
Leť, naše holubičko bílá,
a potěš všechny domovy,
aby tvá křídla všude byla
jak kvetoucí den májový.
Ať rozletí se tisíc křídel
a radost jásá u všech cest,
aby tam každý člověk viděl,
jak nesou míru ratolest.
Ať jasné slunce lidem plane
bez hrůzy válek, pohromy -
a děti v zemi milované
dál hrát si budou pod stromy.
Obrázky jsou pěkné a klukům se líbí moc. Text je hodně slabý, kdyby ho nebylo, nic by se nestalo.
Hrozně jsem se při čtení nudila, což není výhodné rozpoložení pro zapamatování si sdělovaných informací. Zrovna autorka by si toho mohla být vědoma a své dílko tomu přizpůsobit. Možná se snažila, jen pokud jde o mě, tak se jí to prostě nepovedlo. Nemůžu tedy doporučit k přečtení všem, zároveň jsem však přesvědčená, že by co nejvíce lidí mělo vědět například že: "Všichni snadno podléháme stejným paměťovým klamům a přílišné sebedůvěře." a nebo také že: "Našimi vzpomínkami se dá snadno manipulovat, ať jsou emocionální, verbální nebo vizuální."
Kdyby měly "Iluze paměti" poloviční rozsah, dostaly by ode mne o hvězdičku víc.
Brožurka je podle všeho určená jen k tomu, aby čtenářům bez znalosti němčiny rozšířila obzory. Pokud jde o původního autora myšlenky, dočteme se o něm například zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Ryke_Geerd_Hamer , kde je také zřejmé, kdy Hamer začal publikovat.
Babička v Emilovi a třech dvojčatech mě mnohokrát rozesmála.
(Jednotlivé úryvky na sebe nenavazují.)
Skřet (vypráví, co mu řekl motýlek, drobounký skřítek)
... skřít znovu počal vyprávět:
Křicíce hý a hó a v bičů praskání
cos vlekli vzhůru pracně po stráni,
dnem vzhůru máselnici kovovou či jakovou;
a strašné to bylo na pohled,
kde která víla a skřítek strachem zbled.
Tu věc prý chtějí - hrůza pomysliti -
na věži v kapličce zavěsiti,
železnou tyčkou do ní denně chtějí mlátit
a všecky dobré duchy zemní k smrti schvátit.
Ježibaba (poté, co si farář, lazebník a učitel přišli pro zraněného Jindru)
No dost!
Tak vemte si huž toho chudáčka!
Cák je mi po ňom. Já to nestropila,
ajci jen žije, pokujd bude moct,
pro mně a za mně, já mu nebráním:
šak dlúho, jářku, nebude to trvat.
Zvete ho mistrem. S jeho mistrovstvím
však je šelijak. Ajci si vám zvoní
ten zvonek ze železa, který zrobil.
Takuví huši máte, neslyšící;
znít dobře nebude jim, ba ni jemu,
von nejlíp ví, co všecko jemu schází.
To schází nejlepšímu, kaz má každyj.
Toť máte nosidla, tam si ho vložte,
velkýho mistra. - Mistře s mléčnou tváří!
No staň: pomůžeš kázat farářovi,
pomůžeš hučiteli děti mlátit
a pulbírovi do mydlinek šlehat.
Doporučuji, ačkoliv je samozřejmě potřeba přihlédnout k tomu, že je tato značně provokativní kniha stará skoro čtvrt století.
"On sám život je všeobecně fatální sexuálně přenášenou nemocí a žít plně vyžaduje hledání rovnováhy mezi rozumnými a nerozumnými riziky. Tato rovnováha je věcí úsudku a dogmatismus tu nemá místa. Dnešní starosti o zdraví jsou spíše nezdravé, zejména když nás sdělovací prostředky stále nabádají na nebezpečí. Mnoho z těchto nebezpečí je vzácných a naše individuální riziko zdravotních škod je nesmírně malé; v tomto ohledu by se na ně ani nemuselo dbát."
Rozhodně obohacující a značně působivé čtení, ovšem musím říct, že to na mě bylo trochu moc - některé ukázky úmyslně tak odporné, že jsem se div neotřepala hnusem.
A taky počítáme - sýkorky s otevřeným zobáčkem, žížaly, zvonky... Hezké obrázky, příjemná společná zábava.
Četla jsem příšerně dávno, hodnotím podle toho, jak se mi knížka líbila tehdá.
Příběhem je procitnutí dívčího mládí? Drsnému děvčátku, které vystrnadilo každou služebnou do čtrnácti dnů, je sedm let. Máma Dianu neposílá do školy, ta žije v domnění, že její otec zemřel, pravdou však je, že od nich dávno utekl. Novou služebnou je Annetta, partnerka eskamotéra Abdallaha, který se svým kouzelnickým kouskům naučil v Egyptě.
Od druhé, nejpozději třetí stránky jsem věděla, co bude následovat. (V sedmnácti bych to možná netušila.) Sice to nebylo jediné, co mě notně otrávilo, musím však autorovi přiznat spisovatelský um, kvůli kterému jsem knížku dočetla celou.
Mám chudší vydání z roku 1928; 40 stráneček levného papíru vypráví o starém Zosimasovi z kláštera v Palestině a velké hříšnici Marii z Egypta, kterou však mnich potkal až jako světici. Příjemně se to četlo.