Jelitovna
komentáře u knih

Zajímavé svědectví, byť nezáživně sepsané. Alex měl zpočátku pochybnosti, že se za Bohem vydal touto cestou a jeho prožitek Boha je uměle navozen, ovšem nakonec se s nimi vyrovnal: "...jestliže jsem to já sám, kdo hledá a takto opravdu nalézá Boha, jak bych jej nyní mohl odmítnout a nepovažovat za pravdivý?"
Nejen pro mě je záhadou, jak je to "zařízené". DMT není aktivní orálně kvůli působení enzymu monoaminooxidáza (MAO), který se nachází v lidských tkáních. Látky v liáně účinek MAO dočasně potlačí, díky čemuž se DMT aktivuje. Silný dávící efekt neumožňuje vypít větší množství nápoje, což chrání před nadměrnou intoxikací a údajně i před jakýmkoli poškozením organismu zapříčiněným dlouhodobým užíváním. Jak na tu kombinaci zrovna těchto dvou z tisíců rostlin vůbec někdo mohl přijít? :-)
Ovšem příběh skupiny už tolik nepřekvapuje: "Historie Santo Daime má podobný vývoj jako ostatní esoterické tradice, které prošly nějakým procesem rozštěpení. Nedomnívejme se, že popsané události způsobily pouze osobní konflikty jednotlivců nebo odlišný pohled na výklad nauky. Skrývá se zde hlubší význam, jehož poučení musíme odhalit."
Nauka sama obsahuje stejné pokyny a pravdy, jako některá jiná učení:
"Sebepoznání je jedinou možnou cestou, jak správně a pravdivě porozumět světu kolem nás."
"Nebojte se, za všech okolností se děje jedině Boží vůle. O co méně energie vydáme na protesty vůči osudu, o to více nám jí zbyde na změnu. Bezpodmínečné odevzdání se uvolní přístup k intuici a větší citlivosti vůči pravdě. Bez toho se naše zkušenost stává čistě intelektuální hrou a obraz Boha si malujeme v mysli, aniž bychom Jej cítili v srdci."
"Všechno, co se stalo
Bylo, protože Bůh chtěl
Když nebudeme žít v jednotě
Nemůžeme být šťastní"
"Nic nepředstírejte ani neschovávejte. Kdo se přetvařuje, nevydrží pravdu."

Nejprve mi kratičké vyprávěnky připadaly spíš jako koány, ale dnes v noci jsem jim přišla na chuť a najednou jsou úplně obyčejné. Pro představu dvě ukázky:
Petřík
"Až dosáhnu na hnízdo, vyberu ptáčky," vytahoval se Petřík, když lezl na strom. Užuž dosahoval rukou na hnízdo, ve kterém pískala polekaná ptáčata, a najednou třesk! Zlomila se větev. Petřík spadl na zem a silně se uhodil. A ptáčkům se nic nestalo.
Julinka ve škole
Maminka vyprovodila Julinku do školy. Za několik dní se jí ptá: "Jakpak se ti líbí ve škole, Julinko?"
"Moc," odpověděla Julinka, "je tam plno dětí a všichni se mnou mluví."
"A paní učitelka se ti taky líbí?"
"Líbí. Hraje si se mnou, vypráví mi. Jenom chce pořád něco vědět. Ptá se dětí, kolik mají hus, kachen, kolik se za ně platí... Kdoví proč se ptá, maminko. Až se mě taky zeptá, mám jí odpovědět, nebo říci, že to nevím?"


Občas chaoticky řazené informace, někdy jen odstavec, jindy celá stránka by patřily jinam.

Jedná se o odbornou publikaci a komentáře netřeba, tedy jen krátkou citaci: "Je namístě skromnost a zapotřebí smířit se s tím, že všechny vědecké poznatky mohou platit jen dočasně, protože příroda a přírodní ohniska se vyvíjejí a mění dál, i když velmi pomalu."


Je psaná pro ženy, které si najímají paní na úklid a zahradníky a které mohou využít rady typu méně sledujte telku, večer si dejte svižnou procházku, jděte včas spát a také odpoledne si dopřejte krátký spánek... Pokud vás podobné tipy, jak si zařídit život, nakrknou, z první čtvrtiny označené modře si přečtěte akorát stranu 17, kde se dozvíte o nitrobřišním tlaku, stranu 33, kde vám autorka prozradí, kdy tělo automaticky zapojí pánevní dno, přeskočte na stranu 38, na níž se píše o dýchání, a už pokračujte dál, následuje samá inspirativní praxe.


Sice ji čteme teprve podruhé, ale už teď ji počítáme mezi naše nejoblíbenější. (Tak už ji čteme potřetí...)


To opravdu zajímavé by se vešlo do jedné kapitoly, zbytek je tam proto, aby se to dalo vydat jako kniha. A i když od vydání originálu ještě neuplynulo ani 10 let, připadají mi informace nějak moc staré.
Alegorie... a prý pro čtenáře od šesti let... Nikoho z nás nebavila, půjde proto o dům dál. A zadarmo.

Zase jeden doktor, který trefně vyjádřil základní potíž medicíny:
"Je třeba si ale uvědomit, že medicína již dávno není svébytným vědním oborem. Lékaři se dali oklamat tím nejhorším způsobem.
Nejprve si nechali nabulíkovat, že chemické léky jsou všemocnou zbraní. Kvůli tomu se přestali věnovat uzdravování a místo toho se stávají dodavateli farmaceutických výrobků.
A za druhé se nechávají vodit za nos každý den tím, že za „vědecké“ pokládají jen to, o čem jim farmaceutický průmysl řekne, že to opravdu „vědecké“ je. Z lékařské vědy se tedy v podstatě stala farmaceutická věda. Lékaři věří tomu, že všichni jednají stejně eticky jako oni sami, že tedy i ostatním lidem jde v první řadě o zdraví obyvatelstva. Lékaři se ještě pořád nechtějí podívat nelítostné pravdě přímo do očí. A ona nelítostná pravda zní: Pro (farmaceutický) průmysl platí jiné, a sice ekonomické priority. Koneckonců kachně také neprospívá všechno, co prospívá myslivci. Medicína je v současné době řízena výhradně tržními hledisky, takže přestává být medicínou a stává se spíše představitelem zájmů farmaceutického průmyslu. Lékaři i pacienti plují na jedné lodi – jako oběti nebo jako figurky sloužící vyšší hře."

Ačkoliv střevo považuji za velmi důležité a jako téma tedy zajímavé... Styl autora mi nesedí, navíc si zřejmě neověřuje, co z jeho zdrojů jsou smyšlenky a co fakta. Nechci nikoho odrazovat, ale očekávala jsem mnohem víc.

Docela pěkně se to četlo, pověsti nejsou dlouhé, akorát dítku nepřipadaly moc zajímavé, nejspíš jsme nezvolili vhodnou dobu, chtělo to rok dva počkat.

Cituji autora: "Moje vděčnost patří také ministru zdravotnictví Rakouské republiky, úřadujícímu v roce 1983, jakož i prof. Sauermanovi, který zprostředkoval hospitalizaci pacientky (pozn. Jelitovny: s původně inoperatibilním zhoubným nádorem o hmotnosti 12 kg v břišní dutině, po šestileté léčbě BMN zdegradovaným na benigní) na Ženské klinice prof. Gitscha ve Vídni. Dále bych rád poděkoval primátorovi města Vídně, který financoval operační zákrok i pobyt mé pacientky na této klinice."
Během čtení jsem slintala jako bernardýn. Při nejbližší příležitosti si půjdu plivnout do plastového víčka, byla by škoda něco tak jednoduchého nezkusit. Jinak doporučuji na nejstarší vydání zapomenout, už se nevyplatí ho číst ani ze zvědavosti, protože v nejnovějším je leccos jinak, včetně četnosti podávání, a také zajímavostí a zkušeností mnohem více.

Že jsme to četli! Hned v první kapitole kluci vyháněli revma psovi tak, že ho strčili do roztopené elektrické trouby. A samozřejmě na něj zapomněli. "Do prkýnka, my jsme ho upekli!" Neupekli, pes to přežil, ba co víc, opravdu se uzdravil! Jenže, vysvětlujte pak doma dětem (které samozřejmě dávno vědí, že zvířátka ani lidé do trouby nepatří), že to doopravdy nebyl dobrý nápad, i když to dobře dopadlo, že fakt nemůžeme strčit naši Báru do trouby ani na chvilku, ani na vteřinku... Zaujalo a uhnízdilo se. (Ach jo.)

Byla jsem překvapená, nebylo to nudné.


Asi nejdobrodružnější díl, dá-li se tak nazvat zbytečné hazardování se zdravím a životem, a to zdaleka ne jen proto, že pili "...téměř z každé kaluže, neboť naše útroby byly vyprahlé žízní, o které nemůže míti ponětí ten, kdo neprošel pásmem džunglí. Pili jsme vodu zbarvenou jako čokoláda, vodu hemžící se nejrůznějšími živočichy, z louží, v nichž nescházeli ani jasně zelení hadi. Často, když jsem vstal, visela mi na dolním rtu pijavice." Málokdo z naší prochlorované společnosti si asi dokáže představit, jak se tohle dá bez újmy přežít.


Cit.: "Praktickým lékařům a řadovým odborníkům adresuji upozornění, že volání některých "vyšších" odborníků po důkazech, které je posledním argumentem v jejich odporu, je bezpředmětné. Přírodní zákonitosti se nedokazují, ale jen popisují, a platnost teorie, která je od nich odvozená, se potvrzuje v praxi. Teorie o vzniku civilizačních chorob je již potvrzovaná každodenní praxí několik let a zatím se nenašlo nic, co by ji vyvracelo. O její platnosti se může kdykoli přesvědčit každý lékař.
Není nic složitého si vyzkoušet některá doporučení sám na sobě, nebo je ověřit na zdraví svých blízkých do té míry, aby je pak jako lékař mohl v plném rozsahu využívat ku prospěchu svých pacientům. Tím myslím ověřit si, že v závislosti na dostatečném poklesu hladiny Hcy dochází na většinovém principu k normalizaci krevního tlaku, krevních lipidů včetně vzestupu HDL a zastavení rozvíjející se cukrovky II. typu. ...
Zdravotnictví neléčí kauzálně. Většina léčebných zákroků je zaměřena na druhotně vyvolané poruchy při hyHcy, ale ne na hyHcy samotnou. To je léčebný postup, kterým se choroby nelze zbavit. Tristní je zjištění, že i současný klinický výzkum se zaměřuje převážně až do problematiky druhotně vyvolaných poruch. To totiž způsobí, že navazující hledání a vývoj léků bude rovněž znovu zaměřen pouze na ovlivnění těchto poruch a ne na příčinu samotnou.
Popsané počínání zesiluje podezření, že se alespoň část lékařů snaží udržet při životě současný stav, ve kterém se vyšetřuje a léčí, ale bez efektivní snahy pacienta vyléčit. Je to stav, v němž jakoby se lékaři snažili udržet pacienty trvale ve stavu nemoci, protože jen tento stav umožňuje do nekonečna vyšetřovat a léčit a účtovat tuto činnost pojišťovnám. Většina lékařů si pravděpodobně ani není vědomá toho, že je tomu tak.
Takové počínání je bezpochyby v rozporu s principy lékařské etiky. Také je hlavní příčinou deficitu finančních prostředků ve VZP. Je absurdní, nebo spíše nemorální, chtít, aby na manko způsobené nekauzálním léčením ještě dopláceli pacienti zvýšenou spoluúčastí na úhradách takto zbytečně vznikajících léčebných nákladů. Naštěstí lze předpokládat, že jakmile si lékaři tento stav uvědomí, bude se od něho většina z nich distancovat."

Knihu jsem si půjčila, prolistovala ji, místy se začetla, zjistila, že stále nevědí, co je příčinou nemoci, stále ji neumějí léčit a navíc se ukázalo, že i při dodržování bezlepkové diety je střevo kdovíproč propustnější než u zdravých lidí. Přepadla mě z toho bezvýchodnost, tak jsem ji zase zavřela a vrátila.

Jedno zasmání u nasazovacích tykadel to nezachránilo. Nuda.
