Jelitovna komentáře u knih

Jak už věková hranice "pro děti od pěti let" napovídá, je kniha určená pro hlasité čtení dospělými dětem. A nejen to, styl vyžaduje ochotu příběhy přímo procítěně přednášet. Pro představu, co vás čeká, asi stačí dva tři odstavečky z pohádky "O koníkovi kouzelníkovi":
"Počkat!" zvolal teď kouzelník. "Už tě mám, ty ptáčku, ty lapko, ty zlodějíčku, mlsoune mlsounovatý, ty pralinkový poberto. Vidím ti do tvého černého svědomí, vidím ti až do žaludku. Přiznej se, ty chmatáku! Jestli se nepřiznáš, proměním tě v pralinku a slupnu tě jako malinu!"
Malý nenápadný človíček, to nic, ten za groš kudla, takto Vincenc Laskomka, pralinkový poberta a chmaták, se přiznal.
Pokorně svěsil hlavu, stál tu jako hromádka neštěstí, jako zmoklá slepice, stál tu, jako by neuměl do pěti napočítat...
Pan strážmistr Lapkochňap, který napjatě sledoval kouzelnické představení, si konečně oddechl. Dostal svého zlodějíčka, který mu dlouho pil krev, který mu unikal jako pára, jako kouř a jako dým. Když si ho odváděl, lidé nadšeně tleskali, jásali, dupali a provolávali kouzelníkovi slávu."
Dítěti se knížka líbila na čtyři hvězdičky.

4 18.11.2017

"... stresem není samo o sobě každodenní vypětí vedoucí až k vyčerpání, ani přemíra povinností či vysoké pracovní tempo. ... Takové úsilí, pokud je spojeno s radostí a odpočinkem, nemusí náš organismus ještě zatěžovat. Stres, který je pro nás nebezpečný, vyvolává až neustálý strach z toho, abychom v životě neselhali, neztroskotali v zaměstnání, v partnerském vztahu, ve společenském postavení."

"... Tedy v umění učit se od druhých je pravá přednost vychovatele, resp. učitele, a nikoliv v jejich větší sumě znalostí, či v nějaké pravdě, kterou vlastní a dovedou didaktickými triky nalít do hlavy vychovávaných."
"Naznačili jsme již, že základním a rozhodujícím úkolem výchovy je učení životu. Učit se žít znamená učit se být člověkem."

"Polovina toho, co říkám, nemá smysl, ale říkám to proto, aby k vám dolehla ta druhá polovina."

"Terciární rozdělení lidstva na ty, kdo pokračují v institucionalizovaném vraždění dětí, na ty, kdo je přehlížejí, a na ty, kdo o ně pečují, patří k nejdůležitějším rysům dneška. Ideologie, válka a mír, ekonomické poměry, sociální politika, zločin a trest, to vše je předurčeno vztahem rodičů a dětí, na němž závisí budoucnost lidstva a smysl dějin."

"Termínem SZR označuji proces, kdy je dítěti vůči rodiči vštěpován odpor a kritika, které jsou neoprávněné anebo přehnané... Na rozvoji syndromu se podílí i samo dítě, nezávisle na rodiči. Termín je použitelný jen tehdy, kdy rodič nedal důvod k tomu, co by u dítěte mohlo vyvolat oprávněnou nenávist."

Máte dávné předky mezi Kelty? Byli menšího vzrůstu (v průměru 172 muži, 159 ženy), často bojovali nazí, bili kolem sebe jako diví a nebáli se smrti. Jejich povaze byla jakákoliv striktně centrální organizace zásadně cizí. A navíc: "Bohatí pili víno a k velikému údivu jižanů je neředili. Střední stav pil pšeničné pivo s medem, široké masy obyčejné pivo (korma)."

"... Skutečně je to tak, že z podvědomí se připomíná jenom to, co zůstává pod vnitřním tlakem..."
"Něco podobného jsme zažívali při půstech... Vždycky vystupovaly na povrch právě ty problémy, které se měly řešit přednostně. Vnitřní instance, kterou Paracelsus nazývá ´Vnitřní lékař´nebo ´Archeus´, podle všeho pečuje o to, aby bylo dodrženo správné pořadí regeneračních opatření. Pacient ani terapeut k tomu nemusejí nijak zvlášť přispívat, je třeba jen načas dopřát organismu a jeho trávicí soustavě klid v období půstu.
Dech nepochybně dává organismu obdobnou možnost, přičemž v tomto případě se ocitají v popředí spíše energetická schémata. Naproti tomu při dodržování půstu, který se v prvopočátku týká těla, dojde časem přes energetické roviny také k ovlivnění duševní a duchovní oblasti."

"... Prvotní tradice je stav mysli a nikoli vzdálený Zlatý věk nebo prastaré místo. Takto je Prvotní tradice přístupná každému člověku nebo kultuře v jakékoli době nebo místě, i bez pomoci přímého předání prostřednictvím zvláštní tradice nebo atlantského předchůdce."
"... Dosažení posvátného vědění člověku umožňuje, aby se stal přirozeným vůdcem druhých. Toho lze dosáhnout prostřednictvím přímé zkušenosti (již můžeme nazvat stupni zasvěcení). Samotná zkušenost však nestačí, protože člověk musí rovněž kultivovat pochopení."
"...Pouze Peru a Tibet obsahují velké úseky nepřetržité náhorní roviny. Cestovatelé si často všimli, že andská a tibetská kultura se vzájemně v mnoha stránkách podobají."

Četli jsme knížku s osmiletým, jemu se příběh líbil a doufá, že mu ji brzy přečtu znovu. Mě to až tak nebavilo, takže předpokládám, že si ji přečte sám. Pro starší děti to v dnešní době není.

03.11.2017

Ženy, neudělejte stejnou chybu jako já a nezačínejte ji číst v eMHáDé, aby se vám nestalo, že se na vás lidi budou rozhořčeně ohlížet, až se budete řehtat jako kůň.

1 30.10.2017

Zde se zřejmě nechtěně stávám potřebnou myškou vypuštěnou do labyrintu. Přemýšlím, kde začít, abych uspokojila případného pozorovatele. Kniha je napsaná čtivě, naprosto srozumitelně a je zajímavá i pro laika. Ale přestože je autor vyloženě sympaťák se zdravým rozumem a mimo přijatelnou životní realitu ujíždí jen občas (Například vize budoucnosti, kde pediatr stanoví dietu už novorozenci, aby jednou nebylo dítě obézní, kdy vědomí rizika choroby bude díky znalosti vlastního genomu stále číhat a budeme nepřetržitě nosit chytrou košili, která včas upozorní zdravotníky, že nás kleplo, mě vyloženě vyděsila.), nadšení pro takto pojatou personalizovanou medicínu se mu ve mně vyvolat nepodařilo a ani mutaci BRCA si nenechám zjistit, byť tuto možnost na pravidelných prohlídkách občas nabízejí. Snad se tím nestanu vyloženě brzdou pokroku, už takhle je to dost zlé: „Nedávný přehled nejcitovanějších publikací v literatuře o lékařských zákrocích ukázal, že průměrná doba, která uplyne od první publikace nějakého objevu v oblasti medicíny k využití výsledku, je 24 let!“
Praktické poznámky recenzenta, přestože mnohé z nich jsou již nefunkční, si zaslouží extra pochvalu, dělají text o stupeň hodnotnější.

27.10.2017

Ocituji kousek z poslední stránky:
"Pokud kalkulujete, že se po přečtení knihy uzdravíte a stanete se bohatými, aniž byste něco dělali, raději ji hned zavřete. Skutečné změny se dosahují díky tvrdé práci. Změny a očištění duše jsou procesem poměrně bolestným, ale pokud jste opravdu vykročili a jdete tímto směrem, pak dokážete změnit svůj osud, charakter a pomoci svým dětem, vnukům a dokonce i svým příbuzným. Nejprve potřebujete základní znalosti, které by se měly usadit ve vašem nitru a přinést první impuls, a pak můžete postupně množství informací zvyšovat, rozvíjet a prohlubovat své porozumění, svou připravenost ke změně a ochotu stát se jiným člověkem s jiným charakterem a osudem."

13.10.2017

Podotýkám, že nehodnotím účinnost zmiňované léčby, ale požitek ze čtení.

2 29.08.2017

Je příjemnější podělit se než být okraden.

Ó lidé nešťastní, nemám čas psát komentář, jdu se rovnou vrhnout na třetí díl.

30.07.2017

Sice jsme začali číst knihu nahlas, ale po pár stránkách jsem se rozhodla, že před nejmladším ji schovám aspoň do doby, než vychodí základku. (zbožné přání) Už v první třídě až příliš dobře rozuměl. A zlobil se, kdyz zjistil, že jsem si ji dočetla bez něj. A aniž prozradím, jak příběh dopadne, pro nás platí: "Ó lidé nešťastní! Zítra bude hůř!"

06.07.2017

Úžasně jednoduše autoři popisují, co asi probíhá v naší trubici a na co všechno mají tyto děje vliv. Pokud se chystáte změnit stravování a nemůžete se rozhoupat, po přečtení této knihy vám to půjde úplně samo, protože pochopíte, proč to děláte i jak na to máte jít. Nejíte-li kupříkladu dostatečné množství komplexních sacharidů (složky vlákniny, kterými se živí střevní mikrobi)... "Za takových podmínek se (mikrobi) musí spolehnout na jediný rezervní zdroj potravy - na vás. Doplní si živiny z vaší střevní sliznice a zase se o kousek přiblíží ke střevní stěně a ohrozí tak bariéru, kterou si vaše tělo postavilo pro udržování mikrobů v bezpečné vzdálenosti. ...organismu hrozí riziko, že imunitní systém spustí poplach a zaútočí prostřednictvím zánětu tlustého střeva."
Udělala jsem si po stranách tolik teček u odstavců, k nimž jsem se chtěla vrátit, že jsem málem přečetla znovu celou knihu.

2 29.05.2017

Jedna z těch, které nejsou určeny pro mě. Vytečkované řádky dokázaly mé mozkové pochody blokovat takovým způsobem, že mě nenapadlo jedno jediné slovo, které by se místo nich dalo uvést. (Jak nemilé je vzhledem k délce trvání různých poškození ze školy naslouchat vlastnímu prvňáčkovi, když líčí, co na ně řve paní učitelka: "Co se ptáte jako blbci?") Naštěstí mi jednoduché obrázky s bublinama už před časem poskytly dobrý návod, jak se sebevýchovou rodiče začít.

03.05.2017

První kniha tohoto ražení, u které jsem se nezasekla nejpozději na 30 stránce a dočetla ji celou. Obsahuje zajímavé informace a je jich tak akorát, aby je byl schopen rodič postupně pojmout, je srozumitelná, názorná a aktuální. Víte, že: "Pouhých 7 % dětí se nikdy v posteli nepočůralo. Zato 15 - 20 % dětí ve věku od pěti let se to stává. Ještě v deseti letech se počůrává celých 6 % a tento problém má také více než 2 % patnáctiletých. Všichni rodiče si všímají, že tyto drobné nehody se stávají zejména, když dítě prochází nějakým stresujícím obdobím, ale důvod nočního pomočování nemusí být nutně psychologický."? Téma samozřejmě pokračuje dál. Souhlasím s myšlenkou, že: "Kdyby tresty vychovávaly, už pěknou řádku let by lidský druh nespáchal jediný zločin." Teď ještě dát si na to v životě opravdu pozor.

2 20.04.2017