Jelitovna komentáře u knih
Až nechutně jsem se pobavila. Svérázně pojatá historie bez zbytečných podrobností a jmen mimo jiné ukazuje, že v případě dějin je opakování matkou hlouposti.
Carlos, programátor a šaman, zde pokusný králík, po experimentu popisuje: "Zjistil jsem, že vesmír je konstrukcí naší vlastní mysli. A tam se to stalo. Můj postoj byl jiný, když jsem zjistil, že si vás má mysl vytvořila. Cítil jsem, že jste mi tak blízcí, jako byste byli můj syn a dcera."
Autor však jinde rozčarovaně říká: "Teprve když jsme v bádání poněkud pokročili, došli jsme k jinému zjištění, a to k hlubokému a nepopiratelně pravdivému postřehu, že DMT není pro terapii vhodné. ... Ony psychoterapeutické, mystické a smrt evokující zážitky mě opakovaně upozorňovaly na to, jak jsou při uskutečnění jakékoli opravdové životní změny nepodstatné."
K některým knihám se čas od času vracím a tato je jednou z nich.
"Po letech pátrání, pozorování a neustálého ověřování, které probíhalo rok po roce, jsem přišel na to, že všechny mé myšlenky i všechny mé činy jsou automatické. S naprostou jistotou a uspokojením jsem došel k závěru, že jsem automat obdařený silou pohybu, který pouze reaguje na externí podněty, jež se dotýkají mých smyslových orgánů. Tyto podněty rozhodují o všech mých pohybech a činech. Vzpomínám si pouze na jeden či dva případy v celém svém životě, kdy jsem nebyl s to lokalizovat první vjem, který spustil můj pohyb, myšlenku či sen."
Dítě bylo z testů nadšené a knihu by hodnotilo 4 hvězdičkami.
"... a dnes bychom uvedenou zásadu mohli spíše vyjádřit slovy "výjimka potvrzuje pravidlo." Nebo, když to přeformulujeme: "Výjimka potvrzuje, že pravidlo neplatí." To je princip vědy. Jestliže existuje nějaká výjimka z pravidla, jestliže tato výjimka může být potvrzena pozorováním, pak pravidlo neplatí."
"Jistou dobu se lidé domnívali, že lidský potenciál není rozvinut, protože lidé jsou negramotní, a že klíčem k pokroku je vzdělání; že když budou lidé vzdělanější, možná z nich ze všech budou Voltairové. Jenomže se ukazuje, že lži a zlo lze naučit stejně snadno jako dobro."
"Rád bych zdůraznil, že lidé se čestně nechovají. A vědci nejsou výjimkou. S tím se nedá nic dělat, nikdo není úplně čestný. Vědci nejsou čestní a lidé si většinou myslí, že jsou. O to je to horší. Čestností nemyslím, že člověk má za každou cenu mluvit pravdu. Myslím tím, že má jasně říct, jak se všechny věci mají. Má uvést všechny potřebné informace, aby se na jejich základě mohli inteligentní lidé rozhodnout."
"... plná chytrých myšlenkových experimentů, oslnivých ilustrací a senzačních faktů..., ... tak připravuje čtenáře na to, aby myslel jako vědec."
Začínám tušit, proč se vědcům nedaří. Tenhle píše, jako když střílí z kulometu - ta, ta, ta, tak to je! Knihu odnáším, jistě se najde vhodnější, která by případně mohla směrovat i mé děti k zájmu o některé vědecké obory.
Připadá mi, že příběh Emmy novinářka zvolila jako tenkou spojovací nit procházející - pro českého čtenáře snad až příliš zevrubným - líčením tahanic, bojů a válek v Súdánu a vlastních úvah nad motivy a možnostmi zúčastněných. Na začátku je dobová mapka, překlad je opravdu kvalitní (Až na ty ubrousky namísto servítků, co si Kiley nikdy nebral, to mě rozesmálo, není to až moc moderní?), slovní zásoba nevšední (pod „matrózově modrou“ si doteď neumím představit správný odstín, „lyrovité rohy“, „velečachrář“, „abolicionistické“) a po první polovině už jsem se docela orientovala ve všech mě neznámých označeních a jménech. Zakončím komentář provokativním výrokem al-Turábího, z roku 1995, týkajícím se Afriky: „Nadchází renesance islámu. Povstáváme, i když jsme všude kolem obklopeni Židy…. Je to součást historického cyklu. Brzy bude Západ donucen nás plně respektovat.“
Pozor na iluze a rozčarování.
Rávi píše: "Některé z tantrických metod zasvěcování a poučování mohou být pro mnohé silné kafe, proto prosím čtenáře, aby při posuzování byli opatrní. Hloubka učení nikdy není na povrchu." Přiznávám, že v době, kdy jsem knihu četla, to pro mě skutečně byla poněkud silná káva. Tedy vlastně strašně, strašně silná.
Odvěká Stařena si přečetla návod, jak se stát Bezvěkou Bohyní, a pro Přechodnice se jí zdál nejlepší z těch, co se jí dostal do rukou. I když ne všechno bylo fajn, některé rady jsou poněkud přitažené za vlasy a například cvičení "Vdechování Afrodity" působí jako krádež, tedy by samo stačilo na snížené hodnocení. Pokud jako ateistka nebo věřící znáte Boha jen v podobě fousatého dědka sedícího na obláčku, budete mít asi větší potíže s obsahem, protože autorka označení Bůh používá a spojuje s jinou představou. Nic to nemění na tom, že podstatnější část rad je výborná, prakticky využitelná a autorkou prožitá. Je zajímavé, že kniha vyšla v době, v níž se sama ocitá na symbolickém přechodu - než ženy, kterým je určena, najdou chuť či odvahu ji důkladněji prolistovat, budeme již možná žít v bezpohlavní společnosti.
Jak ráda se rozplývám chválou a tady opravdu můžu! Nejen, že je "kalendář" krásně ilustrovaný, hezky napsaný, ale autorka si na rozdíl od některých učebnic pro základní školy neplete zlatici se zlatým deštěm, o havranech vám poví, co jste možná netušili, a kromě dění v přírodě nás seznámí také se zvyky a pranostikami. Nevzpomínám si, jak jsme ke knize přišli, jestli jsem ji koupila nebo to byl dárek, ale těší mě, že ji máme a že si ji budeme v delších časových úsecích číst opakovaně.
Yong si povzdechl, že je „celá záležitost až sprostě složitá“, jemu se ale podařilo popsat ji báječně, s minimem výrazů (dvěma), jejichž význam jsem si musela vyhledat, s citem pro detail a zároveň jednoduchost, s obdivem k lidem i breberkám, se smyslem pro akci a s vtipem. Až do deváté kapitoly mě dokázalo mírně podráždit jen zmínění mediální eboly, pak ale začalo tísnivé fantazírování, v němž jsme se dostali k jakémusi syntetickému personalizovanému exkrementu. Přišla jsem o nadšení a kniha o hvězdičku, i když ani za jedno nemůže autor.
Pozn. Doktorka Allen-Vercoe se děsí k smrti z toho, že autistické děti se souhlasem rodičů podstupují transplantaci fekální mikrobioty, při níž se vlastně spojují výkaly dospělých s dětskou populací. Prý: „Co když jim tím později v životě způsobí něco strašného, jako je třeba karcinom tlustého střeva a konečníku? Prostě si myslím, že je to nebezpečné.“
Můžete se pak divit, že se my, obyčejní lidé a ne-vědci, lekáme takových experimentů, jako jsou třeba mikrobiálně upravení komáři vypuštění ve velkém do některých lokalit světa? Zvláště v souvislosti s nedávnou aférou se zika virem, který po desetiletích „soužití s lidmi“ začal údajně náhle způsobovat u novorozenců mikrocefalii a neurologické poruchy, a to zrovna v době, kdy už byla zkouška takto vylepšených komárů reálně možná?
"... nový světový nepořádek...
... Utajení jednání o únosech snižuje výkupné, ale musí se provádět správným způsobem a brát ohled na rodiny unesených. Držením rodin v šachu, bez informací, se vlády kryjí před veřejnou kontrolou a mohou v utajení jednat o rukojmích jako o lidském nákladu, upřednostňovat politické motivy a na jejch základě rukojmí, mrtvá či živá, patřičně finančně oceňovat.
... Třebaže utajené vyjednávání o únosech je vydáváno za taktiku, jež má zabránit únoscům vyšroubovávat výkupné k horní hranici únosnosti, skutečným cílem vlád je minimalizovat vlastní odpovědnost při jednáních. Když například dojde na placení výkupného, každá vláda popře, že ho platí. Avšak únosci velmi dobře vědí, kdo platí a kdo ne.
...Evropané jednoduše nezvládají největší exodus od druhé světové války a zároveň byznys, který ročně vynese spleti místních zločineckých gangů více než 1 miliardu eur. Za hranicemi Evropské unie zásobují malé zločinecké a džihádisticko-zločinecké skupiny evropské obchodníky jejich denním lidským nákladem. Tyto gangy vydělávají zhruba tolik peněz jako jejich evropvské protějšky. Jak jsme viděli, v minulém desetiletí byly mnohé z těchto organizací financovány z výkupného za zahraniční rukojmí, tj. z peněz evropských daňových poplatníků. Na pozadí sílící politické destabilizace na okrajích Evropy proměnil kapitál získaný z výkupného za necelou dekádu obchod s migranty v mnohamiliardový mezinárodní byznys. Výší zisků nyní konkuruje obchodu s drogami. Je to politický bumerang, který se velkou rychlostí řítí proti Evropě!
... uprchlíci a migranti musejí být ubytováni, oblečeni, živeni a přepravováni. Toto je vskutku významné "legitimní" odvětví průmyslu, financované opět z kapes daňových poplatníků.
... Švýcarská společnost ORS Service AG vydělala v roce 2014 celých 99 miliónů dolarů dodáváním potravin uprchlíkům ve Švýcarsku, Rakousku a Německu. Od mnoha těchto společností není možné získat informace o jejich ziscích za rok 2015, protože ziskové podniky v oboru uprchlíků se začaly chovat krajně tajnůstkářsky.
... Rok před brexitem se začala pevnost Evropa rozkládat zevnitř, pod tlakem milionů lidí opustivších své domy, obětí pošetilé zahraniční politiky, již Evropa provozuje od počátku tisíciletí. Politiky, řízené zpoza Atlantiku, z Washingtonu, nikoliv z Bruselu."
Když jsem se prokousala lineární částí (v té době šla zrovna médii zpráva o transplantaci umělého srdce v IKEMu, třetí toho druhu na světě), těšila jsem se, že s diastolou konečne začne být kniha víc pro mě. Chyba lávky, dalších několik kapitol vyvolávalo tak příšernou tupost vědomí, ať už jsem se do čtení pustila ráno, v poledne nebo večer, že jsem nebyla schopná cokoliv si z textu vzít. Až teprve od dvanácté kapitoly se to zase dalo.
Pravý nefalšovaný československý překlad, místy obohacený německým slovosledem, mě bavil při čekání na spoj, na úřadech, v servisu i za nocí, kdy jsem nemohla spát. Může se stát, že vám nažene hrůzu ("Když kolem Romy proběhla na ulici motorka...") nebo vyprovokuje vaši zvědavost ("O chvíli vám rozpovím o mém kontaktu s hrabětem Saint Germainem."), určitě z něj však nedostanete depku ("Vyšší frekvence vplývá mimo jiné i na elektrické spotřebiče.") Obohatila jsem se o zjištění, že Slováci mají kodifikovaný softvér. Jsem sice zvědavá, zda situace v dalších knihách nějak "napředuje", ale protože se v určitých situacích "můžeme i strachy posrat nebo udělat do gatí", raději si dopřeji delší přestávku. :-) Že tenhle komentář nemůžete nijak "zužitečnit", ani "okamžitě nebo-li v dalším životě"? No, no, no, no, no!
"Rozhovory s přírodními lidmi Nové Guineje
NEJVĚTŠÍ A NEJCHYTŘEJŠÍ ZVÍŘE
My: Které je největší zvíře na Zemi?
Salmon: Největší žijící zvíře, jak nám to vždycky povídali naši dědové a předkové dědů, je had. Obrovský had. Tohle zvíře je obyčejně schované dole pod zemí. A když lidé uvidí celé jeho tělo, lidé, vesnice zmizí. Všichni onemocní a umřou. Je to špatné znamení.
Simon: Tohohle hada pod zemí nikdo nikdy neviděl celého, celé jeho tělo, celého toho obrovského hada. Když ho někdo z nás viděl, byl to vždycky jen malý kousek jeho těla, ocasu nebo hlavy na povrchu země. Kdyby ho celého jednou lidé spatřili, to by bylo velké neštěstí, pohroma pro všechny lidi.
My: Co jí tenhle had? Je chytrý?
Saulus a Simon a Salmon: Nikdo nevíme, co ten had jí. Je to nejchytřejší zvíře na Zemi.
My: Je tenhle had schopen cestovat z prvního do druhé a třetího patra Země?
Saulus a Simon a Salmon: Ano, může. Může jít do světa pod zemí i do světa nahoře v nebi. Ona je ta, kdo vládne těmhle třem různým patrům.
My: Had je ona!?
Saulus: Ano.
My: Máte nějaký obřad, kterým si ji udobřujete?
Saulus: Děláme to, co dělali ve starých časech naši rodiče a jejich předkové. Přinášíme oběti tomuto zvířeti. Jak vidíme to zvíře, jenom malý kousek jejího těla, zabijeme prase a vylijeme jeho krev na to místo a potom tuk položíme taky na to místo.
My: Je tenhle had nesmrtelný?
Simon: To nevíme. Ani naši rodiče nám neříkali, jestli umře."
Angola, Bulharsko, Finsko, Chile, Jemen, Kambodža, Maroko, Mongolsko, Nikaragua, Omán, Venezuela. Tím, že ne každý píše, kdy v dané zemi byl, nedá se dost dobře odhadnout, proč bývají ze stejné země rozdílné informace. Například o Ománu mladá žena tvrdí, že není automatické získat vízum, protože je stanoven limit turistů, zatímco student se vyjádřil, že cestovatel nic moc nepotřebuje vyřizovat a vízum si může koupit až po příletu rovnou na letišti. Tak si vyberte...
"Činnosti, které jsme si zvykli provozovat pravidelně, se v našem mozku zacyklí a nevytvoří pouze vzorce chování, ale způsobí také fyziologické změny neuronálních okruhů.
… V podstatě je mozek schopen sám sebe kdykoliv přeprogramovat a upravit způsob svého fungování. To je vlastně definice pojmu plasticita nervového systému.
Navzdory takové pružnosti je tím obtížnější mozek „přeučit“, čím déle se do něj nějaké chování vrývá, protože stopy zvyku v něm jsou pochopitelně čím dál tím hlubší."
"Pokud jste si naučili mozek a tělo vzrušit při sledování tvrdého porna, pak ve vás následně žádná sexuální partnerka ve skutečném životě nedokáže vyvolat to, co by ve vás vyvolala v případě, že byste takový materiál nesledovali. I když objektivně považujete dotyčnou za atraktivní, nebude vás vzrušovat ani tělesně, ani duševně."
Nejsem patrně čtenář, na kterého bylo dílo zacíleno, tak na to u hvězdiček i při čtení komentáře berte ohled. Po knize jsem sáhla, protože mě předtím nadchla jiná Storlova práce, tahle pro mě ale byla zklamáním, a to přesto, že jsem z ní získala nové informace i o "starých" zeleninách, například o pórku, hrachu, rukole... Dále však nevím, jaké množství je "příliš velké", tak velké, aby pojídaná rostlina působila jako jedovatá. Netuším, v jaké oblasti se petržel kořenová řadí mezi zapomenuté, vzácné nebo málo známé zeleniny, v naší to však určitě není. Také si neumím představit, jak se do každého koutu světnice SYPE kaše, což prý bylo zvykem na Štědrý den právě v Čechách.
Celkově na mě bylo textu zbytečně mnoho.