Jelitovna komentáře u knih

Povídka z roku 1926/27, v níž se chlapec vydal "do světa" hledat práci, aby se později mohl oženit s přislíbenou dívkou. Je to ovšem po všech stránkách smutný příběh s tragickým koncem.

07.01.2019

Šedesát let stará detektivka, jejíž děj se odehrává na konci 20. století, tehdy tedy sci-fi, dnes zajímavý pohled do představ autora o době, kterou jsme my již prožili. Docela napínavé oddechové čtení. Nelze si nevšimnout, že obrázek bytosti na přebalu silně připomíná Endermanna ze současné počítačové hry Minecraft. Že by kniha posloužila jako inspirace?

1 06.01.2019

Zábavné asi jako číst seznam, ale sehnat informace muselo dát spoustu práce. Čtenářky se nad knihou zřejmě snadno naštvou, snad si také uvědomí, jak těžké bylo vybojovat uznávání vzdělání žen, které se chtěly věnovat zdravotní pomoci lidem. Obsahuje mnoho "zapomenutých" skutečností, například, že se porodnice vedené ženami, které dbaly na hygienu snad odpradávna, nemusely zavírat na horečku omladnic, na rozdíl od těch vedených muži-lékaři, které byly zavřené i několikrát do roka.

28.12.2018

Pro dnešní dobu zastaralé, pravda, ale krásně ilustrované a rýmované. O chlebu, který nás sytí, mase, mléku, ovoci a zelenině i sladkostech. Dle mého nevhodné pro vegetariány.
"Člověku však je to málo:
loví v polích, vniká v les.
Tak mu maso zachutnalo,
že i do rybníka vlez."
"Kravičky se pasou na stráni,
telátko se s nimi prohání.
V poledne je podojíme,
teplé mléko odstředíme."

2 18.12.2018

Prý "Co dokáže pochopit jeden hlupák, dokáže i druhý." Tož ano, Feynmanovi se skutečně podařilo téma zjednodušit a názorně vyložit tak, že je možné ho po celou dobu sledovat a "chápat", o čem mluví. Přesto jsem v posledních dvou kapitolách chvílemi propadala sebelítosti, protože čtení vyžadovalo jistou námahu a koncentraci na téma a já už jsem věděla, že mi nepřinese odpověď na otázky, kvůli nimž jsem po knize sáhla.

5 18.11.2018

Teorie Gaia mě zaujala, ovšem způsob, jakým ji Lovelock prezentuje, považuji za promarněnou příležitost. Pohrdavé zlehčování možných potíží s jádrem, snaha vlastním vztekem vyburcovat ostatní, rozumné názory ztracené ve "spisovatelském balastu"...
Na mě měla kniha navíc naprosto nečekaný efekt. Jednak jsem naznala, odkud asi pochází konspirace chemtrails - že stačí některým běžným činnostem provozovaným člověkem (cestování letadly, kdy kondenzační stopy za proudovými letadly přispívají ke globálnímu oteplování) přiřadit postranní úmysl, a máme tu konspiraci jako vyšitou, totiž, že nás sprejováním oblohy chce kdosi připravit o vodu.
Za druhé, autor tolikrát opakoval, že neexistuje způsob, jak ohleduplně snížit náš počet, a kdyby nás na Zemi bylo jen sto milionů, mohli bychom si dělat prakticky, co chceme, a nevadilo by to, že se sedmi miliardami pochybuje, zda existuje udržitelná možnost nebo zda významně snížíme spalování fosilních paliv, že jsem pochopila i další konspiraci, tentokrát týkající se úmyslného snížení počtu obyvatel na naší planetě. Co na tom, že je nás čím dál víc? I tady by fungovalo zpoždění. Mám věřit, že by to nikdo z těch, co Lovelocka vzali příliš vážně, nezkusil?

25.10.2018

Psáno víceméně formou příběhu, lidovým jazykem, bez nároků na odborné znalosti čtenáře. Nudila jsem se, dokud jsem si na to nezvykla, a až od kapitoly "Patogeny, kvůli kterým jsme přišli o srst a začali být xenofobní" jsem docela zpozorněla.

25.10.2018

Kolik práce se musí udělat a kolik bytostí musí spolupracovat, než si můžeme něco obléknout! Podáno tak, aby to děti bavilo.

7 15.10.2018

Hvězdičku za pěkné obrázky. Ničím jiným nezaujala, poputuje do knihobudky.

15.10.2018

Mám podezření, že název knihy laického čtenáře odradí, budí spolu s obrázkem představu, jak příšerně odborné informace se za nimi skrývají... Přitom je to opravdu jen příběh. Příběh jedné neobyčejné struktury a pár chlápků, co vysoutěžili Nobelovku.

2 01.10.2018

"Je naléhavě potřebné zpochybnit mnoho přejatých dogmat, které vypovídají o hluboce zakořeněném neporozumění základním potřebám rodících žen, a zabránit tak jeho šíření. Je to snadné. Některé z těchto myšlenek mají svůj původ v kruzích žen zabývajících se přirozenými porody. Jiné pocházejí z lékařských kruhů. Všechna tato dogmata se však podílejí na tom, že dochází ke snížení počtu žen, které mohou porodit s pomocí vyplavení hormonů lásky."

27.09.2018

Najprv sa mi nechcelo do slovenčiny, ale nakoniec sa to čítalo samo.

07.09.2018

Vydat vzpomínky a představy kohosi neznámého pod jménem toho, koho se týkají, mi připadá jako drzost. Kdyby na to aspoň dotyčný upozornil hned na začátku, ale ne, až v doslovu uvádí, že literární úpravu přenechal Bardon zcela své sekretářce, B. dodal jen "konstrukci z faktů svého života", a navrch to celé přepracoval nakladatel, který se možná chtěl svézt na vlně odhalování tajných lóží a trochu si vydělat? Omlouvám se, ale tohle dílko mě nějak rozhořčilo, takže nemohu nedat odpad.

Anitin styl mi nevyhovuje a některé závěry tvrdí s přehnanou sebejistotou, nicméně často, možná většinou, vyjadřuje i můj názor na věc, například pokud jde o léčitele, medicínu, funkci gurua nebo třeba mýtus č. 10. Knihu jsem po někom zdědila, bylo v ní podtrháno, osrdíčkováno, označeno tučnými šipkami, ale já jsem si všímala úplně jiných částí, takže si v ní asi najde to svoje různorodá skupina čtenářů. Zaujalo mě například, co dělá se strachem: "Prostě ten strach nechám být a zároveň jemně přesunu myšlenky na novou kolej...", nebo "přiznání se" ke znalosti transakční analýzy (https://www.databazeknih.cz/knihy/ja-jsem-ok-ty-jsi-ok-126067).

2 30.08.2018

Čtyři možné postoje:
1. NEJSEM OK - JSI OK
2. NEJSEM OK - NEJSI OK
3. JSEM OK - NEJSI OK
4. JSEM OK - JSI OK
Rozhodnutí o prvním postoji je založeno na existenci nebo neexistenci hlazení. První tři rozhodnutí patří mezi neverbální. Teprve čtvrtá pozice je vědomá. Nemůžeme se rozhodnout pro tuto pozici, aniž bychom měli mnohem více informací v dřívějším rozhodnutí v dětství, než má většina lidí.

Pokusila jsem se, ale fakt to nedám. Pochopila jsem, proč lidi na jeho přednáškách usínali. Se snahou něco od něj přelouskat končím. Knihu jsem po někom vygumovala a vrátím ji do knihovny.

Divila jsem se, proč jsem knize dala pět hvězdiček, když jsem ji četla před čtvrtstoletím a docela jsem zapomněla, o čem byla. Bylo to jen za ten pocit, který ve mě zůstal a vynořil se, když jsem ji vzala v jedné knihobudce znovu do ruky. Přečetla jsem si ji nyní podruhé, ohvězdičkováno mám správně.
Jakoby lidstvo od Tevise opisovalo.
Akorát tedy, pokud si chcete příběh užít, nečtěte předtím komentáře, je v nich toho tolik, že vás pak už asi nic nepřekvapí a nebo budete přímo zklamaní.

Podruhé už se mi kniha nečetla tak lehce, chyběla zvědavost a asi nejen to. A ještě k tomu se mi nelíbí obrázky Z. Hajného. Některé věci jsem pochopitelně vnímala úplně jinak než dřív. Vypadá to, jakoby něco z toho, co Elisa říká, mělo zarážející, nepravděpodobnou souvislost i s dnešní dobou.
"To může být jenom zlý sen, že lidé klesli tak hluboko, že se navzájem zabíjejí krutými zbraněmi a právě ti nejzdravější, nejsilnější mladí muži, kteří by byli povoláni k tomu, aby zplodili novou, zdravou a silnou generaci. Ti jsou zabíjení jako první, protože jen oni jsou 'schopní' stát se vojáky. Slabí, nemocní muži zůstávají doma, v důsledku toho plodí tito slabí, nemocní muži se ženami doma děti a většina mladých, zdravých lidí je ve válce zahubena. To je nejrychlejší cesta k degeneraci celé lidské rasy. A lidstvo kleslo už tak hluboko, že nezná tuto strašnou pravdu! Ve své vzájemné slepé nenávisti a strachu jednoho před druhým se zabíjí ta nejzdravější, nejlepší generace!"
Jinde to působí až zrůdně. "Z intimního utkání dvou zemí, dobyvatelské a dobyté, tryská nový život na duchovní i hmotné úrovni. Ze sňatku dvou ras vzniká nová kultura. Mísí se však i tělesné buňky, vznikají potomci, kteří v sobě nesou a vykazují vlastnosti obou ras. Příroda vytváří mezirasu, přechodná individua, aby zmírnila a překlenula tvrdé hranice mezi rasami a zeměmi."

3 10.08.2018

Sci-fi nečtu léta. I když jsem to občas zkoušela, nedokázala jsem se začíst. Až tohle padesát let staré filozoficko-psychologické zamyšlení mě zaujalo svým názvem natolik, že jsem se jím prokousala až na konec. Trochu mě mrzí, že jsem si hned na poněkud chaotickém začátku nedala dost práce se zapamatováním si, kdo je Valka, kdo duplikát, kdo vědec Krivošejin, který postavil Strojomatku - stroj na kopírování a výrobu čehokoliv, neživého i živého, včetně lidí.
"Ale většinou jsou lidi ve své podstatě dobří, jinak by se svět už dávno změnil v klubko ničemů, kteří si jdou navzájem po krku, a zašel by i bez jaderné války. Jenže... Pokud nepočítáme drobné přírodní nepříjemnosti jako povodně, zemětřesení a virové chřipky, tak za všechna svá neštěstí včetně těch nejpříšernějších si opravdu můžou sami. Můžou za to, že se podrobují těm, komu se podrobovat nelze, souhlasí s tím, čemu je třeba se postavit, a říkají si, že tohle stejně jako třeba támhleto se jich netýká. Můžou za to, že dělají práci, za kterou jsou líp placeni, a ne to, co by ostatní i oni sami potřebovali mnohem víc. Kdyby většina lidí na Zemi poměřovala vlastní záležitosti zájmem lidstva, nemuseli bychom se o osud našeho objevu bát. Tohle ovšem neplatí, což znamená, že kdyby se do jeho nebezpečné blízkosti dostal třeba jen jeden vlivný a dostatečně praktický pacholek, změní náš objev ve stvůru."

5 10.08.2018

Přálo si dítko k vánocům... Četla jsem tedy klukům po dva večery, tajil se jim dech a už první ráno se přiznali, že nemohli usnout. Dramatický příběh s dobrým koncem.