Jelitovna komentáře u knih

Sci-fi nečtu léta. I když jsem to občas zkoušela, nedokázala jsem se začíst. Až tohle padesát let staré filozoficko-psychologické zamyšlení mě zaujalo svým názvem natolik, že jsem se jím prokousala až na konec. Trochu mě mrzí, že jsem si hned na poněkud chaotickém začátku nedala dost práce se zapamatováním si, kdo je Valka, kdo duplikát, kdo vědec Krivošejin, který postavil Strojomatku - stroj na kopírování a výrobu čehokoliv, neživého i živého, včetně lidí.
"Ale většinou jsou lidi ve své podstatě dobří, jinak by se svět už dávno změnil v klubko ničemů, kteří si jdou navzájem po krku, a zašel by i bez jaderné války. Jenže... Pokud nepočítáme drobné přírodní nepříjemnosti jako povodně, zemětřesení a virové chřipky, tak za všechna svá neštěstí včetně těch nejpříšernějších si opravdu můžou sami. Můžou za to, že se podrobují těm, komu se podrobovat nelze, souhlasí s tím, čemu je třeba se postavit, a říkají si, že tohle stejně jako třeba támhleto se jich netýká. Můžou za to, že dělají práci, za kterou jsou líp placeni, a ne to, co by ostatní i oni sami potřebovali mnohem víc. Kdyby většina lidí na Zemi poměřovala vlastní záležitosti zájmem lidstva, nemuseli bychom se o osud našeho objevu bát. Tohle ovšem neplatí, což znamená, že kdyby se do jeho nebezpečné blízkosti dostal třeba jen jeden vlivný a dostatečně praktický pacholek, změní náš objev ve stvůru."

4 10.08.2018

Přálo si dítko k vánocům... Četla jsem tedy klukům po dva večery, tajil se jim dech a už první ráno se přiznali, že nemohli usnout. Dramatický příběh s dobrým koncem.

Další z knih, kterou mám ve své knihovně v několika vydáních. Je nutné je podrobit selekci a vyřazování. Mám například vydání z roku 1976. Překlad začíná slovy: "Dusno bylo ten večer v Séónijské pahorkatině. O sedmé procitl táta Vlk z denního spánku, podrbal se, zívl a jednu po druhé natáhl tlapy, aby ze špiček zahnal ospalost. Máma Vlčice ležela mohutným šedým čenichem opřena o čtvero rejdivých, kníkavých vlčat. Do sluje, ve které přebývali, jim svítil otvorem měsíc."
Také mám Knihu džunglí, u níž jsem datum vydání nenašla, ale stála 2 K 40 h a přeložila ji Pavla Moudrá. .-) "Bylo sedm hodin večer a velmi teplo v Sionýských horách, když se Otec Vlk probudil ze svého denního spánku. Podrbal se, zívnul a protahoval nohy jednu po druhé, aby se zbavil ospalého pocitu ve svých tlapách. Matka Vlčice ležela, majíc svůj dlouhý šedý čenich položený na příč přes svá čtyři dovádějící a kňučící mláďata, a měsíc svítil do jeskyně, kde všichni bydleli."
Vím, co bych si nechala já, ale sama už to číst nebudu, takže...?

Četla jsem jako první Mayovku, tedy hóoodně dávno. A chytla mě, přečetla jsem všechny, co se mi podařilo sehnat. Často s baterkou pod peřinou. Teď jsem ve fázi "proberu knihovnu" a nestačím se divit, mám hned 3 Duchy různého vydání. Kterého nechat pro děti? Brožované vydání vyřazuji rovnou, ale jinak je to prekérka, posuďte sami.
Vydání z roku 1989 má pevnou vazbu, mapky, spoustu ilustrací. A překlad:
"Podle potoka jeli na koních dva jezdci, jeden byl běloch a druhý černoch. Bílý muž, malý a hubený, byl oblečený vskutku svérázně. Na nohou měl indiánské mokasíny a kožené kalhoty a k tomu kdysi tmavomodrý, teď však vybledlý a ošuntělý frak s blyštivě naleštěnými mosaznými knoflíky. Dlouhé šosy fraku splývaly po bocích koně jako svěšená křídla."
Vydání z roku 1966 má pevnou vazbu, mapky žádné, ilustrací pár. A překlad?
"Podél potoka, rousajíce se svěžím zeleným porostem, přijížděli na koních dva muži, běloch a černoch. Sporý, malý bílý chlapík měl na nohou indiánskou obuv a kožené kalhoty a vězel v podivuhodném fraku s prýmky a lesknoucími se mosaznými knoflíky. Kabát býval patrně kdysi modrý a jeho dlouhé šosy splývaly jako splihlé perutě po obou bocích koně."
Dneska děti nerozumí mnoha výrazům, toho jsem si (ze zkušenosti) vědoma. (A budou se s vámi hádat, že to slovo nikdo v životě neslyšel a nezná.) Přesto vítězí starší poetické vydání, i kdybych ho měla číst s dětmi a vysvětlovat.

Ze všech klučičích příběhů, které jsem v poslední době četla, je tenhle nejlépe napsaný. Zaujal mě po všech stránkách, ačkoliv mě zároveň jako matku děsil. Snad si z něho děti nebudou brát příklad.

1 04.08.2018

Při čtení jsem si uvědomila, že některé nauky a informace jsou skutečně tajné jen proto, že jim lidi nerozumí. Autor zde leccos servíruje "na zlatém podnose", ale vypadá to tak obyčejně, že to člověk na první přečtení jen přeletí, protože hledá něco "lepšejšího". A protože se to dnes ve světě hemží zázračně rychle zasvěcenými guru a žáky hledajícími zasvěcení u těchto zasvěcených, vytrhuji z textu malý úryvek:
"Zpravidla se předpokládá, že zasvěcení lze získat s pomocí průvodce nebo vůdce tajemným mystickým světem, s nímž zasvěcený zasvěcovaného seznamuje a postupně jej poučuje, jak získá mystickou nebo magickou moc. Lidé nikdy nepomýšlejí na to, že zasvěcení souvisí pouze se sebepřetvořením, ale připouštějí, že bývá spojeno se zkouškami, aniž vědí s jakými.
Tato neinformovanost běžných lidí svádí šarlatány k tomu, aby se iniciace spojovaly s teatrálními představeními, jež mají na mysl zasvěcovaných působit tak, aby se oslabil jejich střízlivý nebo kritický rozum. Posléze se z nauky učiní plané obřadnictví. Jeho účelem je pomáhat jejím představitelům tu k popularitě, tu k výdělkům, tu k sebepovyšování.
Žádné teatrální představení nevystihuje proces pravého zasvěcování, i když se někdy stane, že se toto zasvěcení pojí na formální postup. Je to však případ vzácný..."

3 11.07.2018

"Mami, že si tu knížku necháme? Mně se hrozně líbila."
Jakoby potomek tušil, co chci zrovna říct - totiž, že ji pošleme dál, aby si ji mohl přečíst někdo další.

Zvláštní, že tahle kniha má 100% pozitivní hodnocení. (Ale komentář žádný.) Mně byla dosti nesrozumitelná.

Nápad je to hezký, ale připadá mi nějak nevyužitý. Občas jsme se zasmáli. Váhala jsem, ale dítě by dalo 4*, tak je dávám také.

22.04.2018

"Náboženství je nauka veskrze realistická. Zpracovává člověka v jeho současném stavu tak, aby ho dovedlo k harmonickému soužití s jeho srdcem, myslí a duchem a aby na prvém místě odstranilo jeho osobní utrpení. Teprve potom a právě přímo z této činnosti a stále na tomtéž žebříku snah a práce ho dovede ke zvláštnostem, jež jsou pokládány za zkušenosti extatického ducha nebo mysli. Proto se odvažuji tvrdit, že náboženské zkušenosti při duševním pokroku lidstva zevšeobecní na té cestě, po níž jde. Že tudíž je zde náboženská nauka proto, aby pomáhala jednotlivci nebo všem lidem k tomu, aby snáze dospěli k harmonickému žití a soužití.
To, co dnes označujeme za náboženství, je jenom kult čehosi neznámého a kult mravní s mlhavým a zmateným cílem. Jako takové je náboženství mnohdy spíš politickým prostředkem v zápasu o vnější moc. To se stalo proto, že nebyl poznán jeho pravý účel a že povrchní lidé, kteří se ho chopili, je propagovali jako hračku, komedii nebo divadlo pro dav."

5 16.04.2018

Saadiová: „S tím nemá Bůh nic společného. Odmítám ideu, že Bůh potřebuje takové šílence, aby prokázal svou existenci, nebo aby se sám bránil prostřednictvím jejich útoků.“

3 16.04.2018

"Co tvá duše žádá ve vznětu nazírání - to nevýslovné, zvláštní cítění - není nic jiného, než sjednocení s touto krásou a s původem té krásy: s Taem. A tak je tomu též u tvé ženy. Jste si vzájemně anděly, kteří se vedou k Tau, aniž by to věděli."

06.04.2018

Zprostředkování zprostředkovaného, s tím bývá potíž. O Kasparu Hauserovi jsem slyšela/četla poprvé až teď. (Od Steinera jsem nedokázala přečíst nic. Ať víte, kdo hodnotí.) Za čtivý pokus dávám 2 *.

06.04.2018

Autorčino okouzlení hlívou prozrazuje nejen objem informací, hlavně však vykřičníky za zvláštnostmi, kterých se houba dopouští, i třeba výraz "mláďátka", píše-li o hlívých výtrusech, jež jsou mimochodem aktivně vymršťovány. (málem jsem taky udělala vykřičník) Co jsem netušila je, že je to masožravka. (tady by to chtělo aspoň tři !) Jak to hlíva dělá, že osídlí živý strom, jsem četla několikrát; nadšením, ne proto, že by snad něco bylo vyjádřeno nesrozumitelně. Hlíva nám může pomoci se zamořením prostředí PCB, s hubnutím (obsahuje látky, které způsobují odmítání potravy teplokrevnými živočichy), výživou, cholesterolem a tak dále. Záleží i na tom, s jakou časovou prodlevou mezi sklizní a použitím se k nám hlíva dostane. Když tohle víte, možná vás začne zajímat, jak se houbové elixíry života pěstují. Základní informace/návody kniha obsahuje pro hlívu (už jsme kdysi zkoušeli) a houževnatce. Za mě perfektní praktické počteníčko.

27.03.2018

Tohle je mi cizí. Četla jsem jen ze zájmu, cože za partu to v Praze tenkrát bylo; hvězdičkovat nemám důvod. Na konci je prosba, která by mě dokázala od zvědavosti pravděpodobně odradit, kdyby byla uvedena hned v úvodu: "Prosím vás všechny,..., kterým se tato učebnice dostane do rukou, abyste si neubližovali nějakými soudy nad touto prací. Každý záporný, negativní posudek této učebnice by Vám velmi ublížil."
Nějaký postoj totiž zaujímá většina čtenářů již během čtení a ne až po dočtení.

Datum vydání v knize není uveden. Obsah povídek (démon pokušitel, cestování vesmírem, reinkarnace atd.) odpovídá symbolu na obrázku a době. Autor se obrátil na duchovní cestu po spiritistické seanci.
Z Doslovu: "Člověk svojí duchovní podstatou jest synem Božím, podstatou tělesnou synem Země. Každý člověk sám o sobě tvoří úplný malý svět, jenž jest ovládán silami vesmírového mechanismu. Táž síla uvádí srdce jeho v pohyb, která řídí běh nesčetných sluncí a oběžnic. Duše dýše pod jedním zákonem kosmického souladu. Vše se projevuje v celém vesmíru jako univerzální život, jako Slovo, které bylo na počátku u Boha.
... Člověk ... Dlouho dá se ovládati vášněmi, až na konec znaven, vyčerpán a nespokojen zatouží po klidu. Posléze vzdaluje se světa a vniká do svého nitra, kde nalézá Božího syna - sama sebe. Poznání své duchovní podstaty jest prvním krokem k vypěstění šťastného a spokojeného života.
1. Hmota jest všemu společna.
2. Síla, jež vše ovládá, jest rovněž všemu společna.
3. Duch, jenž žije ve všech tvorech, má své společenství v Bohu.
Vše toto tvoří jeden celek."

09.03.2018

Poslední dobou prý hřibovitých hub v lese ubývá a tak autoři považují za užitečné zaměřit se také na jiné druhy. Výhodou ryzců je, že se nedají zaměnit za žádnou jedovatou muchomůrku, strmělku nebo pavučinec. Pár ryzců je ovšem také jedovatých, ale ty tři si díky fotografiím určitě s jedlými nespletete. Všeobecně známé čtyři nejchutnější druhy sbíráme také, je načase rozšířit repertoár. Kniha je pěkný dárek pro vášnivého houbaře.
"Ohledně palčivého ryzce ryšavého je zajímavé, že známý mykolog A. Pilát ve svém atlase hub uváděl tento druh po úpravě jako jedlý. Bylo by záhodno vyzkoušet, zda u mléčně zkvašených ryzců ryšavých palčivá chuť zcela vymizí, takže budou v této úpravě chutné. Doufáme, že některý z čtenářů této knihy to vyzkouší a o svou zkušenost se s námi podělí..." Ale pročpak to páni autoři ještě nevyzkoušeli sami?

02.03.2018

Mně to tedy přišlo hodně strašidelné a to už jsem docela velká. :-)

Pěkná i hezky napsaná a ještě před pár lety bych určitě dala všech pět hvězdiček, jenže v dnešní době je pro mě překonaná rozsahem, navíc dávám přednost praktičtějšímu provedení (atlas), podle něhož se dají houby také najít, a receptů by mi stačilo uvést jen pár netradičních.

26.02.2018

Vyprávění příliš dlouho působilo jako rozkošnický film pro pamětníky, strýčínku, a nebýt starého Albrechta a jeho otáčení osou vesmíru, tvé umné dávkování neřesti by mě u čtení neudrželo. Sice se ti příliš nepovedl ani konec, ale že sis na posledních pár stránkách povzdechl: "Můj Bože, jaké úsilí musí člověk vynaložit, aby se opravdu změnil? Jak dobře jsem v takových chvílích rozuměl odvěké naději v nějaký nadlidský zásah, který by nás zachránil před námi samými!", možná si přečtu ještě tvou zpověď coby nevědomého hříšníka.

24.02.2018