Jelitovna komentáře u knih
Hrozně jsem se při čtení nudila, což není výhodné rozpoložení pro zapamatování si sdělovaných informací. Zrovna autorka by si toho mohla být vědoma a své dílko tomu přizpůsobit. Možná se snažila, jen pokud jde o mě, tak se jí to prostě nepovedlo. Nemůžu tedy doporučit k přečtení všem, zároveň jsem však přesvědčená, že by co nejvíce lidí mělo vědět například že: "Všichni snadno podléháme stejným paměťovým klamům a přílišné sebedůvěře." a nebo také že: "Našimi vzpomínkami se dá snadno manipulovat, ať jsou emocionální, verbální nebo vizuální."
Kdyby měly "Iluze paměti" poloviční rozsah, dostaly by ode mne o hvězdičku víc.
Měla jsem velké očekávání a jsem zklamaná. Návod je nepraktický, špatně srozumitelný (přestože znám význam všech použitých slov) a bez pořádného uchopení těžko aplikovatelný jako "samoléčba", tedy přesný opak toho, co je psáno na zadní straně obálky.
Autor je možná génius, který netuší, že ostatní nemají v hlavě to, co on. Nebo je geniální obchodník?
A překlad nám pochopení neusnadňuje, například: "Čtvrtý krok je bezprostorovou existencí v abdominálně-pelvickém světě, stojí v opozici vůči světu výkonnosti v prvním kroku." Bylo by opravdu tak těžké napsat třeba "břišně-pánevním", aby to bylo trochu víc pro všechny?
Kresby jsou parádní.
Dávám vysoké hodnocení hlavně proto, že jsem byla po nějaké době opět donucena rozšířit si obzory, čili krapítek se dovzdělat. Na Wikipedii jsem například objevila pohyblivé zobrazení tří gravitačně vázaných těles, díky němuž jsem celou knihu četla s lepším porozuměním. https://cs.wikipedia.org/wiki/Probl%C3%A9m_t%C5%99%C3%AD_t%C4%9Bles
Jedná se o verzi s kameny v břiše a utonutím vlka ve studni.
Brožurka je podle všeho určená jen k tomu, aby čtenářům bez znalosti němčiny rozšířila obzory. Pokud jde o původního autora myšlenky, dočteme se o něm například zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Ryke_Geerd_Hamer , kde je také zřejmé, kdy Hamer začal publikovat.
Přečetla jsem ji po dvaceti letech potřetí a teprve nyní snad můžu říct, že textu víceméně rozumím. Co tedy skoro padesát let mrtvý Minařík považuje za spásu? Změnu subjektivních podmínek prožívání, zjišťování a uvědomování. Návod, jak té změny dosáhnout, je ve stručnosti obsahem této knihy.
Vytrhuji z kontextu:
"V nejvnitřnějším smyslu je člověk psychickou existencí, která podniká jednu akci za druhou jen na základě toho, že trpí pocitem osamocení a prázdnoty. Pokouší se odstranit je tak či onak, ale ve skutečnosti to činí jenom řadou přání, tj. psychickými vzdutími. Proto přání znamenají psychický nepokoj a tím i akce, které uvádějí životní potenci do vlnového pohybu a vyvolávají reakce podobající se vlnobití, které se v tomto případě tříští právě o tělo. Na této úrovni se bytost vyjadřuje jako biologický faktor, který se dostává do pohybu chemickými reakcemi a jejich produkty.
Po překročení biologických hranic se bytost může jevit pouze jako pole stále se měnícího elektromagnetického napětí, které je podmíněno chemickými procesy, probíhajícími na nižší úrovni. Jinak je však možno tyto síly snadno ovlivňovat vztahy vědomí k něčemu. Mohlo by se říci, že v bytosti jsou energie reagující na všechny duševní popudy. Tato skutečnost nám napovídá, že bytost není něco hotového, čeho fyzikální vlastnosti jsou pevně stanoveny, nýbrž něco, co je na základě přítomnosti valenčních energií neustále ovlivňováno, a proto je způsobilé pro změny hodnot daných zrozením."
Tak a teď se vnímám jako trubice s dutinami v trubici. I když někdy spíš jako trubka v trubici s dutinami. :-)
Dávám do doporučených, což dostatečně vystihuje všechny moje dojmy z knihy.
"Nic není zafixováno do stálosti, některé procesy mají blíže ke skupenství ledu nebo jsou jakoby zkostnatělé, jiné jsou více tekuté."
Bohužel máme salátové vydání, některé stránky chybí a z části básniček jsou jen torza. "Znám křišťálovou studánku" umím dodnes nazpaměť, tu známe asi všichni; neodpustím si dvě jiné ukázky.
Macíček
Není macík jako macík,
- to je macíček!
Nejsmělejší, nejmlsnější
ze všech kočiček.
Celý den u kamen leží,
vyhřívá se rád,
zlíbi-li se, milostivě
dá se pochovat.
Ze všeho mu na tom světě
nejmilejší klid,
přede, ale neupřede
ani jednu nit.
K práci nemá chutě žádné,
do hry, - to je let!
A kde hrnek se smetánkou,
to ví o něm hned.....
Ulekaná Nána
Spadla moucha do komína,
to vám byla rána!
V kamnech právě topit chtěla
ulekaná Nána.
Jak tu ránu uslyšela,
vzkřikla: "Už je amen!"
Kde se vzala, tu se vzala,
mušla lezla z kamen.
"To jsem ráda," řekla Nána,
"že jsem neutekla!" -
"To jsem ráda," řekla muška,
"žes mne neupekla!"
Ke zhodnocení knihy si z ní vypůjčím dvě slova - zbytečný slinty.
Dobře zpracovaná pohodička na léto. Škoda, že jsem knížku nečetla už tehdy, kdy se mi vloudila do knihovny, určitě bych si ji trochu víc užila, takhle už je pro mě téma opotřebované.
Nevím, jestli Žáčka ocení děti ve věku, v němž ještě potřebují tvrdé stránky. :-)
Hodiny
Hodiny melou čas,
melou ho na vteřiny.
Hodiny melou čas
mají s tím spoustu dřiny.
A až ho semelou,
z času se stane smetí.
A až ho semelou,
nebude už nic k mletí.
Prima dovolenkové čtení, dost napínavé, pro mě asi až tolik, abych od Palmera vzhledem k jeho zaměření nic dalšího raději nečetla.
Babička v Emilovi a třech dvojčatech mě mnohokrát rozesmála.
"Musíte se naučit čelit pocitu opuštěnosti - vnitřní prázdnotě, již jste zaplňovali snahou zachránit upíra a poskytovat mu lásku, pozornost a tak dále. Musíte být ochotní snášet své emoce a smutek dostatečně dlouho, aby se zahojily."
Trochu mě rušilo, že má Šiva tolik různých jmen - Bhairava vyvolávající hrůzu a strach, coby žebravý bůh je Bhiksatana, jako Daksinámurti je učitelem učitelů a tak dále... A musela jsem si vyhledat význam slova úsoba neb jsem ho neznala, ale žádné další těžkosti při čtení nebyly.
Četla jsem vydání z osmašedesátého a bavilo mě to mnohem víc, než leckterý současný bestseller. Pár slovy se postavy přímo zhmotňovaly. Don Ramon mluvil přerývavě, připomínal mi Mao Ce-tunga, a čím více těch jeho pomlček jsem přečetla, tím mi byl protivnější a odpornější.
Zajímavý příběh, v místech střetu se současným kulturně-mentálním nastavením poněkud náročnější, ovšem zábavný a inspirativní. Autoři píší o vědomí, pozorovateli, mozku, životě, což není jen o člověku, jak se zřejmě někdo domnívá. Jako děti jsme podobně náročné otázky řešily, a když jedna holka řekla: "Co když jsme jenom namalovaní?", všechno se ve mně vzbouřilo, cože je to za blbost...?! :-) Takže mám natrénováno, při podobných úvahách mám jen nepříjemný pocit v břiše, hlava se skoro nevzpírá.
Malá ochutnávka:
"Pokud se zakoušení nějaké věci radikálně mění v závislosti na podmínkách, není tato věc základní. Světlo i ostatní elektromagnetická energie se za žádných okolností nemění, a je tedy něčím, co je pro existenci, pro realitu bytostně vlastní, podstatné. Naopak skutečnost, že prostor může jak zdánlivě měnit prostřednictvím aberace svou podobu, tak se prudce skutečně smršťovat při vysokých rychlostech, takže celý vesmír má od jednoho konce k druhému jen několik metrů, dokládá, že nemá žádnou inherentní, natožpak vnější strukturu. Je spíše produktem zkušeností, který pluje s proudem a mění se podle různých okolností."
Kdopak si plete pravé neštovice (variola, z čeledi Poxviridae) s planými (varicela, z čeledi Herpesviridae), překladatelka, nebo v horším případě autorka? V kapitole "Představuje imunitní systém spojení..." popisuje příběh pravých neštovic, avšak nazývá je nesprávně neštovicemi planými. Pravé neštovice - variola - se vyskytovaly buď jako lehká forma (variola minor), nebo s těžším průběhem variola major, která způsobovala ony zmiňované smrtelné epidemie. Jedná se o snadno ověřitelnou informaci.
Nicméně, informace z výzkumu, nápady, jak problém imunitního systému řešit, jsou velmi zajímavé, provokují i v laikovi další otázky, dokonce velmi mnoho otázek, a vyvolávají doufání v úspěšné zavedení reálných možností léčby do praxe, jenže... závěrem se dozvídáme, že "farmaceutické společnosti... mohou případně i zastavit vývoj léku kvůli finančnímu střetu zájmů. V takovém případě se spíše než za vývoj léku utratí mnoho peněz za právní záležitosti, což pozdrží mnoho slibných léčebných postupů ve zdech laboratoří, místo aby se dostaly do lékařské praxe. To se přihodilo i mně u několika inovativních léčebných postupů, které už nyní mohly být testovány pro využití v léčbě..."
(Jednotlivé úryvky na sebe nenavazují.)
Skřet (vypráví, co mu řekl motýlek, drobounký skřítek)
... skřít znovu počal vyprávět:
Křicíce hý a hó a v bičů praskání
cos vlekli vzhůru pracně po stráni,
dnem vzhůru máselnici kovovou či jakovou;
a strašné to bylo na pohled,
kde která víla a skřítek strachem zbled.
Tu věc prý chtějí - hrůza pomysliti -
na věži v kapličce zavěsiti,
železnou tyčkou do ní denně chtějí mlátit
a všecky dobré duchy zemní k smrti schvátit.
Ježibaba (poté, co si farář, lazebník a učitel přišli pro zraněného Jindru)
No dost!
Tak vemte si huž toho chudáčka!
Cák je mi po ňom. Já to nestropila,
ajci jen žije, pokujd bude moct,
pro mně a za mně, já mu nebráním:
šak dlúho, jářku, nebude to trvat.
Zvete ho mistrem. S jeho mistrovstvím
však je šelijak. Ajci si vám zvoní
ten zvonek ze železa, který zrobil.
Takuví huši máte, neslyšící;
znít dobře nebude jim, ba ni jemu,
von nejlíp ví, co všecko jemu schází.
To schází nejlepšímu, kaz má každyj.
Toť máte nosidla, tam si ho vložte,
velkýho mistra. - Mistře s mléčnou tváří!
No staň: pomůžeš kázat farářovi,
pomůžeš hučiteli děti mlátit
a pulbírovi do mydlinek šlehat.
Ke krmení jsem přišla jako slepý k houslím. Mám práce dost a krmí přece důchodci a podivínky. Naše sousedka jim dokonce dávala každý den i čistou vodu. Jenže se jednoho dne odstěhovala a požádala mě, zda bych se tohoto úkolu neujala... Letos jsem se dokonce zúčastnila historicky prvního sčítání ptáků na krmítku. (https://ptacihodinka.birdlife.cz/#/observe)
Na knize mě zaujala nejdřív část názvu "- ale správně", zapsala jsem se do pořadníku v knihovně, na Databázi zaškrtla "sledovat komentáře" a čekala. Patřila jsem k zimním krmičům, bohužel také k utopistům "odnaučí se sami hledat potravu v krajině", naštěstí mě předchozí komentář naťukl dřív, než po dlouhé době kniha dorazila, takže jsem začala v květnu zase trochu sypat. Po přečtení už vím, že celoroční krmení dává smysl a je opravdu nezbytné. Tchýni se omluvím, myslela jsem si totiž, že to dělá špatně. Zaskočilo mě, že drobní ptáci dokážou přežít bez potravy jen jediný den. Nechápu, co jsem si vlastně myslela? Popravdě řečeno, nic.
Autoři upozorňují, že tukové koule by se měly vybalit ze síťky. ČSO navíc nabádá, abychom raději nekupovali levné koule z palmového tuku, jehož produkce má katastrofální dopad na biodiverzitu.
Knížka se mi četla dobře, líbila se mi a chystám se ji při nejbližší příležitosti koupit a darovat.