jerisno komentáře u knih

Tato populárně-naučná publikace Josefa Augusty z úsvitu našich dějin, mně zůstávala dlouhou dobu naprosto skryta a vlastně jsem o ní neměl nejmenšího tušení. Díky přátelsky naladěnému antikvariátu jsem si ji nakonec také pořídil, navíc ve velmi slušném stavu. Mám vydání z roku 1964, samozřejmě s ilustracemi Zděňka Buriana. Ne příliš rozsáhlá kniha obsahuje 4 povídky ze života pravěkých lovců na našem území i jinde v Evropě (Španělsko, Francie) a každá z nich je zakončena také autorovým vědeckým doslovem. Je možné, že některé Augustovy závěry a poznatky doznaly během let inovace, nic to ale neubírá těmto příběhům na čtivosti, zajímavosti a napětí.
Knihu jsem si zařadil k ostatním, bedlivě opatrovaným knihám pana Augusty a jsem rád, že jsem se s ní mohl seznámit.

9 30.03.2022

Neznalému se Mikoláš Chadima může jevit jako takový zahořklý, divný patron, ale já si myslím, že je naprosto v pohodě. Jeho hudbu jsem sledoval, ať už v Extempore, Kilhets, MCH Bandu, nebo na sólových věcech a vždy jsem si ji užíval, jako něco vyjímečného, jinde neslyšeného.
Logicky jsem tedy sáhl i po jeho knižních vzpomínkách. Je mi záhadou, jak si může všechno pamatovat, protože já si nepamatuju skoro nic (a to jsem nezažil ani desetinu toho, co Mikoláš). Jeho trefné, nekorektní a cílené komentáře a "špílce" tehdejší doby, nejenom hudební, byly zábavné, poučné i povzbudivé. Celý první díl Alternativy je skvělá zážitková jízda a já jsem si ji náležitě užil. Co se týká dílu druhého, navazujícího, dobré 3/4 knihy jsou neméně čtivé a zajímavé. Ta poslední čtvrtina je věnována událostem po roce 1989 a na můj vkus je tam už mnoho politiky. Ale taková byla doba a i já, zcela apolitický jedinec, jsem tehdy politikou a společenským děním naplno žil.
Možná proto musím ocenit, že Mikoláš Chadima si i v této etapě zachovává střízlivost a odstup a je schopen i společensky glorifikované jedince sepsout na první dobrou.
Děkuji za Vaše vzpomínky pane Mikoláši a budu se těšit na případné další hudební novinky.

9 29.03.2022

Jako dítě školou povinné jsem ji měl několikrát půjčenou ze školní knihovny a prožil s ní báječné bání nad obrázky roztodivných potvor. Až jako dospělý jsem si uvědomil, že jejím spoluautorem byl mnou obdivovaný Josef Augusta. Tehdy mi to nějak uniklo.
Zde, na knižní databázi, jsem knihu musel chvíli hledat, protože nějaký bájný šotek způsobil, že mi z hlavy vypadl její název. Ale nakonec jsem šotka přemohl a "Draky a obry" úspěšně dohledal.
Z nostalgie a kvůli panu Augustovi musím dát za 5 !

9 25.03.2022

Příběhy Rychlých šípů jsem v dětství znal jenom z černobílého TV seriálu "Záhada hlavolamu", kde mě děsil mladý Jan Tříska v masce, coby "Širokko". Kreslené příběhy neměl nikdo v okolí a tak jsem měl smůlu. Někdy v sedmé třídě mě ale dětský doktor odeslal do okresní nemocnice na kraji města v Havl. Brodě, aby se mi tam pokusili rozehnat zdivočelé slepé střevo.
To se docela dařilo a když jsem se po pár dnech začal nudit, jeden mladší spolupacient mi půjčil tyto kreslené příhody. Kniha mě tak zaujala, že jsem ani nechtěl domů.
Nechci upírat doktorům a sestřičkám jejich zásluhy na zaplašení zlobivého apendixu, ale já si myslím, že v tom měli prsty i komiksové Rychlé šípy.
Dostatečně napínavé a klukovsky přitažlivé příhody v báječných ilustracích.
Já i moje (stále vlastněné) slepé střevo, dáváme za 4.

9 06.03.2022

Hudba Motörhead Vám vletí do hlavy rychlostí blesku. Vypláchne a vykloktá Vám mozek a se vším ostatním ho vyplivne na špinavý chodník. Jak rychle přilétla, tak rychle i zmizí a je jen na Vás, jestli si to všechno seberete a nacpete zpátky, nebo to tam necháte válet. A chcete to znovu. Budete to chtít znovu !
S touto knihou je to stejné. Skvělá jízda a (zaslouženě) plná palba !

9 06.02.2022

Bylo to asi v šesté třídě ZDŠ. Podařilo se mi donést domů docela hezké vysvědčení a mamka mi nabídla, abych si za odměnu vybral dárek. A tak jsem v nejbližším městečku pendloval mezi papírnictvím (krásná sada tenkých fixů) a knihkupectvím (tato kniha). Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, ale nakonec zvítězil Farley Mowat s pěkným příběhem Jamieho a Awasina. Takhle nějak jsem si, jako kluk, představoval přátelství a kamarádství a příběh této knihy ve mně rezonoval ještě docela dlouho. Snad mě i v něčem ovlivnil.
A ta krásná sada tenkých fixů? Za pár dní po vysvědčení jsem slavil 12. narozeniny, dostal jsem tašku s dárky a co myslíte? Byly tam !

Když jsem před vánoci zjistil, že nakladatelství Volvox Globator vydává, prostřednictvím své edice Evokace, autobiografické vzpomínky zakládajícího člena Black Sabbath, geniálního riffostrůjce a zásadní persony rockové kytary, Tonyho Iommiho, povyskočil jsem radostí, vydal šťastné zaúpění a vyslal prosebný, psí pohled k manželce. Stalo se, pod stromečkem jsem nalezl ještě teplé vydání této knihy.
Iommiho vzpomínky jsou psány svižně, vtipně a živě. Jednotlivé kapitoly jsou velmi krátké a spíše než souvislé literární vyprávění, připomínají vzpomínkové črty z Tonyho života. Dětství a dospívání v tehdejším průmyslovém Birminghamu, kde se Tony Iommi narodil rodičům s italskými kořeny, rozhodně nepřipomínalo procházku rajskou zahradou a poměry v rodině, ve škole, na ulici, nebo v příležitostných zaměstnáních už vůbec ne. Myslím, že spásný nápad věnovat se muzice, vytáhl Tonyho z mnohem větších průserů a těžkostí, než které ho potkaly při jeho hudební činnosti (a že jich bylo).
Vyprávění končí v roce 2012, v období jeho vážných zdravotních potíží a je velmi chvályhodné, že tuto knihu vzpomínek doplňuje český doslov, který zahrnuje i události po tomto datu, až do letošního roku (a že šlo o události, pro Black Sabbath, velmi významné - znovuspojení, nové album "13", poslední studiové nahrávky i důstojné rozlučkové turné).

Letos jsem oslavil 50 let mého obcování s hudbou skupiny Black Sabbath a je symbolické, že i po půlstoletí dokáže úvodní riff titulní skladby, debutového alba Black Sabbath, spolehlivě zježit mou srst a vykouzlit příjemnou námrazu v zátylku.
Byla to doslova jízda nahoru a dolů (nebo jízda nebem i peklem, jak příhodně zní podtitul této autobiografie) a i když vlastním již 4 české knihy s tématikou Black Sabbath, jsem velmi rád i za tuto novou, která mnohé události doplňuje, dovysvětluje a objasňuje pohledem toho nejpovolanějšího.
Trochu zamrzí několik tiskových chyb, které se dají objevit. Na druhou stranu potěší obrazová dokumentace z rodinného a hudebního archivu pana Iommiho i závěrečná kompletní diskografie.
Pro Sabbathology nutnost, pro ostatní příjemné počtení.

9 29.12.2021

Je to už hodně let, co jsem tuhle knihu četl. Málokdy se mi stane, že bych se při četbě nahlas chechtal, ale co si pamatuji, tady jsem se nemohl udržet (ani v autobuse). A to se jinak docela ovládám.
Výborná kniha, skvělý Bulyčov.

Že je Lydia Lunch "Drsoň" jsem pochopil už z poslechu její hudby, ať už sólové, nebo realizované ve spolupráci se jmény jako Nick Cave, Michael Gira, Rowland S. Howard, Sonic Youth, Henry Rollins, Foetus, Alan Vega, X a dalšími, většinou punkovými, nebo silně avantgardními jednotlivci, či bandami.
S její literární tvorbou jsem se však setkal až nyní, prostřednictvím této skromné "autobiografie". Pár drsnějších knih jsem již v životě přelouskal, ale Lydia (snad ji tak mohu oslovovat, je přesně o měsíc starší, než moje maličkost) mě občas slušně rozhodila. Ať už popisovanými situacemi, nebo zvoleným slovníkem. "Červená se, červená ..." zpívá se v jednom pradávném šlágru a myslím, že i moje tvář občas splývala s výrazně rudou obálkou této knížky. Mimochodem obálkou velmi povedenou.
Přesto nejsem nijak pohoršen. K příběhu, popisovaným situacím i prostředí, ve kterém se autorka pohybuje, se snad jiný slovník ani použít nedá. Je-li však některý ze čtenářů, či čtenářek příliš stydlivý, měl by se této knize i autorce raději vyhnout.
Pokud Vás při četbě neruší zvuková kulisa, doporučuji nějaké hudební album Lydie Lunch. Třeba lehce kompilační "The War is Never Over" z roku 2021.
I přes drsnost, neučesanost a surovost příběhu, neváhám udělit plné hodnocení. Zaslouží si to.

8 24.08.2023

Moje premiérové setkání s Hartlovou literaturou. Příběh má celkem originální a zajímavou zápletku a zpočátku jsem hlavního hrdinu docela uznával, protože samovýchova dvou malých dětí (a navíc dívek) by asi dala řádně zabrat. Já mám za sebou sice děti tři, takže to dokáži ocenit, ale být na ně sám, asi bych toho měl také plné trencle.
Některé vedlejší postavy jsem si rád oblíbil (empatická švagrová, obětavá sousedka, svérázný děda z jihu), ale jiné mě sra.. (neměl jsem je rád) od samého začátku (buranský bratr, studený Němec). A nakonec se mě lehce zprotivil i hlavní hrdina. Ale na "své" holky mohl být, myslím, pyšný.
Příběh je psán celkem svižně a přitažlivě, některé fabulace a zápletky jsem však autorovi čtenářsky nevěřil. Proto ode mě přilétnou jen 3 hvězdy. V budoucnu se ale poohlédnu i po jiných knihách Patrika Hartla, neboť ...

8 02.08.2023

Já ne !

8 30.03.2022

Jak se píše v anotaci ke knižnímu vydání, taková levnější náhrada Rychlých šípů, ale stejně jsme je v ABC hltali a nedočkavě čekali na další čísla a příběhy. Ilustrace hodně slušné, dialogy občas poplatné době, ale co ne, v těch časech. Této slušňácké pětce, dávám slušnou čtyřku !

8 24.03.2022

Pokud mě paměť neklame (?!), byl tento rozpustilý příběh malé Káti se zvířátky v pořadí třetí knihou, se kterou jsem se sám úspěšně vypořádal (po Kuřátku v obilí a Honzíkově cestě). Bylo to vydání z roku 1963 (SNDK).
Sám jsem byl v dětství obklopen takřka vším, co mělo čenich, zobák, peří, nebo srst (a tím nemyslím přímo naši rodinu ...), tak jsem její touhu po němé tváři plně chápal. Ale toho krokodýla jsem jí upřímně záviděl.
Potajnu jsem doma přeměřoval naši vanu, zda by se tam takový zubatý kamarád vešel. Ale když jsme se do ní, při pravidelném sobotním koupání, vešli s bráchama všichni tři, tak by se ten krokodýl už nějak vmáčknul.
Příběh by určitě nebyl dokonalý bez ilustrací pana Miloše Nesvadby. Obdivoval jsem jeho kresby, které byly vždy graficky střídmé a přesto živé, neposedné a plné barev a pohybu. Tak nějak jsme ty obrázky v našich dětských knížkách, brali jako samozřejmost, přitom každý z nich byl svébytným dílem v nezaměnitelném a originálním stylu.
Pokud by různí kreslíři měli namalovat např. pytel blech, věřím, že pan Nesvadba by to několika rychlými tahy zvládl tak, že by se případní diváci okamžitě začali ošívat a drbat.
Knize dávám plný počet hvězdiček, protože ... právě proto !

8 23.03.2022

Uf, ... tak jsem ji nakonec dohledal! Z knížky mi utkvěla v paměti jen platinová paruka hlavní hrdinky, že ji napsala polská autorka a byla to úsměvná detektivka. Knihu jsem zde hledal asi měsíc, ale pátrání se nakonec vyplatilo.
Četl jsem ji někdy koncem 70. let a hodně jsem se u toho bavil. Potom mi zmizela z dohledu a bohužel i z paměti. Jsem rád, že jsem si nakonec vzpomněl.
Pokusím se ji někde sehnat a znovu přečíst. Třeba to už bude jiné, ale kdo ví? Zatím nechám plný počet (už za tu námahu).

8 17.03.2022

Jedna z "Kronik", které mám doma (ještě tu o lidstvu). O film jsem se vždy zajímal a tak jsem si tuto publikaci opatřil hned po vydání (vlastně to za mě udělal Ježíšek). Nečetl jsem úplně vše, ale prolistoval jsem ji solidně a nejedenkrát.
Když jsem si nedávno vytvářel žebříček mých osobních, filmových "Ogarů" (mladší bráškové o něco více známějších Oskarů) za léta 1959-2021, tedy za každý rok mého dosavadního života, z této knihy jsem hodně čerpal, protože na spoustu titulů bych určitě zapomněl.
Potěší i několikeré zmínění československé tvorby. Příjemná a užitečná encyklopedie, nejenom pro fandy filmového pásu.

8 11.02.2022

Tato kniha je velmi milá a přítulná (stejně, jako ostatní Mikulášové od René Goscinnyho). Jakmile ji otevřete, zlepší se Vám nálada a rozhostí se pohoda a radost v duši.
Doporučuji otevírat co nejčastěji (zejména s dětmi).

8 10.02.2022

K této nenápadné hudební publikaci jsem se dostal až nyní, prostřednictvím pana Ježíška (a jako rockový fanoušek se za to červenám a rdím).
Jednotlivé kapitoly, přehledy a profily jsou psány velmi čtivě, zajímavě a myslím, že i odborně. Navíc jsou stručně zasazeny do historických reálií a tak se při četbě velmi dobře orientujete. Leoš Šedo nejde přehnaně do nudných podrobností, ani neklouže bulvárně po povrchu. Všeho je tak akorát, aby laický čtenář nebyl unuděn a hudební fanda odpuzen.
Autor je povoláním zubař a já, známý zubní strašpytel, bych si na tohoto hudebního dentistu otevřel hubu s chutí.
Pro čtenáře, který by si chtěl přehledně zopakovat, co se to mezi 50. a 70. lety v muzice dělo, je tato kniha ideální.

8 16.01.2019

Prvýkrát som čítal v slovenčině, ako "Planétu pre Panťanov" (1976, Tatran), lebo Česi vydali Malyša až pred sametom, ako "Špunta" (1989, Albatros).
Příjemná, komorní sci-fi o kontaktu s mimozemskou inteligencí na jejich planetě. Příběh je kraťoučký, ale zajímavý a v určitých pasážích i napínavý. Klasická jednohubka, která vás nasytí, ale nepřesytí.
Poznámka : dle anotace výše je uveden rok vydání originálu 1984, což je zjevně špatně, když to Slováci přeložili už v roce 1976. Myslím, že správně má být rok 1971.

7 09.10.2024

Dobře, svižně a napínavě napsaný příběh. Měl jsem trochu strach, aby nešlo o typické Young Adult postapo, ale Tyrell Johnson to zvládl skvěle. Samozřejmě se zde setkáte s určitými šablonami, které se v takovéto literatuře vyskytují, ale prostředí děje (zima, sníh, mráz, medvědi, vlci, rosomáci a jiná severská havěť ), ústřední hrdinové (zejména mladá Lynn, ale i ostatní z její rodiny) i napínavější dějové rozvinutí v druhé polovině knihy, dělají z tohoto příběhu velmi chutný polárkový dort. Příběh byl psán ještě před Covidem a občas až zamrazí, jak se některé dějové linky přiblížily naší pozdější realitě.
Máte-li v oblibě příběhy, kde má lidstvo na kahánku s lehce střelenou, nevypočitatelnou, ale velmi sympatickou hlavní hrdinkou a kde to nedopadne zase tak úplně blbě, tak neváhejte. Sice Vám bude pořád zima, ale už je topná sezona, takže radiátory na pětku a směle do toho. Stejný stupeň ode mne dostanou i tyto nevšední příhody odvážné Lynn (nebo Gwen, chcete-li jí zvednout mandle ...).

7 07.10.2024

Tuhle motoristickou publikaci měl doma můj nejstarší brácha, který se o F1 lehce zajímal. Já jsem měl nějaké všeobecné povědomí, jako asi tehdy většina kluků. Samozřejmě jsem znal Emersona Fittipaldiho a další legendy, na trička jsme si fixírkou stříkali magické logo John Player Special, ale spíše to šlo tak nějak mimo mě. A tak to zůstalo celý můj dosavadní život. Rychlá kola a vůně benzínu opravdu nejsou mé šálky kávy.
Tuto knihu jsem si tehdy ale přečetl a pamatuji si, jak jsem byl unešen parádními ilustracemi závodních formulí jednotlivých stájí (ilustroval pan Václav Král).
Na střední škole jsem měl spolužáka, který byl do formulí blázen a jestli mě paměť neklame, tak jsem mu knihu daroval (s bráchovým požehnáním).
Pro automobilové nadšence asi zajímavá publikace té doby.

7 11.03.2022